DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - II Samuel - 1

1:1  Now it came to pass, after Saul was dead, that David returned from the slaughter of the Amalecites, and abode two days in Siceleg.

1:1  Now it came to pass after the death of Saul, when David was returned from the slaughter of the Amalekites, and David had abode two days in Ziklag;

1:1  Po Saulově smrti se David vrátil z vítězné bitvy s Amálekem a zůstal dva dny v Siklagu.

1:1  Saul byl už mrtev, když se David po porážce Amalekovců vrátil do Ciklagu, kde strávil dva dny.

1:1  I stalo se po Saulově smrti, když se David vrátil z ⌈boje proti Amálekovcům,⌉ že David zůstal dva dny v Siklagu.

1:1  Stalo se pak po smrti Saulově, když se navrátil David od porážky Amalechitských, že pobyl v Sicelechu za dva dni.

1:1  Factum est autem, postquam mortuus est Saul, ut David reverteretur a cæde Amalec, et maneret in Siceleg duos dies.

1:2  And on the third day, there appeared a man who came out of Saul's camp, with his garments rent, and dust strewed on his head: and when he came to David, he fell upon his face, and adored.

1:2  It came even to pass on the third day, that, behold, a man came out of the camp from Saul with his clothes rent, and earth upon his head: and so it was, when he came to David, that he fell to the earth, and did obeisance.

1:2  Třetího dne přišel nějaký muž ze Saulova tábora s roztrženým šatem a s prstí na hlavě. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se.

1:2  Třetího dne dorazil nějaký muž ze Saulova tábora. Měl roztržený oděv a na hlavě hlínu. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se.

1:2  Třetího dne se stalo, že přišel kdosi ⌈ze Saulova vojska,⌉ měl roztržené roucho a na hlavě prsť. Když přišel k Davidovi, padl k zemi a poklonil se.

1:2  A aj, dne třetího přišel jeden z vojska Saulova, maje roucho roztržené a prach na hlavě své. Kterýž když přišel k Davidovi, padl na zemi a poklonil se.

1:2  In die autem tertia apparuit homo veniens de castris Saul veste conscissa, et pulvere conspersus caput : et ut venit ad David, cecidit super faciem suam, et adoravit.

1:3  And David said to him: From whence comest thou? And he said to him: I am fled out of the camp of Israel.

1:3  And David said unto him, From whence comest thou? And he said unto him, Out of the camp of Israel am I escaped.

1:3  David se ho zeptal: „Odkud jdeš?“ On mu řekl: „Unikl jsem z izraelského tábora.“

1:3  „Odkud jdeš?“ zeptal se David. „Unikl jsem z izraelského tábora,“ zněla odpověď.

1:3  David se ho zeptal: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Unikl jsem z izraelského vojska.

1:3  I řekl jemu David: Odkud jdeš? Jemuž odpověděl: Z vojska Izraelského utekl jsem.

1:3  Dixitque ad eum David : Unde venis ? Qui ait ad eum : De castris Israël fugi.

1:4  And David said unto him: What is the matter that is come to pass? tell me: He said: The people are fled from the battle, and many of the people are fallen and dead: moreover Saul and Jonathan his son are slain.

1:4  And David said unto him, How went the matter? I pray thee, tell me. And he answered, That the people are fled from the battle, and many of the people also are fallen and dead; and Saul and Jonathan his son are dead also.

1:4  David se dále tázal: „Pověz, co se stalo?“ On řekl, že lid utekl z bitvy, že také mnoho lidu padlo a našlo smrt, že i Saul a jeho syn Jónatan zahynuli.

1:4  „Pověz mi, co se stalo?“ ptal se David. „Muži utekli z boje. Mnoho jich padlo a zemřelo. Také Saul a jeho syn Jonatan zemřeli,“ odpověděl muž.

1:4  David se ho zeptal: Co se stalo? Pověz mi to. Řekl mu, že lid utekl z boje, mnozí z lidu padli a zemřeli a také Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi.

1:4  Opět řekl jemu David: Cože se stalo? Medle, pověz mi. Kterýž odpověděl: To, že utekl lid z boje, a množství lidu padlo a zbito jest; též i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou.

