DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Ezekiel - 24

24:1  And the word of the Lord came to me in the ninth year, in the tenth month, the tenth day of the month, saying:

24:1  Again in the ninth year, in the tenth month, in the tenth day of the month, the word of the Lord came unto me, saying,

24:1  I stalo se ke mně slovo Hospodinovo v devátém roce, desátého měsíce, desátého dne toho měsíce:

24:1  Desátého dne desátého měsíce devátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo:

24:1  I stalo se ke mně Hospodinovo slovo v devátém roce v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce:

24:1  Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně léta devátého, měsíce desátého, desátého dne téhož měsíce, řkoucí:

24:1  Again in the ninth year, in the tenth month, in the tenth [day] of the month, the word of the LORD came to me, saying,

24:1  Again, in the ninth year, in the tenth month, in the tenth day of the month, the word of the Lord came to me, saying,

24:1  Again in the ninth year, in the tenth month, in the tenth day of the month, the word of the LORD came to me, saying,

24:1  Et factum est verbum Domini ad me in anno nono, in mense decimo, decima die mensis, dicens :

24:2  Son of man, write thee the name of this day, on which the king of Babylon hath set himself against Jerusalem to day.

24:2  Son of man, write thee the name of the day, even of this same day: the king of Babylon set himself against Jerusalem this same day.

24:2  „Lidský synu, napiš si jméno dne, právě tohoto dne. Právě v tento den napadl babylónský král Jeruzalém.

24:2  „Synu člověčí, tento den si zapiš, přesně tento den. Právě dnes babylonský král oblehl Jeruzalém.

24:2  Lidský synu, zapiš si jméno dne, právě tohoto dne. Babylonský král právě v tento den oblehl Jeruzalém.

24:2  Synu člověčí, napiš sobě jméno tohoto dne, vlastně dnešního dne tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právě tohoto dnešního dne.

24:2  Son of man, Write for thee the name of the day, [even] of this same day: the king of Babylon set himself against Jerusalem this same day.

24:2  "Son of man, write the name of the day, even of this same day: the king of Babylon drew close to Jerusalem this same day.

24:2  Son of man, write you the name of the day, even of this same day: the king of Babylon set himself against Jerusalem this same day.

24:2  Fili hominis, scribe tibi nomen diei hujus, in qua confirmatus est rex Babylonis adversum Jerusalem hodie.

24:3  And thou shalt speak by a figure a parable to the provoking house, and say to them: Thus saith the Lord God: Set on a pot, set it on, I say, and put water in it.

24:3  And utter a parable unto the rebellious house, and say unto them, Thus saith the Lord God; Set on a pot, set it on, and also pour water into it:

24:3  Předlož vzpurnému domu podobenství a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Přistav hrnec, přistav, a také do něho nalej vodu.

24:3  Pověz té bandě vzbouřenců podobenství a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin! Postav hrnec na oheň, postav ho i s vodou v něm.

24:3  Užij pro dům vzpoury podobenství. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Postav hrnec, postav, a také do něj nalij vodu.

24:3  A předlož tomu domu zpurnému podobenství, řka k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Přistav tento hrnec, přistav a nalej také do něho vody.

24:3  And utter a parable to the rebellious house, and say to them, Thus saith the Lord GOD; Set on a pot, set [it] on, and also pour water into it:

24:3  Utter a parable to the rebellious house, and tell them, 'Thus says the Lord God, "Set on the caldron, set it on, and also pour water into it:

24:3  And utter a parable to the rebellious house, and say to them, Thus said the Lord GOD; Set on a pot, set it on, and also pour water into it:

24:3  Et dices per proverbium ad domum irritatricem parabolam, et loqueris ad eos : Hæc dicit Dominus Deus : Pone ollam ; pone, inquam, et mitte in eam aquam.

24:4  Heap together into it the pieces thereof, every good piece, the thigh and the shoulder, choice pieces and full of bones.

24:4  Gather the pieces thereof into it, even every good piece, the thigh, and the shoulder; fill it with the choice bones.

24:4  Naházej do něho díly masa, samé dobré díly, kýtu a plece, naplň jej vybranými kostmi.

24:4  Nalož do něj kusy masa, pěkné kýty, krásná plecka. Naplň ho nejlepšími porcemi,

24:4  Shromáždi do něj díly masa, všechny dobré díly, bok i rameno, naplň ho vybranými kostmi.

24:4  A sebera kusy náležité do něho, každý kus dobrý, stehno i plece, a nejlepšími kostmi naplň jej.

24:4  Gather its pieces into it, [even] every good piece, the thigh, and the shoulder; fill [it] with the choice bones.

