DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - II Corinthians - 1

1:1  Paul, an apostle of Jesus Christ by the will of God, and Timothy our brother: to the church of God that is at Corinth, with all the saints that are in all Achaia:

1:1  Paul, an apostle of Jesus Christ by the will of God, and Timothy our brother, unto the church of God which is at Corinth, with all the saints which are in all Achaia:

1:1  Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu i všem bratřím v celé Achaji:

1:1  Pavel, podle Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu a všem svatým v celém Řecku:

1:1  Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji:

1:1  Pavel apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všechněmi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:

1:1  Paulus, Apostolus Jesu Christi per voluntatem Dei, et Timotheus frater, ecclesiæ Dei, quæ est Corinthi cum omnibus sanctis, qui sunt in universa Achaia.

1:2  Grace unto you and peace from God our Father and from the Lord Jesus Christ.

1:2  Grace be to you and peace from God our Father, and from the Lord Jesus Christ.

1:2  Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:2  Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

1:2  Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:2  Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.

1:2  Gratia vobis, et pax a Deo Patre nostro, et Domino Jesu Christo.

1:3  Blessed be the God and Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies and the God of all comfort:

1:3  Blessed be God, even the Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies, and the God of all comfort;

1:3  Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy!

1:3  Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení!

1:3  Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,

1:3  Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,

1:3  Benedictus Deus et Pater Domini nostri Jesu Christi, Pater misericordiarum, et Deus totius consolationis,

1:4  Who comforteth us in all our tribulation, that we also may be able to comfort them who are in all distress, by the exhortation wherewith we also are exhorted by God.

1:4  Who comforteth us in all our tribulation, that we may be able to comfort them which are in any trouble, by the comfort wherewith we ourselves are comforted of God.

1:4  On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.

1:4  V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha.

1:4  který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.

1:4  Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.

1:4  qui consolatur nos in omni tribulatione nostra : ut possimus et ipsi consolari eos qui in omni pressura sunt, per exhortationem, qua exhortamur et ipsi a Deo.

1:5  For as the sufferings of Christ abound in us: so also by Christ doth our comfort abound.

1:5  For as the sufferings of Christ abound in us, so our consolation also aboundeth by Christ.

1:5  Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha.

1:5  Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.

1:5  Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení.

1:5  Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova při nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.

1:5  Quoniam sicut abundant passiones Christi in nobis : ita et per Christum abundat consolatio nostra.

1:6  Now whether we be in tribulation, it is for your exhortation and salvation: or whether we be comforted, it is for your consolation: or whether we be exhorted, it is for your exhortation and salvation, which worketh the enduring of the same sufferings which we also suffer.

1:6  And whether we be afflicted, it is for your consolation and salvation, which is effectual in the enduring of the same sufferings which we also suffer: or whether we be comforted, it is for your consolation and salvation.

1:6  Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my.

1:6  Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my).

1:6  Jsme–li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně; jsme–li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme i my.

1:6  Nebo buď že ssouženi jsme, pro vaše potěšení a spasení, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buď že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení. A naděje naše pevná jest o vás,

1:6  Sive autem tribulamur pro vestra exhortatione et salute, sive consolamur pro vestra consolatione, sive exhortamur pro vestra exhortatione et salute, quæ operatur tolerantiam earumdem passionum, quas et nos patimur :

1:7  That our hope for you may be steadfast: knowing that as you are partakers of the sufferings, so shall you be also of the consolation.

1:7  And our hope of you is stedfast, knowing, that as ye are partakers of the sufferings, so shall ye be also of the consolation.

1:7  Máme pevnou naději a jsme si jisti, že jako jste účastni utrpení, tak budete účastni také útěchy.

1:7  Proto máme ohledně vás neochvějnou naději, neboť víme, že jako máte podíl na utrpení, tak budete mít podíl i na potěšení.

1:7  Naše naděje, pokud jde o vás, je pevná; víme, že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení.

1:7  Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, tak i potěšení.

1:7  ut spes nostra firma sit pro vobis : scientes quod sicut socii passionum estis, sic eritis et consolationis.

