DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - II Kings - 6

6:1  And the sons of the prophets said to Eliseus: Behold, the place where we dwell with thee is too strait for us.

6:1  And the sons of the prophets said unto Elisha, Behold now, the place where we dwell with thee is too strait for us.

6:1  Proročtí žáci řekli Elíšovi: „Hle, místo, kde před tebou sedáváme, je pro nás těsné.

6:1  Proročtí učedníci řekli Elíšovi: „Podívej se, místo, kde s tebou bydlíme, je nám příliš těsné.

6:1  Proročtí žáci řekli Elíšovi: Hle, místo, kde pobýváme před tebou, je pro nás těsné.

6:1  Řekli pak synové proročtí Elizeovi: Ej, teď místo toto, v němž bydlíme s tebou, jest nám těsné.

6:1  Dixerunt autem filii prophetarum ad Eliseum : Ecce locus in quo habitamus coram te, angustus est nobis.

6:2  Let us go as far as the Jordan, and take out of the wood every man a piece of timber, that we may build us there a place to dwell in. And he said: Go.

6:2  Let us go, we pray thee, unto Jordan, and take thence every man a beam, and let us make us a place there, where we may dwell. And he answered, Go ye.

6:2  Pojďme k Jordánu, vezmeme si odtamtud každý jeden trám a uděláme si místo, kde bychom sedávali.“ Řekl: „Jděte!“

6:2  Pojďme k Jordánu; každý odtamtud vezmeme jeden trám a postavíme si tam místo k bydlení.“ Odpověděl jim: „Můžete jít.“

6:2  Pojďme k Jordánu, vezměme odtamtud každý jeden trám a udělejme si tam místo k bydlení. Řekl: Jděte!

6:2  Medle, nechť jdeme až k Jordánu, abychom vzali odtud jeden každý jedno dřevo, a uděláme sobě tu místo, v němž bychom bydlili. Jimž řekl: Jděte.

6:2  Eamus usque ad Jordanem, et tollant singuli de silva materias singulas, ut ædificemus nobis ibi locum ad habitandum. Qui dixit : Ite.

6:3  And one of them said: But come thou also with thy servants. He answered: I will come.

6:3  And one said, Be content, I pray thee, and go with thy servants. And he answered, I will go.

6:3  Ale jeden z nich řekl: „Buď tak laskav a pojď se svými služebníky.“ Odvětil: „Ano, půjdu.“

6:3  „A nechtěl bys jít se svými služebníky?“ řekl jeden z nich. „Dobrá, půjdu,“ odpověděl Elíša

6:3  Kdosi řekl: Buď tak laskav, prosím, a pojď se svými otroky. Odpověděl: Půjdu.

6:3  I řekl jeden: Prosím, poď také s služebníky svými. Kterýž odpověděl: A já půjdu.

6:3  Et ait unus ex illis : Veni ergo et tu cum servis tuis. Respondit : Ego veniam.

6:4  So he went with them. And when they were come to the Jordan, they cut down wood.

6:4  So he went with them. And when they came to Jordan, they cut down wood.

6:4  I šel s nimi. Přišli k Jordánu a začali kácet stromy.

6:4  a šel s nimi. Přišli k Jordánu a začali kácet stromy.

6:4  Šel tedy s nimi. Přišli k Jordánu a káceli stromy.

6:4  Takž šel s nimi. A když přišli k Jordánu, sekali dříví.

6:4  Et abiit cum eis. Cumque venissent ad Jordanem, cædebant ligna.

6:5  And it happened, as one was felling some timber, that the head of the ax fell into the water: and he cried out, and said: Alas, alas, alas, my lord, for this same was borrowed.

6:5  But as one was felling a beam, the axe head fell into the water: and he cried, and said, Alas, master! for it was borrowed.

6:5  Při porážení stromu se jednomu z nich stalo, že mu železná sekera spadla do vody. Vykřikl a zvolal: „Ach, můj pane, je vypůjčená!“

6:5  Jednomu z nich při tom náhle sklouzla sekera z topůrka a spadla do vody. „Ach, pane!“ vykřikl, „byla vypůjčená!“

6:5  I stalo se, že kdosi porážel kmen a sekera spadla do vody. Křičel: Ach, můj pane, byla půjčená!

6:5  I stalo se, když jeden z nich podtínal dřevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkřikl a řekl: Ach, pane můj, a ta ještě byla vypůjčená.

6:5  Accidit autem ut cum unus materiam succidisset, caderet ferrum securis in aquam : exclamavitque ille, et ait : Heu ! heu ! heu ! domine mi : et hoc ipsum mutuo acceperam.

6:6  And the man of God said: Where did it fall? and he shewed him the place: Then he cut off a piece of wood, and cast it in thither: and the iron swam.

