DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Acts - 25

25:1  Now when Festus was come into the province, after three days, he went up to Jerusalem from Cesarea.

25:1  Now when Festus was come into the province, after three days he ascended from Cæsarea to Jerusalem.

25:1  Za tři dny po svém příchodu do provincie odebral se Festus z Cesareje do Jeruzaléma.

25:1  Tři dny poté, co se Festus ujal vlády v provincii, vypravil se z Cesareje vzhůru do Jeruzaléma.

25:1  Když tedy Festus přišel do provincie, vystoupil po třech dnech z Cesareje do Jeruzaléma.

25:1  Tedy Festus vládařství ujav, po třech dnech přijel z Cesaree do Jeruzaléma.

25:1  Festus ergo cum venisset in provinciam, post triduum ascendit Jerosolymam a Cæsarea.

25:2  And the chief priests and principal men of the Jews went unto him against Paul: and they besought him,

25:2  Then the high priest and the chief of the Jews informed him against Paul, and besought him,

25:2  Tam se k němu dostavili velekněží a přední Židé se žalobou proti Pavlovi. Žádali ho,

25:2  Vrchní kněží a přední Židé mu tehdy oznámili žalobu proti Pavlovi. Prosili ho

25:2  Velekněží a přední Židé ⌈vznesli u něho žalobu⌉ proti Pavlovi. Naléhali na něho

25:2  I postavili se nejvyšší kněz {biskup} a přednější z Židů proti Pavlovi, a prosili ho,

25:2  Adieruntque eum principes sacerdotum et primi Judæorum adversus Paulum : et rogabant eum,

25:3  Requesting favour against him, that he would command him to be brought to Jerusalem, laying wait to kill him in the way.

25:3  And desired favour against him, that he would send for him to Jerusalem, laying wait in the way to kill him.

25:3  aby jim prokázal laskavost a dal Pavla přivést do Jeruzaléma. Ale byla to léčka, protože chtěli Pavla na cestě zabít.

25:3  a dožadovali se té laskavosti, aby ho nechal poslat do Jeruzaléma (chystali totiž léčku, že ho po cestě zabijí).

25:3  ⌈a žádali, aby jim prokázal laskavost⌉ a poslal ho do Jeruzaléma; chystali totiž léčku, že ho cestou zabijí.

25:3  Žádajíce té milosti proti němu, aby jej kázal přivesti do Jeruzaléma, zálohy učinivše jemu, aby ho zabili na cestě.

25:3  postulantes gratiam adversus eum, ut juberet perduci eum in Jerusalem, insidias tendentes ut interficerent eum in via.

25:4  But Festus answered: That Paul was kept in Caesarea: and that he himself would very shortly depart thither.

25:4  But Festus answered, that Paul should be kept at Cæsarea, and that he himself would depart shortly thither.

25:4  Festus jim odpověděl, že Pavel je ve vazbě v Cesareji a on sám že také brzo odcestuje.

25:4  Festus odpověděl: „Pavel je ve vazbě v Cesareji, kam se sám chystám brzy odjet.

25:4  Festus odpověděl, že Pavel je ve vězení v Cesareji a on sám že se brzy vydá na cestu.

25:4  Ale Festus odpověděl, že má Pavel ostříhán býti v Cesaree, a on sám že tudíž přijede.

25:4  Festus autem respondit servari Paulum in Cæsarea : se autem maturius profecturum.

25:5  Let them, therefore, saith he, among you that are able, go down with me and accuse him, if there be any crime in the man.

25:5  Let them therefore, said he, which among you are able, go down with me, and accuse this man, if there be any wickedness in him.

25:5  A řekl: „Ať tedy vaši zástupci tam jdou se mnou a podají na toho člověka žalobu, jestliže se něčeho dopustil.“

25:5  Ať se tam vaši zástupci vypraví se mnou, a pokud ten muž provedl něco zlého, ať ho žalují.“

25:5  „Ať tedy ti z vás,“ řekl, „⌈kteří mají moc⌉, sestoupí se mnou, a je–li na tom muži něco špatného , ať ho žalují.“

25:5  Protož (řekl,) kteříž z vás mohou, nechť tam také se vypraví spolu se mnou, a jest-li jaká vina na tom muži, nechať naň žalují.

25:5  Qui ergo in vobis, ait, potentes sunt, descendentes simul, si quod est in viro crimen, accusent eum.

25:6  And having tarried among them no more than eight or ten days, he went down to Caesarea. And the next day, he sat in the judgment seat and commanded Paul to be brought.

