DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Ecclesiastes - 1

1:1  The words of Ecclesiastes, the son of David, king of Jerusalem.

1:1  The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem.

1:1  Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:1  Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:1  Slova kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:1  Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:1  The words of the preacher, the son of David, king of Jerusalem.

1:1  The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem:

1:1  The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem.

1:1  Verba Ecclesiastæ, filii David, regis Jerusalem.

1:2  Vanity of vanities, said Ecclesiastes: vanity of vanities, and all is vanity.

1:2  Vanity of vanities, saith the Preacher, vanity of vanities; all is vanity.

1:2  Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.

1:2  Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost!

1:2  Marnost všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost.

1:2  Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.

1:2  Vanity of vanities, saith the preacher, vanity of vanities; all [is] vanity.

1:2  "Vanity of vanities," says the Preacher; "Vanity of vanities, all is vanity."

1:2  Vanity of vanities, said the Preacher, vanity of vanities; all is vanity.

1:2  Vanitas vanitatum, dixit Ecclesiastes ; vanitas vanitatum, et omnia vanitas.

1:3  What hath a man more of all his labour, that he taketh under the sun?

1:3  What profit hath a man of all his labour which he taketh under the sun?

1:3  Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?

1:3  K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?

1:3  Jaký užitek bude člověk mít z veškeré své námahy, když se bude namáhat pod sluncem?

1:3  Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?

1:3  What profit hath a man of all his labor, which he taketh under the sun?

1:3  What does man gain from all his labor in which he labors under the sun?

1:3  What profit has a man of all his labor which he takes under the sun?

1:3  Quid habet amplius homo de universo labore suo quo laborat sub sole ?

1:4  One generation passeth away, and another generation cometh: but the earth standeth for ever.

1:4  One generation passeth away, and another generation cometh: but the earth abideth for ever.

1:4  Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.

1:4  Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky.

1:4  Generace odchází, generace přichází a země navěky zůstává.

1:4  Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.

1:4  [One] generation passeth away, and [another] generation cometh: but the earth abideth for ever.

1:4  One generation goes, and another generation comes; but the earth remains forever.

1:4  One generation passes away, and another generation comes: but the earth stays for ever.

1:4  Generatio præterit, et generatio advenit ; terra autem in æternum stat.

1:5  The sun riseth, and goeth down, and returneth to his place: and there rising again,

1:5  The sun also ariseth, and the sun goeth down, and hasteth to his place where he arose.

1:5  Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.

1:5  Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má.

1:5  Slunce bude vycházet, slunce bude zapadat. Baží po místě, kde vychází.

1:5  Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.

1:5  The sun also riseth, and the sun goeth down, and hasteth to his place where he arose.

1:5  The sun also rises, and the sun goes down, and hurries to its place where it rises.

1:5  The sun also rises, and the sun goes down, and hastens to his place where he arose.

1:5  Oritur sol et occidit, et ad locum suum revertitur ; ibique renascens,

1:6  Maketh his round by the south, and turneth again to the north: the spirit goeth forward surveying all places round about, and returneth to his circuits.

1:6  The wind goeth toward the south, and turneth about unto the north; it whirleth about continually, and the wind returneth again according to his circuits.

1:6  Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.

1:6  Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se.

1:6  Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. ⌈Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhu se zas vítr vrací.⌉

1:6  Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.

1:6  The wind goeth towards the south, and turneth about to the north; it whirleth about continually, and the wind returneth again according to its circuits.

1:6  The wind goes toward the south, and turns around to the north. It turns around continually as it goes, and the wind returns again to its courses.

1:6  The wind goes toward the south, and turns about to the north; it whirls about continually, and the wind returns again according to his circuits.

1:6  gyrat per meridiem, et flectitur ad aquilonem. Lustrans universa in circuitu pergit spiritus, et in circulos suos revertitur.

1:7  All the rivers run into the sea, yet the sea doth not overflow: unto the place from whence the rivers come, they return, to flow again.

