DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - II Corinthians - 5

5:1  For we know, if our earthly house of this habitation be dissolved, that we have a building of God, a house not made with hands, eternal in heaven.

5:1  For we know that if our earthly house of this tabernacle were dissolved, we have a building of God, an house not made with hands, eternal in the heavens.

5:1  Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.

5:1  Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama.

5:1  Víme totiž, že bude–li ⌈stan našeho pozemského přebývání⌉ zbořen, máme příbytek od Boha: ne lidskou rukou postavený, ale věčný dům v nebesích.

5:1  Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích.

5:1  Scimus enim quoniam si terrestris domus nostra hujus habitationis dissolvatur, quod ædificationem ex Deo habemus, domum non manufactam, æternam in cælis.

5:2  For in this also we groan, desiring to be clothed upon with our habitation that is from heaven.

5:2  For in this we groan, earnestly desiring to be clothed upon with our house which is from heaven:

5:2  Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským.

5:2  Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku –

5:2  Neboť v tomto stanu sténáme a toužíme si obléci ještě i náš příbytek, který pochází z nebe.

5:2  Pročež i v tomto vzdycháme, v příbytek svůj, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce,

5:2  Nam et in hoc ingemiscimus, habitationem nostram, quæ de cælo est, superindui cupientes :

5:3  Yet so that we be found clothed, not naked.

5:3  If so be that being clothed we shall not be found naked.

5:3  Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí.

5:3  až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí.

5:3  ⌈Kdybychom pak byli i svlečeni⌉, nebudeme shledáni nahými.

5:3  Jestliže však oblečení, a ne nazí nalezeni budeme.

5:3  si tamen vestiti, non nudi inveniamur.

5:4  For we also, who are in this tabernacle, do groan, being burthened; because we would not be unclothed, but clothed upon, that that which is mortal may be swallowed up by life.

5:4  For we that are in this tabernacle do groan, being burdened: not for that we would be unclothed, but clothed upon, that mortality might be swallowed up of life.

5:4  Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.

5:4  Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.

5:4  Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.

5:4  Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života.

5:4  Nam et qui sumus in hoc tabernaculo, ingemiscimus gravati : eo quod nolumus expoliari, sed supervestiri, ut absorbeatur quod mortale est, a vita.

5:5  Now he that maketh us for this very thing is God, who hath given us the pledge of the Spirit,

5:5  Now he that hath wrought us for the selfsame thing is God, who also hath given unto us the earnest of the Spirit.

5:5  Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh.

5:5  Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha jako záruku!

5:5  Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám [také] dal Ducha jako závdavek.

5:5  Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž také dal nám závdavek Ducha.

5:5  Qui autem efficit nos in hoc ipsum, Deus, qui dedit nobis pignus Spiritus.

5:6  Therefore having always confidence, knowing that while we are in the body we are absent from the Lord.

5:6  Therefore we are always confident, knowing that, whilst we are at home in the body, we are absent from the Lord:

5:6  Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána -

5:6  Proto stále chováme smělou důvěru, i když víme, že dokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána.

5:6  Jsme tedy vždy plni důvěry a víme, že dokud máme domov v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána.

5:6  Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána,

5:6  Audentes igitur semper, scientes quoniam dum sumus in corpore, peregrinamur a Domino

5:7  (For we walk by faith and not by sight.)

5:7  (For we walk by faith, not by sight:)

5:7  žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.

5:7  Žijeme totiž vírou, a ne viděním.

5:7  Neboť chodíme vírou, ne ⌈tím, co vidíme⌉.

5:7  (Nebo skrze víru chodíme, ne skrze vidění,)

5:7  (per fidem enim ambulamus, et non per speciem) :

5:8  But we are confident and have a good will to be absent rather from the body and to be present with the Lord.

5:8  We are confident, I say, and willing rather to be absent from the body, and to be present with the Lord.

5:8  V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.

5:8  S touto smělou důvěrou rádi své tělo opustíme, abychom byli doma u Pána.

5:8  Jsme plni důvěry a raději chceme odejít z tohoto těla a přijít domů k Pánu.

5:8  Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla, a přijíti ku Pánu.