25:6  And when he had tarried among them more than ten days, he went down unto Cæsarea; and the next day sitting on the judgment seat commanded Paul to be brought.

25:6  Festus se mezi nimi nezdržel víc než osm nebo deset dní a vrátil se do Cesareje. Na druhý den zasedl k soudu a rozkázal přivést Pavla.

25:6  Poté, co mezi nimi strávil osm nebo deset dní, vrátil se do Cesareje. Druhého dne zasedl k soudu a poručil, ať předvedou Pavla.

25:6  Nestrávil mezi nimi více než osm nebo deset dní a sestoupil do Cesareje. Na druhý den zasedl ⌈k soudu⌉ a rozkázal přivést Pavla.

25:6  A pobyv mezi nimi nic více než deset dní, jel do Cesaree. A druhého dne posadiv se na soudné stolici, kázal Pavla přivesti.

25:6  Demoratus autem inter eos dies non amplius quam octo aut decem, descendit Cæsaream, et altera die sedit pro tribunali, et jussit Paulum adduci.

25:7  Who being brought, the Jews stood about him, who were come down from Jerusalem, objecting many and grievious causes, which they could not prove:

25:7  And when he was come, the Jews which came down from Jerusalem stood round about, and laid many and grievous complaints against Paul, which they could not prove.

25:7  Když ho přivedli, postavili se proti němu Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění; nemohli je však nijak dokázat.

25:7  Jakmile se dostavil, obstoupili ho Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli proti němu těžká obvinění, která však nemohli dokázat.

25:7  Když přišel, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění, která nemohli dokázat.

25:7  Kterýž když byl přiveden, obstoupili ti, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, Židé, mnohé a těžké žaloby proti Pavlovi přednášejíce, kterýchž nemohli dovesti,

25:7  Qui cum perductus esset, circumsteterunt eum, qui ab Jerosolyma descenderant Judæi, multas et graves causas objicientes, quas non poterant probare :

25:8  Paul making answer for himself: Neither against the law of the Jews, nor against the temple, nor against Caesar, have I offended in any thing.

25:8  While he answered for himself, Neither against the law of the Jews, neither against the temple, nor yet against Cæsar, have I offended any thing at all.

25:8  Pavel se hájil takto: „Neprovinil jsem se ničím ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři.“

25:8  Pavel se hájil: „Ani proti židovskému Zákonu ani proti chrámu ani proti císaři jsem se v ničem neprovinil.“

25:8  Pavel se hájil takto: „Nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonu Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři.“

25:8  Když on při všem mírnou zprávu dával, že ani proti zákonu Židovskému, ani proti chrámu, ani proti císaři nic neprovinil.

25:8  Paulo rationem reddente : Quoniam neque in legem Judæorum, neque in templum, neque in Cæsarem quidquam peccavi.

25:9  But Festus, willing to shew the Jews a pleasure, answering Paul, said: Wilt thou go up to Jerusalem and there be judged of these things before me?

25:9  But Festus, willing to do the Jews a pleasure, answered Paul, and said, Wilt thou go up to Jerusalem, and there be judged of these things before me?

25:9  Festus se chtěl zavděčit Židům a odpověděl Pavlovi: „Chceš jít do Jeruzaléma a tam být přede mnou souzen z těchto obvinění?“

25:9  Festus, který se chtěl zavděčit Židům, Pavlovi odpověděl: „Chceš jít do Jeruzaléma a tam být ohledně toho přede mnou souzen?“

25:9  Avšak Festus, který se chtěl Židům zavděčit, Pavlovi odpověděl: „Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být z toho přede mnou souzen?“

25:9  Ale Festus, chtěje se Židům zalíbiti, odpověděv, řekl Pavlovi: Chceš-li jíti do Jeruzaléma, a tam o to souzen býti přede mnou?

25:9  Festus autem volens gratiam præstare Judæis, respondens Paulo, dixit : Vis Jerosolymam ascendere, et ibi de his judicari apud me ?

25:10  Then Paul said: I stand at Caesar's judgment seat, where I ought to be judged. To the Jews I have done no injury, as thou very well knowest.

25:10  Then said Paul, I stand at Cæsar’s judgment seat, where I ought to be judged: to the Jews have I done no wrong, as thou very well knowest.

25:10  Ale Pavel řekl: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Proti Židům jsem se v ničem neprovinil, jak i ty velmi dobře víš.

25:10  Pavel na to řekl: „Stojím před císařským soudem, jemuž podléhám. Židům jsem nijak neublížil, jak sám velmi dobře víš.