24:4  gather its pieces into it, even every good piece, the thigh, and the shoulder; fill it with the choice bones.

24:4  Gather the pieces thereof into it, even every good piece, the thigh, and the shoulder; fill it with the choice bones.

24:4  Congere frusta ejus in eam, omnem partem bonam, femur et armum, electa et ossibus plena.

24:5  Take the fattest of the flock, and lay together piles of bones under it: the seething thereof is boiling hot, and the bones thereof are thoroughly sodden in the midst of it.

24:5  Take the choice of the flock, and burn also the bones under it, and make it boil well, and let them seethe the bones of it therein.

24:5  Vezmi vybraný kus bravu, kosti narovnej vespod a uveď to do největšího varu; ať se v něm vaří i ty kosti.“

24:5  ber nejvybranější jehněčí. Naskládej pod něj polena a pak to prudce vař, ať to i s kostmi klokotá!

24:5  Potom vezmi vybranou ovci a kosti narovnej také pod ni. Nech ji vřít varem, aby se v tom uvařily i ty kosti.

24:5  Přivezmi i nejlepších bravů, a udělej oheň z kostí pod ním, způsob, ať to vře, ažby kypělo, ať se i kosti jeho rozvaří v něm.

24:5  Take the choice of the flock, and burn also the bones under it, [and] make it boil well, and let them boil its bones in it.

24:5  Take the choice of the flock, and also a pile of wood for the bones under the caldron; make it boil well; yes, let its bones be boiled in its midst."'

24:5  Take the choice of the flock, and burn also the bones under it, and make it boil well, and let them seethe the bones of it therein.

24:5  Pinguissimum pecus assume, compone quoque strues ossium sub ea : efferbuit coctio ejus, et discocta sunt ossa illius in medio ejus.

24:6  Therefore thus saith the Lord God: Woe to the bloody city, to the pot whose rust is in it, and its rust is not gone out of it: cast it out piece by piece, there hath no lot fallen upon it.

24:6  Wherefore thus saith the Lord God; Woe to the bloody city, to the pot whose scum is therein, and whose scum is not gone out of it! bring it out piece by piece; let no lot fall upon it.

24:6  Proto praví Panovník Hospodin toto: „Běda městu, v němž teče krev, hrnci, v němž zůstává připálenina, z něhož připálenina nesejde. Vytahuj z něho díl po dílu, o město se nebude losovat,

24:6  Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Běda hrnci plnému spáleniny, spáleniny, která nechce pustit! Vyhazuj z něho kus po kuse, jakkoli se ti namane.

24:6  Proto praví Panovník Hospodin toto: Běda městu prolévajícímu krev, hrnci, v němž je připálenina a jehož připálenina z něj nebyla odstraněna. Vybírej ho, ⌈díl po dílu;⌉ ⌈nepadl pro něho los.⌉

24:6  Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu tomu vražedlnému, hrnci, v němž zůstává připálenina jeho, z něhož, pravím, připálenina jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z něho, nepadneť na něj los.

24:6  Wherefore thus saith the Lord GOD; Woe to the bloody city, to the pot whose scum [is] therein, and whose scum is not gone out of it! bring it out piece by piece; let no lot fall upon it.

24:6  "Therefore thus says the Lord God: 'Woe to the bloody city, to the caldron whose rust is therein, and whose rust is not gone out of it! Take out of it piece after piece; No lot is fallen on it.

24:6  Why thus said the Lord GOD; Woe to the bloody city, to the pot whose scum is therein, and whose scum is not gone out of it! bring it out piece by piece; let no lot fall on it.

24:6  Propterea hæc dicit Dominus Deus : Væ civitati sanguinum, ollæ cujus rubigo in ea est, et rubigo ejus non exivit de ea ! per partes et per partes suas ejice eam : non cecidit super eam sors.

24:7  For her blood is in the midst of her, she hath shed it upon the smooth rock: she hath not shed it upon the ground, that it might be covered with dust.

24:7  For her blood is in the midst of her; she set it upon the top of a rock; she poured it not upon the ground, to cover it with dust;

24:7  neboť krev, kterou prolilo, zůstává uprostřed něho, nechalo ji téci na holou skálu, nevylilo ji na zem, aby ji přikryl prach.

24:7  To město je naskrz krvavé! Nechávalo krev na holé skále, neprolévalo ji na hlíně, kde by ji přikryl prach.

24:7  Neboť jeho krev zůstala uprostřed něho, uvedlo ji na holou skálu, nevylilo ji na zem, aby ji zakryl prach.

24:7  Nebo krev jest u prostřed něho. Na vysedlou skálu vystavilo ji; nevylilo jí na zemi, aby ji prach přikryl.

