DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Ecclesiastes - 5

5:1  Speak not any thing rashly, and let not thy heart be hasty to utter a word before God. For God is in heaven, and thou upon earth: therefore let thy words be few.

5:1  Keep thy foot when thou goest to the house of God, and be more ready to hear, than to give the sacrifice of fools: for they consider not that they do evil.

5:1  Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova.

5:1  Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.

5:1  Neukvapuj se v řeči a tvé srdce ať nepospíchá vynést slovo před Bohem, protože Bůh je na nebesích a ty na zemi; proto ať jsou tvá slova nemnohá.

5:1  Ostříhej nohy své, když jdeš do domu Božího, a buď hotovější k slyšení nežli k dávání obětí bláznů; nebo oni neznají toho, že zle činí.

5:1  Ne temere quid loquaris, neque cor tuum sit velox ad proferendum sermonem coram Deo. Deus enim in cælo, et tu super terram ; idcirco sint pauci sermones tui.

5:2  Dreams follow many cares: and in many words shall be found folly.

5:2  Be not rash with thy mouth, and let not thine heart be hasty to utter any thing before God: for God is in heaven, and thou upon earth: therefore let thy words be few.

5:2  Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy.

5:2  Z množství práce jsou těžké sny, množstvím slov mluví hlupáci.

5:2  Neboť s mnohým plahočením přichází sen a ⌈hlas hlupáka s mnohými slovy.⌉

5:2  Nebývej rychlý k mluvení, ani srdce tvé kvapné k vynášení slova před oblíčejem Božím, poněvadž Bůh jest na nebi, a ty na zemi; protož nechť jsou slova tvá nemnohá.

5:2  Multas curas sequuntur somnia, et in multis sermonibus invenietur stultitia.

5:3  If thou hast vowed any thing to God, defer not to pay it: for an unfaithful and foolish promise displeaseth him: but whatsoever thou hast vowed, pay it.

5:3  For a dream cometh through the multitude of business; and a fool’s voice is known by multitude of words.

5:3  Ty, když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání, neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení. Co slíbíš, to splň!

5:3  Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň!

5:3  Jakmile učiníš slib Bohu, neváhej ho splnit, protože nemá zalíbení v hlupácích. Co slíbíš, to splň.

5:3  Nebo jakož přichází sen z velikého pracování, tak hlas blázna z množství slov.

5:3  Si quid vovisti Deo, ne moreris reddere : displicet enim ei infidelis et stulta promissio, sed quodcumque voveris redde :

5:4  And it is much better not to vow, than after a vow not to perform the things promised.

5:4  When thou vowest a vow unto God, defer not to pay it; for he hath no pleasure in fools: pay that which thou hast vowed.

5:4  Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a neplníš.

5:4  Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil.

5:4  Je lepší, když neslíbíš, než když slíbíš a nesplníš.

5:4  Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, splň.

5:4  multoque melius est non vovere, quam post votum promissa non reddere.

5:5  Give not thy mouth to cause thy flesh to sin: and say not before the angel: There is no providence: lest God be angry at thy words, and destroy all the works of thy hands.

5:5  Better is it that thou shouldest not vow, than that thou shouldest vow and not pay.

5:5  Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: „To byl omyl.“ Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl, a zničit dílo tvých rukou?

5:5  Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?

5:5  Nedovol svým ústům, aby sváděla tvé tělo ke hříchu, a neříkej v přítomnosti anděla, že to bylo nedopatření. Proč se má Bůh hněvat na to, co říkáš, a zničit dílo tvých rukou?

5:5  Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibě, neplnil.

5:5  Ne dederis os tuum ut peccare facias carnem tuam, neque dicas coram angelo : Non est providentia : ne forte iratus Deus contra sermones tuos dissipet cuncta opera manuum tuarum.

5:6  Where there are many dreams, there are many vanities, and words without number: but do thou fear God.

5:6  Suffer not thy mouth to cause thy flesh to sin; neither say thou before the angel, that it was an error: wherefore should God be angry at thy voice, and destroy the work of thine hands?

5:6  Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!

5:6  Množství snů je pouhá marnost, stejně tak spousta slov – proto se Boha boj!

5:6  Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. ⌈Ty se však boj Boha.⌉

5:6  Nedopouštěj ústům svým, aby k hříchu přivodila tělo tvé, aniž říkej před andělem, že to jest poblouzení. Proč máš hněvati Boha řečí svou, kterýž by na zkázu přivedl dílo rukou tvých?

5:6  Ubi multa sunt somnia, plurimæ sunt vanitates, et sermones innumeri ; tu vero Deum time.

5:7  If thou shalt see the oppressions of the poor, and violent judgments, and justice perverted in the province, wonder not at this matter: for he that is high hath another higher, and there are others still higher than these:

5:7  For in the multitude of dreams and many words there are also divers vanities: but fear thou God.

5:7  Uvidíš-li, že je v kraji chudých utiskován, že je znásilňováno právo a spravedlnost, nediv se té zvůli; vyšší hlídá vysokého a nad nimi jsou ještě vyšší.