1:7  All the rivers run into the sea; yet the sea is not full; unto the place from whence the rivers come, thither they return again.

1:7  Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.

1:7  Veškeré řeky míří do moře, moře se ale nepřeplňuje. Řeky se vrací tam, odkud pramení, aby pak odtamtud znovu plynuly.

1:7  ⌈Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné.⌉ Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly.

1:7  Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.

1:7  All the rivers run into the sea; yet the sea [is] not full; to the place from whence the rivers come, thither they return again.

1:7  All the rivers run into the sea, yet the sea is not full. To the place where the rivers flow, there they flow again.

1:7  All the rivers run into the sea; yet the sea is not full; to the place from where the rivers come, thither they return again.

1:7  Omnia flumina intrant in mare, et mare non redundat ; ad locum unde exeunt flumina revertuntur ut iterum fluant.

1:8  All things are hard: man cannot explain them by word. The eye is not filled with seeing, neither is the ear filled with hearing.

1:8  All things are full of labour; man cannot utter it: the eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing.

1:8  Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.

1:8  Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením!

1:8  ⌈Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit.⌉ ⌈Oko se nenasytí viděním a⌉ ucho se nenaplní slyšením.

1:8  Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.

1:8  All things [are] full of labor; man cannot utter [it]: the eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing.

1:8  All things are full of weariness beyond uttering. The eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing.

1:8  All things are full of labor; man cannot utter it: the eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing.

1:8  Cunctæ res difficiles ; non potest eas homo explicare sermone. Non saturatur oculus visu, nec auris auditu impletur.

1:9  What is it that hath been? the same thing that shall be. What is it that hath been done? the same that shall be done.

1:9  The thing that hath been, it is that which shall be; and that which is done is that which shall be done: and there is no new thing under the sun.

1:9  Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.

1:9  Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.

1:9  ⌈To, co bylo, je to, co i bude,⌉ a to, co se dělalo, je to, co se bude dělat. Není nic nového pod sluncem.

1:9  Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.

1:9  The thing that hath been, it [is that] which shall be; and that which is done [is] that which shall be done: and [there is] no new [thing] under the sun.

1:9  That which has been is that which shall be; and that which has been done is that which shall be done: and there is no new thing under the sun.

1:9  The thing that has been, it is that which shall be; and that which is done is that which shall be done: and there is no new thing under the sun.

1:9  Quid est quod fuit ? Ipsum quod futurum est. Quid est quod factum est ? Ipsum quod faciendum est.

1:10  Nothing under the sun is new, neither is any man able to say: Behold this is new: for it hath already gone before in the ages that were before us.

1:10  Is there any thing whereof it may be said, See, this is new? it hath been already of old time, which was before us.

1:10  Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.

1:10  Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi!

1:10  Je nějaká věc, o níž někdo řekne: Podívej, tohle je něco nového? Už to dávno bylo, v dobách, které byly před námi.

1:10  Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.

1:10  Is there [any] thing of which it may be said, See, this [is] new? it hath been already of old time, which was before us.

1:10  Is there a thing of which it may be said, "Behold, this is new?" It has been long ago, in the ages which were before us.

1:10  Is there any thing whereof it may be said, See, this is new? it has been already of old time, which was before us.

1:10  Nihil sub sole novum, nec valet quisquam dicere : Ecce hoc recens est : jam enim præcessit in sæculis quæ fuerunt ante nos.

1:11  There is no remembrance of former things: nor indeed of those things which hereafter are to come, shall there be any remembrance with them that shall be in the latter end.

1:11  There is no remembrance of former things; neither shall there be any remembrance of things that are to come with those that shall come after.

1:11  Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom.

1:11  Není památky po našich předcích, tak jako nebude po našich potomcích: Ani památky nezbude po nich mezi těmi, kdo je nahradí.

