DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Job - 23

23:1  Then Job answered, and said:

23:1  Then Job answered and said,

23:1  Jób na to odpověděl:

23:1  Job na to řekl:

23:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

23:1  Tedy odpověděl Job a řekl:

23:1  Then Job answered and said,

23:1  Then Job answered,

23:1  Then Job answered and said,

23:1  Respondens autem Job, ait :

23:2  Now also my words are in bitterness, and the hand of my scourge is more grievous than my mourning.

23:2  Even to day is my complaint bitter: my stroke is heavier than my groaning.

23:2  „Také dnes zní moje lkání vzpurně, vzdychám pod rukou, která mě tíží.

23:2  „I dnes je má žaloba plná trpkosti, jeho ruka mě drtí i přes mé sténání.

23:2  I dnes je mé stěžování vzpurné; jeho ruka na mě těžce dolehla kvůli mému vzdychání.

23:2  Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

23:2  Even to-day [is] my complaint bitter: my stroke is heavier than my groaning.

23:2  "Even today my complaint is rebellious. His hand is heavy in spite of my groaning.

23:2  Even to day is my complaint bitter: my stroke is heavier than my groaning.

23:2  Nunc quoque in amaritudine est sermo meus, et manus plagæ meæ aggravata est super gemitum meum.

23:3  Who will grant me that I might know and find him, and come even to his throne?

23:3  Oh that I knew where I might find him! that I might come even to his seat!

23:3  Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu,

23:3  Kdybych jen věděl, kde se nachází, k jeho sídlu bych se vypravil.

23:3  Kéž se stane, že bych věděl, jak ho naleznu; jak se dostanu k jeho sídlu.

23:3  Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

23:3  Oh that I knew where I might find him! [that] I might come [even] to his seat!

23:3  Oh that I knew where I might find him! That I might come even to his seat!

23:3  Oh that I knew where I might find him! that I might come even to his seat!

23:3  Quis mihi tribuat ut cognoscam et inveniam illum, et veniam usque ad solium ejus ?

23:4  I would set judgment before him, and would fill my mouth with complaints.

23:4  I would order my cause before him, and fill my mouth with arguments.

23:4  předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa.

23:4  Před jeho tváří bych vyložil svou při, vznesl bych před ním svoje stížnosti.

23:4  Předložil bych před něj svůj spor, stížnostmi bych naplnil svá ústa.

23:4  Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

23:4  I would order [my] cause before him, and fill my mouth with arguments.

23:4  I would set my cause in order before him, and fill my mouth with arguments.

23:4  I would order my cause before him, and fill my mouth with arguments.

23:4  Ponam coram eo judicium, et os meum replebo increpationibus :

23:5  That I might know the words that he would answer me, and understand what he would say to me.

23:5  I would know the words which he would answer me, and understand what he would say unto me.

23:5  Chtěl bych vědět, jakými slovy by odpověděl, porozumět tomu, co mi řekne.

23:5  Dozvěděl bych se, co mi odpoví, co mi chce říci, bych pochopil.

23:5  Dozvěděl bych se výroky, kterými mně odpoví, a porozuměl bych tomu, co mi řekne.

23:5  Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

23:5  I would know the words [which] he would answer me, and understand what he would say to me.

23:5  I would know the words which he would answer me, and understand what he would tell me.

23:5  I would know the words which he would answer me, and understand what he would say to me.

23:5  ut sciam verba quæ mihi respondeat, et intelligam quid loquatur mihi.

23:6  I would not that he should contend with me with much strength, nor overwhelm me with the weight of his greatness.

23:6  Will he plead against me with his great power? No; but he would put strength in me.

23:6  Ukáže svou velkou moc, až povede spor se mnou? Nikoli, jistě by mi dopřál sluchu.

23:6  Bude se ve své veliké moci se mnou přít? Nikoli! On mě jistě vyslyší!

23:6  Cožpak se mnou povede při s plnou silou? Nikoli, on si mě jistě všimne.

23:6  Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

23:6  Would he plead against me with [his] great power? No; but he would put [strength] in me.

23:6  Would he contend with me in the greatness of his power? No, but he would listen to me.

23:6  Will he plead against me with his great power? No; but he would put strength in me.

23:6  Nolo multa fortitudine contendat mecum, nec magnitudinis suæ mole me premat.

23:7  Let him propose equity against me, and let my judgment come to victory.

23:7  There the righteous might dispute with him; so should I be delivered for ever from my judge.

