CzeB21 - Job - 31

31:1  Vstoupil jsem do smlouvy se svýma očima, že se nebudu dívat po dívkách.

31:2  Vždyť jaký úděl Bůh z nebe udílí, jaké dává Všemohoucí shůry dědictví,

31:3  ne-li neštěstí pro zlosyna, ne-li pohromu pachatelům zla?

31:4  Copak Bůh nehledí na mé cesty, copak nepočítá všechny mé kroky?

31:5  Jestli jsem v životě jednal falešně, jestli jsem kdy pospíchal konat lest –

31:6  pak ať mě Bůh zváží na váze poctivé, ať se ubezpečí o mé nevině!

31:7  Jestli má noha z cesty zabloudila, jestli mé srdce odešlo za očima, jestli mi na rukou špína ulpěla –

31:8  pak ať co zaseji, sní někdo jiný, ať jsou mé ratolesti vykořeněny!

31:9  Jestli jsem se v srdci dal něčí ženou svést, jestli jsem číhal u dveří přítele –

31:10  pak ať má žena pro jiného mele, ať s ní jdou jiní do postele!

31:11  Byl by to přece zvrhlý zločin, byl by to trestuhodný hřích,

31:12  byl by to oheň k záhubě spalující, vykořenil by vše, co pěstuji!

31:13  Copak jsem svému služebníku odepřel právo nebo své služebnici, když měli se mnou spor?

31:14  Co bych si pak počal Bohu tváří v tvář? Co bych mu odpověděl, až se mě bude ptát?

31:15  Nestvořil je v břiše Ten, který stvořil mě? Nezformoval nás jeden a Týž v lůně matčině?

31:16  Copak jsem nevnímal potřeby chudých, nechal jsem pohasínat oči vdovy?

31:17  Copak jsem jedl svůj chléb sám a sirotkům z něj nedával?

31:18  Od mého mládí u mě jak u otce vyrůstal, od svého dětství jsem vdovám pomáhal.

31:19  Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů, jak ubožák nemá ani přikrývku?

31:20  Copak mi takový ze srdce nežehnal, když se vlnou mých ovcí zahříval?

31:21  Jestli má ruka někdy napadla sirotka, protože jsem viděl, že soud na mě dá –

31:22  pak ať mi vyrvou paži z ramena, ať je má ruka v lokti zlomena!

31:23  Božího trestu jsem se přece bál, před jeho vznešeností bych neobstál!

31:24  Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou?

31:25  Copak mě těšilo, jak velké jmění mám a kolik toho svou rukou vydělám?

31:26  Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře,

31:27  takže bych se v srdci dal tajně svést a rukou jim od úst poslal polibek?

31:28  I to by byl přece trestuhodný hřích, zrazoval bych tím Boha na nebi!

31:29  Copak mě těšilo neštěstí nepřítele, copak jsem jásal, když se mu vedlo zle?

31:30  Svá ústa jsem nikdy nenechal hřešit tím, že bych na něj svolával kletby.

31:31  Copak si mí podomci museli stěžovat: ‚Kéž by nám dal trochu masa; máme hlad‘?

31:32  Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat, své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán.

31:33  Copak jsem jako Adam skrýval své přestupky? Chtěl jsem svou vinu v srdci utajit?

31:34  Měl jsem snad strach před hlučícím davem, bál jsem se posměchu svého kmene, takže jsem mlčel a ani nevycházel ven?

31:35  Kéž by mi někdo poskytl slyšení! Zde je můj podpis. Ať mi Všemohoucí odpoví! Ať můj žalobce předloží svůj spis!

31:36  Rád ho budu nosit na vlastních ramenou, ozdobím se jím jako korunou!

31:37  Všechny své kroky před ním rád vypovím, předstoupím před něj jako princ!

31:38  Jestli má půda křičí proti mně a její brázdy pláčí společně,

31:39  jestli jsem její plody jedl bezplatně a mořil její nájemce –

31:40  pak ať mi vzejde bodláčí místo pšenice a plevel místo ječmene!“ Zde Jobova řeč končí.