CzeCSP - II Corinthians - 12

12:1  Musím se chlubit, ač [mi] to není k užitku, přistoupím k viděním a zjevením ⌈od Pána⌉.

12:2  Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe -- zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví.

12:3  A vím, že tento člověk -- bylo–li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví --

12:4  byl vytržen do ráje a uslyšel nevypravitelné věci, o nichž není člověku dovoleno promluvit.

12:5  Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda [svými] slabostmi.

12:6  Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co na mně vidí nebo [co] ode mne ⌈slyší.

12:7  A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl⌉ mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval [a já se nepovyšoval].

12:8  Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby ⌈to ode mne odešlo⌉,

12:9  ale on mi řekl: Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dokonává ve slabosti. ⌈Velmi rád⌉ se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

12:10  Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.

12:11  Ztratil jsem rozum! K tomu jste mne přinutili vy. Já mám být od vás doporučován, neboť jsem nebyl v ničem pozadu za těmi veleapoštoly, i když nejsem nic.

12:12  Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti znameními, divya mocnými činy.

12:13  V čem jste na tom byli hůř než ostatní sbory, kromě toho, že já sám jsem vám nebyl na obtíž? Odpusťte mi tuto křivdu!

12:14  Hle, [to] ⌈jsem potřetí připraven k vám přijít⌉. A nebudu vám na obtíž. Nehledám to, co je vaše, nýbrž vás. Neboť nemají děti shromažďovat pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti.

12:15  Já velmi rád vynaložím všechno, ano sám sebe vydám pro vaše duše. Když vás více miluji, mám být za to méně milován?

12:16  Ale budiž! Já sám jsem vám nebyl na obtíž, ale jsem prý chytrák a obelstil jsem vás.

12:17  Snad jsem vás podvedl skrze někoho, koho jsem k vám poslal?

12:18  Vybídl jsem Tita a poslal jsem s ním bratra. Podvedl vás snad Titus? Což jsme nejednali v témž duchu a nešli ve stejných šlépějích?

12:19  Už dávno si myslíte, že se před vámi obhajujeme. Před Bohem v Kristu mluvíme, a to všechno, milovaní, pro vaše budování.

12:20  Bojím se totiž, abych vás po svém příchodu neshledal takovými, jakými vás nalézt nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si mě nepřejete; aby nepovstaly svár, žárlivost, zlosti, soupeření, utrhání, pomluvy, nadutosti, zmatky.

12:21  Obávám se, aby mě můj Bůh, až opět přijdu, u vás nepokořil a abych neoplakával mnohé, kteří padli do hříchu a neučinili pokání z nečistoty, smilstva a bezuzdnosti, kterých se dopustili.