24:7  For her blood is in the midst of her; she set it upon the top of a rock; she poured it not upon the ground, to cover it with dust;

24:7  For her blood is in the midst of her; she set it on the bare rock; she didn't pour it on the ground, to cover it with dust.

24:7  For her blood is in the middle of her; she set it on the top of a rock; she poured it not on the ground, to cover it with dust;

24:7  Sanguis enim ejus in medio ejus est ; super limpidissimam petram effudit illum : non effudit illum super terram, ut possit operiri pulvere.

24:8  And that I might bring my indignation upon her, and take my vengeance: I have shed her blood upon the smooth rock, that it should not be covered.

24:8  That it might cause fury to come up to take vengeance; I have set her blood upon the top of a rock, that it should not be covered.

24:8  Ať se zvedne rozhořčení, ať vzplane pomsta! Nechám tu krev na holé skále a nebude přikryta.“

24:8  Aby se vzedmul hněv, aby vzplála pomsta, nechám tu krev na holé skále, aby nebyla přikryta!

24:8  Abych vyvolal zlobu, abych vykonal pomstu, nechal jsem jeho krev na holé skále, aby nebyla zakryta.

24:8  I já zanítě prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou skálu, aby nebyla přikryta.

24:8  That it might cause fury to come up to take vengeance; I have set her blood upon the top of a rock, that it should not be covered.

24:8  That it may cause wrath to come up to take vengeance, I have set her blood on the bare rock, that it should not be covered.'

24:8  That it might cause fury to come up to take vengeance; I have set her blood on the top of a rock, that it should not be covered.

24:8  Ut superinducerem indignationem meam, et vindicta ulciscerer, dedi sanguinem ejus super petram limpidissimam, ne operiretur.

24:9  Therefore thus saith the Lord God: Woe to the bloody city, of which I will make a great bonfire.

24:9  Therefore thus saith the Lord God; Woe to the bloody city! I will even make the pile for fire great.

24:9  Proto praví Panovník Hospodin toto: „Běda městu, v němž teče krev, teď já udělám velkou hranici.

24:9  Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Já sám teď navrším hranici.

24:9  Proto praví Panovník Hospodin toto: Běda městu, ve kterém byla prolita krev. Také já udělám velkou hranici.

24:9  Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu vražedlnému, i já udělám veliký oheň,

24:9  Therefore thus saith the Lord GOD; Woe to the bloody city! I will even make the pile for fire great.

24:9  "Therefore thus says the Lord God: 'Woe to the bloody city! I also will make the pile great.

24:9  Therefore thus said the Lord GOD; Woe to the bloody city! I will even make the pile for fire great.

24:9  Propterea hæc dicit Dominus Deus : Væ civitati sanguinum, cujus ego grandem faciam pyram !

24:10  Heap together the bones, which I will burn with fire: the flesh shall be consumed, and the whole composition shall be sodden, and the bones shall be consumed.

24:10  Heap on wood, kindle the fire, consume the flesh, and spice it well, and let the bones be burned.

24:10  Nalož hodně dříví, rozdmýchej oheň, dej maso vařit a úplně je rozvař, až se kosti připálí.

24:10  Více dříví, rozdmýchat plameny! Ať se to maso rozvaří na kaši a kosti ať se připálí!

24:10  Nadělej spoustu dříví, zapal oheň, abys dovařil maso a vmísil koření. I kosti se připálí.

24:10  Přikládaje dříví, rozněcuje oheň, v nic obraceje maso, a kořeně kořením, tak že i kosti spáleny budou.

24:10  Heap on wood, kindle the fire, consume the flesh, and spice it well, and let the bones be burned.

24:10  Heap on the wood, make the fire hot, boil well the flesh, and make thick the broth, and let the bones be burned.

24:10  Heap on wood, kindle the fire, consume the flesh, and spice it well, and let the bones be burned.

24:10  Congere ossa, quæ igne succendam : consumentur carnes, et coquetur universa compositio, et ossa tabescent.

24:11  Then set it empty upon burning coals, that it may be hot, and the brass thereof may be melted: and let the filth of it be melted in the midst thereof, and let the rust of it be consumed.

24:11  Then set it empty upon the coals thereof, that the brass of it may be hot, and may burn, and that the filthiness of it may be molten in it, that the scum of it may be consumed.

24:11  Prázdný hrnec postav na žhavé uhlí, aby se rozpálil a jeho měď se rozžhavila; ať se v něm roztaví jeho nečistota a jeho připálenina vezme za své.

24:11  Prázdný hrnec ať se postaví na žhavé uhlí, ať se rozpálí a jeho měď se rozžhaví, ať se ta nečistota v něm roztaví a ta připálenina zmizí.