23:7  Jako přímý bych se před ním obhajoval, navždy unikl bych svému soudci.

23:7  Kdyby se s ním poctivý mohl přít, vyhrál bych svůj soud navždycky.

23:7  Tam by se s ním přímý domlouval a já bych navždy unikl svému soudci.

23:7  Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

23:7  There the righteous might dispute with him; so should I be delivered for ever from my judge.

23:7  There the upright might reason with him, so I should be delivered forever from my judge.

23:7  There the righteous might dispute with him; so should I be delivered for ever from my judge.

23:7  Proponat æquitatem contra me, et perveniat ad victoriam judicium meum.

23:8  But if I go to the east, he appeareth not; if to the west, I shall not understand him.

23:8  Behold, I go forward, but he is not there; and backward, but I cannot perceive him:

23:8  Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu,

23:8  Jdu-li však na východ, není tam, ani na západě ho nevnímám.

23:8  Půjdu–li na východ, on tam není, pakliže nazpět, nepochopím ho;

23:8  Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

23:8  Behold, I go forward, but he [is] not [there]; and backward, but I cannot perceive him:

23:8  "If I go east, he is not there; if west, I can't find him;

23:8  Behold, I go forward, but he is not there; and backward, but I cannot perceive him:

23:8  Si ad orientem iero, non apparet ; si ad occidentem, non intelligam eum.

23:9  If to the left hand, what shall I do? I shall not take hold on him: if I turn myself to the right hand, I shall not see him.

23:9  On the left hand, where he doth work, but I cannot behold him: he hideth himself on the right hand, that I cannot see him:

23:9  jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvídím to.

23:9  Působí-li na severu, tam ho nevidím, míří-li k jihu, já ho nespatřím.

23:9  když koná něco nalevo, nezahlédnu ho, jestliže se skryje napravo, rovněž ho neuvidím.

23:9  By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

23:9  On the left hand, where he doth work, but I cannot behold [him]: he hideth himself on the right hand, that I cannot see [him]:

23:9  He works to the north, but I can't see him. He turns south, but I can't catch a glimpse of him.

23:9  On the left hand, where he does work, but I cannot behold him: he hides himself on the right hand, that I cannot see him:

23:9  Si ad sinistram, quid agam ? non apprehendam eum ; si me vertam ad dexteram, non videbo illum.

23:10  But he knoweth my way, and has tried me as gold that passeth through the fire:

23:10  But he knoweth the way that I take: when he hath tried me, I shall come forth as gold.

23:10  Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato.

23:10  Zato on zná mé cesty i mé zastávky; ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší.

23:10  Vždyť on zná mou cestu, kdyby mě vyzkoušel, vyjdu jako zlato.

23:10  Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

23:10  But he knoweth the way that I take: [when] he hath tried me, I shall come forth as gold.

23:10  But he knows the way that I take. When he has tried me, I shall come forth like gold.

23:10  But he knows the way that I take: when he has tried me, I shall come forth as gold.

23:10  Ipse vero scit viam meam, et probavit me quasi aurum quod per ignem transit.

23:11  My foot hath followed his steps, I have kept his way, and have not declined from it.

23:11  My foot hath held his steps, his way have I kept, and not declined.

23:11  Má noha se přidržela jeho kroků, držel jsem se jeho cesty, neodhýlil jsem se,

23:11  Má noha se přidržela jeho šlépějí, sledoval jsem jeho cestu, nesešel jsem z ní.

23:11  Má noha se přidržela jeho kroku, zachoval jsem jeho cestu a nechtěl se odvrátit.

23:11  Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

23:11  My foot hath held his steps, his way have I kept, and not declined.

23:11  My foot has held fast to his steps. I have kept his way, and not turned aside.

23:11  My foot has held his steps, his way have I kept, and not declined.

23:11  Vestigia ejus secutus est pes meus : viam ejus custodivi, et non declinavi ex ea.

23:12  I have not departed from the commandments of his lips, and the words of his mouth I have hid in my bosom.

23:12  Neither have I gone back from the commandment of his lips; I have esteemed the words of his mouth more than my necessary food.

23:12  od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle.

23:12  Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů, v nitru jsem uchovával výroky jeho úst.

23:12  Příkaz jeho rtů? Od toho neustoupím! Řeči jeho úst jsem uchovával více než vlastní ustanovení.

23:12  Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

23:12  Neither have I gone back from the commandment of his lips; I have esteemed the words of his mouth more than my necessary [food].

