CzeB21 - Ecclesiastes - 5

5:1  Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.

5:2  Z množství práce jsou těžké sny, množstvím slov mluví hlupáci.

5:3  Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň!

5:4  Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil.

5:5  Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?

5:6  Množství snů je pouhá marnost, stejně tak spousta slov – proto se Boha boj!

5:7  Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi.

5:8  Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.

5:9  Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost.

5:10  Větší majetek živí víc lidí, co z něj tedy má jeho majitel? Je to jen pastva pro oči.

5:11  Kdo pracoval, ten sladce spí, ať jedl málo nebo moc; boháč však nespí pro sytost.

5:12  Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí.

5:13  Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic.

5:14  Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění.

5:15  To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem?

5:16  Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!

5:17  A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem.

5:18  Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar!

5:19  Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.