24:11  A postav ho prázdný na žhavé uhlíky, aby se zahřál a rozpálil se jeho bronz, až se bude uprostřed něj tavit jeho nečistota, bude se oddělovat jeho připálenina.

24:11  A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhřela i rozpálila měď jeho, ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho, a vyprázdnila připálenina jeho.

24:11  Then set it empty upon its coals, that the brass of it may be hot, and may burn, and [that] the filthiness of it may be melted in it, [that] the scum of it may be consumed.

24:11  Then set it empty on its coals, that it may be hot, and its brass may burn, and that its filthiness may be molten in it, that its rust may be consumed.

24:11  Then set it empty on the coals thereof, that the brass of it may be hot, and may burn, and that the filthiness of it may be molten in it, that the scum of it may be consumed.

24:11  Pone quoque eam super prunas vacuam, ut incalescat, et liquefiat æs ejus, et confletur in medio ejus inquinamentum ejus, et consumatur rubigo ejus.

24:12  Great pains have been taken, and the great rust thereof is not gone out, not even by fire.

24:12  She hath wearied herself with lies, and her great scum went not forth out of her: her scum shall be in the fire.

24:12  Marná námaha! Množství jeho připáleniny z něho nesejde. Do ohně s jeho připáleninou!

24:12  Marné snažení. Hrnec je plný spáleniny, která nepouští. Do ohně s tím!

24:12  Unavil mé usilovné snahy, nevyjde z něj mnoho jeho připáleniny. Jeho připálenina zůstává i v ohni.

24:12  Klamy svými bylo mi těžké, protož nevyjde z něho množství šumu jeho; do ohně musí šum jeho.

24:12  She hath wearied [herself] with lies, and her great scum went not forth out of her: her scum [shall be] in the fire.

24:12  She has wearied herself with toil; yet her great rust doesn't go forth out of her; her rust doesn't go forth by fire.

24:12  She has wearied herself with lies, and her great scum went not forth out of her: her scum shall be in the fire.

24:12  Multo labore sudatum est, et non exivit de ea nimia rubigo ejus, neque per ignem.

24:13  Thy uncleanness is execrable: because I desired to cleanse thee, and thou art not cleansed from thy filthiness: neither shalt thou be cleansed, before I cause my indignation to rest in thee.

24:13  In thy filthiness is lewdness: because I have purged thee, and thou wast not purged, thou shalt not be purged from thy filthiness any more, till I have caused my fury to rest upon thee.

24:13  Ve tvé nečistotě je mrzkost; pročišťoval jsem tě, ale neočistilo ses od své nečistoty. Nebudeš už čisté, dokud na tobě neuspokojím své rozhořčení.

24:13  Tvá nečistota je ve zvrhlosti. Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses nedala. Proto nebudeš zbavena své nečistoty, dokud se neutiší můj hněv proti tobě.

24:13  V tvé nečistotě je hanebnost. ⌈Ačkoliv jsem tě očišťoval, nezbavilo ses své nečistoty.⌉ Budeš stále nečisté, ⌈dokud nedopřeji odpočinutí své zlobě proti tobě.⌉

24:13  V tvé nečistotě jest nešlechetnost, proto že jsem tě očišťoval, však nejsi očištěno. Nebudeš více očišťováno od nečistoty své, až i doložím prchlivost svou na tebe.

24:13  In thy filthiness [is] lewdness: because I have purged thee, and thou wast not purged, thou shalt not be purged from thy filthiness any more, till I have caused my fury to rest upon thee.

24:13  In your filthiness is lewdness: because I have cleansed you and you weren't cleansed, you shall not be cleansed from your filthiness any more, until I have caused my wrath toward you to rest.

24:13  In your filthiness is lewdness: because I have purged you, and you were not purged, you shall not be purged from your filthiness any more, till I have caused my fury to rest on you.

24:13  Immunditia tua execrabilis, quia mundare te volui, et non es mundata a sordibus tuis : sed nec mundaberis prius, donec quiescere faciam indignationem meam in te.

24:14  I the Lord have spoken: it shall come to pass, and I will do it: I will not pass by, nor spare, nor be pacified: I will judge thee according to thy ways, and according to thy doings, saith the Lord.

24:14  I the Lord have spoken it: it shall come to pass, and I will do it; I will not go back, neither will I spare, neither will I repent; according to thy ways, and according to thy doings, shall they judge thee, saith the Lord God.