1:4  Et dixit ad eum David : Quod est verbum quod factum est ? indica mihi. Qui ait : Fugit populus ex prælio, et multi corruentes e populo mortui sunt : sed et Saul et Jonathas filius ejus interierunt.

1:5  And David said to the young man that told him: How knowest thou that Saul and Jonathan his son, are dead?

1:5  And David said unto the young man that told him, How knowest thou that Saul and Jonathan his son be dead?

1:5  David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jónatan?“

1:5  „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jonatan?“ zeptal se David mladíka, který mu to oznamoval.

1:5  Nato se David zeptal mládence, který mu to oznámil: Jak víš, že Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi?

1:5  Řekl ještě David mládenci, kterýž mu to oznámil: Kterak ty víš, že umřel Saul i Jonata syn jeho?

1:5  Dixitque David ad adolescentem qui nuntiabat ei : Unde scis quia mortuus est Saul, et Jonathas filius ejus ?

1:6  And the young man that told him, said: I came by chance upon mount Gelboe, and Saul leaned upon his spear: and the chariots and horsemen drew nigh unto him,

1:6  And the young man that told him said, As I happened by chance upon mount Gilboa, behold, Saul leaned upon his spear; and, lo, the chariots and horsemen followed hard after him.

1:6  Mládenec, který mu to oznámil, odvětil: „Náhodou jsem se ocitl v pohoří Gilbóa. A hle, Saul se opíral o své kopí a vozy a jezdci už na něj dotírali.

1:6  Mladík odpověděl: „Náhodou jsem byl v pohoří Gilboa, když vtom jsem uviděl Saula, jak se opírá o kopí. Vozy a jezdci už ho doháněli,

1:6  Mládenec, který mu to oznámil, odpověděl: Ocitl jsem se náhodou v pohoří Gilbóa, a hle, Saul se opíral o své kopí a vozba a jezdci ho stíhali.

1:6  Odpověděl mládenec, kterýž to oznamoval jemu: Náhodou přišel jsem na horu Gelboe, a aj, Saul nalehl byl na kopí své, a vozové i jezdci postihali ho.

1:6  Et ait adolescens qui nuntiabat ei : Casu veni in montem Gelboë, et Saul incumbebat super hastam suam : porro currus et equites appropinquabant ei,

1:7  And looking behind him, and seeing me, he called me. And I answered, Here am I.

1:7  And when he looked behind him, he saw me, and called unto me. And I answered, Here am I.

1:7  Ještě se obrátil, spatřil mě a zavolal na mě. Ozval jsem se: ‚Tu jsem.‘

1:7  a tak se rozhlédl, a když mě uviděl, zavolal na mě. ‚Ano, pane?‘ odpověděl jsem

1:7  Obrátil se, uviděl mě a zavolal na mě. Řekl jsem: Tady jsem.

1:7  Kterýžto ohlédna se zpátkem, uzřel mne a zavolal na mne. I řekl jsem: Aj, teď jsem.

1:7  et conversus post tergum suum, vidensque me, vocavit. Cui cum respondissem : Adsum :

1:8  And he said to me: Who art thou? And I said to him: I am an Amalecite.

1:8  And he said unto me, Who art thou? And I answered him, I am an Amalekite.

1:8  Zeptal se: ‚Kdo jsi?‘ Odvětil jsem mu: ‚Jsem Amálekovec.‘

1:8  a on se mě zeptal: ‚Kdo jsi?‘ Odpověděl jsem: ‚Amalekovec‘

1:8  Zeptal se mě: Kdo jsi? Odpověděl jsem mu: Jsem Amálekovec.

1:8  Tedy řekl mi: Kdo jsi ty? Odpověděl jsem jemu: Amalechitský jsem.

1:8  dixit mihi : Quisnam es tu ? Et aio ad eum : Amalecites ego sum.

1:9  And he said to me: Stand over me, and kill me: for anguish is come upon me, and as yet my whole life is in me.

1:9  He said unto me again, Stand, I pray thee, upon me, and slay me: for anguish is come upon me, because my life is yet whole in me.

1:9  Vyzval mě: ‚Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.‘

1:9  a on mi řekl: ‚Pojď sem a dobij mě. Smrt mě má ve spárech, ale život mě ještě neopouští.‘

1:9  Řekl mi: Postav se nade mnou a usmrť mě, neboť mě postihla křeč, ale ještě je ve mně život.