6:6  And the man of God said, Where fell it? And he shewed him the place. And he cut down a stick, and cast it in thither; and the iron did swim.

6:6  Muž Boží se otázal: Kam padla?“ Když mu to místo ukázal, uřízl Elíša dřevo, hodil je tam a železo vyplavalo.

6:6  „Kam spadla?“ zeptal se Boží muž. Když mu to místo ukázal, Elíša usekl kus dřeva, hodil ho tam a sekera vyplavala.

6:6  Muž Boží se zeptal: Kam spadla? Když mu to místo ukázal, uřízl kus dřeva, hodil ho tam a sekera vyplavala.

6:6  Jemuž řekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž uťav dřevo, uvrhl je tam, a učinil, aby zplynula sekera.

6:6  Dixit autem homo Dei : Ubi cecidit ? At ille monstravit ei locum. Præcidit ergo lignum, et misit illuc : natavitque ferrum,

6:7  And he said: Take it up. And he put out his hand, and took it.

6:7  Therefore said he, Take it up to thee. And he put out his hand, and took it.

6:7  Pak řekl: „Přitáhni si je!“ On vztáhl ruku a vzal si je.

6:7  „Vytáhni si ji,“ řekl a on natáhl ruku a vzal si ji.

6:7  Řekl: Vytáhni si ji. Vztáhl ruku a vzal si ji.

6:7  A řekl: Vezmi ji sobě. Kterýž vztáh ruku svou, vzal ji.

6:7  et ait : Tolle. Qui extendit manum, et tulit illud.

6:8  And the king of Syria warred against Israel, and took counsel with his servants, saying: In such and such a place, let us lay an ambush.

6:8  Then the king of Syria warred against Israel, and took counsel with his servants, saying, In such and such a place shall be my camp.

6:8  Kdykoli se aramejský král chystal do boje proti Izraeli, radíval se se svými služebníky: „Můj tábor bude na tom a tom místě.“

6:8  Když aramejský král válčil s Izraelem, poradil se se svými služebníky a řekl: „Položím svůj tábor tam a tam.“

6:8  Když aramejský král vedl válku proti Izraeli, poradil se se svými otroky: Na tom a tom místě bude můj tábor.

6:8  Když pak král Syrský bojoval proti Izraelovi, a vešel v radu s služebníky svými, řka: Na tom a na tom místě položí se vojsko mé:

6:8  Rex autem Syriæ pugnabat contra Israël, consiliumque iniit cum servis suis, dicens : In loco illo et illo ponamus insidias.

6:9  And the man of God sent to the king of Israel, saying: Beware that thou pass not to such a place: for the Syrians are there in ambush.

6:9  And the man of God sent unto the king of Israel, saying, Beware that thou pass not such a place; for thither the Syrians are come down.

6:9  Muž Boží však izraelskému králi vždycky vzkazoval: „Dej si pozor a netáhni tímto místem, protože tam táboří Aramejci!“

6:9  Boží muž ale vzkázal izraelskému králi: „Dej pozor, ať neprocházíš tímto místem; skrývají se tam Aramejci.“

6:9  Muž Boží však izraelskému králi vzkázal: Měj se na pozoru, abys neprocházel tímto místem, neboť tam táboří Aramejci.

6:9  Tedy poslal muž Boží k králi Izraelskému, řka: Viz, abys netáhl přes to místo, nebo tam Syrští jsou v zálohách.

6:9  Misit itaque vir Dei ad regem Israël, dicens : Cave ne transeas in locum illum : quia ibi Syri in insidiis sunt.

6:10  And the king of Israel, sent to the place which the man of God had told him, and prevented him, and looked well to himself there not once nor twice.

6:10  And the king of Israel sent to the place which the man of God told him and warned him of, and saved himself there, not once nor twice.

6:10  Izraelský král posílal zvědy na místo, které mu muž Boží označil a před nímž ho varoval, aby se tam měl na pozoru; stalo se tak ne jednou nebo dvakrát.

6:10  Izraelský král pak na to místo, o kterém mu Boží muž řekl, poslal varování, ať si tam dávají pozor. Tak se to dělo znovu a znovu.

6:10  Izraelský král poslal posly na to místo, o kterém mu muž Boží pověděl a varoval ho, a měl se tam na pozoru; a to se stalo ne jednou či dvakrát.

6:10  Protož posílal král Izraelský na to místo, o kterémž mu byl řekl muž Boží, a vystříhal ho, aby se ho šetřil a to nejednou ani dvakrát.

6:10  Misit itaque rex Israël ad locum quem dixerat ei vir Dei, et præoccupavit eum, et observavit se ibi non semel neque bis.

