CzeB21 - Job - 32

32:1  Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého.

32:2  Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh.

32:3  Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili.

32:4  Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on.

32:5  Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem.

32:6  Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl: „Já jsem jen mladík a vy jste kmeti, proto jsem byl dosud nesmělý, bál jsem se říci vám své mínění.

32:7  Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší, dříve narození ať učí moudrosti.‘

32:8  Vše ale na duchu v člověku záleží, dech Všemohoucího dává chápání.

32:9  Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky.

32:10  A proto říkám: Naslouchejte mi, teď zas já vyslovím své mínění.

32:11  Dokud jste mluvili, já jsem čekal, pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám. Dokud jste hledali správná slova,

32:12  pozorně jsem vás sledoval. Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl, nikdo jste pro něj nenašli odpověď.

32:13  Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení, Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!‘

32:14  Jobovy řeči mi nebyly určeny, já bych však neodpovídal jako vy.

32:15  Zaraženi jsou, bez odpovědi, nemají, co by k tomu dodali!

32:16  To mám čekat dál, když už nic neříkají, když stojí na místě, odpověď nemají?

32:17  Je tedy řada na mně, já teď promluvím, teď zas já vyslovím své mínění.

32:18  Jsem totiž přímo přeplněný slovy, duch mi roztahuje všechny vnitřnosti.

32:19  Jak víno bez průduchu jsou mé útroby, jak nové měchy plné k prasknutí.

32:20  Musím promluvit, abych si ulevil, otevřu ústa a odpovím!

32:21  Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit.

32:22  Lichotit totiž ani neumím – to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!“