1:9  I řekl mi: Přistup medle sem a zabí mne, nebo mne obklíčila úzkost, a ještě všecka duše má jest ve mně.

1:9  Et locutus est mihi : Sta super me, et interfice me : quoniam tenent me angustiæ, et adhuc tota anima mea in me est.

1:10  So standing over him, I killed him: for I knew that he could not live after the fall: and I took the diadem that was on his head, and the bracelet that was on his arm, and have brought them hither to thee, my lord.

1:10  So I stood upon him, and slew him, because I was sure that he could not live after that he was fallen: and I took the crown that was upon his head, and the bracelet that was on his arm, and have brought them hither unto my lord.

1:10  Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu.“

1:10  A tak jsem šel k němu a zabil ho. Bylo mi jasné, že své zranění nepřežije. Vzal jsem mu z hlavy korunu a z paže náramek a přinesl jsem ti to sem, můj pane.“

1:10  Postavil jsem se nad ním a usmrtil jsem ho, neboť jsem věděl, že již nebude žít poté, co padl. Potom jsem vzal korunu, která byla na jeho hlavě, a náramek, který měl na paži, a přinesl jsem je sem svému pánu.

1:10  Protož stoje nad ním, zabil jsem ho, nebo jsem věděl, že nebude živ po svém pádu. A vzal jsem korunu, kteráž byla na hlavě jeho, i záponu, kteráž byla na rameni jeho, a teď jsem to přinesl ku pánu svému.

1:10  Stansque super eum, occidi illum : sciebam enim quod vivere non poterat post ruinam : et tuli diadema quod erat in capite ejus, et armillam de brachio illius, et attuli ad te dominum meum huc.

1:11  Then David took hold of his garments and rent them, and likewise all the men that were with him.

1:11  Then David took hold on his clothes, and rent them; and likewise all the men that were with him:

1:11  David uchopil svůj šat a roztrhl jej, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním.

1:11  David vzal své roucho a roztrhl je, stejně jako všichni, kdo byli s ním.

1:11  Nato David uchopil své roucho a roztrhl ho, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním.

1:11  Tedy David uchytiv roucho své, roztrhl je; tolikéž i všickni muži, kteříž s ním byli.

1:11  Apprehendens autem David, vestimenta sua scidit, omnesque viri qui erant cum eo,

1:12  And they mourned, and wept, and fasted until evening for Saul, and for Jonathan his son, and for the people of the Lord, and for the house of Israel, because they were fallen by the sword.

1:12  And they mourned, and wept, and fasted until even, for Saul, and for Jonathan his son, and for the people of the Lord, and for the house of Israel; because they were fallen by the sword.

1:12  Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula a pro jeho syna Jónatana i pro Hospodinův lid, pro dům izraelský, že padli mečem.

1:12  Truchlili, naříkali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jonatanovi, kvůli Hospodinovu vojsku a kvůli domu Izraele, že padli mečem.

1:12  Bědovali, plakali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jónatanovi, kvůli Hospodinovu lidu a kvůli domu izraelskému, že padli mečem.

1:12  A nesouce smutek, plakali a postili se až do večera pro Saule a pro Jonatu syna jeho, i pro lid Hospodinův a pro dům Izraelský, že padli od meče.

1:12  et planxerunt, et fleverunt, et jejunaverunt usque ad vesperam super Saul, et super Jonathan filium ejus, et super populum Domini, et super domum Israël, eo quod corruissent gladio.

1:13  And David said to the young man that told him: Whence art thou? He answered: I am the son of a stranger of Amalec.

1:13  And David said unto the young man that told him, Whence art thou? And he answered, I am the son of a stranger, an Amalekite.

1:13  David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Odkud jsi?“ On řekl: „Jsem syn Amálekovského bezdomovce.“

1:13  Potom se David mladíka, který mu přinesl tu zprávu, zeptal: „Odkud že jsi?“ „Jsem syn jednoho amalekovského přistěhovalce,“ odpověděl.

1:13  Mládence, který mu to oznámil, se David zeptal: Odkud jsi? Odpověděl: Jsem synem cizince, Amálekovce.

1:13  Řekl pak David mládenci, kterýž mu to oznámil: Odkud jsi ty? Odpověděl: Syn muže příchozího Amalechitského jsem.