24:14  Já Hospodin jsem promluvil; však to přijde, učiním to, nepolevím, nepocítím lítost a nebudu toho želet. Budu tě soudit podle tvé cesty a tvých skutků, je výrok Panovníka Hospodina.“

24:14  To říkám já Hospodin. Už to přichází, já to učiním. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím. Za tvé způsoby a skutky tě odsoudím, praví Panovník Hospodin.“

24:14  Já Hospodin jsem promluvil. Přichází to a já budu jednat. Nebudu nevšímavý, nebudu mít lítost a neslituji se. Podle tvých cest a podle tvých činů tě odsoudili, je výrok Panovníka Hospodina.

24:14  Já Hospodin mluvil jsem, dojdeť, a učiním to; neustoupímť, aniž se slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a činů tvých budou tě souditi, praví Panovník Hospodin.

24:14  I the LORD have spoken [it]; it shall come to pass, and I will do [it]; I will not go back, neither will I spare, neither will I repent; according to thy ways, and according to thy doings, shall they judge thee, saith the Lord GOD.

24:14  I, the Lord, have spoken it: it shall happen, and I will do it: I will not go back, neither will I spare, neither will I repent; according to your ways, and according to your doings, shall they judge you,' says the Lord God."

24:14  I the LORD have spoken it: it shall come to pass, and I will do it; I will not go back, neither will I spare, neither will I repent; according to your ways, and according to your doings, shall they judge you, said the Lord GOD.

24:14  Ego Dominus locutus sum : veniet, et faciam : non transeam, nec parcam, nec placabor : juxta vias tuas, et juxta adinventiones tuas judicabo te, dicit Dominus.

24:15  And the word of the Lord came to me, saying:

24:15  Also the word of the Lord came unto me, saying,

24:15  I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

24:15  Dostal jsem slovo Hospodinovo:

24:15  I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

24:15  Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

24:15  Also the word of the LORD came to me, saying,

24:15  Also the word of the Lord came to me, saying,

24:15  Also the word of the LORD came to me, saying,

24:15  Et factum est verbum Domini ad me, dicens :

24:16  Son of man, behold I take from thee the desire of thy eyes with a stroke, and thou shall not lament, nor weep; neither shall thy tears run down.

24:16  Son of man, behold, I take away from thee the desire of thine eyes with a stroke: yet neither shalt thou mourn nor weep, neither shall thy tears run down.

24:16  „Lidský synu, hle, já ti náhlou ranou vezmu žádost tvých očí, ale ty nenaříkej, neplač, neuroň ani slzu.

24:16  „Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však truchlit ani plakat, neukápne ti ani slza.

24:16  Lidský synu, hle, náhlou ranou ti beru to, co je vzácné tvým očím, ale nebudeš bědovat ani se nerozpláčeš a ⌈neskanou ti slzy.⌉

24:16  Synu člověčí, aj, já odejmu od tebe žádost očí tvých v náhle, však nekvěl ani plač, a nechť nevycházejí slzy tvé.

24:16  Son of man, behold, I take away from thee the desire of thy eyes with a stroke: yet neither shalt thou mourn nor weep, neither shall thy tears run down.

24:16  "Son of man, behold, I will take away from you the desire of your eyes with a stroke: yet you shall neither mourn nor weep, neither shall your tears run down.

24:16  Son of man, behold, I take away from you the desire of your eyes with a stroke: yet neither shall you mourn nor weep, neither shall your tears run down.

24:16  Fili hominis, ecce ego tollo a te desiderabile oculorum tuorum in plaga : et non planges, neque plorabis, neque fluent lacrimæ tuæ.

24:17  Sigh in silence, make no mourning for the dead: let the tire of thy head be upon thee, and thy shoes on thy feet, and cover not thy face, nor eat the meat of mourners.

24:17  Forbear to cry, make no mourning for the dead, bind the tire of thine head upon thee, and put on thy shoes upon thy feet, and cover not thy lips, and eat not the bread of men.

24:17  Sténej potichu, nekonej smuteční obřady za mrtvé, oviň si turban, na nohy si obuj opánky, nezahaluj si vous a nejez smuteční chléb, který ti lidé přinesou.“

24:17  Jen tiché sténání – nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, neměj závoj přes obličej a smuteční chléb nejez.“

24:17  Sténej potichu, nebudeš konat smuteční obřad za mrtvé. Oviň si turban. A na nohy si vezmeš sandály, nebudeš si zakrývat vous a nebudeš jíst chléb truchlících mužů.

24:17  Stonati přestaň, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svůj vstav na sebe, a střevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady své, aniž pokrmu čího jez.

24:17  Forbear to cry, make no mourning for the dead, bind the tire of thy head upon thee, and put on thy shoes upon thy feet, and cover not [thy] lips, and eat not the bread of men.

