CzeBKR - Ecclesiastes - 1

1:1  Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:2  Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.

1:3  Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?

1:4  Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.

1:5  Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.

1:6  Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.

1:7  Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.

1:8  Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.

1:9  Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.

1:10  Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.

1:11  Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.

1:12  Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,

1:13  A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)

1:14  Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.

1:15  Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.

1:16  Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.

1:17  I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.

1:18  Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.