DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Isaiah - 57

57:1  The just perisheth, and no man layeth it to heart, and men of mercy are taken away, because there is none that understandeth; for the just man is taken away from before the face of evil.

57:1  The righteous perisheth, and no man layeth it to heart: and merciful men are taken away, none considering that the righteous is taken away from the evil to come.

57:1  Spravedlivý hyne a není nikoho, kdo by si to bral k srdci. Zbožní muži bývají smeteni a nikoho nezajímá, že byl spravedlivý smeten zlem.

57:1  Spravedliví umírají a nikomu to nevadí; zbožní lidé navždy odcházejí a nikdo na to nemyslí, že spravedliví odcházejí před neštěstím.

57:1  Spravedlivý hyne a nikdo ⌈si to nebere k srdci.⌉ ⌈Zbožní lidé⌉ ⌈jsou bráni pryč,⌉ a přitom není, kdo by rozuměl, že ⌈před příchodem zla⌉ je spravedlivý vzat.

57:1  Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,

57:1  Justus perit, et non est qui recogitet in corde suo ; et viri misericordiæ colliguntur, quia non est qui intelligat : a facie enim malitiæ collectus est justus.

57:2  Let peace come, let him rest in his bed that hath walked in his uprightness.

57:2  He shall enter into peace: they shall rest in their beds, each one walking in his uprightness.

57:2  Pokoje dosáhne ten, kdo jde správnou cestou. Odpočine na svém loži.

57:2  Odcházejí v pokoji, odpočívají na loži, kdo přímou cestou kráčeli.

57:2  Ten, kdo ⌈žije správně,⌉ dojde pokoje, odpočine na svém loži.

57:2  Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.

57:2  Veniat pax ; requiescat in cubili suo qui ambulavit in directione sua.

57:3  But draw near hither, you sons of the sorceress, the seed of the adulterer, and of the harlot.

57:3  But draw near hither, ye sons of the sorceress, the seed of the adulterer and the whore.

57:3  „Předstupte sem, vy, synové té, která věští z mraků, potomstvo cizoložníka a nevěstky!

57:3  Teď ale přistupte, vy synové čarodějky, vy plémě nevěrníka a nevěstky!

57:3  Ale vy přistupte sem, synové věštkyně, potomstvo cizoložníka a nevěstky!

57:3  Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.

57:3  Vos autem accedite huc, filii auguratricis, semen adulteri et fornicariæ.

57:4  Upon whom have you jested? upon whom have you opened your mouth wide, and put out your tongue? are not you wicked children, a false seed,

57:4  Against whom do ye sport yourselves? against whom make ye a wide mouth, and draw out the tongue? are ye not children of transgression, a seed of falsehood,

57:4  Komu se tak škodolibě posmíváte? Komu že se pošklebujete? Na koho vyplazujete jazyk? Což nejste děti nevěrnosti, potomstvo zrady?

57:4  Komu se to posmíváte? Komu se pošklebujete, na koho jazyk vyplazujete? Copak nejste děti vzpoury, nejste plémě lži?

57:4  Z koho si děláte legraci, na koho si otvíráte ústa a vyplazujete jazyk? Což nejste vy děti vzpoury a potomstvo klamu?

57:4  Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?

57:4  Super quem lusistis ? super quem dilatastis os, et ejecistis linguam ? Numquid non vos filii scelesti, semen mendax,

57:5  Who seek your comfort in idols under every green tree, sacrificing children in the torrents, under the high rocks?

57:5  Enflaming yourselves with idols under every green tree, slaying the children in the valleys under the clifts of the rocks?

57:5  Rozpalujete se u mohutných stromů, pod každým zeleným stromem, v roklích, pod skalními útesy zabíjíte děti.

57:5  Vášnivě smilníte v posvátných hájích a pod kdejakým stromem košatým; zabíjíte své děti v roklích pod skalními útesy!

57:5  Vy, kteří se rozpalujete modloslužbou mezi duby, ⌈pod každým zeleným stromem⌉ a pobíjíte děti u potoků ⌈pod skalními převisy?⌉

57:5  Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.

57:5  qui consolamini in diis subter omne lignum frondosum, immolantes parvulos in torrentibus, subter eminentes petras ?

57:6  In the parts of the torrent is thy portion, this is thy lot: and thou hast poured out libations to them, thou hast offered sacrifice. Shall I not be angry at these things?

57:6  Among the smooth stones of the stream is thy portion; they, they are thy lot: even to them hast thou poured a drink offering, thou hast offered a meat offering. Should I receive comfort in these?

57:6  V rokli mezi hlazenými kameny je tvůj díl, ano, ty budou tvůj úděl. Také jim jsi přinášela úlitbu, obětovala dary. Tohle mě má těšit?