23:12  I haven't gone back from the commandment of his lips. I have treasured up the words of his mouth more than my necessary food.

23:12  Neither have I gone back from the commandment of his lips; I have esteemed the words of his mouth more than my necessary food.

23:12  A mandatis labiorum ejus non recessi, et in sinu meo abscondi verba oris ejus.

23:13  For he is alone, and no man can turn away his thought: and whatsoever his soul hath desired, that hath he done.

23:13  But he is in one mind, and who can turn him? and what his soul desireth, even that he doeth.

23:13  Rozhodne-li se k čemu, kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce.

23:13  On je však Jediný – kdo ho zadrží? Co se mu zachce, to učiní.

23:13  On pak zůstává stejný a kdo ho od toho odvrátí? Po čem jeho duše zatoužila, to vykonal.

23:13  On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

23:13  But he [is] in one [mind], and who can turn him? and [what] his soul desireth, even [that] he doeth.

23:13  But he stands alone, and who can oppose him? What his soul desires, even that he does.

23:13  But he is in one mind, and who can turn him? and what his soul desires, even that he does.

23:13  Ipse enim solus est, et nemo avertere potest cogitationem ejus : et anima ejus quodcumque voluit, hoc fecit.

23:14  And when he shall have fulfilled his will in me, many other like things are also at hand with him.

23:14  For he performeth the thing that is appointed for me: and many such things are with him.

23:14  Jistě splní, co mi určil, má k tomu dost moci.

23:14  Co o mně rozhodne, to jistě vykoná, jak to prokázal už tolikrát.

23:14  Vždyť vykoná, co mi určil; při něm se najde mnoho tomu podobného.

23:14  A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

23:14  For he performeth [the thing that is] appointed for me: and many such [things are] with him.

23:14  For he performs that which is appointed for me. Many such things are with him.

23:14  For he performes the thing that is appointed for me: and many such things are with him.

23:14  Cum expleverit in me voluntatem suam, et alia multa similia præsto sunt ei.

23:15  And therefore I am troubled at his presence, and when I consider him, I am made pensive with fear.

23:15  Therefore am I troubled at his presence: when I consider, I am afraid of him.

23:15  Proto se ho hrozím, chci mu porozumět, ale mám z něho strach.

23:15  Proto jsem před ním vyděšen, když na něj myslím, hrozím se!

23:15  Proto jsem z něj vyděšený, pozoruji se a třesu se před ním.

23:15  Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

23:15  Therefore am I troubled at his presence: when I consider, I am afraid of him.

23:15  Therefore I am terrified at his presence. When I consider, I am afraid of him.

23:15  Therefore am I troubled at his presence: when I consider, I am afraid of him.

23:15  Et idcirco a facie ejus turbatus sum, et considerans eum, timore sollicitor.

23:16  God hath softened my heart, and the Almighty hath troubled me.

23:16  For God maketh my heart soft, and the Almighty troubleth me:

23:16  Bůh naplnil úzkostí mé srdce, Všemocný mě naplnil hrůzou.

23:16  Bůh už mé srdce ochromil, Všemohoucí mě vyděsil.

23:16  Tak Bůh naplnil mé srdce zoufalstvím, Všemohoucí mě vyděsil.

23:16  Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

23:16  For God maketh my heart soft, and the Almighty troubleth me:

23:16  For God has made my heart faint. The Almighty has terrified me.

23:16  For God makes my heart soft, and the Almighty troubles me:

23:16  Deus mollivit cor meum, et Omnipotens conturbavit me.

23:17  For I have not perished because of the darkness that hangs over me, neither hath the mist covered my face.

23:17  Because I was not cut off before the darkness, neither hath he covered the darkness from my face.

23:17  Jen proto jsem v temnotách provždy neumlkl, že se přede mnou zahalil mračnem.

23:17  Ještě jsem ale nezmlkl v temnotách, i když mi obličej přikryl mrak.

23:17  Avšak nebyl jsem umlčen temnotou, setmění se přede mnou ukrylo.

23:17  Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

23:17  Because I was not cut off before the darkness, [neither] hath he covered the darkness from my face.

23:17  Because I was not cut off before the darkness, neither did he cover the thick darkness from my face.

23:17  Because I was not cut off before the darkness, neither has he covered the darkness from my face.

23:17  Non enim perii propter imminentes tenebras, nec faciem meam operuit caligo.