24:17  Sigh, but not aloud, make no mourning for the dead; bind your headdress on you, and put your shoes on your feet, and do not cover your lips, and do not eat men's bread."

24:17  Forbear to cry, make no mourning for the dead, bind the tire of your head on you, and put on your shoes on your feet, and cover not your lips, and eat not the bread of men.

24:17  Ingemisce tacens : mortuorum luctum non facies : corona tua circumligata sit tibi, et calceamenta tua erunt in pedibus tuis : nec amictu ora velabis, nec cibos lugentium comedes.

24:18  So I spoke to the people in the morning, and my wife died in the evening: and I did in the morning as he had commanded me.

24:18  So I spake unto the people in the morning: and at even my wife died; and I did in the morning as I was commanded.

24:18  Ráno jsem o tom mluvil k lidu a večer mi zemřela žena. A já jsem ráno učinil, jak mi bylo přikázáno.

24:18  Ráno jsem o tom říkal lidem – a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno.

24:18  Ráno jsem tedy promluvil k lidu a večer zemřela moje žena. Ráno jsem pak jednal, jak mi bylo přikázáno.

24:18  Což když jsem pověděl lidu ráno, tedy umřela žena má u večer. I učinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo.

24:18  So I spoke to the people in the morning: and at evening my wife died; and I did in the morning as I was commanded.

24:18  So I spoke to the people in the morning; and at even my wife died; and I did in the morning as I was commanded.

24:18  So I spoke to the people in the morning: and at even my wife died; and I did in the morning as I was commanded.

24:18  Locutus sum ergo ad populum mane, et mortua est uxor mea vespere : fecique mane sicut præceperat mihi.

24:19  And the people said to me: Why dost thou not tell us what these things mean that thou doest?

24:19  And the people said unto me, Wilt thou not tell us what these things are to us, that thou doest so?

24:19  I řekl mi lid: „Neoznámíš nám, co pro nás znamená to, co děláš?“

24:19  Lidé mi říkali: „Co to děláš? Nepovíš nám, co to má pro nás znamenat?“

24:19  A lid se mě ptal: Cožpak nám neoznámíš, co to pro nás znamená, že takto jednáš?

24:19  I řekl ke mně lid: Což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají, kteréž činíš?

24:19  And the people said to me, Wilt thou not tell us what these [things are] to us, that thou doest [so]?

24:19  The people said to me, "Won't you tell us what these things are to us, that you do so?"

24:19  And the people said to me, Will you not tell us what these things are to us, that you do so?

24:19  Et dixit ad me populus : Quare non indicas nobis quid ista significent quæ tu facis ?

24:20  And I said to them: The word of the Lord came to me, saying:

24:20  Then I answered them, The word of the Lord came unto me, saying,

24:20  Odvětil jsem jim: „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

24:20  Odpověděl jsem jim: „Dostal jsem slovo Hospodinovo:

24:20  Nato jsem jim řekl: Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

24:20  Tedy řekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mně, řkoucí:

24:20  Then I answered them, the word of the LORD came to me, saying,

24:20  Then I said to them, "The word of the Lord came to me, saying,

24:20  Then I answered them, The word of the LORD came to me, saying,

24:20  Et dixi ad eos : Sermo Domini factus est ad me, dicens :

24:21  Speak to the house of Israel: Thus saith the Lord God: Behold I will profane my sanctuary, the glory of your realm, and the thing that your eyes desire, and for which your soul feareth: your sons, and your daughters, whom you have left, shall fall by the sword.

24:21  Speak unto the house of Israel, Thus saith the Lord God; Behold, I will profane my sanctuary, the excellency of your strength, the desire of your eyes, and that which your soul pitieth; and your sons and your daughters whom ye have left shall fall by the sword.

24:21  Řekni izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvětím svou svatyni, pýchu vaší moci, žádost vašich očí a libost vaší duše. A vaši synové a vaše dcery, které zanecháte, padnou mečem.

24:21  Řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Hle, znesvětím svoji svatyni, tu pevnost, jíž jste se chlubili, potěchu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dcery, které jste po sobě nechali, padnou za oběť meči,

24:21  Řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvěcuji svou svatyni, ⌈vaši mocnou pýchu,⌉ to, co je vzácné vašim očím, a slast vaší duše. Vaši synové a vaše dcery, které jste zanechali, padnou mečem.

24:21  Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já poškvrním svatyně své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti očí vašich a toho, čehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž jste zanechali, mečem padnou.

24:21  Speak to the house of Israel, Thus saith the Lord GOD; Behold, I will profane my sanctuary, the excellence of your strength, the desire of your eyes, and that which your soul pitieth; and your sons and your daughters whom ye have left shall fall by the sword.

