DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Genesis - 12

12:1  And the Lord said to Abram: Go forth out of thy country, and from thy kindred, and out of thy father's house, and come into the land which I shall shew thee.

12:1  Now the Lord had said unto Abram, Get thee out of thy country, and from thy kindred, and from thy father’s house, unto a land that I will shew thee:

12:1  I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.

12:1  Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.

12:1  Hospodin řekl Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ⌈z domu svého otce⌉ do země, kterou ti ukážu.

12:1  Nebo byl řekl Hospodin Abramovi: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě.

12:1  Dixit autem Dominus ad Abram : Egredere de terra tua, et de cognatione tua, et de domo patris tui, et veni in terram quam monstrabo tibi.

12:2  And I will make of thee a great nation, and I will bless thee, and magnify thy name, and thou shalt be blessed.

12:2  And I will make of thee a great nation, and I will bless thee, and make thy name great; and thou shalt be a blessing:

12:2  Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!

12:2  Učiním z tebe veliký národ a požehnám ti. Zjednám ti veliké jméno a budeš požehnáním.

12:2  A učiním tě ⌈velkým národem,⌉ požehnám tě a tvé ⌈jméno učiním velkým,⌉ ⌈a buď⌉ požehnáním!

12:2  A učiním tě v národ veliký, a požehnám tobě, a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání.

12:2  Faciamque te in gentem magnam, et benedicam tibi, et magnificabo nomen tuum, erisque benedictus.

12:3  I will bless them that bless thee, and curse them that curse thee, and IN THEE shall all the kindreds of the earth be blessed.

12:3  And I will bless them that bless thee, and curse him that curseth thee: and in thee shall all families of the earth be blessed.

12:3  Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“

12:3  Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě.“

12:3  Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země.

12:3  Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země.

12:3  Benedicam benedicentibus tibi, et maledicam maledicentibus tibi, atque in te benedicentur universæ cognationes terræ.

12:4  So Abram went out as the Lord had commanded him, and Lot went with him: Abram was seventy-five years old when he went forth from Haran.

12:4  So Abram departed, as the Lord had spoken unto him; and Lot went with him: and Abram was seventy and five years old when he departed out of Haran.

12:4  A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.

12:4  Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let.

12:4  A Abram šel tak, jak mu Hospodin řekl, a s ním šel Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Cháranu.

12:4  I vyšel Abram, tak jakž mu byl mluvil Hospodin, a šel s ním Lot. (Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech, když vyšel z Cháran.)

12:4  Egressus est itaque Abram sicut præceperat ei Dominus, et ivit cum eo Lot : septuaginta quinque annorum erat Abram cum egrederetur de Haran.

12:5  And he took Sarai his wife, and Lot his brother's son, and all the substance which they had gathered, and the souls which they had gotten in Haran: and they went out to go into the land of Chanaan. And when they were come into it,

12:5  And Abram took Sarai his wife, and Lot his brother’s son, and all their substance that they had gathered, and the souls that they had gotten in Haran; and they went forth to go into the land of Canaan; and into the land of Canaan they came.

12:5  Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.

12:5  Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní.

12:5  Abram vzal svou ženu Sáraj, Lota, syna svého bratra, a všechen majetek, jejž nabyli, i lidi, které získali v Cháranu, a vyšli, aby se ubírali do kenaanské země. I přišli do kenaanské země.

12:5  A vzal Abram Sarai manželku svou, a Lota syna bratra svého, a všecko zboží své, kteréhož nabyli, i duše, kterýchž dosáhli v Cháran. A vyšedše, brali se do země Kananejské, až i přišli do ní.

12:5  Tulitque Sarai uxorem suam, et Lot filium fratris sui, universamque substantiam quam possederant, et animas quas fecerant in Haran : et egressi sunt ut irent in terram Chanaan. Cumque venissent in eam,

12:6  Abram passed through the country unto the place of Sichem, as far as the noble vale: now the Chanaanite was at that time in the land.

12:6  And Abram passed through the land unto the place of Sichem, unto the plain of Moreh. And the Canaanite was then in the land.