6:11  And the heart of the king of Syria, was troubled for this thing. And calling together his servants, he said: Why do you not tell me who it is that betrays me to the king of Israel?

6:11  Therefore the heart of the king of Syria was sore troubled for this thing; and he called his servants, and said unto them, Will ye not shew me which of us is for the king of Israel?

6:11  Ta věc pobouřila mysl aramejského krále; svolal své služebníky a řekl jim: „Proč mi neoznámíte, kdo z našich donáší izraelskému králi?“

6:11  Aramejského krále to přivádělo k nepříčetnosti. „Tak řeknete mi už,“ křičel na své služebníky, „kdo z nás tady donáší izraelskému králi?“

6:11  ⌈Mysl aramejského krále byla kvůli tomu rozbouřená.⌉ Zavolal své otroky a řekl jim: Proč mi neoznámíte, kdo z našich je s izraelským králem?

6:11  A tak zkormoutil se v srdci svém král Syrský pro tu věc, a svolav služebníky své, řekl jim: Proč mi neoznámíte, kdo z našich králi Izraelskému donáší?

6:11  Conturbatumque est cor regis Syriæ pro hac re : et convocatis servis suis, ait : Quare non indicatis mihi quis proditor mei sit apud regem Israël ?

6:12  And one of his servants said: No one, my lord, O king: but Eliseus, the prophet, that is in Israel, telleth the king of Israel all the words, that thou speakest in thy privy chamber.

6:12  And one of his servants said, None, my lord, O king: but Elisha, the prophet that is in Israel, telleth the king of Israel the words that thou speakest in thy bedchamber.

6:12  Jeden z jeho služebníků řekl: „Nikoli, králi, můj pane. Je to prorok Elíša, který je v Izraeli. Ten oznamuje izraelskému králi i ta slova, která vyslovíš ve své ložnici.“

6:12  Jeden z jeho služebníků se ozval: „Nikdo, pane můj, králi. To Elíša, ten prorok v Izraeli, prozradí izraelskému králi i to, co říkáš v ložnici.“

6:12  Jeden z jeho otroků řekl: Nikoli, můj pane a králi, ale prorok Elíša, který je v Izraeli, oznamuje izraelskému králi věci, které mluvíš ve své ložnici.

6:12  Jemuž řekl jeden z služebníků jeho: Nikoli, pane můj králi, ale Elizeus prorok, kterýž jest v Izraeli, oznamuje králi Izraelskému slova, kteráž ty mluvíš v nejtajnějším pokoji svém.

6:12  Dixitque unus servorum ejus : Nequaquam, domine mi rex, sed Eliseus propheta qui est in Israël, indicat regi Israël omnia verba quæcumque locutus fueris in conclavi tuo.

6:13  And he said to them: Go, and see where he is: that I may send and take him. And they told him: saying: Behold he is in Dothan.

6:13  And he said, Go and spy where he is, that I may send and fetch him. And it was told him, saying, Behold, he is in Dothan.

6:13  On poručil: „Jděte zjistit, kde je, a já ho dám zajmout.“ Oznámili mu: „Hle, je v Dótanu.“

6:13  Král tedy rozkázal: „Jděte zjistit, kde je! Nechám ho tam zajmout.“ Když pak přišla zpráva: „Je právě v Dotanu,“

6:13  Řekl: Jděte a podívejte se, kde je. Pak pošlu a zajmu ho. Oznámili mu: Je v Dótanu.

6:13  Kterýž řekl: Jděte a vizte, kde jest, abych poslal a jal jej. I oznámeno jemu těmito slovy: Hle, jest v Dotain.

6:13  Dixitque eis : Ite, et videte ubi sit, ut mittam, et capiam eum. Annuntiaveruntque ei, dicentes : Ecce in Dothan.

6:14  Therefore, he sent thither horses, and chariots, and the strength of an army: and they came by night, and beset the city.

6:14  Therefore sent he thither horses, and chariots, and a great host: and they came by night, and compassed the city about.

6:14  Poslal tam koně a vozy a silný oddíl vojska. Přitáhli v noci a oblehli město.

6:14  hned tam poslal koně, vozy a množství vojáků. Dorazili tam v noci a město obklíčili.

6:14  Poslal tam koně a vozy, ohromné vojsko. Přitáhli v noci a obklíčili město.

6:14  Protož poslal tam koně a vozy a vojsko veliké. Kteříž přitáhše v noci, oblehli město.

6:14  Misit ergo illuc equos et currus, et robur exercitus : qui cum venissent nocte, circumdederunt civitatem.

6:15  And the servant of the man of God, rising early went out, and saw an army round about the city, and horses and chariots: and he told him, saying: Alas, alas, alas, my lord, what shall we do?