25:10  Pavel řekl: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak i ty velmi dobře víš.

25:10  I řekl Pavel: Před stolicí císařovou chci státi a tam souzen býti. Židům jsem nic neublížil, jakož i ty dobře to víš.

25:10  Dixit autem Paulus : Ad tribunal Cæsaris sto : ibi me oportet judicari : Judæis non nocui, sicut tu melius nosti.

25:11  For if I have injured them or have committed any thing worthy of death, I refuse not to die. But if there be none of these things whereof they accuse me, no man may deliver me to them. I appeal to Caesar.

25:11  For if I be an offender, or have committed any thing worthy of death, I refuse not to die: but if there be none of these things whereof these accuse me, no man may deliver me unto them. I appeal unto Cæsar.

25:11  Jestliže jsem vinen a spáchal jsem něco, za co si zasloužím smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však pravda, z čeho mě tito žalobci obviňují, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“

25:11  Jsem-li skutečně vinen a spáchal jsem něco, zač si zasloužím smrt, neodmítám zemřít. Jestliže však na tom, z čeho mě obviňují, nic není, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři!“

25:11  Jestliže jsem tedy vinen a učinil jsem něco, co zasluhuje smrt, nezdráhám se zemřít. Není–li však nic na tom, z čeho mne tito lidé obviňují, nikdo mne jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“

25:11  Nebo jestližeť jsem křiv, aneb něco smrti hodného jsem spáchal, neodpírámť umříti; a pakliť nic toho není, z čehož mne oni viní, žádnýť mne jim nemůže dáti. K císaři se odvolávám.

25:11  Si enim nocui, aut dignum morte aliquid feci, non recuso mori : si vero nihil est eorum quæ hi accusant me, nemo potest me illis donare. Cæsarem appello.

25:12  Then Festus, having conferred with the council, answered: Hast thou appealed to Caesar? To Caesar shalt thou go.

25:12  Then Festus, when he had conferred with the council, answered, Hast thou appealed unto Cæsar? unto Cæsar shalt thou go.

25:12  Nato Festus promluvil se svými rádci a pak odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“

25:12  Festus to probral se svými poradci a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš!“

25:12  Nato Festus promluvil s radou a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“

25:12  Tehdy Festus promluviv s radou, odpověděl: K císařis se odvolal? K císaři půjdeš.

25:12  Tunc Festus cum concilio locutus, respondit : Cæsarem appellasti ? ad Cæsarem ibis.

25:13  And after some days, king Agrippa and Bernice came down to Caesarea, to salute Festus.

25:13  And after certain days king Agrippa and Bernice came unto Cæsarea to salute Festus.

25:13  Uplynulo několik dní a do Cesareje přišli král Agrippa a Bereniké, aby pozdravili Festa.

25:13  Za několik dní do Cesareje dorazil král Agrippa s Bereniké, aby pozdravili Festa.

25:13  Uplynulo několik dní a do Cesareje přijeli král Agrippa a Bereniké a pozdravili Festa.

25:13  A po několika dnech král Agrippa a Bernice přijeli do Cesaree, aby pozdravili Festa.

25:13  Et cum dies aliquot transacti essent, Agrippa rex et Bernice descenderunt Cæsaream ad salutandum Festum.

25:14  And as they tarried there many days, Festus told the king of Paul, saying: A certain man was left prisoner by Felix.

25:14  And when they had been there many days, Festus declared Paul’s cause unto the king, saying, There is a certain man left in bonds by Felix:

25:14  Protože se tam zdrželi nějakou dobu, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: „Je zde muž, kterého Félix zanechal ve vazbě.

25:14  Zdrželi se tam delší dobu, a tak Festus králi vyprávěl o Pavlově při: „Felix tu zanechal jednoho vězně.

25:14  Když tam ⌈už nějaký čas⌉ pobývali, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: „Je tu od Félixe jako vězeň ponechán jeden muž,

25:14  A když tu za mnoho dní byli, oznámil Festus králi o Pavlově při, řka: Muž nějaký zanechán jest od Felixa v vězení,

25:14  Et cum dies plures ibi demorarentur, Festus regi indicavit de Paulo, dicens : Vir quidam est derelictus a Felice vinctus,

25:15  About whom, when I was at Jerusalem, the chief priests and the ancients of the Jews came unto me, desiring condemnation against him.

25:15  About whom, when I was at Jerusalem, the chief priests and the elders of the Jews informed me, desiring to have judgment against him.