1:11  Není žádná památka na věci první. ⌈Ani na poslední, které budou; nebude na ně památka u těch, kteří budou naposled.⌉

1:11  Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.

1:11  [There is] no remembrance of former [things]; neither shall there be [any] remembrance of [things] that are to come with [those] that shall come after.

1:11  There is no memory of the former; neither shall there be any memory of the latter that are to come, among those that shall come after.

1:11  There is no remembrance of former things; neither shall there be any remembrance of things that are to come with those that shall come after.

1:11  Non est priorum memoria ; sed nec eorum quidem quæ postea futura sunt erit recordatio apud eos qui futuri sunt in novissimo.

1:12  I Ecclesiastes was king over Israel in Jerusalem,

1:12  I the Preacher was king over Israel in Jerusalem.

1:12  Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.

1:12  Já Kazatel jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě.

1:12  Já, kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.

1:12  Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,

1:12  I the preacher was king over Israel in Jerusalem.

1:12  I, the Preacher, was king over Israel in Jerusalem.

1:12  I the Preacher was king over Israel in Jerusalem.

1:12  Ego Ecclesiastes fui rex Israël in Jerusalem ;

1:13  And I proposed in my mind to seek and search out wisely concerning all things that are done under the sun. This painful occupation hath God given to the children of men, to be exercised therein.

1:13  And I gave my heart to seek and search out by wisdom concerning all things that are done under heaven: this sore travail hath God given to the sons of man to be exercised therewith.

1:13  Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje. Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí.

1:13  Rozhodl jsem se vynaložit svou moudrost, abych vyzkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem – takový bídný úkol totiž dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.

1:13  Uložil jsem svému srdci, aby pátralo a aby zkoumalo s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem. ⌈Ono zlé plahočení uložil Bůh lidským⌉ synům, aby se při něm osvědčili.

1:13  A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)

1:13  And I gave my heart to seek and search out by wisdom concerning all [things] that are done under heaven: this grievous labor hath God given to the sons of man to be exercised with it.

1:13  I applied my heart to seek and to search out by wisdom concerning all that is done under the sky. It is a heavy burden that God has given to the sons of men to be afflicted with.

1:13  And I gave my heart to seek and search out by wisdom concerning all things that are done under heaven: this sore travail has God given to the sons of man to be exercised therewith.

1:13  et proposui in animo meo quærere et investigare sapienter de omnibus quæ fiunt sub sole. Hanc occupationem pessimam dedit Deus filiis hominum, ut occuparentur in ea.

1:14  I have seen all things that are done under the sun, and behold all is vanity, and vexation of spirit.

1:14  I have seen all the works that are done under the sun; and, behold, all is vanity and vexation of spirit.

1:14  Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.

1:14  Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.

1:14  Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod sluncem, a hle, to vše je marnost a ⌈honba za větrem.⌉

1:14  Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.

1:14  I have seen all the works that are done under the sun; and behold, all [is] vanity and vexation of spirit.

1:14  I have seen all the works that are done under the sun; and behold, all is vanity and a chasing after wind.

1:14  I have seen all the works that are done under the sun; and, behold, all is vanity and vexation of spirit.

1:14  Vidi cuncta quæ fiunt sub sole, et ecce universa vanitas et afflictio spiritus.

1:15  The perverse are hard to be corrected, and the number of fools is infinite.

1:15  That which is crooked cannot be made straight: and that which is wanting cannot be numbered.

1:15  Co je pokřivené, nelze napřímit, a čeho se nedostává, nelze spočítat.

1:15  Co je křivé, se narovnat nedá, co chybí, se nedá nahradit.

1:15  Co je ⌈zkřivené, nelze narovnat⌉ a nedostatek nelze sečíst.

1:15  Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.

1:15  [That which is] crooked cannot be made straight: and that which is wanting cannot be numbered.

1:15  That which is crooked can't be made straight; and that which is lacking can't be counted.

1:15  That which is crooked cannot be made straight: and that which is wanting cannot be numbered.

