CzeB21 - Habakkuk - 2

2:1  Budu držet svoji stráž, na baště budu stát a sledovat, abych poznal, jak ke mně promluví a jak odpoví na mé výčitky.

2:2  A Hospodin mi odpověděl: „Zapiš to vidění zřetelně na tabulky, aby je čtenář mohl snadno číst.

2:3  To vidění ukazuje k době určené, svědčí o konci a neklame. Vyčkávej na něj, bude-li otálet; přijde totiž jistě a neopozdí se.

2:4  Hle – kdo je nadutý, nemá poctivou duši. Spravedlivý však bude žít díky své věrnosti.

2:5  Zrádné je totiž bohatství; nadutec nemá chvíli klid. Otevírá chřtán jako záhrobí, jako smrt nemůže se nasytit, i kdyby uchvátil všechny národy a všechny lidi si přivlastnil.“

2:6  Copak o něm ti všichni nesloží posměšná přísloví a popěvky? Zanotují si: Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří! Jak dlouho bude bohatnout tím, co zabavil?

2:7  Znenadání povstanou tvoji dlužníci, ti, kdo se před tebou chvějí, se probudí a staneš se jejich kořistí!

2:8  Protože jsi plenil mnohé národy, ti, kdo zůstanou, zas tebe vyplení – za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli.

2:9  Běda tomu, kdo chtivě shání pro svůj dům mrzký zisk, aby si na výšině hnízdo postavil, unikl z dosahu všech neštěstí!

2:10  Vlastnímu domu jsi hanbu připravil, když jsi kosil mnohé národy – vlastním životem za to zaplatíš.

2:11  Vždyť bude křičet i kamení ze zdi a trámy ze střechy se přidají.

2:12  Běda tomu, kdo staví město na krvi, kdo zakládá obec příkořím!

2:13  Copak Hospodin zástupů neurčil, že dřina národů přijde do ohně, že se namáhají zbytečně?

2:14  Celou zemi totiž naplní poznání slávy Hospodinovy, tak jako vody naplňují moře.

2:15  Běda tomu, kdo dává pít svému bližnímu, kdo jej opíjí z číše svého hněvu, aby se díval na jeho nahotu!

2:16  Ne slávou, ale hanbou budeš opilý. Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný! Blíží se k tobě kalich z pravice Hospodinovy; ne slávou, ale zvratky budeš pokrytý.

2:17  Tvé násilí na Libanonu tě zavalí, tvé vybíjení zvířat tě bude děsit – za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi i město se všemi obyvateli.

2:18  Na co je modla, kterou někdo vytesal, odlitá socha, jež vyučuje klam? Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil, dělá si bůžky, kteří mluvit neumí.

2:19  Běda tomu, kdo říká dřevu: „Vstávej!“ kdo prosí němý kámen: „Probuď se!“ Může ta věc být jeho učitel? Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem, ducha v tom ale nenajdeš.

2:20  Hospodin je ale ve svém svatém chrámě – ať před ním zmlkne celá zem!