1:8  For we would not have you ignorant, brethren, of our tribulation which came to us in Asia: that we were pressed out of measure above our strength, so that we were weary even of life.

1:8  For we would not, brethren, have you ignorant of our trouble which came to us in Asia, that we were pressed out of measure, above strength, insomuch that we despaired even of life:

1:8  Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme;

1:8  Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme;

1:8  Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našem soužení, které [nás] potkalo v Asii; dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, takže jsme si zoufali, až jsme i pochybovali o svém životě.

1:8  Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o ssoužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již i o životu svém byli pochybili.

1:8  Non enim volumus ignorare vos, fratres, de tribulatione nostra, quæ facta est in Asia, quoniam supra modum gravati sumus supra virtutem, ita ut tæderet nos etiam vivere.

1:9  But we had in ourselves the answer of death, that we should not trust in ourselves, but in God who raiseth the dead.

1:9  But we had the sentence of death in ourselves, that we should not trust in ourselves, but in God which raiseth the dead:

1:9  už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti - to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé.

1:9  v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé

1:9  Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé;

1:9  Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu i mrtvé křísícím.

1:9  Sed ipsi in nobismetipsis responsum mortis habuimus, ut non simus fidentes in nobis, sed in Deo, qui suscitat mortuos :

1:10  Who hath delivered and doth deliver us out of so great dangers: in whom we trust that he will yet also deliver us,

1:10  Who delivered us from so great a death, and doth deliver: in whom we trust that he will yet deliver us;

1:10  On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí,

1:10  a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat,

1:10  on nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti a ⌈ještě vysvobodí⌉; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí,

1:10  Kterýž od takové smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,

1:10  qui de tantis periculis nos eripuit, et eruit : in quem speramus quoniam et adhuc eripiet,

1:11  You helping withal in prayer for us. That for this gift obtained for us, by the means of many persons, thanks may be given by many in our behalf.

1:11  Ye also helping together by prayer for us, that for the gift bestowed upon us by the means of many persons thanks may be given by many on our behalf.

1:11  když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat.

1:11  když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí.

1:11  když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby za nás ⌈mnozí děkovali⌉ kvůli ⌈daru milosti⌉, kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých.

1:11  Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo z nás.

1:11  adjuvantibus et vobis in oratione pro nobis : ut ex multorum personis, ejus quæ in nobis est donationis, per multos gratiæ agantur pro nobis.

1:12  For our glory is this: the testimony of our conscience, that in simplicity of heart and sincerity of God, and not in carnal wisdom, but in the grace of God, we have conversed in this world: and more abundantly towards you.

1:12  For our rejoicing is this, the testimony of our conscience, that in simplicity and godly sincerity, not with fleshly wisdom, but by the grace of God, we have had our conversation in the world, and more abundantly to you-ward.

1:12  Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje, že jsme v tomto světě a zvláště vůči vám žili ve svatosti a ryzosti před Bohem a nespoléhali na světskou moudrost, nýbrž na milost Boží.

1:12  Naší chloubou je svědectví našeho svědomí, že jsme na světě a zvláště u vás žili v ryzosti a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti.

1:12  Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě -- a obzvláště mezi vámi -- počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti.

1:12  Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na světě, zvláště pak u vás.

1:12  Nam gloria nostra hæc est : testimonium conscientiæ nostræ, quod in simplicitate cordis et sinceritate Dei, et non in sapientia carnali, sed in gratia Dei, conversati sumus in hoc mundo : abundantius autem ad vos.

1:13  For we write no other things to you than what you have read and known. And I hope that you shall know unto the end.