25:15  Když jsem přišel do Jeruzaléma, obrátili se na mne velekněží a židovští starší se žalobou proti němu a žádali jeho odsouzení.

25:15  Když jsem byl v Jeruzalémě, vrchní kněží a židovští starší mi o něm řekli a žádali jeho odsouzení.

25:15  o kterém mi velekněží a starší Židů podali zprávu, když jsem byl v Jeruzalémě, a žádali jeho odsouzení.

25:15  O kterémž, když jsem byl v Jeruzalémě, oznámili přední kněží {biskupové} a starší Židovští, žádajíce na něj ortele.

25:15  de quo cum essem Jerosolymis, adierunt me principes sacerdotum et seniores Judæorum, postulantes adversus illum damnationem.

25:16  To whom I answered: it is not the custom of the Romans to condemn any man, before that he who is accused have his accusers present and have liberty to make his answer, to clear himself of the things laid to his charge.

25:16  To whom I answered, It is not the manner of the Romans to deliver any man to die, before that he which is accused have the accusers face to face, and have licence to answer for himself concerning the crime laid against him.

25:16  Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, dokud není postaven před žalobce a nedostane možnost hájit se proti jejich obvinění.

25:16  Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, aniž by obžalovaný stanul svým žalobcům tváří v tvář a dostal možnost hájit se proti jejich obvinění.

25:16  Odpověděl jsem jim, že není římským zvykem vydávat nějakého člověka dřív, než by obžalovaný měl své žalobce tváří v tvář a dostal příležitost k obhajobě proti jejich obvinění.

25:16  Kterýmž jsem odpověděl, že není obyčej Římanům vydati člověka na smrt, prvé než by ten, na kohož se žaloba děje, přítomné měl žalobníky, a volnost k odpovídání na to, z čehož by byl obviňován.

25:16  Ad quos respondi : Quia non est Romanis consuetudo damnare aliquem hominem priusquam is qui accusatur præsentes habeat accusatores, locumque defendendi accipiat ad abluenda crimina.

25:17  When therefore they were come hither, without any delay, on the day following, sitting in the judgment seat, I commanded the man to be brought.

25:17  Therefore, when they were come hither, without any delay on the morrow I sat on the judgment seat, and commanded the man to be brought forth.

25:17  Když sem přišli, bez odkladu jsem hned druhý den zasedl k soudu a rozkázal jsem přivést toho muže.

25:17  Jakmile se tu sešli, beze všech odkladů jsem příštího dne zasedl k soudu a poručil, ať toho muže předvedou.

25:17  Když se tu tedy sešli, bez odkladu jsem příštího dne zasedl ⌈k soudu⌉ a rozkázal předvést toho muže.

25:17  A protož když se byli sem sešli, hned beze všeho meškání, druhý den posadiv se na soudné stolici, rozkázal jsem přivesti toho muže.

25:17  Cum ergo huc convenissent sine ulla dilatione, sequenti die sedens pro tribunali, jussi adduci virum.

25:18  Against whom, when the accusers stood up, they brought no accusation of this which I thought ill of:

25:18  Against whom when the accusers stood up, they brought none accusation of such things as I supposed:

25:18  Žalobci vystoupili proti němu, ale neobviňovali ho ze žádných zločinů, jak jsem očekával,

25:18  Když ale vystoupili jeho žalobci, nevznesli proti němu nějaké těžké obvinění, jak bych očekával.

25:18  Jeho žalobci se postavili proti němu, ale nepřinášeli žádné obvinění [ze zlých činů], jak jsem očekával,

25:18  Jehož žalobníci tu stojíce, z ničeho takového nevinili ho, o čemž jsem já se domníval.

25:18  De quo, cum stetissent accusatores, nullam causam deferebant, de quibus ego suspicabar malum.

25:19  But had certain questions of their own superstition against him, and of one Jesus deceased, whom Paul affirmed to be alive.

25:19  But had certain questions against him of their own superstition, and of one Jesus, which was dead, whom Paul affirmed to be alive.

25:19  nýbrž měli s ním jen nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že je živ.

25:19  Vedli s ním jen spor o nějakých otázkách toho jejich náboženství a o nějakém mrtvém Ježíši, o kterém Pavel tvrdil, že žije.

25:19  nýbrž měli s ním nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že žije.

25:19  Ale o nějaké otázky při tom svém náboženství měli s ním nesnáz, a o jakémsi Ježíšovi mrtvém, o kterémž jistil Pavel, že jest živ.

