CzeB21 - Job - 29

29:1  A Job pokračoval ve své promluvě:

29:2  „Kéž by mi bylo jako za dávných časů, za dnů, kdy Bůh bděl nade mnou,

29:3  kdy jeho lampa svítila nad mou hlavou a v jeho světle jsem chodil tmou!

29:4  Jako tenkrát v mém nejlepším věku, kdy Bůh byl mému stanu přítelem,

29:5  kdy ještě Všemohoucí býval se mnou a mé děti všude kolem mě.

29:6  Tenkrát se mé kroky koupaly ve smetaně, ze skály prýštily mi proudy oleje.

29:7  Když jsem chodíval k městské bráně, abych své místo na prostranství zaujal,

29:8  mládenci ustupovali, jakmile zahlédli mě, kmeti vstávali mi na pozdrav,

29:9  přední mužové své řeči přerušili, ruku si kladli na ústa,

29:10  hlasy hodnostářů umlkaly, jazyk jim přilnul na patra.

29:11  Kdo mě uslyšel, ten mi blahořečil, kdo jen mě zahlédl, chválil mě,

29:12  chudáka v jeho křiku že vysvobozuji a také sirotka, jenž nemá zastánce.

29:13  Snášela se na mě žehnání umírajících, vdově jsem vracel radost do srdce.

29:14  Jak šatem jsem se halil spravedlností, právo mi bylo pláštěm i turbanem.

29:15  Byl jsem očima pro slepé a nohama pro chromé,

29:16  otcem jsem býval pro chudé, zasazoval se o právo cizince.

29:17  Zlosynům jsem uměl zuby zvyrážet z čelistí jsem jim vyrval úlovek.

29:18  Říkal jsem si: ‚Umřu v rodinném hnízdě, až mých dnů bude jak písku u moře.

29:19  Mé kořeny budou sahat až k vodě, rosa bude nocovat v mé koruně.

29:20  Má sláva stále čerstvá zůstane, můj luk stále pevný v ruce mé.‘

29:21  Naslouchali mi napjatě, tiše očekávali rady mé.

29:22  Neměli co dodat po mém slově, má řeč je svlažovala jako krůpěje.

29:23  Čekávali na mě jak na déšť, na jarní vláhu čekali dychtivě.

29:24  Když jsem se usmál na ně, nemohli uvěřit, světlo mé tváře nechtěli zaplašit.

29:25  Sedal jsem v jejich čele a udával jim směr, žil jsem jako král ve své družině, jako ten, kdo těší truchlivé.