DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Psalms - 39

39:1  Unto the end, a psalm for David himself.

39:1  I said, I will take heed to my ways, that I sin not with my tongue: I will keep my mouth with a bridle, while the wicked is before me.

39:1  Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův.

39:1  Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův.

39:1  Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Davidův žalm.

39:1  Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

39:1  To the chief Musician, [even] to Jeduthun, A Psalm of David. I said, I will take heed to my ways, that I sin not with my tongue: I will keep my mouth with a bridle, while the wicked is before me.

39:1  I said, "I will watch my ways, so that I do not sin with my tongue. I will keep my mouth with a bridle while the wicked is before me."

39:1  I said, I will take heed to my ways, that I sin not with my tongue: I will keep my mouth with a bridle, while the wicked is before me.

39:1  In finem. Psalmus ipsi David.

39:2  With expectation I have waited for the Lord, and he was attentive to me.

39:2  I was dumb with silence, I held my peace, even from good; and my sorrow was stirred.

39:2  Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.

39:2  Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty, svým jazykem abych nehřešil, na uzdě svoje ústa podržím, dokud je se mnou ničemník.“

39:2  Řekl jsem: Budu střežit svou cestu, abych nezhřešil jazykem. Budu střežit svá ústa náhubkem, dokud bude přede mnou ničema.

39:2  Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

39:2  I was dumb with silence, I held my peace, [even] from good; and my sorrow was stirred.

39:2  I was mute with silence. I held my peace, even from good. My sorrow was stirred.

39:2  I was dumb with silence, I held my peace, even from good; and my sorrow was stirred.

39:2  Exspectans exspectavi Dominum, et intendit mihi.

39:3  And he heard my prayers, and brought me out of the pit of misery and the mire of dregs. And he set my feet upon a rock, and directed my steps.

39:3  My heart was hot within me, while I was musing the fire burned: then spake I with my tongue,

39:3  Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila.

39:3  Jako němý jsem zůstal tiše, nadobro jsem se odmlčel, svou bolest však jen jitřil jsem.

39:3  Dočista jsem oněměl, nadobro jsem umlkl, ale má bolest se jen jitřila.

39:3  Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

39:3  My heart was hot within me, while I was musing the fire burned: [then] I spoke with my tongue.

39:3  My heart was hot within me. While I meditated, the fire burned: I spoke with my tongue:

39:3  My heart was hot within me, while I was musing the fire burned: then spoke I with my tongue,

39:3  Et exaudivit preces meas, et eduxit me de lacu miseriæ et de luto fæcis. Et statuit super petram pedes meos, et direxit gressus meos.

39:4  And he put a new canticle into my mouth, a song to our God. Many shall see, and shall fear: and they shall hope in the Lord.

39:4  Lord, make me to know mine end, and the measure of my days, what it is; that I may know how frail I am.

39:4  Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto:

39:4  Srdce mě pálilo v útrobách, oheň mi hořel v myšlenkách, takže můj jazyk začal promlouvat:

39:4  Srdce mi v nitru hořelo. ⌈Když jsem tesknil,⌉ plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem:

39:4  Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

39:4  LORD, make me to know my end, and the measure of my days, what it [is]; [that] I may know how frail I [am].

39:4  "Lord, show me my end, what is the measure of my days. Let me know how frail I am.

39:4  LORD, make me to know my end, and the measure of my days, what it is: that I may know how frail I am.

39:4  Et immisit in os meum canticum novum, carmen Deo nostro. Videbunt multi, et timebunt, et sperabunt in Domino.

39:5  Blessed is the man whose trust is in the name of the Lord; and who hath not had regard to vanities, and lying follies.

39:5  Behold, thou hast made my days as an handbreadth; and mine age is as nothing before thee: verily every man at his best state is altogether vanity. Selah.

39:5  Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.

39:5  Můj konec, Hospodine, ukaž mi, kolik dnů jsi mi odměřil, ať poznám, jak pomíjím!

39:5  Hospodine, dej mi poznat můj konec a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý.

39:5  Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

39:5  Behold, thou hast made my days [as] a hand-breadth; and my age [is] as nothing before thee: verily every man at his best state [is] altogether vanity. Selah.

39:5  Behold, you have made my days handbreadths. My lifetime is as nothing before you. Surely every man stands as a breath." Selah.

39:5  Behold, you have made my days as an handbreadth; and my age is as nothing before you: truly every man at his best state is altogether vanity. Selah.

39:5  Beatus vir cujus est nomen Domini spes ejus, et non respexit in vanitates et insanias falsas.