25:19  Quæstiones vero quasdam de sua superstitione habebant adversus eum, et de quodam Jesu defuncto, quem affirmabat Paulus vivere.

25:20  I therefore being in a doubt of this manner of question, asked him whether he would go to Jerusalem and there be judged of these things.

25:20  And because I doubted of such manner of questions, I asked him whether he would go to Jerusalem, and there be judged of these matters.

25:20  Protože se v těchto otázkách nevyznám, navrhoval jsem, zda by se nechtěl odebrat do Jeruzaléma a tam být v té věci souzen.

25:20  Protože se v těch věcech nevyznám, navrhl jsem mu, zda by chtěl jít do Jeruzaléma, kde by to mohl soud projednat.

25:20  Byl jsem na rozpacích, jak tyto věci prozkoumat, a říkal jsem mu, zda by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam být v těchto věcech souzen.

25:20  Já pak maje tu při v pochybnosti, řekl jsem, chtěl-li by jíti do Jeruzaléma, a tam o ty věci souzen býti.

25:20  Hæsitans autem ego de hujusmodi quæstione, dicebam si vellet ire Jerosolymam, et ibi judicari de istis.

25:21  But Paul, appealing to be reserved unto the hearing of Augustus, I commanded him to be kept, till I might send him to Caesar.

25:21  But when Paul had appealed to be reserved unto the hearing of Augustus, I commanded him to be kept till I might send him to Cæsar.

25:21  Avšak Pavel podal odvolání a žádal, aby byl ponechán ve vazbě až do rozhodnutí císařova; proto jsem dal rozkaz, aby zůstal ve vězení, než ho pošlu k císaři.“

25:21  Pavel se však odvolal, že chce zůstat ve vazbě až do rozhodnutí Jeho Veličenstva. Nařídil jsem tedy, ať zůstane ve vazbě, dokud ho nepošlu k císaři.“

25:21  Avšak Pavel se odvolal, aby byl ve vězení až do rozhodnutí ⌈Jeho Veličenstva⌉; proto jsem ho rozkázal hlídat, dokud ho nepošlu k císaři.“

25:21  A když se on odvolal, aby byl chován k soudu Augustovu, kázal jsem ho hlídati, až bych jej poslal k císaři.

25:21  Paulo autem appellante ut servaretur ad Augusti cognitionem, jussi servari eum, donec mittam eum ad Cæsarem.

25:22  And Agrippa said to Festus: I would also hear the man, myself. To-morrow, said he, thou shalt hear him.

25:22  Then Agrippa said unto Festus, I would also hear the man myself. To morrow, said he, thou shalt hear him.

25:22  Agrippa řekl Festovi: „Také já bych rád slyšel toho člověka.“ Festus odpověděl: „Zítra ho budeš slyšet.“

25:22  Agrippa Festovi řekl: „Toho člověka bych si také rád poslechl.“ „Uslyšíš ho zítra,“ odpověděl Festus.

25:22  Agrippa [řekl] Festovi: „Sám bych si chtěl také toho člověka poslechnout.“ „Zítra“, řekl Festus, „ho uslyšíš.“

25:22  Tedy Agrippa řekl Festovi: Chtělť bych i já rád člověka toho slyšeti. A on řekl: Zítra ho uslyšíš.

25:22  Agrippa autem dixit ad Festum : Volebam et ipse hominem audire. Cras, inquit, audies eum.

25:23  And on the next day, when Agrippa and Bernice were come with great pomp and had entered into the hall of audience with the tribunes and principal men of the city, at Festus' commandment, Paul was brought forth.

25:23  And on the morrow, when Agrippa was come, and Bernice, with great pomp, and was entered into the place of hearing, with the chief captains, and principal men of the city, at Festus’ commandment Paul was brought forth.

25:23  Na druhý den tedy přišli Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a vstoupili spolu s vysokými důstojníky a předními muži města do přijímací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel.

25:23  Druhého dne přišli Agrippa a Bereniké s veškerou nádherou a spolu s veliteli a význačnými muži města vstoupili do jednací síně. Když byl na Festův rozkaz přiveden Pavel,

25:23  Druhý den tedy přišel Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a spolu s veliteli a předními muži města vstoupili do jednací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel.

25:23  Nazejtří pak, když přišel Agrippa a Bernice s velikou slávou, a vešli na síň s hejtmany a s lidmi nejznamenitějšími města toho, k rozkázaní Festovu přiveden jest Pavel.

