CzeB21 - Job - 9

9:1  Job na to řekl:

9:2  „Vím, je to tak, jistě máš pravdu. Může snad člověk být před Bohem v právu?

9:3  Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu, z tisíce otázek by nezodpověděl jednu.

9:4  Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu – uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu?

9:5  On hory přenáší, než se kdo naděje, poráží je, když hněvá se.

9:6  I zemí z místa pohnout dokáže, tak že se třesou její pilíře.

9:7  Řekne slunci, a nevyjde, svou pečetí hvězdy zakryje.

9:8  On sám roztahuje nebesa, přes moře kráčí po vlnách.

9:9  Učinil Oriona i Velký vůz, Plejády i souhvězdí na jihu.

9:10  On koná věci veliké a tajemné, jeho zázraky jsou nesčetné.

9:11  Když projde kolem, já ho nespatřím, půjde dál, i když to netuším.

9:12  Když něco vezme, kdo mu zabrání? Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘

9:13  Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá – před ním se musí sklonit i pomocníci netvora!

9:14  Jak bych se tedy já před ním obhájil? Jak najdu slova, abych ho obvinil?

9:15  Neobhájím se, i když jsem nevinný, u svého Soudce bych musel o milost žadonit.

9:16  I kdyby se dostavil, když ho předvolám, nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.

9:17  Rozdrtil by mě vichřicí, pro nic za nic by mé rány rozmnožil.

9:18  Nenechal by mě ani nadechnout, nasytil by mě samou útrapou.

9:19  Přemoci ho? Hle – je nejsilnější! Jít s ním na soud? Kdo ho předvolá?

9:20  I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí; i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.

9:21  Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží – už se mi nechce žít!

9:22  Všechno je jedno, proto řekl jsem: On hubí bezúhonného spolu s bídákem!

9:23  Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje.

9:24  Když země padne do rukou bídáka, zrak jejích soudců on sám zakrývá – a když ne on, kdo pak?

9:25  Rychleji než běžec utekly mé dny, šťastné nebyly, teď jsou pryč.

9:26  Jak rákosové čluny kolem propluly, jak orel řítící se za svou kořistí.

9:27  Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem, zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘

9:28  Jenže se děsím všech svých trápení – neosvobodíš mě, to dobře vím.

9:29  Jsem předem odsouzen – proč bych se snažil zbytečně?

9:30  I kdybych se ve sněhu vykoupal, i kdybych si dlaně louhoval,

9:31  stejně mne shodíš do žumpy, že i svému plášti budu odporný.

9:32  On není člověk jako já, abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.

9:33  Kéž by mezi nás vstoupil prostředník, který by na nás oba ruku položil!

9:34  Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil, abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.

9:35  To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach, se mnou to ale není tak!