5:7  Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi.

5:7  Uvidíš–li v provincii útlak chudého a znásilnění ⌈práva a spravedlnosti,⌉ nebuď tou zvůlí ohromený. Vždyť vysoce postavený střeží jiného vysoce postaveného a nad nimi jsou ještě výše postavení.

5:7  Nebo kdež jest mnoho snů, tu i marnosti a slova mnohá, ale ty Boha se boj.

5:7  Si videris calumnias egenorum, et violenta judicia, et subverti justitiam in provincia, non mireris super hoc negotio : quia excelso excelsior est alius, et super hos quoque eminentiores sunt alii ;

5:8  Moreover there is the king that reigneth over all the land subject to him.

5:8  If thou seest the oppression of the poor, and violent perverting of judgment and justice in a province, marvel not at the matter: for he that is higher than the highest regardeth; and there be higher than they.

5:8  Ale při tom všem vydává země užitek, vždyť pole slouží i králi.

5:8  Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.

5:8  Ale přes to všechno je země užitečná; polem je obsloužen i král.

5:8  Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatřil v krajině, nediv se té věci; nebo vyšší vysokého šetří, a ještě vyšší nad nimi.

5:8  et insuper universæ terræ rex imperat servienti.

5:9  A covetous man shall not be satisfied with money: and he that loveth riches shall reap no fruit from them: so this also is vanity.

5:9  Moreover the profit of the earth is for all: the king himself is served by the field.

5:9  Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.

5:9  Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost.

5:9  Kdo miluje stříbro, stříbra se nenasytí a kdo miluje bohatství, nenasytí se výnosem. Také toto je marnost.

5:9  Zemský pak obchod u všech přední místo má; i král rolí slouží.

5:9  Avarus non implebitur pecunia, et qui amat divitias fructum non capiet ex eis ; et hoc ergo vanitas.

5:10  Where there are great riches, there are also many to eat them. And what doth it profit the owner, but that he seeth the riches with his eyes?

5:10  He that loveth silver shall not be satisfied with silver; nor he that loveth abundance with increase: this is also vanity.

5:10  Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. Jaký prospěch z toho mívá vlastník? Ledaže se na to může dívat.

5:10  Větší majetek živí víc lidí, co z něj tedy má jeho majitel? Je to jen pastva pro oči.

5:10  Když se rozmnožil blahobyt, byli i mnozí, kteří jej požírali. Jaký prospěch z toho měl jeho vlastník, než jen pohled svých očí?

5:10  Kdo miluje peníze, nenasytí se penězi; a kdo miluje hojnost, nebude míti užitku. I to jest marnost.

5:10  Ubi multæ sunt opes, multi et qui comedunt eas. Et quid prodest possessori, nisi quod cernit divitias oculis suis ?

5:11  Sleep is sweet to a labouring man, whether he eat little or much: but the fulness of the rich will not suffer him to sleep.

5:11  When goods increase, they are increased that eat them: and what good is there to the owners thereof, saving the beholding of them with their eyes?

5:11  Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost.

5:11  Kdo pracoval, ten sladce spí, ať jedl málo nebo moc; boháč však nespí pro sytost.

5:11  Sladký spánek má ten, kdo pracuje, ať bude jíst málo nebo mnoho. Hojnost nedopřává bohatému, aby se vyspal.

5:11  Kde jest mnoho statku, mnoho bývá i těch, kteříž jedí jej. Jakýž tedy má užitek pán jeho? Jediné, že očima svýma hledí na něj.

5:11  Dulcis est somnus operanti, sive parum sive multum comedat ; saturitas autem divitis non sinit eum dormire.

5:12  There is also another grievous evil, which I have seen under the sun: riches kept to the hurt of the owner.

5:12  The sleep of a labouring man is sweet, whether he eat little or much: but the abundance of the rich will not suffer him to sleep.

5:12  Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží.

5:12  Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí.

5:12  Je bolestné zlo, které jsem viděl pod sluncem: Bohatství uchované pro jeho vlastníka je mu ke zlému.

5:12  Sladký jest sen pracovitému, jez on málo neb mnoho, ale sytost bohatého nedopouští mu spáti.

5:12  Est et alia infirmitas pessima quam vidi sub sole : divitiæ conservatæ in malum domini sui.

5:13  For they are lost with very great affliction: he hath begotten a son, who shall be in extremity of want.

5:13  There is a sore evil which I have seen under the sun, namely, riches kept for the owners thereof to their hurt.

5:13  Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou.

5:13  Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic.

5:13  Ono bohatství přišlo vniveč při zlém plahočení. Zplodil syna a nemá v ruce nic.

5:13  Jest přebídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem: Bohatství nachované tomu, kdož je má, k jeho zlému.

5:13  Pereunt enim in afflictione pessima : generavit filium qui in summa egestate erit.

5:14  As he came forth naked from his mother's womb, so shall he return, and shall take nothing away with him of his labour.

5:14  But those riches perish by evil travail: and he begetteth a son, and there is nothing in his hand.

