DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Mark - 2

2:1  And again he entered into Capharnaum after some days.

2:1  And again he entered into Capernaum after some days; and it was noised that he was in the house.

2:1  Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.

2:1  Po několika dnech opět přišel do Kafarnaum. Když se proslechlo, že je doma,

2:1  A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma.

2:1  A opět všel do Kafarnaum po kolikas dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl.

2:1  Et iterum intravit Capharnaum post dies,

2:2  And it was heard that he was in the house. And many came together, so that there was no room: no, not even at the door. And he spoke to them the word.

2:2  And straightway many were gathered together, insomuch that there was no room to receive them, no, not so much as about the door: and he preached the word unto them.

2:2  Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.

2:2  shromáždilo se takové množství lidí, že už se nevešli ani ke dveřím. Zatímco k nim promlouval Slovo,

2:2  A [hned] se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo.

2:2  A hned sešlo se jich množství, tak že již nemohli se směstknati ani přede dveřmi. I mluvil jim slovo.

2:2  et auditum est quod in domo esset, et convenerunt multi, ita ut non caperet neque ad januam, et loquebatur eis verbum.

2:3  And they came to him, bringing one sick of the palsy, who was carried by four.

2:3  And they come unto him, bringing one sick of the palsy, which was borne of four.

2:3  Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.

2:3  přišli k němu čtyři muži a nesli ochrnutého.

2:3  Tu přicházeli lidé a nesli k němu ochrnutého; nesli ho čtyři.

2:3  Tedy přišli k němu, nesouce šlakem poraženého, kterýž ode čtyř nesen byl.

2:3  Et venerunt ad eum ferentes paralyticum, qui a quatuor portabatur.

2:4  And when they could not offer him unto him for the multitude, they uncovered the roof where he was: and opening it, they let down the bed wherein the man sick of the palsy lay.

2:4  And when they could not come nigh unto him for the press, they uncovered the roof where he was: and when they had broken it up, they let down the bed wherein the sick of the palsy lay.

2:4  Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.

2:4  Kvůli davu ho ale k němu nemohli přinést, a tak odkryli střechu nad místem, kde byl, probořili ji a nosítka s tím ochrnutým spustili dolů.

2:4  A ⌈protože ho k němu pro zástup nemohli přinést⌉, odkryli střechu tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů.

2:4  A když k němu nemohli přistoupiti pro zástupy, loupali střechu, kdež byl, a probořivše ji, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený.

2:4  Et cum non possent offerre eum illi præ turba, nudaverunt tectum ubi erat : et patefacientes submiserunt grabatum in quo paralyticus jacebat.

2:5  And when Jesus had seen their faith, he saith to the sick of the palsy: Son, thy sins are forgiven thee.

2:5  When Jesus saw their faith, he said unto the sick of the palsy, Son, thy sins be forgiven thee.

2:5  Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“

2:5  Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“

2:5  Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, ⌈tvé hříchy jsou odpuštěny⌉.“

2:5  A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.

2:5  Cum autem vidisset Jesus fidem illorum, ait paralytico : Fili, dimittuntur tibi peccata tua.

2:6  And there were some of the scribes sitting there and thinking in their hearts:

2:6  But there were certain of the scribes sitting there, and reasoning in their hearts,

2:6  Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali:

2:6  Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali:

2:6  Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích:

2:6  A byli tu někteří z zákonníků, sedíce a myslíce v srdcích svých:

2:6  Erant autem illic quidam de scribis sedentes, et cogitantes in cordibus suis :

2:7  Why doth this man speak thus? He blasphemeth. Who can forgive sins, but God only?

2:7  Why doth this man thus speak blasphemies? who can forgive sins but God only?

2:7  „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“

2:7  „Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?“

2:7  „Proč takhle mluví? Rouhá se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne–li jediný: Bůh.“

2:7  Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?

2:7  Quid hic sic loquitur ? blasphemat. Quis potest dimittere peccata, nisi solus Deus ?

2:8  Which Jesus presently knowing in his spirit that they so thought within themselves, saith to them: Why think you these things in your hearts?

2:8  And immediately when Jesus perceived in his spirit that they so reasoned within themselves, he said unto them, Why reason ye these things in your hearts?

2:8  Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete?

2:8  Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: „Jak to přemýšlíte?

2:8  Ježíš hned svým duchem poznal, že takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích?

2:8  I poznav Ježíš hned duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých?

2:8  Quo statim cognito Jesus spiritu suo, quia sic cogitarent intra se, dicit illis : Quid ista cogitatis in cordibus vestris ?

2:9  Which is easier, to say to the sick of the palsy: Thy sins are forgiven thee; or to say: Arise, take up thy bed and walk?

2:9  Whether is it easier to say to the sick of the palsy, Thy sins be forgiven thee; or to say, Arise, and take up thy bed, and walk?

2:9  Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘

2:9  Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?‘

2:9  Co je snadnější? Říci ochrnutému: ⌈Tvé hříchy jsou odpuštěny⌉, nebo říci: Vstaň, vezmi své lehátko a choď?

2:9  Co jest snáze, říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň, vezmi lože své a choď?

2:9  Quid est facilius dicere paralytico : Dimittuntur tibi peccata : an dicere : Surge, tolle grabatum tuum, et ambula ?

2:10  But that you may know that the Son of man hath power on earth to forgive sins (he saith to the sick of the palsy):

2:10  But that ye may know that the Son of man hath power on earth to forgive sins, (he saith to the sick of the palsy,)

2:10  Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ - řekne ochrnutému:

2:10  Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému –

2:10  Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …“, říká ochrnutému:

2:10  Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému:

2:10  Ut autem sciatis quia Filius hominis habet potestatem in terra dimittendi peccata (ait paralytico),

2:11  I say to thee: Arise. Take up thy bed and go into thy house.