39:6  Thou hast multiplied thy wonderful works, O Lord my God: and in thy thoughts there is no one like to thee. I have declared and I have spoken they are multiplied above number.

39:6  Surely every man walketh in a vain shew: surely they are disquieted in vain: he heapeth up riches, and knoweth not who shall gather them.

39:6  Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.

39:6  Ach, jen hrstku dnů dals mi, můj věk je u tebe jako nic, člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla

39:6  Hle, dal jsi mi jen maličko dnů, jako nic je před tebou můj věk; každý člověk, jakkoli pevně stojí, je jen vánek. Sela.

39:6  Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

39:6  Surely every man walketh in a vain show: surely they are disquieted in vain: he heapeth up [riches], and knoweth not who shall gather them.

39:6  "Surely every man walks like a shadow. Surely they busy themselves in vain. He heaps up, and doesn't know who shall gather.

39:6  Surely every man walks in a vain show: surely they are disquieted in vain: he heaps up riches, and knows not who shall gather them.

39:6  Multa fecisti tu, Domine Deus meus, mirabilia tua ; et cogitationibus tuis non est qui similis sit tibi. Annuntiavi et locutus sum : multiplicati sunt super numerum.

39:7  Sacrifice and oblation thou didst not desire; but thou hast pierced ears for me. Burnt offering and sin offering thou didst not require:

39:7  And now, Lord, what wait I for? my hope is in thee.

39:7  Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.

39:7  Jak pouhý stín člověk životem kráčí, marně se trápí, marně hromadí, nevěda ani, kdo to podědí!

39:7  Jen jako přelud putuje člověk, hlučí, přestože je jen vánek, shromažďuje, ale neví, kdo to sklidí.

39:7  Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

39:7  And now, Lord, what wait I for? my hope [is] in thee.

39:7  Now, Lord, what do I wait for? My hope is in you.

39:7  And now, Lord, what wait I for? my hope is in you.

39:7  Sacrificium et oblationem noluisti ; aures autem perfecisti mihi. Holocaustum et pro peccato non postulasti ;

39:8  Then said I, Behold I come. In the head of the book it is written of me

39:8  Deliver me from all my transgressions: make me not the reproach of the foolish.

39:8  A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.

39:8  Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal? Všechna má naděje v tobě spočívá!

39:8  Nuže, v co budu doufat, Panovníku? Mé očekávání se upíná k tobě.

39:8  A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

39:8  Deliver me from all my transgressions: make me not the reproach of the foolish.

39:8  Deliver me from all my transgressions. Do not make me the reproach of the foolish.

39:8  Deliver me from all my transgressions: make me not the reproach of the foolish.

39:8  tunc dixi : Ecce venio. In capite libri scriptum est de me,

39:9  That I should do thy will: O my God, I have desired it, and thy law in the midst of my heart.

39:9  I was dumb, I opened not my mouth; because thou didst it.

39:9  Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!

39:9  Vyprosti mě ze všech mých provinění, ať se mi prosím blázni nesmějí!

39:9  Vysvoboď mě od všech mých přestoupení, nevystavuj mě posměchu bláznů!

39:9  Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

39:9  I was dumb, I opened not my mouth; because thou didst [it].

39:9  I was mute. I did not open my mouth, because you did it.

39:9  I was dumb, I opened not my mouth; because you did it.

39:9  ut facerem voluntatem tuam. Deus meus, volui, et legem tuam in medio cordis mei.

39:10  I have declared thy justice in a great church, lo, I will not restrain my lips: O Lord, thou knowest it.

39:10  Remove thy stroke away from me: I am consumed by the blow of thine hand.

39:10  Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.

39:10  Zůstanu tiše, neotevřu ústa, protože tys to způsobil!

39:10  Oněměl jsem, neotvírám svá ústa, neboť jsi to způsobil ty!

39:10  Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

39:10  Remove thy stroke away from me; I am consumed by the blow of thy hand.

39:10  Remove your scourge away from me. I am overcome by the blow of your hand.

39:10  Remove your stroke away from me: I am consumed by the blow of your hand.

39:10  Annuntiavi justitiam tuam in ecclesia magna ; ecce labia mea non prohibebo : Domine, tu scisti.

39:11  I have not hid thy justice within my heart: I have declared thy truth and thy salvation. I have not concealed thy mercy and thy truth from a great council.

39:11  When thou with rebukes dost correct man for iniquity, thou makest his beauty to consume away like a moth: surely every man is vanity. Selah.

39:11  Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou!