1:13  For we write none other things unto you, than what ye read or acknowledge; and I trust ye shall acknowledge even to the end;

1:13  Náš dopis nemá jiný smysl, než jak mu sami rozumíte, když ho čtete. Jednou, doufám, dokonale pochopíte,

1:13  Nepíšeme vám přece nic než to, co čtete a čemu rozumíte. Doufám, že jednou porozumíte dokonale

1:13  Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete, a doufám, že dokonale pochopíte,

1:13  Neboť nepíšeme vám nic jiného, než to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete,

1:13  Non enim alia scribimus vobis, quam quæ legistis, et cognovistis. Spero autem quod usque in finem cognoscetis,

1:14  As also you have known us in part, that we are your glory: as you also are ours, in the day of our Lord Jesus Christ.

1:14  As also ye have acknowledged us in part, that we are your rejoicing, even as ye also are ours in the day of the Lord Jesus.

1:14  co jste snad aspoň zčásti již pochopili, že v den našeho Pána Ježíše budeme vaší chloubou, tak jako vy zase naší.

1:14  (tak jako nám zatím rozumíte zčásti), že v den Pána Ježíše budeme vaší chloubou právě tak jako vy naší.

1:14  jako jste nás už i zčásti pochopili, že jsme vaší chloubou, tak jako i vy naší v den [našeho] Pána Ježíše.

1:14  Jakož jste i poznali nás z částky, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.

1:14  sicut et cognovistis nos ex parte, quod gloria vestra sumus, sicut et vos nostra, in die Domini nostri Jesu Christi.

1:15  And in this confidence I had a mind to come to you before, that you might have a second grace:

1:15  And in this confidence I was minded to come unto you before, that ye might have a second benefit;

1:15  V této důvěře jsem se už k vám dříve chystal, abyste zakusili novou milost.

1:15  V této jistotě jsem k vám už dříve chtěl přijít, abyste přijali další milost.

1:15  V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali dvojí milost,

1:15  A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprvé, abyste druhou milost měli,

1:15  Et hac confidentia volui prius venire ad vos, ut secundam gratiam haberetis :

1:16  And to pass by you into Macedonia: and again from Macedonia to come to you, and by you to be brought on my way towards Judea.

1:16  And to pass by you into Macedonia, and to come again out of Macedonia unto you, and of you to be brought on my way toward Judaea.

1:16  Zamýšlel jsem zastavit se u vás na cestě do Makedonie a opět se k vám odtamtud vrátit, abyste vy mě potom vypravili do Judska.

1:16  Přes vás jsem chtěl jít do Makedonie a z Makedonie se zase vrátit k vám, abyste mě vypravili do Judska.

1:16  a skrze vás projít do Makedonie a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven do Judska.

1:16  A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a od vás abych byl doprovozen do Judstva.

1:16  et per vos transire in Macedoniam, et iterum a Macedonia venire ad vos, et a vobis deduci in Judæam.

1:17  Whereas then I was thus minded, did I use lightness? Or, the things that I purpose, do I purpose according to the flesh, that there should be with me, It is, and It is not?

1:17  When I therefore was thus minded, did I use lightness? or the things that I purpose, do I purpose according to the flesh, that with me there should be yea yea, and nay nay?

1:17  Pojal jsem snad tento úmysl lehkovážně? Nebo se snad při svých úvahách dávám vést vlastními zájmy, takže by moje ‚ano, ano‘ znamenalo také ‚ne, ne‘?

1:17  Myslíte, že jsem to rozhodnutí nemyslel vážně? Nebo že se rozhoduji tělesně, takže říkám „ano, ano“ a zároveň „ne, ne“?

1:17  Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je podle těla, takže ano, ano u mne znamená zároveň ne, ne?

1:17  O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podlé těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?

1:17  Cum ergo hoc voluissem, numquid levitate usus sum ? aut quæ cogito, secundum carnem cogito, ut sit apud me Est et Non ?

1:18  But God is faithful: for our preaching which was to you, was not, It is, and It is not.

1:18  But as God is true, our word toward you was not yea and nay.

1:18  Bůh je svědek, že mé slovo k vám není zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘!

1:18  Jakože je Bůh pravdomluvný, naše řeč k vám nebyla „ano a ne“.

1:18  Bůh je však věrný, takže naše slovo k vám není ano i ne.

1:18  Anobrž víť věrný Bůh, že řeč naše k vám nebyla: Jest, a není.