57:6  Mezi balvany v roklích najdeš svůj úděl, právě ony budou tvým osudem. Vždyť právě jim vyléváš úlitby, jim přinášíš své moučné oběti. Copak mě tyto věci obměkčí?

57:6  Mezi hladkými potočními kameny je tvůj podíl, ano, ty jsou tvým údělem. Dokonce jsi jim vylévala litou oběť, přinášela přídavnou oběť. Cožpak se z těchto věcí potěším?

57:6  Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?

57:6  In partibus torrentis pars tua ; hæc est sors tua : et ipsis effudisti libamen, obtulisti sacrificium. Numquid super his non indignabor ?

57:7  Upon a high and lofty mountain thou hast laid thy bed, and hast gone up thither to offer victims.

57:7  Upon a lofty and high mountain hast thou set thy bed: even thither wentest thou up to offer sacrifice.

57:7  Na hoře vysoko strmící zřídila sis lože, tam také stoupalas k obětním hodům.

57:7  Na vysoké a strmé hoře sis lože ustlala, na ni jsi stoupala, abys tam obětovala.

57:7  Na vysokou a vyvýšenou horu jsi umístila své lože. A tam jsi vystoupila obětovat svou oběť.

57:7  Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.

57:7  Super montem excelsum et sublimem posuisti cubile tuum, et illuc ascendisti ut immolares hostias.

57:8  And behind the door, and behind the post thou hast set up thy remembrance: for thou hast discovered thyself near me, and hast received an adulterer: thou hast enlarged thy bed, and made a covenant with them: thou hast loved their bed with open hand.

57:8  Behind the doors also and the posts hast thou set up thy remembrance: for thou hast discovered thyself to another than me, and art gone up; thou hast enlarged thy bed, and made thee a covenant with them; thou lovedst their bed where thou sawest it.

57:8  Za dveřmi a veřejemi sis dělala své pamětné znamení. Ode mne ses odvrátila, odhalovala ses, vystupovala jsi na své lože, rozšiřovala je, s oněmi ses spřáhla, milovala jsi jejich lože, zírala jsi na znamení údu.

57:8  Za svými dveřmi, za svými veřejemi postavila sis památník. Daleko ode mě ses vysvlékla, vystoupilas na lože a doširoka odkryla; smlouvou ses s nimi spojila, jejich lože milovala, na úd zírala!

57:8  A za dveře a veřeje jsi umístila své znamení. Ano, opustila jsi mne a vyšla jsi nahoru, rozšířila jsi své lože a ⌈koupila sis od nich přízeň.⌉ Zamilovala sis jejich lože, viděla jsi jejich moc.

57:8  Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.

57:8  Et post ostium, et retro postem, posuisti memoriale tuum. Quia juxta me discooperuisti, et suscepisti adulterum, dilatasti cubile tuum, et pepigisti cum eis fœdus ; dilexisti stratum eorum manu aperta.

57:9  And thou hast adorned thyself for the king with ointment, and hast multiplied thy perfumes. Thou hast sent thy messengers far off, and wast debased even to hell.

57:9  And thou wentest to the king with ointment, and didst increase thy perfumes, and didst send thy messengers far off, and didst debase thyself even unto hell.

57:9  Mrhala jsi olejem pro Meleka, hýřila jsi svými mastmi, dodaleka vysílalas posly, snižovala ses až do podsvětí.

57:9  S olejem jsi za Molochem chodila, byla jsi samá vonná mast; do dálek jsi své posly vyslala, sestoupila jsi až do pekla.

57:9  Putovala jsi ke králi s olejem, připravila sis mnoho vonných mastí, posílala jsi do daleka posly a ponížila ses až do podsvětí.

57:9  Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.

57:9  Et ornasti te regi unguento, et multiplicasti pigmenta tua. Misisti legatos tuos procul, et humiliata es usque ad inferos.

57:10  Thou hast been wearied in the multitude of thy ways: yet thou saidst not: I will rest: thou has found life of thy hand, therefore thou hast not asked.

57:10  Thou art wearied in the greatness of thy way; yet saidst thou not, There is no hope: thou hast found the life of thine hand; therefore thou wast not grieved.

57:10  Znavila ses množstvím svých cest, a neřeklas: ‚Nemá to význam.‘ Ve znamení údu jsi nalézala život, proto ses necítila vyčerpána.

57:10  Tou spoustou cest ses unavila, neřekneš ale: „Marná námaha!“ V tom svém údu jsi život nalezla, a tak jsi nepolevila.

57:10  Unavila ses množstvím svých cest, ale neřekla jsi: ⌈Je to zbytečné.⌉ Nalezla jsi život ve své moci, proto jsi nezeslábla.

57:10  Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.