6:15  And when the servant of the man of God was risen early, and gone forth, behold, an host compassed the city both with horses and chariots. And his servant said unto him, Alas, my master! how shall we do?

6:15  Za časného jitra vstal sluha muže Božího, vyšel ven, a hle, vojsko s koni a vozy obkličovalo město. Mládenec Elíšovi řekl: „Běda, můj pane, co teď budeme dělat?“

6:15  Ráno sluha Božího muže vstal, vyšel ven a hle – kolem celého města vojsko, koně a vozy! „Ach, můj pane,“ řekl mládenec Elíšovi, „co si počneme?“

6:15  Služebník muže Božího vstal časně ráno, vyšel, a hle, ⌈vojsko bylo kolem města,⌉ koně i vozy. Jeho služebník se ho zeptal: Ach, můj pane, co budeme dělat?

6:15  Vstav pak ráno služebník muže Božího, vyšel, a aj, vojsko obklíčilo město, koni i vozové. I řekl služebník ten jeho k němu: Ach, pane můj, což budeme dělati?

6:15  Consurgens autem diluculo minister viri Dei, egressus vidit exercitum in circuitu civitatis, et equos et currus : nuntiavitque ei, dicens : Heu ! heu ! heu ! domine mi : quid faciemus ?

6:16  But he answered: Fear not: for there are more with us than with them.

6:16  And he answered, Fear not: for they that be with us are more than they that be with them.

6:16  Odvětil: „Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi.“

6:16  „Neboj se,“ odpověděl mu. „S námi jich je víc než s nimi.“

6:16  Odpověděl: Neboj se, protože ⌈s námi jich je víc než s nimi.⌉

6:16  Kterýž odpověděl: Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi.

6:16  At ille respondit : Noli timere : plures enim nobiscum sunt, quam cum illis.

6:17  And Eliseus prayed, and said: Lord, open his eyes, that he may see. And the Lord opened the eyes of the servant, and he saw: and behold, the mountain was full of horses, and chariots of fire round about Eliseus.

6:17  And Elisha prayed, and said, Lord, I pray thee, open his eyes, that he may see. And the Lord opened the eyes of the young man; and he saw: and, behold, the mountain was full of horses and chariots of fire round about Elisha.

6:17  Potom se Elíša modlil: „Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!“ Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši.

6:17  Pak se Elíša modlil: „Hospodine, otevři mu oči, ať vidí.“ Hospodin mládenci otevřel oči a hle – uviděl kolem Elíši horu ohnivých koní a vozů!

6:17  Pak se Elíša modlil: Hospodine, otevři jeho oči, ať vidí. A Hospodin otevřel služebníkovy oči a viděl, hle, ⌈pohoří kolem Elíši bylo plné koní a ohnivých vozů.⌉

6:17  I modlil se Elizeus a řekl: Ó Hospodine, otevři, prosím, oči jeho, aby viděl. A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho, a viděl, a aj, hora ta plná koňů, a vozové ohniví okolo Elizea.

6:17  Cumque orasset Eliseus, ait : Domine, aperi oculos hujus, ut videat. Et aperuit Dominus oculos pueri, et vidit : et ecce mons plenus equorum et curruum igneorum in circuitu Elisei.

6:18  And the enemies came down to him: but Eliseus prayed to the Lord, saying: Strike, I beseech thee, this people with blindness: and the Lord struck them with blindness, according to the word of Eliseus.

6:18  And when they came down to him, Elisha prayed unto the Lord, and said, Smite this people, I pray thee, with blindness. And he smote them with blindness according to the word of Elisha.

6:18  Když se k němu Aramejci začali stahovat, modlil se Elíša k Hospodinu: „Raň tento pronárod zaslepeností!“ I ranil je zaslepeností podle Elíšova slova.

6:18  Když se k němu Aramejci začali stahovat, Elíša se modlil k Hospodinu: „Prosím, oslep ten zástup!“ A on je naráz oslepil, jak Elíša řekl.

6:18  Jak k němu Aramejci sestupovali, modlil se Elíša k Hospodinu: Raň tento národ slepotou. A ranil je slepotou podle Elíšova slova.

6:18  A když nepřátelé táhli k němu, modlil se Elizeus Hospodinu a řekl: Poraz, prosím, národ tento slepotou. I porazil je slepotou vedlé řeči Elizeovy.

6:18  Hostes vero descenderunt ad eum : porro Eliseus oravit ad Dominum, dicens : Percute, obsecro, gentem hanc cæcitate. Percussitque eos Dominus ne viderent, juxta verbum Elisei.