12:6  Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci.

12:6  Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kanaánci.)

12:6  Abram prošel zemi až do místa Šekemu, až k dubu v Móre. Tehdy byli v zemi Kenaanci.

12:6  I prošel Abram tu zemi až k místu Sichem, to jest až k rovině More. A tehdáž Kananejští byli v zemi.

12:6  pertransivit Abram terram usque ad locum Sichem, usque ad convallem illustrem : Chananæus autem tunc erat in terra.

12:7  And the Lord appeared to Abram, and said to him: To thy seed will I give this land. And he built there an altar to the Lord, who had appeared to him.

12:7  And the Lord appeared unto Abram, and said, Unto thy seed will I give this land: and there builded he an altar unto the Lord, who appeared unto him.

12:7  I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.

12:7  Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: „Tuto zem dám tvému semeni.“ Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal.

12:7  I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: Tuto zemi dám tvému semeni. Pak tam postavil oltář Hospodinu, který se mu ukázal.

12:7  I ukázal se Hospodin Abramovi a řekl: Semeni tvému dám zemi tuto. Tedy vzdělal tu oltář Hospodinu, kterýž se byl ukázal jemu.

12:7  Apparuit autem Dominus Abram, et dixit ei : Semini tuo dabo terram hanc. Qui ædificavit ibi altare Domino, qui apparuerat ei.

12:8  And passing on from thence to a mountain, that was on the east side of Bethel, he there pitched his tent, having Bethel on the west, and Hai on the east: he built there also an altar to the Lord, and called upon his name.

12:8  And he removed from thence unto a mountain on the east of Beth–el, and pitched his tent, having Beth–el on the west, and Hai on the east: and there he builded an altar unto the Lord, and called upon the name of the Lord.

12:8  Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno.

12:8  Odtud se přesunul k horám na východ od Bet-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bet-elem na západě a Ajem na východě, postavil tam oltář Hospodinu a vzýval Hospodinovo jméno.

12:8  Odtamtud táhl k pohoří východně od Bét–elu a postavil svůj stan. Na západ měl Bét–el a na východ Aj; tam postavil Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno.

12:8  A odtud podal se k hoře, kteráž leží na východ od Bethel, kdežto rozbil stan svůj, tak že mu Bethel byl na západ, Hai pak na východ; i vzdělal tam oltář Hospodinu, a vzýval jméno Hospodinovo.

12:8  Et inde transgrediens ad montem, qui erat contra orientem Bethel, tetendit ibi tabernaculum suum, ab occidente habens Bethel, et ab oriente Hai : ædificavit quoque ibi altare Domino, et invocavit nomen ejus.

12:9  And Abram went forward, going and proceeding on to the south.

12:9  And Abram journeyed, going on still toward the south.

12:9  Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu.

12:9  Potom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Negevu.

12:9  Pak Abram vyrazil a stále táhl k Negebu.

12:9  Potom hnul se Abram dále, a odebral se odtud ku poledni.

12:9  Perrexitque Abram vadens, et ultra progrediens ad meridiem.

12:10  And there came a famine in the country: and Abram went down into Egypt, to sojourn there: for the famine was very grievous in the land.

12:10  And there was a famine in the land: and Abram went down into Egypt to sojourn there; for the famine was grievous in the land.

12:10  I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.

12:10  V zemi pak nastal hlad, a tak se Abram vydal dolů do Egypta. Chtěl tam nějakou dobu pobýt, neboť v zemi panoval krutý hlad.

12:10  Pak v zemi nastal hlad. Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobýval jako cizinec, protože hlad v zemi byl tíživý.

12:10  Byl pak hlad v té zemi; protož sstoupil Abram do Egypta, aby tam byl pohostinu; nebo veliký byl hlad v té zemi.

12:10  Facta est autem fames in terra : descenditque Abram in Ægyptum, ut peregrinaretur ibi : prævaluerat enim fames in terra.

