DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Job - 17

17:1  My spirit shall be wasted, my days shall be shortened and only the grave remaineth for me.

17:1  My breath is corrupt, my days are extinct, the graves are ready for me.

17:1  Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá.

17:1  Dech mě opouští, mé dny skončily, jen hřbitov zbývá mi.

17:1  Můj duch byl zlomen, mé dny dohasly, hroby jsou mi údělem.

17:1  Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

17:1  Spiritus meus attenuabitur ; dies mei breviabuntur : et solum mihi superest sepulchrum.

17:2  I have not sinned, and my eye abideth in bitterness.

17:2  Are there not mockers with me? and doth not mine eye continue in their provocation?

17:2  Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.

17:2  Jsou se mnou ale ještě ti posměvači – kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!

17:2  ⌈Copak kolem mě nezaznívají úsměšky? Můj zrak musí spočívat⌉ na jejich vzdoru.

17:2  Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

17:2  Non peccavi, et in amaritudinibus moratur oculus meus.

17:3  Deliver me, O Lord, and set me beside thee, and let any man's hand fight against me.

17:3  Lay down now, put me in a surety with thee; who is he that will strike hands with me?

17:3  Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním?

17:3  Slož za mne záruku, kterou určil jsi – kdo jiný by se za mě zaručil?

17:3  Slož záruku, ⌈zaruč se za mě. ⌈Kdo jiný by se za mě zavázal rukoudáním?⌉⌉

17:3  Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

17:3  Libera me, Domine, et pone me juxta te, et cujusvis manus pugnet contra me.

17:4  Thou hast set their heart far from understanding, therefore they shall not be exalted.

17:4  For thou hast hid their heart from understanding: therefore shalt thou not exalt them.

17:4  Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš.

17:4  Jejich srdce jsi zbavil soudnosti, takovým přece nedáš zvítězit!

17:4  Protože jsi jejich mysl skryl před rozumností, proto je nevyvýšíš.

17:4  Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

17:4  Cor eorum longe fecisti a disciplina : propterea non exaltabuntur.

17:5  He promiseth a prey to his companions, and the eyes of his children shall fail.

17:5  He that speaketh flattery to his friends, even the eyes of his children shall fail.

17:5  Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.

17:5  Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘

17:5  Kvůli podílu někdo udá přátele, načež oči jeho synů zeslábnou.

17:5  Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

17:5  Prædam pollicetur sociis, et oculi filiorum ejus deficient.

17:6  He hath made me as it were a byword of the people, and I am an example before them.

17:6  He hath made me also a byword of the people; and aforetime I was as a tabret.

17:6  Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.

17:6  Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí.

17:6  Vystavil mě lidem za pořekadlo, jsem ⌈tím, komu se plivá⌉ do tváře.

17:6  Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

17:6  Posuit me quasi in proverbium vulgi, et exemplum sum coram eis.

17:7  My eye is dim through indignation, and my limbs are brought as it were to nothing.

17:7  Mine eye also is dim by reason of sorrow, and all my members are as a shadow.

17:7  Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín.

17:7  Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín.

17:7  Můj zrak zeslábl zármutkem, všechny mé údy jsou jako stín.

17:7  Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

17:7  Caligavit ab indignatione oculus meus, et membra mea quasi in nihilum redacta sunt.

17:8  The just shall be astonished at this, and the innocent shall be raised up against the hypocrite.

17:8  Upright men shall be astonied at this, and the innocent shall stir up himself against the hypocrite.

17:8  Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem.

17:8  Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘

17:8  Přímí se nad tím zhrozí, nevinný bude pobouřen nad bezbožným.

17:8  Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

17:8  Stupebunt justi super hoc, et innocens contra hypocritam suscitabitur.

17:9  And the just man shall hold on his way, and he that hath clean hands shall be stronger and stronger.

17:9  The righteous also shall hold on his way, and he that hath clean hands shall be stronger and stronger.

17:9  Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.

17:9  Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.

17:9  Spravedlivý se přidrží své cesty, a kdo má čisté ruce, nabude síly.

17:9  Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

17:9  Et tenebit justus viam suam, et mundis manibus addet fortitudinem.

17:10  Wherefore be you all converted, and come, and I shall not find among you any wise man.

17:10  But as for you all, do ye return, and come now: for I cannot find one wise man among you.

17:10  Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím.

17:10  Nuže, vy všichni, zkuste to znovu – moudrého mezi vámi ale nenajdu!

17:10  Avšak vy všichni, vraťte se, opět přijďte, nenajdu mezi vámi moudrého.

17:10  Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

17:10  Igitur omnes vos convertimini, et venite, et non inveniam in vobis ullum sapientem.

17:11  My days have passed away, my thoughts are dissipated, tormenting my heart.

17:11  My days are past, my purposes are broken off, even the thoughts of my heart.

17:11  Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala.

17:11  Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily.

17:11  Mé dny pominuly, mé úmysly jsou zpřetrhány, přání mého srdce.

17:11  Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

17:11  Dies mei transierunt ; cogitationes meæ dissipatæ sunt, torquentes cor meum.

17:12  They have turned night into day, and after darkness I hope for light again.

17:12  They change the night into day: the light is short because of darkness.

17:12  Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko.

17:12  Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘

17:12  Noc budou vydávat za den, světlo v přítomnosti je prý bližší nežli temnota.

17:12  Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

17:12  Noctem verterunt in diem, et rursum post tenebras spero lucem.

17:13  If I wait hell is my house, and I have made my bed in darkness.

17:13  If I wait, the grave is mine house: I have made my bed in the darkness.

17:13  I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách.

17:13  Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě,

17:13  I kdybych ⌈doufal, podsvětí je mým domovem,⌉ své lože jsem si ustlal v temnotě,

17:13  Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

17:13  Si sustinuero, infernus domus mea est, et in tenebris stravi lectulum meum.

17:14  I have said to rottenness: Thou art my father; to worms, my mother and my sister.

17:14  I have said to corruption, Thou art my father: to the worm, Thou art my mother, and my sister.

17:14  Jámě řeknu: ‚Tys můj otec‘, červům: ‚Matko má, má sestro.‘

17:14  mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami –

17:14  jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro.

17:14  Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

17:14  Putredini dixi : Pater meus es ; Mater mea, et soror mea, vermibus.

17:15  Where is now then my expectation, and who considereth my patience?

17:15  And where is now my hope? as for my hope, who shall see it?

17:15  Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?

17:15  kde potom bude ta má naděje? Ta má naděje – kdo ji zahlédne?

17:15  Kde je tedy má naděje? Ano, mou naději, kdo ji zpozoruje?

17:15  Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

17:15  Ubi est ergo nunc præstolatio mea ? et patientiam meam quis considerat ?

17:16  All that I have shall go down into the deepest pit: thinkest thou that there at least I shall have rest?

17:16  They shall go down to the bars of the pit, when our rest together is in the dust.

17:16  Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.“

17:16  Sestoupí se mnou do hrobu? Lehneme si spolu do prachu?“

17:16  Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu.

17:16  Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

17:16  In profundissimum infernum descendent omnia mea : putasne saltem ibi erit requies mihi ?