1:15  Perversi difficile corriguntur, et stultorum infinitus est numerus.

1:16  I have spoken in my heart, saying: Behold I am become great, and have gone beyond all in wisdom, that were before me in Jerusalem: and my mind hath contemplated many things wisely, and I have learned.

1:16  I communed with mine own heart, saying, Lo, I am come to great estate, and have gotten more wisdom than all they that have been before me in Jerusalem: yea, my heart had great experience of wisdom and knowledge.

1:16  Rozmlouval jsem se svým srdcem: Hle, nabyl jsem větší a hojnější moudrosti než ti všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou, mé srdce nabylo mnoho moudrosti a vědění.

1:16  Pomyslel jsem si: Hle, nabyl jsem moudrosti a převýšil všechny, kdo vládli Jeruzalému přede mnou. Protože jsem pojal tolik moudrosti a vědění,

1:16  Takto jsem hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval moudrosti ⌈nad každého, kdo byl v Jeruzalémě přede mnou.⌉ Mé srdce užilo množství moudrosti a poznání.

1:16  Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.

1:16  I communed with my own heart, saying, Lo, I have come to great estate, and have gained more wisdom than all [they] that have been before me in Jerusalem: and my heart had great experience of wisdom and knowledge.

1:16  I said to myself, "Behold, I have obtained for myself great wisdom above all who were before me in Jerusalem. Yes, my heart has had great experience of wisdom and knowledge."

1:16  I communed with my own heart, saying, See, I am come to great estate, and have gotten more wisdom than all they that have been before me in Jerusalem: yes, my heart had great experience of wisdom and knowledge.

1:16  Locutus sum in corde meo, dicens : Ecce magnus effectus sum, et præcessi omnes sapientia qui fuerunt ante me in Jerusalem ; et mens mea contemplata est multa sapienter, et didici.

1:17  And I have given my heart to know prudence, and learning, and errors, and folly: and I have perceived that in these also there was labour, and vexation of spirit,

1:17  And I gave my heart to know wisdom, and to know madness and folly: I perceived that this also is vexation of spirit.

1:17  Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost. Poznal jsem však, že i to je honička za větrem,

1:17  rozhodl jsem se okusit moudrost, okusit také hloupost a ztřeštěnost. Poznal jsem ale, že je to honba za větrem.

1:17  Uložil jsem tedy svému srdci, aby poznalo moudrost a ⌈poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost.⌉ Poznal jsem, že také tohle je honička za větrem.

1:17  I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.

1:17  And I gave my heart to know wisdom, and to know madness and folly: I perceived that this also is vexation of spirit.

1:17  I applied my heart to know wisdom, and to know madness and folly. I perceived that this also was a chasing after wind.

1:17  And I gave my heart to know wisdom, and to know madness and folly: I perceived that this also is vexation of spirit.

1:17  Dedique cor meum ut scirem prudentiam atque doctrinam, erroresque et stultitiam ; et agnovi quod in his quoque esset labor et afflictio spiritus :

1:18  Because in much wisdom there is much indignation: and he that addeth knowledge, addeth also labour.

1:18  For in much wisdom is much grief: and he that increaseth knowledge increaseth sorrow.

1:18  neboť kde je mnoho moudrosti, ji i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.

1:18  Čím více moudrosti, tím více mrzutosti; kdo množí vědění, množí žal.

1:18  Vždyť v množství moudrosti je množství mrzutosti. Kdo bude přidávat poznání, bude šířit bolest.

1:18  Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.

1:18  For in much wisdom [is] much grief: and he that increaseth knowledge increaseth sorrow.

1:18  For in much wisdom is much grief; and he who increases knowledge increases sorrow.

1:18  For in much wisdom is much grief: and he that increases knowledge increases sorrow.

1:18  eo quod in multa sapientia multa sit indignatio ; et qui addit scientiam, addit et laborem.