CzeB21 - Job - 3

3:1  Nakonec Job otevřel ústa a proklínal den, kdy se narodil.

3:2  Job tehdy řekl:

3:3  „Zhynout měl den, kdy jsem se narodil, i noc, kdy řekli: Chlapce jsme počali!

3:4  Kéž by se zatměl onen den, Bůh na nebi kéž by se po něm nesháněl, kéž vůbec nezačal s úsvitem!

3:5  Kéž by ho pohltila černá tma, mračno kéž by ho bylo přikrylo, zatmění kéž by ho přemohlo!

3:6  I tu noc měla zachvátit temnota, aby se do roku nemohla počítat, do počtu měsíců aby nevešla!

3:7  Ach ta noc – kéž byla neplodná, radostný výkřik poznat neměla!

3:8  Zaklínači dnů ji měli proklínat, ti, kdo jsou připraveni dráždit leviatana.

3:9  Kéž tehdy zhasla její Jitřenka, nadarmo kéž by na světlo čekala, paprsky úsvitu vidět neměla!

3:10  Své lůno přede mnou měla uzavřít, mé oči ušetřit všeho trápení.

3:11  Proč jsem už v lůnu nezhynul? Proč jsem nezemřel při porodu?

3:12  Proč tu byl klín, jenž mě přitulil? Proč prsy, z nichž jsem pil?

3:13  Byl bych teď ležel a mlčel bych, odpočíval bych v pokoji

3:14  společně s králi a velmoži, jejichž stavby jsou už troskami,

3:15  anebo s velmoži, kteří oplývali zlatem, kteří si příbytky naplnili stříbrem!

3:16  Proč jsem jak potrat nebyl zahrabán, jako nemluvně, jež světlo nevídá?

3:17  Tam už ničemové nikoho netrápí, tam si odpočinou všichni zdeptaní.

3:18  Také i vězni tam najdou úlevu, neuslyší tam už pokřik biřiců.

3:19  Malí i velcí jsou tam vedle sebe, otrok je bez pána, na svobodě.

3:20  K čemu je dáno světlo ubohým a život zatrpklým;

3:21  těm, kteří na smrt marně čekají, ač ji hledají víc než poklady;

3:22  těm, kteří jásají radostí, jakmile hrobu dosáhli?

3:23  K čemu je to člověku, jenž cestu nevidí a jehož Bůh ze všech stran obklíčil?

3:24  Mým denním chlebem je teď jen sténání, můj nářek proudí jako potoky.

3:25  Stalo se mi to, čeho jsem se bál, potkalo mě to, z čeho jsem měl strach!

3:26  Nemám pokoj, nemám klid, nemám odpočinutí. Přišlo trápení.“