5:8  audemus autem, et bonam voluntatem habemus magis peregrinari a corpore, et præsentes esse ad Dominum.

5:9  And therefore we labour, whether absent or present, to please him.

5:9  Wherefore we labour, that, whether present or absent, we may be accepted of him.

5:9  Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině.

5:9  Ať už tedy zůstáváme doma anebo odcházíme, jde nám o to, abychom se mu líbili.

5:9  Proto se i horlivě snažíme, abychom se mu líbili, ať zůstáváme doma nebo odcházíme.

5:9  Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti.

5:9  Et ideo contendimus, sive absentes, sive præsentes, placere illi.

5:10  For we must all be manifested before the judgment seat of Christ, that every one may receive the proper things of the body, according as he hath done, whether it be good or evil.

5:10  For we must all appear before the judgment seat of Christ; that every one may receive the things done in his body, according to that he hath done, whether it be good or bad.

5:10  Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.

5:10  Všichni přece musíme stanout před Kristovým soudem, aby každý z nás dostal odplatu za to, co v těle vykonal, ať už to bylo dobré anebo zlé.

5:10  Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.

5:10  Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podlé toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém.

5:10  Omnes enim nos manifestari oportet ante tribunal Christi, ut referat unusquisque propria corporis, prout gessit, sive bonum, sive malum.

5:11  Knowing therefore the fear of the Lord, we use persuasion to men: but to God we are manifest. And I trust also that in your consciences we are manifest.

5:11  Knowing therefore the terror of the Lord, we persuade men; but we are made manifest unto God; and I trust also are made manifest in your consciences.

5:11  Protože známe tuto bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi. Bůh vidí do našeho srdce a doufám, že i vy ve svém svědomí do našeho srdce vidíte.

5:11  Víme, co je to bázeň před Hospodinem, a proto přivádíme lidi k víře. Bohu je zřejmé, kdo jsme, a doufám, že je to zřejmé i vašemu svědomí.

5:11  Protože tedy známe ⌈bázeň před Pánem⌉, přesvědčujeme lidi a Bohu jsme známí; a doufám, že jsme známí i vašemu svědomí.

5:11  Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme.

5:11  Scientes ergo timorem Domini, hominibus suademus, Deo autem manifesti sumus. Spero autem et in conscientiis vestris manifestos nos esse.

5:12  We commend not ourselves again to you, but give you occasion to glory in our behalf: that you may have somewhat to answer them who glory in face, and not in heart.

5:12  For we commend not ourselves again unto you, but give you occasion to glory on our behalf, that ye may have somewhat to answer them which glory in appearance, and not in heart.

5:12  Nechceme se vám znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost, abyste se námi chlubili a měli se čím bránit lidem, kteří se chlubí tím, co je před očima, a ne tím, co je v srdci.

5:12  Nechceme se před vámi znovu chválit, ale chceme vám dát příležitost chlubit se námi, abyste měli co odpovědět těm, kdo se mohou pochlubit zevnějškem, ale ne srdcem.

5:12  [Neboť] se vám nechceme znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost chlubit se námi, abyste měli ⌈něco pro ty⌉, kteří se chválí navenek, a ne v srdci.

5:12  Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci.

5:12  Non iterum commendamus nos vobis, sed occasionem damus vobis gloriandi pro nobis : ut habeatis ad eos qui in facie gloriantur, et non in corde.

5:13  For whether we be transported in mind, it is to God: or whether we be sober, it is for you.

5:13  For whether we be beside ourselves, it is to God: or whether we be sober, it is for your cause.

5:13  Když jsme byli ve vytržení, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás.

5:13  Jsme-li bez sebe, je to kvůli Bohu; jsme-li rozvážní, je to kvůli vám.

5:13  Když jsme byli jako blázni, bylo to pro Boha; když jednáme rozumně, je to pro vás.

5:13  Nebo buď že nesmyslní jsme, Bohu; buď že jsme rozumní, vám.

5:13  Sive enim mente excedimus Deo : sive sobrii sumus, vobis.

5:14  For the charity of Christ presseth us: judging this, that if one died for all, then all were dead.