24:21  'Speak to the house of Israel, "Thus says the Lord God: Behold, I will profane my sanctuary, the pride of your power, the desire of your eyes, and that which your soul pities; and your sons and your daughters whom you have left behind shall fall by the sword.

24:21  Speak to the house of Israel, Thus said the Lord GOD; Behold, I will profane my sanctuary, the excellency of your strength, the desire of your eyes, and that which your soul pities; and your sons and your daughters whom you have left shall fall by the sword.

24:21  Loquere domui Israël : Hæc dicit Dominus Deus : Ecce ego polluam sanctuarium meum, superbiam imperii vestri, et desiderabile oculorum vestrorum, et super quo pavet anima vestra : filii vestri et filiæ vestræ quas reliquistis, gladio cadent.

24:22  And you shall do as I have done: you shall not cover your faces, nor shall you eat the meat of mourners.

24:22  And ye shall do as I have done: ye shall not cover your lips, nor eat the bread of men.

24:22  Pak se zachováte tak, jak jsem se zachoval já. Nezahalíte si vous a nebude jíst smuteční chléb, který vám lidé přinesou.

24:22  budete dělat to, co já: žádný závoj přes obličej, žádný smuteční chléb,

24:22  Potom budete jednat tak, jako jsem jednal já. Nebudete si zakrývat vous a nebudete jíst chléb truchlících mužů.

24:22  I budete tak činiti, jakž já činím. Brady nezastřete, aniž čího pokrmu jísti budete.

24:22  And ye shall do as I have done: ye shall not cover [your] lips, nor eat the bread of men.

24:22  You shall do as I have done: you shall not cover your lips, nor eat the bread of men.

24:22  And you shall do as I have done: you shall not cover your lips, nor eat the bread of men.

24:22  Et facietis sicut feci : ora amictu non velabitis, et cibos lugentium non comedetis :

24:23  You shall have crowns on your heads, and shoes on your feet: you shall not lament nor weep, but you shall pine away for your iniquities, and every one shall sigh with his brother.

24:23  And your tires shall be upon your heads, and your shoes upon your feet: ye shall not mourn nor weep; but ye shall pine away for your iniquities, and mourn one toward another.

24:23  Na hlavách budete mít turbany a na nohou opánky, nebudete naříkat ani plakat; zahynete pro své nepravosti a jen budete vzdychat jeden přes druhého.

24:23  hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat.

24:23  Vaše turbany budou na vašich hlavách a vaše sandály na vašich nohách. Nebudete bědovat ani se nerozpláčete. Pro svou zvrácenost budete chřadnout a úpět jeden s druhým.

24:23  A majíce klobouky své na hlavách svých a střevíce na nohách svých, nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpěti budete jeden s druhým.

24:23  And your tires [shall be] upon your heads, and your shoes upon your feet: ye shall not mourn nor weep; but ye shall pine away for your iniquities, and mourn one towards another.

24:23  Your turbans shall be on your heads, and your shoes on your feet: you shall not mourn nor weep; but you shall pine away in your iniquities, and moan one toward another.

24:23  And your tires shall be on your heads, and your shoes on your feet: you shall not mourn nor weep; but you shall pine away for your iniquities, and mourn one toward another.

24:23  coronas habebitis in capitibus vestris, et calceamenta in pedibus : non plangetis, neque flebitis, sed tabescetis in iniquitatibus vestris, et unusquisque gemet ad fratrem suum.

24:24  And Ezekiel shall be unto you for a sign of things to come: according to all that he hath done, so shall you do, when this shall come to pass: and you shall know that I am the Lord God.

24:24  Thus Ezekiel is unto you a sign: according to all that he hath done shall ye do: and when this cometh, ye shall know that I am the Lord God.

24:24  Ezechiel je vám předzvěstí. Zachováte se ve všem jako on. Až k tomu dojde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.“

24:24  Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.

24:24  Tak se pro vás Ezechiel stane znamením. Uděláte vše, jako to udělal on. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.

24:24  Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on činí, budete činiti, a když to přijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.

24:24  Thus Ezekiel is to you a sign: according to all that he hath done shall ye do: and when this cometh, ye shall know that I [am] the Lord GOD.

24:24  Thus Ezekiel shall be a sign to you; according to all that he has done, you will do. When this comes, then you will know that I am the Lord God."'"

24:24  Thus Ezekiel is to you a sign: according to all that he has done shall you do: and when this comes, you shall know that I am the Lord GOD.

24:24  Eritque Ezechiel vobis in portentum : juxta omnia quæ fecit, facietis cum venerit istud : et scietis quia ego Dominus Deus.