12:11  And when he was near to enter into Egypt, he said to Sarai his wife: I know that thou art a beautiful woman:

12:11  And it came to pass, when he was come near to enter into Egypt, that he said unto Sarai his wife, Behold now, I know that thou art a fair woman to look upon:

12:11  Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: „Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu.

12:11  Cestou, když se blížil k Egyptu, řekl své ženě Saraj: „Pohleď, vím, jak překrásná jsi žena.

12:11  Když se přiblížil k Egyptu, řekl své ženě Sáraji: Hle, vím, že jsi žena ⌈krásného vzhledu.⌉

12:11  I stalo se, že když přicházel blízko k Egyptu, řekl k Sarai manželce své: Aj, nyní znám, že jsi žena krásné tváři.

12:11  Cumque prope esset ut ingrederetur Ægyptum, dixit Sarai uxori suæ : Novi quod pulchra sis mulier :

12:12  And that when the Egyptians shall see thee, they will say: She is his wife: and they will kill me, and keep thee.

12:12  Therefore it shall come to pass, when the Egyptians shall see thee, that they shall say, This is his wife: and they will kill me, but they will save thee alive.

12:12  Až tě spatří Egypťané, řeknou si: ‚To je jeho žena.‘ Mne zabijí a tebe si ponechají živou.

12:12  Až tě Egypťané uvidí, řeknou: ‚To je jeho žena!‘ a zabijí mě, ale tebe nechají naživu.

12:12  Když tě Egypťané uvidí a řeknou: To je jeho žena, pak mě zabijí a tebe nechají naživu.

12:12  A stane se, že když tě uzří Egyptští, řeknou: To jest manželka jeho; i zabijí mne, tebe pak živé nechají.

12:12  et quod cum viderint te Ægyptii, dicturi sunt : Uxor ipsius est : et interficient me, et te reservabunt.

12:13  Say, therefore, I pray thee, that thou art my sister: that I may be well used for thee, and that my soul may live for thy sake.

12:13  Say, I pray thee, thou art my sister: that it may be well with me for thy sake; and my soul shall live because of thee.

12:13  Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu.“

12:13  Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a abych díky tobě zůstal naživu.“

12:13  Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a aby kvůli tobě má duše zůstala naživu.

12:13  Prav medle, že jsi sestra má, aby mi dobře bylo příčinou tvou, a živa zůstala duše má pro tebe.

12:13  Dic ergo, obsecro te, quod soror mea sis : ut bene sit mihi propter te, et vivat anima mea ob gratiam tui.

12:14  And when Abram was come into Egypt, the Egyptians saw the woman that she was very beautiful.

12:14  And it came to pass, that, when Abram was come into Egypt, the Egyptians beheld the woman that she was very fair.

12:14  Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná.

12:14  Abram tedy přišel do Egypta a Egypťané viděli, jak je ta žena velmi krásná.

12:14  Když přišel Abram do Egypta, Egypťané uviděli tu ženu, jak velice je krásná.

12:14  I stalo se, když všel Abram do Egypta, viděli Egyptští ženu, že krásná byla náramně.

12:14  Cum itaque ingressus esset Abram Ægyptum, viderunt Ægyptii mulierem quod esset pulchra nimis.

12:15  And the princes told Pharao, and praised her before him: and the woman was taken into the house of Pharao.

12:15  The princes also of Pharaoh saw her, and commended her before Pharaoh: and the woman was taken into Pharaoh’s house.

12:15  Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna

12:15  A když ji uviděli faraonovi hodnostáři, vychválili ji před faraonem tak, že byla vzata do faraonova domu.

12:15  Když ji spatřila faraonova knížata, chválila ji u faraona. Žena byla vzata do paláce faraona,

12:15  A vidouce ji knížata Faraonova, schválili ji před ním; i vzata jest žena do domu Faraonova.

12:15  Et nuntiaverunt principes Pharaoni, et laudaverunt eam apud illum : et sublata est mulier in domum Pharaonis.

12:16  And they used Abram well for her sake. And he had sheep and oxen and he asses, and men servants, and maid servants, and she asses, and camels.