6:19  And Eliseus said to them: This is not the way, neither is this the city: follow me, and I will shew you the man whom you seek. So he led them into Samaria.

6:19  And Elisha said unto them, This is not the way, neither is this the city: follow me, and I will bring you to the man whom ye seek. But he led them to Samaria.

6:19  Elíša jim řekl: „To není ta cesta ani to město. Pojďte za mnou, dovedu vás k muži, kterého hledáte.“ A dovedl je do Samaří.

6:19  Elíša pak na ně zavolal: „To není ta cesta! To není to město! Pojďte za mnou a dovedu vás k muži, kterého hledáte.“ A dovedl je do Samaří.

6:19  Elíša jim řekl: Toto není ta cesta a to město. Pojďte za mnou a přivedu vás k muži, kterého hledáte. Pak je přivedl do Samaří.

6:19  V tom řekl jim Elizeus: Neníť to ta cesta, ani to město. Poďte za mnou, a dovedu vás k muži, kteréhož hledáte. Takž je vedl do Samaří.

6:19  Dixit autem ad eos Eliseus : Non est hæc via, neque ista est civitas : sequimini me, et ostendam vobis virum quem quæritis. Duxit ergo eos in Samariam :

6:20  And when they were come into Samaria, Eliseus said: Lord, open the eyes of these men, that they may see. And the Lord opened their eyes, and they saw themselves to be in the midst of Samaria.

6:20  And it came to pass, when they were come into Samaria, that Elisha said, Lord, open the eyes of these men, that they may see. And the Lord opened their eyes, and they saw; and, behold, they were in the midst of Samaria.

6:20  Sotva vstoupili do Samaří, Elíša řekl: „Hospodine, otevři jim oči, ať vidí.“ Hospodin jim otevřel oči a spatřili, že jsou uprostřed Samaří.

6:20  Jakmile vešli do Samaří, Elíša řekl: „Hospodine, otevři jim oči, ať vidí.“ Hospodin jim otevřel oči a hle – uviděli, že jsou uprostřed Samaří!

6:20  I stalo se, když přišli do Samaří, že Elíša řekl: Hospodine, otevři jejich oči, ať vidí. Hospodin otevřel jejich oči a viděli, že jsou uprostřed Samaří.

6:20  I stalo se, když vešli do Samaří, že řekl Elizeus: Ó Hospodine, otevři oči těchto, ať vidí. Tedy otevřel Hospodin oči jejich, a viděli, že jsou u prostřed Samaří.

6:20  cumque ingressi fuissent in Samariam, dixit Eliseus : Domine, aperi oculos istorum, ut videant. Aperuitque Dominus oculos eorum, et viderunt se esse in medio Samariæ.

6:21  And the king of Israel said to Eliseus, when he saw them: My father, shall I kill them?

6:21  And the king of Israel said unto Elisha, when he saw them, My father, shall I smite them? shall I smite them?

6:21  Když je uviděl izraelský král, řekl Elíšovi: „Můj otče, mám je dát pobít?“

6:21  Vtom je spatřil izraelský král. „Mám je pobít, otče? Mám je pobít?“ ptal se Elíši.

6:21  Když je uviděl izraelský král, zeptal se Elíši: Mám je pobít, můj otče?

6:21  Řekl pak král Izraelský Elizeovi, když je uzřel: Mám-liž je zmordovati, otče můj?

6:21  Dixitque rex Israël ad Eliseum, cum vidisset eos : Numquid percutiam eos, pater mi ?

6:22  And he said: Thou shalt not kill them: for thou didst not take them with thy sword, or thy bow, that thou mayst kill them: but set bread and water before them, that they may eat and drink, and go to their master.

6:22  And he answered, Thou shalt not smite them: wouldest thou smite those whom thou hast taken captive with thy sword and with thy bow? set bread and water before them, that they may eat and drink, and go to their master.

6:22  Řekl mu: „Nepobíjej. Což jsi je zajal svým mečem a lukem, abys je pobil? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí. Pak ať jdou ke svému pánu.“

6:22  „Ne!“ odpověděl. „Nezajal jsi je vlastním mečem a lukem, a teď bys je chtěl pobíjet? Dej jim jídlo a vodu, ať se najedí a napijí a pak ať se vrátí ke svému pánu.“

6:22  Odpověděl: Nepobíjej. Cožpak jsi je zajal svým mečem a lukem, že je chceš pobít? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí a pak ať jdou ke svému pánu.

6:22  Odpověděl on: Nemorduj. Zdaliž jsi je zjímal mečem svým a lučištěm svým, abys je zmordoval? Dej jim chleba a vody, ať jedí a pijí, a navrátí se ku pánu svému.

