CzeCSP - Ecclesiastes - 1

1:1  Slova kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:2  Marnost všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost.

1:3  Jaký užitek bude člověk mít z veškeré své námahy, když se bude namáhat pod sluncem?

1:4  Generace odchází, generace přichází a země navěky zůstává.

1:5  Slunce bude vycházet, slunce bude zapadat. Baží po místě, kde vychází.

1:6  Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. ⌈Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhu se zas vítr vrací.⌉

1:7  ⌈Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné.⌉ Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly.

1:8  ⌈Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit.⌉ ⌈Oko se nenasytí viděním a⌉ ucho se nenaplní slyšením.

1:9  ⌈To, co bylo, je to, co i bude,⌉ a to, co se dělalo, je to, co se bude dělat. Není nic nového pod sluncem.

1:10  Je nějaká věc, o níž někdo řekne: Podívej, tohle je něco nového? Už to dávno bylo, v dobách, které byly před námi.

1:11  Není žádná památka na věci první. ⌈Ani na poslední, které budou; nebude na ně památka u těch, kteří budou naposled.⌉

1:12  Já, kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.

1:13  Uložil jsem svému srdci, aby pátralo a aby zkoumalo s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem. ⌈Ono zlé plahočení uložil Bůh lidským⌉ synům, aby se při něm osvědčili.

1:14  Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod sluncem, a hle, to vše je marnost a ⌈honba za větrem.⌉

1:15  Co je ⌈zkřivené, nelze narovnat⌉ a nedostatek nelze sečíst.

1:16  Takto jsem hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval moudrosti ⌈nad každého, kdo byl v Jeruzalémě přede mnou.⌉ Mé srdce užilo množství moudrosti a poznání.

1:17  Uložil jsem tedy svému srdci, aby poznalo moudrost a ⌈poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost.⌉ Poznal jsem, že také tohle je honička za větrem.

1:18  Vždyť v množství moudrosti je množství mrzutosti. Kdo bude přidávat poznání, bude šířit bolest.