1:18  Fidelis autem Deus, quia sermo noster, qui fuit apud vos, non est in illo Est et Non.

1:19  For the Son of God, Jesus Christ, who was preached among you by us, by me and Sylvanus and Timothy, was not: It is and It is not. But, It is, was in him.

1:19  For the Son of God, Jesus Christ, who was preached among you by us, even by me and Silvanus and Timotheus, was not yea and nay, but in him was yea.

1:19  Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my - já a Silvanus a Timoteus - nebyl zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘, nýbrž v něm jest jasné ‚Ano‘!

1:19  Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás já, Silvanus a Timoteus zvěstovali, přece nebyl „ano a ne“. V něm bylo a je pouze „ano“!

1:19  Neboť Boží Syn, Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen -- mnou, Silvanem a Timoteem -- nebyl ano i ne, nýbrž v něm se uskutečnilo ano.

1:19  Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v něm: Jest.

1:19  Dei enim Filius Jesus Christus, qui in vobis per nos prædicatus est, per me, et Silvanum, et Timotheum, non fuit Est et Non, sed Est in illo fuit.

1:20  For all the promises of God are in him, It is. Therefore also by him, amen to God, unto our glory.

1:20  For all the promises of God in him are yea, and in him Amen, unto the glory of God by us.

1:20  Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ‚Ano‘. A proto skrze něho zní i naše ‚Amen‘ k slávě Boží.

1:20  V něm je „ano“ ke všem Božím zaslíbením a skrze něj zní naše „amen“ ke slávě Boží.

1:20  Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm jsou ano. Proto je také skrze něho řečeno amen k slávě Bohu skrze nás.

1:20  Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť jest: Amen, k slávě Bohu skrze nás.

1:20  Quotquot enim promissiones Dei sunt, in illo Est : ideo et per ipsum Amen Deo ad gloriam nostram.

1:21  Now he that confirmeth us with you in Christ and that hath anointed us, is God:

1:21  Now he which stablisheth us with you in Christ, and hath anointed us, is God;

1:21  Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh.

1:21  Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh,

1:21  Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi ⌈v Kristu⌉ a pomazal nás, je Bůh.

1:21  Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.

1:21  Qui autem confirmat nos vobiscum in Christo, et qui unxit nos Deus :

1:22  Who also hath sealed us and given the pledge of the Spirit in our hearts.

1:22  Who hath also sealed us, and given the earnest of the Spirit in our hearts.

1:22  On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.

1:22  který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku.

1:22  On nás také zapečetil a ⌈do našich srdcí⌉ dal ⌈Ducha jako závdavek⌉.

1:22  Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha v srdce naše.

1:22  qui et signavit nos, et dedit pignus Spiritus in cordibus nostris.

1:23  But I call God to witness upon my soul that to spare you, I came not any more to Corinth: not because we exercise dominion over your faith: but we are helpers of your joy. For in faith you stand.

1:23  Moreover I call God for a record upon my soul, that to spare you I came not as yet unto Corinth.

1:23  Dovolávám se za svědka samého Boha, že jen z ohledu na vás jsem dosud nepřišel do Korintu.

1:23  Bůh je mi svědek – na mou duši, že jsem do Korintu ještě nepřišel jen z ohledu k vám.

1:23  Volám Boha za svědka na svou duši, že ⌈jen z ohledu na vás⌉ jsem ještě nepřišel do Korintu.

1:23  Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.

1:23  Ego autem testem Deum invoco in animam meam, quod parcens vobis, non veni ultra Corinthum : non quia dominamur fidei vestæ, sed adjutores sumus gaudii vestri : nam fide statis.

1:24  Not for that we have dominion over your faith, but are helpers of your joy: for by faith ye stand.

1:24  Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti - ve víře přece stojíte!

1:24  Nechceme panovat nad vaší vírou, ale pomáhat vaší radosti; ve víře přece pevně stojíte.

1:24  ⌈Nejsme pány⌉ nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou pevně stojíte.

1:24  Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.