6:22  At ille ait : Non percuties : neque enim cepisti eos gladio et arcu tuo, ut percutias : sed pone panem et aquam coram eis, ut comedant et bibant, et vadant ad dominum suum.

6:23  And a great provision of meats was set before them, and they ate and drank; and he let them go: and they went away to their master: and the robbers of Syria came no more into the land of Israel.

6:23  And he prepared great provision for them: and when they had eaten and drunk, he sent them away, and they went to their master. So the bands of Syria came no more into the land of Israel.

6:23  Připravil jim tedy velkou hostinu. Když se najedli a napili, propustil je a oni odešli ke svému pánu. A aramejské hordy už nikdy nevpadly do izraelské země.

6:23  Král jim tedy vystrojil velikou hostinu, a když se najedli a napili, propustil je. Vrátili se ke svému pánu a od té doby aramejské nájezdy na izraelské území přestaly.

6:23  Uspořádal jim velkou hostinu, jedli a pili a pak je propustil a oni šli ke svému pánu. A aramejské loupežné hordy již znovu do izraelské země nepřitáhly.

6:23  A tak připravil jim hojnost velikou, a když pojedli a napili se, propustil je. Oni pak navrátili se ku pánu svému, aniž kdy více potom lotříkové Syrští vskakovali do země Izraelské.

6:23  Appositaque est eis ciborum magna præparatio, et comederunt et biberunt, et dimisit eos, abieruntque ad dominum suum, et ultra non venerunt latrones Syriæ in terram Israël.

6:24  And it came to pass, after these things, that Benadad, king of Syria, gathered together all his army, and went up and besieged Samaria.

6:24  And it came to pass after this, that Ben–hadad king of Syria gathered all his host, and went up, and besieged Samaria.

6:24  Po nějakém čase Ben-hadad, král aramejský, shromáždil celý svůj tábor, vytáhl a oblehl Samaří.

6:24  Později ale aramejský král Ben-hadad znovu shromáždil celé své vojsko, vytáhl proti Samaří a oblehl je.

6:24  I stalo se později, že aramejský král Ben–hadad shromáždil celé své vojsko, vytáhl a oblehl Samaří.

6:24  Stalo se potom, že shromáždil Benadad král Syrský všecka vojska svá, a přitáh, oblehl Samaří.

6:24  Factum est autem post hæc, congregavit Benadad rex Syriæ universum exercitum suum, et ascendit, et obsidebat Samariam.

6:25  And there was a great famine in Samaria: and so long did the siege continue, till the head of an ass was sold for fourscore pieces of silver, and the fourth part of a cabe of pigeons' dung, for five pieces of silver.

6:25  And there was a great famine in Samaria: and, behold, they besieged it, until an ass’s head was sold for fourscore pieces of silver, and the fourth part of a cab of dove’s dung for five pieces of silver.

6:25  V Samaří nastal veliký hlad, neboť je dlouho obléhali, až byla oslí hlava za osmdesát šekelů stříbra a čtvrtka dížky holubího trusu za pět šekelů stříbra.

6:25  V Samaří nastal veliký hlad. Obléhání pokračovalo, až byla oslí hlava za osmdesát šekelů stříbra a čtvrt dížky „holubího trusu“ za pět šekelů stříbra.

6:25  V Samaří nastal velký hlad. Hle, obléhali ho tak dlouho , že oslí hlava byla za osmdesát stříbrných a čtvrtina kabu ⌈holubího trusu⌉ za pět stříbrných.

6:25  Pročež byl hlad veliký v Samaří; nebo aj, tak dlouho obleženo bylo, až hlava oslová byla za osmdesáte stříbrných, a čtvrtý díl míry káb trusů holubích za pět stříbrných.

6:25  Factaque est fames magna in Samaria : et tamdiu obsessa est, donec venundaretur caput asini octoginta argenteis, et quarta pars cabi stercoris columbarum quinque argenteis.

6:26  And as the king of Israel was passing by the wall, a certain woman cried out to him, saying: Save me, my lord, O king.

6:26  And as the king of Israel was passing by upon the wall, there cried a woman unto him, saying, Help, my lord, O king.

6:26  Když izraelský král obcházel hradby, vykřikla na něho jedna žena: „Pomoz, králi, můj pane!“

6:26  Jednou, když izraelský král obcházel hradby, nějaká žena na něj vykřikla: „Pomoz, pane můj, králi!“

6:26  Když se jednou izraelský král procházel po hradbách, volala k němu úpěnlivě nějaká žena: Pomoz, můj pane a králi.

6:26  I přihodilo se, když král Izraelský šel po zdi, žena jedna zvolala k němu, řkuci: Spomoz mi, pane můj králi.