25:23  Altera autem die cum venisset Agrippa et Bernice cum multa ambitione, et introissent in auditorium cum tribunis et viris principalibus civitatis, jubente Festo, adductus est Paulus.

25:24  And Festus saith: King Agrippa and all ye men who are here present with us, you see this man, about whom all the multitude of the Jews dealt with me at Jerusalem, requesting and crying out that he ought not to live any longer.

25:24  And Festus said, King Agrippa, and all men which are here present with us, ye see this man, about whom all the multitude of the Jews have dealt with me, both at Jerusalem, and also here, crying that he ought not to live any longer.

25:24  Festus pak promluvil: „Králi Agrippo a všichni zde přítomní, vidíte toho muže, na něhož si u mne všichni Židé jak v Jeruzalémě, tak zde stěžovali a křičeli, že nesmí zůstat na živu.

25:24  Festus zahájil: „Králi Agrippo a všichni přítomní, vidíte tu muže, o něhož mě v Jeruzalémě i zde žádala celá židovská obec s křikem, že nesmí zůstat naživu.

25:24  A Festus řekl: „Králi Agrippo a všichni muži zde s námi přítomní, vidíte tohoto člověka, kvůli němuž všichni Židé jak v Jeruzalémě, tak i zde na mne naléhali a křičeli, že nesmí více zůstat naživu.

25:24  I řekl Festus: Králi Agrippo a všickni muži, kteříž jste tuto s námi, vidíte tohoto, za nějž všecko množství Židů prosili mne, i v Jeruzalémě i zde, křičíce, že takový nemá více živ býti.

25:24  Et dicit Festus : Agrippa rex, et omnes qui simul adestis nobiscum viri, videtis hunc de quo omnis multitudo Judæorum interpellavit me Jerosolymis, petentes et acclamantes non oportere eum vivere amplius.

25:25  Yet have I found nothing that he hath committed worthy of death. But forasmuch as he himself hath appealed to Augustus, I have determined to send him.

25:25  But when I found that he had committed nothing worthy of death, and that he himself hath appealed to Augustus, I have determined to send him.

25:25  Já jsem zjistil, že nespáchal nic, zač by zasluhoval smrt. Protože on sám se odvolal k císaři, rozhodl jsem, že ho k němu pošlu.

25:25  Shledal jsem, že neprovedl nic, za co by zasloužil smrt, ale když se sám odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat.

25:25  Já jsem shledal, že neudělal nic, zač by zasluhoval smrt. Ale protože on sám se odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat.

25:25  Já pak shledav to, že nic hodného smrti neučinil, však když se sám k Augustovi odvolal, umínil jsem jej poslati.

25:25  Ego vere comperi nihil dignum morte eum admisisse. Ipso autem hoc appellante ad Augustum, judicavi mittere.

25:26  Of whom I have nothing certain to write to my lord. For which cause, I have brought him forth before you, and especially before thee, O king Agrippa, that, examination being made, I may have what to write.

25:26  Of whom I have no certain thing to write unto my lord. Wherefore I have brought him forth before you, and specially before thee, O king Agrippa, that, after examination had, I might have somewhat to write.

25:26  Nemám však nic určitého, co bych o něm císaři napsal. Proto jsem ho dal předvést před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abyste ho vyslechli a já se dověděl, co mám napsat.

25:26  Nemám však nic určitého, co bych o něm císaři napsal. Proto jsem ho přivedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po tomto slyšení měl co napsat.

25:26  Nemám však nic určitého, co bych o něm svému pánu napsal. Proto jsem ho předvedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat.

25:26  O němž, co bych jistého napsal pánu, nevím. Protož jsem jej teď přivedl před vás, a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych vyptaje se, věděl co psáti.

25:26  De quo quid certum scribam domino, non habeo. Propter quod produxi eum ad vos, et maxime ad te, rex Agrippa, ut interrogatione facta habeam quid scribam.

25:27  For it seemeth to me unreasonable to send a prisoner and not to signify the things laid to his charge.

25:27  For it seemeth to me unreasonable to send a prisoner, and not withal to signify the crimes laid against him.

25:27  Zdá se mi totiž nerozumné poslat vězně a neuvést zároveň obvinění vznesená proti němu.“

25:27  Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést, z čeho je obviněn.“

25:27  Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést zároveň obvinění proti němu.“

25:27  Nebo zdá mi se to neslušné býti poslati vězně, a pře jeho neoznámiti.

25:27  Sine ratione enim mihi videtur mittere vinctum, et causas ejus non significare.