39:11  Odvrať ode mě svoji metlu, pod ranami tvé ruky umírám!

39:11  Odejmi ode mě svou ránu, vždyť hynu od úderů tvé ruky!

39:11  Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

39:11  When thou with rebukes dost correct man for iniquity, thou makest his beauty to consume away like a moth: surely every man [is] vanity. Selah.

39:11  When you rebuke and correct man for iniquity, You consume his wealth like a moth. Surely every man is but a breath." Selah.

39:11  When you with rebukes do correct man for iniquity, you make his beauty to consume away like a moth: surely every man is vanity. Selah.

39:11  Justitiam tuam non abscondi in corde meo ; veritatem tuam et salutare tuum dixi ; non abscondi misericordiam tuam et veritatem tuam a concilio multo.

39:12  Withhold not thou, O Lord, thy tender mercies from me: thy mercy and thy truth have always upheld me.

39:12  Hear my prayer, O Lord, and give ear unto my cry; hold not thy peace at my tears: for I am a stranger with thee, and a sojourner, as all my fathers were.

39:12  Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.

39:12  Když trestáš člověka za jeho vinu, jako mol ničíš vše, co měl rád – člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla

39:12  Když člověka tresty kázníš za vinu, sžíráš jak mol, co je mu drahé. Každý člověk je jen vánek! Sela.

39:12  Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

39:12  Hear my prayer, O LORD, and give ear to my cry; hold not thy peace at my tears: for I [am] a stranger with thee, [and] a sojourner, as all my fathers [were].

39:12  "Hear my prayer, Lord, and give ear to my cry. Do not be silent at my tears. For I am a stranger with you, a foreigner, as all my fathers were.

39:12  Hear my prayer, O LORD, and give ear to my cry; hold not your peace at my tears: for I am a stranger with you, and a sojourner, as all my fathers were.

39:12  Tu autem, Domine, ne longe facias miserationes tuas a me ; misericordia tua et veritas tua semper susceperunt me.

39:13  For evils without number have surrounded me; my iniquities have overtaken me, and I was not able to see. They are multiplied above the hairs of my head: and my heart hath forsaken me.

39:13  O spare me, that I may recover strength, before I go hence, and be no more.

39:13  Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji.

39:13  Vyslyš mou modlitbu, Hospodine, když křičím o pomoc, naslouchej. Nad mými slzami nezůstaň mlčet, poutník a host jsem přece u tebe tak jako všichni moji otcové!

39:13  Vyslyš, mou modlitbu, Hospodine, naslouchej mému volání o pomoc, nebuď hluchý k mému pláči! Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, stejně jako moji otcové.

39:13  Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

39:13  O spare me, that I may recover strength, before I go hence, and be no more.

39:13  Oh spare me, that I may recover strength, before I go away, and exist no more."

39:13  O spare me, that I may recover strength, before I go hence, and be no more.

39:13  Quoniam circumdederunt me mala quorum non est numerus ; comprehenderunt me iniquitates meæ, et non potui ut viderem. Multiplicatæ sunt super capillos capitis mei, et cor meum dereliquit me.

39:14  Be pleased, O Lord, to deliver me. Look down, O Lord, to help me.

39:14  Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.

39:14  Odvrať svůj pohled, ať se zotavím, dříve než odejdu a nebudu tu víc!

39:14  Odvrať ode mě svůj pohled a já pookřeji, než odejdu a již nebudu.

39:14  Complaceat tibi, Domine, ut eruas me ; Domine, ad adjuvandum me respice.

39:15  Let them be confounded and ashamed together, that seek after my soul to take it away. Let them be turned backward and be ashamed that desire evils to me.

39:15  Confundantur et revereantur simul, qui quærunt animam meam ut auferant eam ; convertantur retrorsum et revereantur, qui volunt mihi mala.

39:16  Let them immediately bear their confusion, that say to me: 'Tis well, 'tis well.

39:16  Ferant confestim confusionem suam, qui dicunt mihi : Euge, euge !

39:17  Let all that seek thee rejoice and be glad in thee: and let such as love thy salvation say always: The Lord be magnified.

39:17  Exsultent et lætentur super te omnes quærentes te ; et dicant semper : Magnificetur Dominus, qui diligunt salutare tuum.

39:18  But I am a beggar and poor: the Lord is careful for me. Thou art my helper and my protector: O my God, be not slack.

39:18  Ego autem mendicus sum et pauper ; Dominus sollicitus est mei. Adjutor meus et protector meus tu es ; Deus meus, ne tardaveris.