57:10  In multitudine viæ tuæ laborasti ; non dixisti : Quiescam. Vitam manus tuæ invenisti ; propterea non rogasti.

57:11  For whom hast thou been solicitous and afraid, that thou hast lied, and hast not been mindful of me, nor thought on me in thy heart? for I am silent, and as one that seeth not, and thou hast forgotten me.

57:11  And of whom hast thou been afraid or feared, that thou hast lied, and hast not remembered me, nor laid it to thy heart? have not I held my peace even of old, and thou fearest me not?

57:11  Koho ses polekala a koho se bojíš, že tolik lžeš? Na mne sis ani nevzpomněla, k srdci sis to nebrala. Jen proto, že jsem byl příliš dlouho zticha, nemáš přede mnou bázeň.

57:11  Koho ses tolik děsila a bála, že jsi zradila? Na mě sis ani nevzpomněla, vůbec jsi na mě nedbala! To proto, že jsem tak dlouho mlčel, přestala jsi mě mít v úctě?

57:11  Koho ses obávala a před kým jsi měla strach, že jsi lhala, na mne jsi nepamatovala a nevzala sis to k srdci? Mlčel jsem příliš dlouho. Proto se mě nebojíš?

57:11  A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?

57:11  Pro quo sollicita timuisti, quia mentita es, et mei non es recordata, neque cogitasti in corde tuo ? Quia ego tacens et quasi non videns, et mei oblita es.

57:12  I will declare thy justice, and thy works shall not profit thee.

57:12  I will declare thy righteousness, and thy works; for they shall not profit thee.

57:12  Uvedu ve známost tvoji spravedlnost a tvé činy! Nic ti neprospějí.

57:12  Já sám odhalím spravedlnost tvou i tvé skutky – a k ničemu ti nebudou.

57:12  Já oznámím tvou spravedlnost a tvé skutky, ale neprospějí ti.

57:12  Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.

57:12  Ego annuntiabo justitiam tuam, et opera tua non proderunt tibi.

57:13  When thou shalt cry, let thy companies deliver thee, but the wind shall carry them all off, a breeze shall take them away, but he that putteth his trust in me, shall inherit the land, and shall possess my holy mount.

57:13  When thou criest, let thy companies deliver thee; but the wind shall carry them all away; vanity shall take them: but he that putteth his trust in me shall possess the land, and shall inherit my holy mountain;

57:13  Až budeš křičet, ať si tě tvá sbírka bohů vysvobodí! Všechny je odnese vítr, odvane je vánek. Ale ten, kdo se utíká ke mně, dostane do dědictví zemi, do vlastnictví moji svatou horu.“

57:13  Až budeš volat o pomoc, nech se zachránit tou svou sebrankou! Všechny ty modly přece vítr odnese, odvane je už pouhý dech. Kdo se však ke mně uchýlí, dostane zemi za dědictví a obdrží horu mé svatosti.

57:13  Když budeš volat o pomoc, ať tě vysvobodí tvé sbírky model; všechny je odnese vítr a sebere vánek. Ale ten, kdo má útočiště ve mně, zdědí zemi a obsadí mou svatou horu.

57:13  Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.

57:13  Cum clamaveris, liberent te congregati tui, et omnes eos auferet ventus, tollet aura. Qui autem fiduciam habet mei, hæreditabit terram, et possidebit montem sanctum meum.

57:14  And I will say: Make a way: give free passage, turn out of the path, take away the stumblingblocks out of the way of my people.

57:14  And shall say, Cast ye up, cast ye up, prepare the way, take up the stumblingblock out of the way of my people.

57:14  Řekne: „Navršte, navršte násep, vyrovnejte cestu, odstraňte mému lidu překážky z cesty!“

57:14  On říká: Budujte, budujte, cestu připravte, překážky z cesty mému lidu odkliďte!

57:14  A řekne: Navršte, navršte násep, připravte cestu, zvedněte každou překážku z cesty mého lidu!

57:14  Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.

57:14  Et dicam : Viam facite, præbete iter ; declinate de semita, auferte offendicula de via populi mei.

57:15  For thus saith the High and the Eminent that inhabiteth eternity: and his name is Holy, who dwelleth in the high and holy place, and with a contrite and humble spirit, to revive the spirit of the humble, and to revive the heart of the contrite.

57:15  For thus saith the high and lofty One that inhabiteth eternity, whose name is Holy; I dwell in the high and holy place, with him also that is of a contrite and humble spirit, to revive the spirit of the humble, and to revive the heart of the contrite ones.

57:15  Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: „Přebývám ve vyvýšennosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných.

57:15  Toto praví ten Vznešený a Vyvýšený, jenž žije ve věčnosti a má jméno Svatý: Žiji vysoko a ve svatosti, ale i s tím, kdo je sklíčený a pokorný, abych oživil ducha pokorných, abych oživil srdce sklíčených.