1:13  Dixitque David ad juvenem qui nuntiaverat ei : Unde es tu ? Qui respondit : Filius hominis advenæ Amalecitæ ego sum.

1:14  David said to him: Why didst thou not fear to put out thy hand to kill the Lord's anointed?

1:14  And David said unto him, How wast thou not afraid to stretch forth thine hand to destroy the Lord’s anointed?

1:14  David se na něj rozkřikl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?“

1:14  „A to ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?!“ řekl mu na to David.

1:14  David mu řekl: Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?

1:14  Opět mu řekl David: Kterak jsi směl vztáhnouti ruku svou, abys zahubil pomazaného Hospodinova?

1:14  Et ait ad eum David : Quare non timuisti mittere manum tuam ut occideres christum Domini ?

1:15  And David calling one of his servants, said: Go near and fall upon him. And he struck him so that he died.

1:15  And David called one of the young men, and said, Go near, and fall upon him. And he smote him that he died.

1:15  David zavolal jednoho z družiny a poručil: „Přistup a sraz ho!“ A on ho ubil k smrti.

1:15  Tehdy zavolal na jednoho z mládenců: „Pojď sem, zabij ho!“ A tak ho udeřil, až zemřel.

1:15  Pak David zavolal jednoho ze služebníků a řekl: Přistup a ⌈zasáhni proti němu.⌉ On ho tedy bil, až zemřel.

1:15  A zavolav David jednoho z mládenců, řekl jemu: Přistoupě, oboř se na něj. Kterýžto udeřil ho, tak že umřel.

1:15  Vocansque David unum de pueris suis, ait : Accedens irrue in eum. Qui percussit illum, et mortuus est.

1:16  And David said to him: Thy blood be upon thy own head: for thy own mouth hath spoken against thee, saying: I have slain the Lord's anointed.

1:16  And David said unto him, Thy blood be upon thy head; for thy mouth hath testified against thee, saying, I have slain the Lord’s anointed.

1:16  David mu totiž řekl: „Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‚Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.‘“

1:16  Ještě předtím mu David řekl: „Tvá krev na tvou hlavu! Vlastními ústy jsi na sebe řekl: To já jsem zabil Hospodinova pomazaného.“

1:16  David mu řekl: Tvoje krev na tvou hlavu, neboť tvá ústa svědčí proti tobě, když jsi řekl: Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.

1:16  I řekl jemu David: Krev tvá budiž na hlavu tvou, neboť jsou ústa tvá svědčila na tebe, řkouce: Já jsem zabil pomazaného Hospodinova.

1:16  Et ait ad eum David : Sanguis tuus super caput tuum : os enim tuum locutum est adversum te, dicens : Ego interfeci christum Domini.

1:17  And David made this kind of lamentation over Saul, and over Jonathan his son.

1:17  And David lamented with this lamentation over Saul and over Jonathan his son:

1:17  I zpíval David nad Saulem a nad jeho synem Jónatanem tento žalozpěv.

1:17  David pak nad Saulem a jeho synem Jonatanem zpíval tento žalozpěv

1:17  David zazpíval nad Saulem a jeho synem Jónatanem tento žalozpěv

1:17  Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho,

1:17  Planxit autem David planctum hujuscemodi super Saul, et super Jonathan filium ejus

1:18  (Also he commanded that they should teach the children of Juda the use of the bow, as it is written in the book of the just.) And he said: Consider, O Israel, for them that are dead, wounded on thy high places.

1:18  (Also he bade them teach the children of Judah the use of the bow: behold, it is written in the book of Jasher.)

1:18  Vyzval také Judejce, aby se při něm učili zacházet s lukem. Je zapsán v Knize Přímého.

1:18  a přikázal, aby se synové Judy učili tuto Píseň luku. Takto je zapsána v Knize Upřímného:

1:18  a řekl, aby se Judejci učili Píseň o luku; ano, je zapsána v knize Jašarově:

1:18  (Přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku, jakož psáno v knize Upřímého.):

1:18  (et præcepit ut docerent filios Juda arcum, sicut scriptum est in libro justorum), et ait : Considera, Israël, pro his qui mortui sunt, super excelsa tua vulnerati.