24:25  And thou, O son of man, behold in the day wherein I will take away from them their strength, and the joy of their glory, and the desire of their eyes, upon which their souls rest, their sons and their daughters.

24:25  Also, thou son of man, shall it not be in the day when I take from them their strength, the joy of their glory, the desire of their eyes, and that whereupon they set their minds, their sons and their daughters,

24:25  „Ty, lidský synu, slyš. Zdali jim v ten den nevezmu jejich záštitu, jejich veselí a ozdobu, žádost jejich očí a to, k čemu tíhne jejich duše, jejich syny a dcery?

24:25  Poslouchej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím jejich pevnosti, jejich radosti a chlouby, potěchy jejich očí a tužby jejich duší, vezmu jim také syny a dcery.

24:25  A ty, lidský synu, cožpak v den, kdy od nich vezmu jejich záštitu, jejich slavnou radost, to, co je vzácné jejich očím, a to, po čem jejich duše touží, jejich syny a jejich dcery,

24:25  Ty pak synu člověčí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu jejich, veselé okrasy jejich, žádost očí jejich, a to, po čemž touží duše jejich, syny jejich i dcery jejich,

24:25  Also, thou son of man, [shall it] not [be] in the day when I take from them their strength, the joy of their glory, the desire of their eyes, and that on which they set their minds, their sons and their daughters,

24:25  "You, son of man, shall it not be in the day when I take from them their strength, the joy of their glory, the desire of their eyes, and that whereupon they set their heart, their sons and their daughters,

24:25  Also, you son of man, shall it not be in the day when I take from them their strength, the joy of their glory, the desire of their eyes, and that whereupon they set their minds, their sons and their daughters,

24:25  Et tu, fili hominis, ecce in die qua tollam ab eis fortitudinem eorum, et gaudium dignitatis, et desiderium oculorum eorum, super quo requiescunt animæ eorum, filios et filias eorum :

24:26  In that day when he that escapeth shall come to thee, to tell thee:

24:26  That he that escapeth in that day shall come unto thee, to cause thee to hear it with thine ears?

24:26  V onen den k tobě přijde jeden z těch, kdo vyváznou, a podá zprávu.

24:26  V ten den za tebou přijde uprchlík, aby ti to oznámil.

24:26  nepřijde k tobě v onen den ten, kdo unikl, aby předal uším zprávu?

24:26  Zdali v ten den přijde k tobě ten, kdož uteče, vypravuje tu novinu?

24:26  [That] he that escapeth in that day shall come to thee, to cause [thee] to hear [it] with [thy] ears?

24:26  that in that day he who escapes shall come to you, to cause you to hear it with your ears?

24:26  That he that escapes in that day shall come to you, to cause you to hear it with your ears?

24:26  in die illa, cum venerit fugiens ad te ut annuntiet tibi :

24:27  In that day, I say, shall thy mouth be opened to him that hath escaped, and thou shalt speak, and shalt be silent no more: and thou shalt be unto them for a sign of things to come, and you shall know that I am the Lord.

24:27  In that day shall thy mouth be opened to him which is escaped, and thou shalt speak, and be no more dumb: and thou shalt be a sign unto them; and they shall know that I am the Lord.

24:27  V onen den se ti otevřou ústa v přítomnosti toho, kdo vyvázl, a ty promluvíš a nebudeš už němý. Jsi jim předzvěstí. I poznají, že já jsem Hospodin.“

24:27  V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ústa a budeš s ním moci hovořit. Promluvíš a přestaneš být němý. Tak se jim staneš znamením, aby poznali, že já jsem Hospodin.“

24:27  V onen den budou uvolněna tvá ústa v přítomnosti toho, kdo unikl. Promluvíš a nebudeš již němý a staneš se pro ně znamením. I poznají, že já jsem Hospodin.

24:27  V ten den otevrou se ústa tvá při přítomnosti toho, kterýž ušel, i budeš mluviti, a nebudeš více němým. Takž jim budeš zázrakem, i zvědí, že já jsem Hospodin.

24:27  In that day shall thy mouth be opened to him who hath escaped, and thou shalt speak, and be no more dumb: and thou shalt be a sign to them; and they shall know that I [am] the LORD.

24:27  In that day your mouth will be opened to him who has escaped, and you shall speak, and be no more mute: so you will be a sign to them; and they shall know that I am the Lord."

24:27  In that day shall your mouth be opened to him which is escaped, and you shall speak, and be no more dumb: and you shall be a sign to them; and they shall know that I am the LORD.

24:27  in die, inquam illa, aperietur os tuum cum eo qui fugit, et loqueris, et non silebis ultra : erisque eis in portentum, et scietis quia ego Dominus.