57:15  Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných.

57:15  Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.

57:15  Quia hæc dicit Excelsus, et Sublimis, habitans æternitatem, et sanctum nomen ejus : in excelso et in sancto habitans, et cum contrito et humili spiritu : ut vivificet spiritum humilium, et vivificet cor contritorum.

57:16  For I will not contend for ever, neither will I be angry unto the end: because the spirit shall go forth from my face, and breathings I will make.

57:16  For I will not contend for ever, neither will I be always wroth: for the spirit should fail before me, and the souls which I have made.

57:16  Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám.

57:16  Nebudu stále vznášet výčitky, nebudu se hněvat navěky – vždyť by se přede mnou každý duch zhroutil, každá duše, již jsem učinil!

57:16  Vždyť nebudu navěky vést při, ani se nebudu hněvat navždy, protože jinak by duch přede mnou zemdlel, i dech všeho, co jsem učinil.

57:16  Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.

57:16  Non enim in sempiternum litigabo, neque usque ad finem irascar, quia spiritus a facie mea egredietur, et flatus ego faciam.

57:17  For the iniquity of his covetousness I was angry, and I struck him: I hid my face from thee, and was angry: and he went away wandering in his own heart.

57:17  For the iniquity of his covetousness was I wroth, and smote him: I hid me, and was wroth, and he went on frowardly in the way of his heart.

57:17  Rozlítil jsem se, když se lid provinil chamtivostí, bil jsem jej, skryl jsem se v rozlícení, že se odvrátil a šel cestou svého srdce.

57:17  Rozlítil jsem se nad hříchem jejich lakoty, bil jsem je ve svém hněvu skryt, oni však stále po svém odcházeli pryč.

57:17  Pro jeho ⌈zvrácenou zištnost jsem se⌉ rozhněval a bil jsem ho, ukryl jsem se a hněval jsem se, ale on šel odvrácen dál cestou svého srdce.

57:17  Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.

57:17  Propter iniquitatem avaritiæ ejus iratus sum, et percussi eum. Abscondi a te faciem meam, et indignatus sum ; et abiit vagus in via cordis sui.

57:18  I saw his ways, and I healed him, and brought him back, and restored comforts to him, and to them that mourn for him.

57:18  I have seen his ways, and will heal him: I will lead him also, and restore comforts unto him and to his mourners.

57:18  Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlíš.

57:18  Viděl jsem jejich cesty – přesto je uzdravím, znovu je povedu a útěchu jim navrátím,

57:18  Viděl jsem jeho cesty a uzdravím ho. Povedu ho a odplatím mu útěchou. Jeho truchlícím

57:18  Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.

57:18  Vias ejus vidi, et sanavi eum ; et reduxi eum, et reddidi consolationes ipsi, et lugentibus ejus.

57:19  I created the fruit of the lips, peace, peace to him that is far off, and to him that is near, said the Lord, and I healed him.

57:19  I create the fruit of the lips; Peace, peace to him that is far off, and to him that is near, saith the Lord; and I will heal him.

57:19  Stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekým i blízkým, praví Hospodin. Vyléčím jej.

57:19  ovoce chvály stvořím pro jejich rty. Pokoj! Pokoj vzdáleným i blízkým, praví Hospodin. Já je uzdravím.

57:19  stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekému i blízkému, praví Hospodin, a uzdravím ho.

57:19  Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.

57:19  Creavi fructum labiorum pacem ; pacem ei qui longe est et qui prope, dixit Dominus, et sanavi eum.

57:20  But the wicked are like the raging sea, which cannot rest, and the waves thereof cast up dirt and mire.

57:20  But the wicked are like the troubled sea, when it cannot rest, whose waters cast up mire and dirt.

57:20  Svévolní budou jak vzedmuté moře, které se nemůže uklidnit, jehož vody vyvrhují špínu a kal.

57:20  Ničemové však budou jak moře bouřící, jež nemůže se utišit a jehož vlny kalným bahnem zmítají.

57:20  Ale ničemové budou jako vzedmuté moře, když se nemůže utišit, jehož vody vyvrhují špínu a bláto.

57:20  Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.

57:20  Impii autem quasi mare fervens, quod quiescere non potest, et redundant fluctus ejus in conculcationem et lutum.

57:21  There is no peace to the wicked, saith the Lord God.

57:21  There is no peace, saith my God, to the wicked.

57:21  Nemají pokoj svévolníci,“ praví můj Bůh.

57:21  Můj Bůh praví: Není pokoje pro ničemy!

57:21  Ničemové nemají pokoj, praví můj Bůh.

57:21  Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.

57:21  Non est pax impiis, dicit Dominus Deus.