1:19  The illustrious of Israel are slain upon thy mountains: how are the valiant fallen?

1:19  The beauty of Israel is slain upon thy high places: how are the mighty fallen!

1:19  „Ozdoba tvá, Izraeli, na tvých návrších skolena leží. Tak padli bohatýři!

1:19  Ach, Izraeli, tvá ozdoba zabita leží na tvých výšinách! Jak padli hrdinové!

1:19  Nádhera Izraele je pobita na tvých návrších; jak to, že padli hrdinové?

1:19  Ó kráso Izraelská, na výsostech tvých zraněni, jakť jsou padli udatní!

1:19  Inclyti Israël super montes tuos interfecti sunt : quomodo ceciderunt fortes ?

1:20  Tell it not in Geth, publish it not in the streets of Ascalon: lest the daughters of the Philistines rejoice, lest the daughters of the uncircumcised triumph.

1:20  Tell it not in Gath, publish it not in the streets of Askelon; lest the daughters of the Philistines rejoice, lest the daughters of the uncircumcised triumph.

1:20  Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte to v ulicích Aškalónu, ať se neradují dcery pelištejské, dcery neobřezanců ať nejásají.

1:20  Ať se to v Gatu nikdo nedozví, ať to neohlašují v aškelonských ulicích, ať se neradují filištínské dcery, ať nejásají dcery neobřezaných!

1:20  Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte na ulicích Aškalónu, jinak se budou radovat pelištejské dcery, jinak budou jásat dcery neobřezanců.

1:20  Neoznamujtež v Gát, ani toho ohlašujte na ulicích Aškalon, aby se neveselily dcery Filistinských, a neplésaly dcery neobřezaných.

1:20  Nolite annuntiare in Geth, neque annuntietis in compitis Ascalonis : ne forte lætentur filiæ Philisthiim ; ne exultent filiæ incircumcisorum.

1:21  Ye mountains of Gelboe, let neither dew, nor rain come upon you, neither be they fields of firstfruits: for there was cast away the shield of the valiant, the shield of Saul as though he had not been anointed with oil.

1:21  Ye mountains of Gilboa, let there be no dew, neither let there be rain, upon you, nor fields of offerings: for there the shield of the mighty is vilely cast away, the shield of Saul, as though he had not been anointed with oil.

1:21  Hory v Gilbóe, rosa ani déšť ať na vás nesestoupí, ať se v oběť nepozdvihuje nic z vašich polí, neboť tam byl pohozen štít bohatýrů, štít Saulův, nepomazán olejem,

1:21  Svahy Gilboa, ano, vy – deště a rosy buďte zbaveny! Ať už se nenajde pole úrodné tam, kde štít hrdinů byl pohaněn, štít Saulův, již nepomazán olejem!

1:21  Hory Gilbóa, ať na vás není rosa ani déšť ani ⌈pole přinášející dávky,⌉ neboť tam byl zneuctěn štít hrdinů, štít Saulův leží nepomazán olejem.

1:21  Ó hory Gelboe, ani rosa, ani déšť nespadej na vás, ani tu buď pole úrodné; nebo tam jest povržen štít udatných, štít Saulův, jako by nebyl pomazán olejem.

1:21  Montes Gelboë, nec ros, nec pluvia veniant super vos, neque sint agri primitiarum : quia ibi abjectus est clypeus fortium : clypeus Saul, quasi non esset unctus oleo.

1:22  From the blood of the slain, from the fat of the valiant, the arrow of Jonathan never turned back, and the sword of Saul did not return empty.

1:22  From the blood of the slain, from the fat of the mighty, the bow of Jonathan turned not back, and the sword of Saul returned not empty.

1:22  nýbrž krví skolených a tukem bohatýrů. Jónatanův luk neselhal nikdy, Saulův meč doprázdna nebil.

1:22  Bez krve raněných, bez tuku udatných luk Jonatanův se nevracel, ani meč Saulův, než býval nasycen.

1:22  Bez krve pobitých, bez tuku hrdinů Jónatanův luk neustoupil zpět, Saulův meč nevracel se zpět s prázdnou.

1:22  Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo, a meč Saulův nenavracoval se prázdný.

1:22  A sanguine interfectorum, ab adipe fortium, sagitta Jonathæ numquam rediit retrorsum, et gladius Saul non est reversus inanis.