12:16  And he entreated Abram well for her sake: and he had sheep, and oxen, and he asses, and menservants, and maidservants, and she asses, and camels.

12:16  a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy.

12:16  Abramovi se díky ní vedlo velmi dobře – měl brav, skot i osly, otroky, otrokyně, oslice a velbloudy.

12:16  který kvůli ní Abramovi prokázal dobro: dostal brav, skot a osly, otroky a otrokyně, oslice a velbloudy.

12:16  Kterýžto i Abramovi dobře učinil pro ni; a měl ovce a voly a osly, i služebníky a děvky, též oslice a velbloudy.

12:16  Abram vero bene usi sunt propter illam : fueruntque ei oves et boves et asini, et servi et famulæ, et asinæ et cameli.

12:17  But the Lord scourged Pharao and his house with most grievous stripes for Sarai, Abram's wife.

12:17  And the Lord plagued Pharaoh and his house with great plagues because of Sarai Abram’s wife.

12:17  Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji.

12:17  Hospodin však kvůli Abramově manželce Saraj bil faraona a jeho dům velikými ranami.

12:17  Faraona a jeho dům však Hospodin zasáhl velikými ranami pro Sáraj, ženu Abramovu.

12:17  Ale Hospodin trápil Faraona ranami velikými, i dům jeho, pro Sarai manželku Abramovu.

12:17  Flagellavit autem Dominus Pharaonem plagis maximis, et domum ejus, propter Sarai uxorem Abram.

12:18  And Pharao called Abram, and said to him: What is this that thou hast done to me? Why didst thou not tell me that she was thy wife?

12:18  And Pharaoh called Abram, and said, What is this that thou hast done unto me? why didst thou not tell me that she was thy wife?

12:18  Farao tedy Abrama předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena?

12:18  Farao si proto Abrama zavolal. „Cos mi to udělal?“ řekl mu. „Proč jsi mi zatajil, že je to tvá manželka?

12:18  Farao si zavolal Abrama a řekl: Cos mi to provedl? Proč jsi mi neoznámil, že je to tvá žena?

12:18  Protož povolal Farao Abrama a řekl: Cos mi to učinil? Pročežs mi neoznámil, že ona manželka tvá jest?

12:18  Vocavitque Pharao Abram, et dixit ei : Quidnam est hoc quod fecisti mihi ? quare non indicasti quod uxor tua esset ?

12:19  For what cause didst thou say, she was thy sister, that I might take her to my wife? Now therefore there is thy wife, take her, and go thy way.

12:19  Why saidst thou, She is my sister? so I might have taken her to me to wife: now therefore behold thy wife, take her, and go thy way.

12:19  Proč jsi říkal: ‚To je má sestra‘? Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“

12:19  Proč jsi říkal: ‚Je to má sestra‘? Vždyť jsem si ji vzal za ženu! Zde máš svou manželku, vezmi si ji a jdi!“

12:19  Proč jsi řekl: Je to má sestra, takže jsem si ji vzal za ženu? Nuže, zde je tvá žena. Vezmi si ji a jdi!

12:19  Proč jsi řekl: Sestra má jest? A vzal jsem ji sobě za ženu. Protož nyní, teď máš manželku svou, vezmi a jdi.

12:19  quam ob causam dixisti esse sororem tuam, ut tollerem eam mihi in uxorem ? Nunc igitur ecce conjux tua, accipe eam, et vade.

12:20  And Pharao gave his men orders concerning Abram: and they led him away and his wife, and all that he had.

12:20  And Pharaoh commanded his men concerning him: and they sent him away, and his wife, and all that he had.

12:20  A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.

12:20  Farao pak o něm svým mužům přikázal, aby ho vyhostili i s manželkou a se vším, co měl.

12:20  A farao o něm dal příkaz svým mužům, a poslali pryč jej i jeho ženu se vším, co měl.

12:20  I poručil o něm Farao mužům, a propustili ho, i manželku jeho i všecko, což měl.

12:20  Præcepitque Pharao super Abram viris : et deduxerunt eum, et uxorem illius, et omnia quæ habebat.