5:14  For the love of Christ constraineth us; because we thus judge, that if one died for all, then were all dead:

5:14  Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;

5:14  Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni.

5:14  Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli.

5:14  Láska zajisté Kristova víže nás,

5:14  Caritas enim Christi urget nos : æstimantes hoc, quoniam si unus pro omnibus mortuus est, ergo omnes mortui sunt :

5:15  And Christ died for all: that they also who live may not now live to themselves, but unto him who died for them and rose again.

5:15  And that he died for all, that they which live should not henceforth live unto themselves, but unto him which died for them, and rose again.

5:15  a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.

5:15  On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých.

5:15  A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.

5:15  Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal.

5:15  et pro omnibus mortuus est Christus : ut, et qui vivunt, jam non sibi vivant, sed ei qui pro ipsis mortuus est et resurrexit.

5:16  Wherefore henceforth, we know no man according to the flesh. And if we have known Christ according to the flesh: but now we know him so no longer.

5:16  Wherefore henceforth know we no man after the flesh: yea, though we have known Christ after the flesh, yet now henceforth know we him no more.

5:16  A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.

5:16  Od nynějška již proto nikoho neposuzujeme tělesně. I na Krista jsme kdysi měli tělesný názor, teď už ho ale známe jinak.

5:16  A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme.

5:16  A tak my již od toho času žádného neznáme podlé těla. A ačkoli jsme znali Krista podlé těla, ale nyní již více neznáme.

5:16  Itaque nos ex hoc neminem novimus secundum carnem. Et si cognovimus secundum carnem Christum, sed nunc jam non novimus.

5:17  If then any be in Christ a new creature, the old things are passed away. Behold all things are made new.

5:17  Therefore if any man be in Christ, he is a new creature: old things are passed away; behold, all things are become new.

5:17  Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

5:17  Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!

5:17  Proto je–li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové.

5:17  Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.

5:17  Si qua ergo in Christo nova creatura, vetera transierunt : ecce facta sunt omnia nova.

5:18  But all things are of God, who hath reconciled us to himself by Christ and hath given to us the ministry of reconciliation.

5:18  And all things are of God, who hath reconciled us to himself by Jesus Christ, and hath given to us the ministry of reconciliation;

5:18  To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.

5:18  A to všechno je z Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.

5:18  A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření.

5:18  To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření toho.

5:18  Omnia autem ex Deo, qui nos reconciliavit sibi per Christum : et dedit nobis ministerium reconciliationis,

5:19  For God indeed was in Christ, reconciling the world to himself, not imputing to them their sins. And he hath placed in us the word of reconciliation.

5:19  To wit, that God was in Christ, reconciling the world unto himself, not imputing their trespasses unto them; and hath committed unto us the word of reconciliation.

5:19  Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.

5:19  Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a zprávu o tom smíření svěřil nám.

5:19  Neboť ⌈Bůh byl v Kristu, když smiřoval⌉ svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to ⌈slovo smíření.⌉

5:19  Neboť Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.

5:19  quoniam quidem Deus erat in Christo mundum reconcilians sibi, non reputans illis delicta ipsorum, et posuit in nobis verbum reconciliationis.

5:20  For Christ therefore we are ambassadors, God as it were exhorting by us, for Christ, we beseech you, be reconciled to God.

5:20  Now then we are ambassadors for Christ, as though God did beseech you by us: we pray you in Christ’s stead, be ye reconciled to God.

5:20  Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

5:20  Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.

5:20  Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. ⌈Na místě Kristově⌉ prosíme: Smiřte se s Bohem.

5:20  Protož my na místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze náš žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.

5:20  Pro Christo ergo legatione fungimur, tamquam Deo exhortante per nos. Obsecramus pro Christo, reconciliamini Deo.

5:21  Him, who knew no sin, he hath made sin for us: that we might be made the justice of God in him.

5:21  For he hath made him to be sin for us, who knew no sin; that we might be made the righteousness of God in him.

5:21  Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

5:21  On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

5:21  Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

5:21  Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.

5:21  Eum, qui non noverat peccatum, pro nobis peccatum fecit, ut nos efficeremur justitia Dei in ipso.