1:23  Saul and Jonathan, lovely, and comely in their life, even in death they were not divided: they were swifter than eagles, stronger than lions.

1:23  Saul and Jonathan were lovely and pleasant in their lives, and in their death they were not divided: they were swifter than eagles, they were stronger than lions.

1:23  Saul a Jónatan, v životě hodni líbezné lásky, neodloučili se od sebe ani v smrti. Bývali nad orly bystřejší a nad lvy udatnější.

1:23  Saule a Jonatane, v životě druhové milí, ve smrti nejste rozloučeni, rychlejší než orli, silnější než lvi!

1:23  Saul a Jónatan, milovaní a ⌈milí ve svém životě, ani ve své smrti⌉ nebyli rozděleni. Byli rychlejší nežli orlové, silnější nežli lvi.

1:23  Saul a Jonata milí a utěšení v životě svém, také při smrti své nejsou rozloučeni. Nad orlice bystřejší, nad lvy silnější byli.

1:23  Saul et Jonathas amabiles, et decori in vita sua, in morte quoque non sunt divisi : aquilis velociores, leonibus fortiores.

1:24  Ye daughters of Israel, weep over Saul, who clothed you with scarlet in delights, who gave ornaments of gold for your attire.

1:24  Ye daughters of Israel, weep over Saul, who clothed you in scarlet, with other delights, who put on ornaments of gold upon your apparel.

1:24  Dcery izraelské, plačte pro Saula, který vás odíval karmínem a rozkošemi, jenž zlatou okrasou zdobil váš oděv.

1:24  Dcery izraelské, oplakávejte Saula – šatil vás vzácným šarlatem a krášlil šperky ze zlata.

1:24  Dcery izraelské, plačte nad Saulem, který vás oblékal do karmínu ⌈a skvostu,⌉ jenž kladl zlaté ozdoby na váš oděv.

1:24  Dcery Izraelské, plačte Saule, kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně, kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše.

1:24  Filiæ Israël, super Saul flete, qui vestiebat vos coccino in deliciis, qui præbebat ornamenta aurea cultui vestro.

1:25  How are the valiant fallen in battle? Jonathan slain in the high places?

1:25  How are the mighty fallen in the midst of the battle! O Jonathan, thou wast slain in thine high places.

1:25  Tak padli bohatýři uprostřed boje, Jónatan na tvých návrších skolen!

1:25  Jak padli hrdinové vprostřed boje! Na tvých výšinách proboden Jonatan!

1:25  Jak to, že padli hrdinové uprostřed boje, Jónatan leží pobit na tvých návrších?

1:25  Ach, jakť jsou padli udatní u prostřed boje? Jonata na výsostech tvých zabit jest.

1:25  Quomodo ceciderunt fortes in prælio ? Jonathas in excelsis tuis occisus est ?

1:26  I grieve for thee, my brother Jonathan: exceeding beautiful, and amiable to me above the love of women. As the mother loveth her only son, so did I love thee.

1:26  I am distressed for thee, my brother Jonathan: very pleasant hast thou been unto me: thy love to me was wonderful, passing the love of women.

1:26  Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen.

1:26  Teskním po tobě, Jonatane, bratře – jak jsem tě miloval! Tvá láska ke mně byla úžasná, vzácnější nežli láska žen.

1:26  ⌈Je mi úzko⌉ kvůli tobě, můj bratře Jónatane, byl jsi mi velmi milý. Tvá láska byla pro mě podivuhodnější nežli láska žen.

1:26  Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj Jonato. Byl jsi mi příjemný náramně; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen.

1:26  Doleo super te, frater mi Jonatha, decore nimis, et amabilis super amorem mulierum. Sicut mater unicum amat filium suum, ita ego te diligebam.

1:27  How are the valiant fallen, and the weapons of war perished?

1:27  How are the mighty fallen, and the weapons of war perished!

1:27  Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj!“

1:27  Jak padli hrdinové, jak zmařena zbroj válečná!

1:27  Jak to, že padli hrdinové, přišly vniveč válečné zbraně?

1:27  Ach, jakť jsou padli udatní, a zahynula odění válečná.

1:27  Quomodo ceciderunt robusti, et perierunt arma bellica ?