5:14  Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo.

5:14  Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění.

5:14  Jak vyšel z lůna své matky, tak se nahý vrátí, aby odešel tak, jak přišel. Ze své námahy si neodnese nic, co ⌈by si vzal s sebou.⌉

5:14  Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu; syn, kteréhož zplodí, nebude míti v ruce své ničeho.

5:14  Sicut egressus est nudus de utero matris suæ, sic revertetur, et nihil auferet secum de labore suo.

5:15  A most deplorable evil: as he came, so shall he return. What then doth it profit him that he hath laboured for the wind?

5:15  As he came forth of his mother’s womb, naked shall he return to go as he came, and shall take nothing of his labour, which he may carry away in his hand.

5:15  A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?

5:15  To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem?

5:15  I to je také bolestné zlo: Jak kdo přišel, tak odejde. Jaký užitek bude mít z toho, že se namáhá pro vítr?

5:15  Jakž vyšel z života matky své nahý, tak zase odchází, jakž přišel, aniž čeho odnáší z práce své, což by vzal v ruku svou.

5:15  Miserabilis prorsus infirmitas : quomodo venit, sic revertetur. Quid ergo prodest ei quod laboravit in ventum ?

5:16  All the days of his life he eateth in darkness, and in many cares, and in misery, and sorrow.

5:16  And this also is a sore evil, that in all points as he came, so shall he go: and what profit hath he that hath laboured for the wind?

5:16  Nadto po všechny dny jídal ve tmě, a takového hoře, nemoci a hněvu!

5:16  Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!

5:16  K tomu ještě po všechny své dny jí ve tmě, s mnohým hněváním, nemocí a rozhořčením.

5:16  A toť jest také přebídná věc, že rovně, jakž přišel, tak odjíti musí. Protož jaký užitek míti bude toho, že pracoval u vítr?

5:16  cunctis diebus vitæ suæ comedit in tenebris, et in curis multis, et in ærumna atque tristitia.

5:17  This therefore hath seemed good to me, that a man should eat and drink, and enjoy the fruit of his labour, wherewith he hath laboured under the sun, all the days of his life, which God hath given him: and this is his portion.

5:17  All his days also he eateth in darkness, and he hath much sorrow and wrath with his sickness.

5:17  Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl.

5:17  A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem.

5:17  Hle, co jsem já viděl dobrého: Jak krásné je ⌈jíst a pít⌉ a užívat blaho při vší své námaze, kterou se člověk namáhá pod sluncem v počtu dnů svého života, které mu Bůh dal, neboť to je jeho podíl.

5:17  K tomu, že po všecky dny své v temnostech jídal, s mnohým zůřením, nemocí a hněvem?

5:17  Hoc itaque visum est mihi bonum, ut comedat quis et bibat, et fruatur lætitia ex labore suo quo laboravit ipse sub sole, numero dierum vitæ suæ quos dedit ei Deus ; et hæc est pars illius.

5:18  And every man to whom God hath given riches, and substance, and hath given him power to eat thereof, and to enjoy his portion, and to rejoice of his labour: this is the gift of God.

5:18  Behold that which I have seen: it is good and comely for one to eat and to drink, and to enjoy the good of all his labour that he taketh under the sun all the days of his life, which God giveth him: for it is his portion.

5:18  Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží.

5:18  Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar!

5:18  ⌈Když nějakému člověku dal Bůh bohatství a poklady⌉ a také mu dovolil z toho jíst, brát svůj podíl a ⌈radovat se ze své námahy;⌉ je to Boží dar.

5:18  Aj, toť jsem já spatřil, že dobrá a čistá jest věc jísti a píti a užívati pohodlí ze vší práce své, kterouž kdo vede pod sluncem v počtu dnů života svého, kteréž dal jemu Bůh, nebo to jest podíl jeho;

5:18  Et omni homini cui dedit Deus divitias atque substantiam, potestatemque ei tribuit ut comedat ex eis, et fruatur parte sua, et lætetur de labore suo : hoc est donum Dei.

5:19  For he shall not much remember the days of his life, because God entertaineth his heart with delight.

5:19  Every man also to whom God hath given riches and wealth, and hath given him power to eat thereof, and to take his portion, and to rejoice in his labour; this is the gift of God.

5:19  Ten totiž příliš nemyslí na dny svého života, protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.

5:19  Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.

5:19  Nebude totiž příliš vzpomínat na dny svého života, protože Bůh zaměstnává jeho srdce radostí.

5:19  A že kterémukoli člověku dal Bůh bohatství a zboží, a dopustil, aby užíval jich, a bral díl svůj, a veselil se z práce své, to jest dar Boží.

5:19  Non enim satis recordabitur dierum vitæ suæ, eo quod Deus occupet deliciis cor ejus.

5:20  For he shall not much remember the days of his life; because God answereth him in the joy of his heart.

5:20  Nebo nebude mnoho pamatovati na dny života svého, proto že Bůh jemu přeje veselí srdce jeho.