CzeB21 - Job - 12

12:1  Job na to řekl:

12:2  „Opravdu, vy jste ti praví a moudrost vymře s vámi!

12:3  I já však mám rozum tak jako vy a nejsem v ničem za vámi, to přece každý ví.

12:4  Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘ Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘

12:5  Spokojený člověk pohrdá neštěstím: ‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘

12:6  Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi.

12:7  Jen se ptej dobytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to povědí;

12:8  anebo promluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to prozradí:

12:9  Neví snad jeden každý z nich, že je svou rukou učinil Hospodin?

12:10  V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lidského těla.

12:11  Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat?

12:12  Náleží moudrost jenom kmetům, patří rozumnost k dlouhému věku?

12:13  Bůh – ten má moudrost a také moc, patří mu prozřetelnost a rozumnost.

12:14  Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit.

12:15  Když zadržuje vody, sucho přichází, a když je vypustí, zemi pustoší.

12:16  Jemu patří síla i schopnosti, jeho je podvedený i podvodník.

12:17  Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat.

12:18  Králům rozpíná opasky, bedra jim obtáčí provazy.

12:19  I kněží svléká donaha, dávné opory strhává.

12:20  Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti.

12:21  I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné.

12:22  Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.

12:23  Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání.

12:24  Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle.

12:25  Bez světla tápají v temnotě, nechá vrávorat je jako opilce.