CzeB21 - Job - 17

17:1  Dech mě opouští, mé dny skončily, jen hřbitov zbývá mi.

17:2  Jsou se mnou ale ještě ti posměvači – kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!

17:3  Slož za mne záruku, kterou určil jsi – kdo jiný by se za mě zaručil?

17:4  Jejich srdce jsi zbavil soudnosti, takovým přece nedáš zvítězit!

17:5  Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘

17:6  Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí.

17:7  Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín.

17:8  Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘

17:9  Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.

17:10  Nuže, vy všichni, zkuste to znovu – moudrého mezi vámi ale nenajdu!

17:11  Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily.

17:12  Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘

17:13  Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě,

17:14  mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami –

17:15  kde potom bude ta má naděje? Ta má naděje – kdo ji zahlédne?

17:16  Sestoupí se mnou do hrobu? Lehneme si spolu do prachu?“