6:26  Cumque rex Israël transiret per murum, mulier quædam exclamavit ad eum, dicens : Salva me, domine mi rex.

6:27  And he said: If the Lord doth not save thee, how can I save thee? out of the barnfloor, or out of the winepress? And the king said to her: What aileth thee? And she answered:

6:27  And he said, If the Lord do not help thee, whence shall I help thee? out of the barnfloor, or out of the winepress?

6:27  Odpověděl: „Nepomůže-li ti Hospodin, jak bych ti mohl pomoci já? Něčím z humna nebo lisu?“

6:27  „Když ti nepomáhá Hospodin, jak ti mám pomoci já? Je libo obilí z mlatu nebo víno z lisu?!“ odpověděl jí král.

6:27  Odpověděl: Jestliže ti nepomůže Hospodin, odkud mám vzít pro tebe pomoc? Snad z ⌈humna či z lisu?⌉

6:27  Kterýž řekl: Jestliť nespomůže Hospodin, odkud já mám pomoci tobě? Zdali z humna aneb z presu?

6:27  Qui ait : Non te salvat Dominus : unde te possum salvare ? de area, vel de torculari ? Dixitque ad eam rex : Quid tibi vis ? Quæ respondit :

6:28  This woman said to me: Give thy son, that we may eat him today, and we will eat my son tomorrow.

6:28  And the king said unto her, What aileth thee? And she answered, This woman said unto me, Give thy son, that we may eat him to day, and we will eat my son to morrow.

6:28  A král se jí zeptal: „Co je ti?“ Odvětila: „Tato žena mi řekla: ‚Dej sem svého syna a dnes jej sníme. Mého syna sníme zítra.‘

6:28  Potom se zeptal: „Tak co chceš?“ Začala mu vyprávět: „Tahle žena mi řekla: ‚Dej sem svého syna. Dnes ho sníme a zítra sníme zase mého.‘

6:28  Král se jí pak zeptal: Co je ⌈s tebou?⌉ Odpověděla: Tato žena mi řekla: Dej svého syna a sníme ho dnes a mého syna sníme zítra.

6:28  Řekl jí ještě král: Cožtě pak? Kteráž odpověděla: Žena tato řekla mi: Dej syna svého, abychom ho dnes snědly, zítra také sníme syna mého.

6:28  Mulier ista dixit mihi : Da filium tuum, ut comedamus eum hodie, et filium meum comedemus cras.

6:29  So we boiled my son, and ate him. And I said to her on the next day: Give thy son, that we may eat him. And she hath hid her son.

6:29  So we boiled my son, and did eat him: and I said unto her on the next day, Give thy son, that we may eat him: and she hath hid her son.

6:29  Tak jsme mého syna uvařily a snědly. Ale když jsem jí druhého dne řekla: ‚Dej sem svého syna a sníme jej‘, ona svého syna ukryla.“

6:29  A tak jsme mého syna uvařily a snědly. Druhý den jí povídám: ‚Dej sem svého syna, ať ho sníme.‘ Jenže ona svého syna schovala!“

6:29  Uvařily jsme mého syna a snědly jsme ho. Další den jsem jí řekla: Dej svého syna a sníme ho. Ale ona svého syna ukryla.

6:29  I uvařily jsme syna mého, a snědly jsme jej. Potom druhého dne řekla jsem jí: Dej syna svého, abychom ho snědly. Ale ona skryla syna svého.

6:29  Coximus ergo filium meum, et comedimus. Dixique ei die altera : Da filium tuum, ut comedamus eum. Quæ abscondit filium suum.

6:30  When the king heard this, he rent his garments, and passed by upon the wall. And all the people saw the haircloth which he wore within next to his flesh.

6:30  And it came to pass, when the king heard the words of the woman, that he rent his clothes; and he passed by upon the wall, and the people looked, and, behold, he had sackcloth within upon his flesh.

6:30  Když král uslyšel slova té ženy, roztrhl své roucho. Jak obcházel hradby, lid viděl, že má na těle vespod žíněnou suknici.

6:30  Když král uslyšel slova té ženy, roztrhl své roucho. Jak obcházel hradby, lidé si všimli, že má na holém těle pytlovinu.

6:30  I stalo se, když král uslyšel slova té ženy, že roztrhl své roucho; jak se procházel po hradbách, lid viděl, že má vespod na těle žíněné roucho.

6:30  A když uslyšel král slova ženy té, roztrhl roucha svá. (Když pak on šel po zdi, viděl lid, an pytel byl na těle jeho zespod.)

6:30  Quod cum audisset rex, scidit vestimenta sua, et transibat per murum. Viditque omnis populus cilicium quo vestitus erat ad carnem intrinsecus.

6:31  And the king said: May God do so and so to me, and may he add more, if the head of Eliseus, the son of Saphat, shall stand on him this day.

6:31  Then he said, God do so and more also to me, if the head of Elisha the son of Shaphat shall stand on him this day.

6:31  I řekl: „Ať se mnou Bůh udělá, co chce, jestliže Elíša, syn Šáfatův, dnes nepřijde o hlavu.“

6:31  „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá,“ zvolal král, „jestli ten Elíša, syn Šafatův, ještě dnes nepřijde o hlavu!“

6:31  Řekl: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže dnes zůstane hlava Elíši, syna Šáfatova, na něm.

6:31  Protož řekl král: Toto mi učiň Bůh a toto přidej, jestliže zůstane hlava Elizea syna Safatova na něm dnes.

6:31  Et ait rex : Hæc mihi faciat Deus, et hæc addat, si steterit caput Elisei filii Saphat super ipsum hodie.

6:32  But Eliseus sat in his house, and the ancients sat with him. So he sent a man before: and before that messenger came, he said to the ancients: Do you know that this son of a murderer hath sent to cut off my head? Look then when the messenger shall come, shut the door, and suffer him not to come in: for behold the sound of his master's feet is behind him.

6:32  But Elisha sat in his house, and the elders sat with him; and the king sent a man from before him: but ere the messenger came to him, he said to the elders, See ye how this son of a murderer hath sent to take away mine head? look, when the messenger cometh, shut the door, and hold him fast at the door: is not the sound of his master’s feet behind him?

6:32  Elíša seděl ve svém domě a starší seděli s ním, když k němu poslal jednoho ze svých mužů. Ale ještě než posel k němu vstoupil, řekl prorok starším: „Víte, že ten vrahův syn poslal, aby mi uťali hlavu? Nuže, až bude posel přicházet, zavřete dveře, zapřete ty dveře proti němu. Což nejsou za ním slyšet kroky jeho pána?“

6:32  Pak poslal pro Elíšu. Ten zatím seděl doma se stařešiny Izraele. Ještě než k němu královský posel dorazil, řekl jim: „Vidíte, ten vrahoun už někoho poslal, aby mě připravil o hlavu. Dávejte pozor; až ten posel přijde, zavřete za ním dveře a pevně je držte. Slyším, jak mu jde v patách jeho pán.“

6:32  Elíša tehdy seděl ve svém domě a starší seděli s ním. Král poslal kohosi před sebou. Dříve nežli k němu posel přišel, řekl Elíša starším: Vidíte, že ten vrah poslal kohosi srazit mi hlavu? Hleďte, až přijde posel, zavřete dveře a držte ho za dveřmi. Což to není za ním zvuk kroků jeho pána?

6:32  (Elizeus pak seděl v domě svém, a starší s ním seděli.) I poslal jednoho z přístojících svých, a prvé než přišel posel ten k němu, již byl řekl starším: Nevíte-liž, že poslal ten syn vražedlníkův, aby sťal hlavu mou? Šetřtež, když by vcházel ten posel, zavřete dvéře a odstrčte jej ode dveří. Zdaliž i dusání noh pána jeho není za ním?

6:32  Eliseus autem sedebat in domo sua, et senes sedebant cum eo. Præmisit itaque virum : et antequam veniret nuntius ille, dixit ad senes : Numquid scitis quod miserit filius homicidæ hic, ut præcidatur caput meum ? videte ergo : cum venerit nuntius, claudite ostium, et non sinatis eum introire : ecce enim sonitus pedum domini ejus post eum est.

6:33  While he was yet speaking to them, the messenger appeared, who was coming to him. And he said: Behold, so great an evil is from the Lord: what shall I look for more from the Lord?

6:33  And while he yet talked with them, behold, the messenger came down unto him: and he said, Behold, this evil is of the Lord; what should I wait for the Lord any longer?

6:33  Ještě k nim mluvil, když posel k němu sestoupil. A král řekl: „Hle, toto zlo je od Hospodina. Co ještě mohu od Hospodina očekávat?“

6:33  Sotva to dořekl, přišel posel se vzkazem: „Za to neštěstí může Hospodin! Proč bych v něj ještě doufal?“

6:33  Ještě s nimi mluvil, a tu k němu sestupoval posel a řekl: Hle, toto zlo je od Hospodina. Proč mám mít ještě naději v Hospodinu?

6:33  A když on ještě mluvil s nimi, hle, posel přicházel k němu, a řekl: Aj, toto zlé jest od Hospodina, což mám déle čekati na něj?

6:33  Adhuc illo loquente eis, apparuit nuntius qui veniebat ad eum. Et ait : Ecce, tantum malum a Domino est : quid amplius expectabo a Domino ?