2:11  I say unto thee, Arise, and take up thy bed, and go thy way into thine house.

2:11  „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“

2:11  „říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“

2:11  „Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“

2:11  Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.

2:11  tibi dico : Surge, tolle grabatum tuum, et vade in domum tuam.

2:12  And immediately he arose and, taking up his bed, went his way in the sight of all: so that all wondered and glorified God, saying: We never saw the like.

2:12  And immediately he arose, took up the bed, and went forth before them all; insomuch that they were all amazed, and glorified God, saying, We never saw it on this fashion.

2:12  On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“

2:12  On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: „Nic takového jsme nikdy neviděli!“

2:12  On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni, oslavovali Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“

2:12  I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, tak že se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.

2:12  Et statim surrexit ille : et, sublato grabato, abiit coram omnibus, ita ut mirarentur omnes, et honorificent Deum, dicentes : Quia numquam sic vidimus.

2:13  And he went forth again to the sea side: and all the multitude came to him. And he taught them.

2:13  And he went forth again by the sea side; and all the multitude resorted unto him, and he taught them.

2:13  Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.

2:13  Ježíš šel znovu na břeh jezera. Všechen zástup tam přicházel k němu a on je vyučoval.

2:13  Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup k němu přicházel a on je vyučoval.

2:13  I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je.

2:13  Et egressus est rursus ad mare, omnisque turba veniebat ad eum, et docebat eos.

2:14  And when he was passing by, he saw Levi, the son of Alpheus, sitting at the receipt of custom; and he saith to him: Follow me. And rising up, he followed him.

2:14  And as he passed by, he saw Levi the son of Alphæus sitting at the receipt of custom, and said unto him, Follow me. And he arose and followed him.

2:14  A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou.“ On vstal a šel za ním.

2:14  Když cestou uviděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, řekl mu: „Pojď za mnou.“ A on vstal a šel za ním.

2:14  Cestou uviděl Léviho, syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“ On vstal a následoval ho.

2:14  A pomíjeje, uzřel Léví Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Poď za mnou. A on vstav, šel za ním.

2:14  Et cum præteriret, vidit Levi Alphæi sedentem ad telonium, et ait illi : Sequere me. Et surgens secutus est eum.

2:15  And it came to pass as he sat at meat in his house, many Publicans and sinners sat down together with Jesus and his disciples. For they were many, who also followed him.

2:15  And it came to pass, that, as Jesus sat at meat in his house, many publicans and sinners sat also together with Jesus and his disciples: for there were many, and they followed him.

2:15  Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali.

2:15  Ježíš pak stoloval v jeho domě a spolu s Ježíšem a jeho učedníky tehdy stolovali i mnozí výběrčí daní a různí hříšníci. Mnozí takoví ho totiž následovali.

2:15  A když Ježíš stoloval v jeho domě, mnozí celníci a hříšníci stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho.

2:15  I stalo se, když seděl Ježíš za stolem v domě jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; nebo mnoho jich bylo, a šlo za ním.

2:15  Et factum est, cum accumberet in domo illius, multi publicani et peccatores simul discumbebant cum Jesu et discipulis ejus : erant enim multi, qui et sequebantur eum.

2:16  And the scribes and the Pharisees, seeing that he ate with publicans and sinners, said to his disciples: Why doth your master eat and drink with publicans and sinners?

2:16  And when the scribes and Pharisees saw him eat with publicans and sinners, they said unto his disciples, How is it that he eateth and drinketh with publicans and sinners?

2:16  Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s celníky a hříšníky?“

2:16  Když znalci Písma a farizeové uviděli, že jí s výběrčími daní a hříšníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s výběrčími daní a hříšníky?“

2:16  Když učitelé Zákona ⌈z farizeů⌉ viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí [a pije] s celníky a hříšníky?“

2:16  Zákonníci pak a farizeové viděvše, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což to, že s publikány a hříšníky jí a pije?

2:16  Et scribæ et pharisæi videntes quia manducaret cum publicanis et peccatoribus, dicebant discipulis ejus : Quare cum publicanis et peccatoribus manducat et bibit Magister vester ?

2:17  Jesus hearing this, saith to them: They that are well have no need of a physician, but they that are sick. For I came not to call the just, but sinners.

2:17  When Jesus heard it, he saith unto them, They that are whole have no need of the physician, but they that are sick: I came not to call the righteous, but sinners to repentance.

2:17  Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

2:17  Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“

2:17  Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“

2:17  To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

2:17  Hoc audito Jesus ait illis : Non necesse habent sani medico, sed qui male habent : non enim veni vocare justos, sed peccatores.

2:18  And the disciples of John and the Pharisees used to fast. And they come and say to him: Why do the disciples of John and of the Pharisees fast; but thy disciples do not fast?

2:18  And the disciples of John and of the Pharisees used to fast: and they come and say unto him, Why do the disciples of John and of the Pharisees fast, but thy disciples fast not?

2:18  Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“

2:18  Janovi učedníci a farizeové měli ve zvyku se postit. Někteří přišli a ptali se ho: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“

2:18  Janovi učedníci a farizeové se právě postili. I přijdou k němu a říkají: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“

2:18  Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí?

2:18  Et erant discipuli Joannis et pharisæi jejunantes : et veniunt, et dicunt illi : Quare discipuli Joannis et pharisæorum jejunant, tui autem discipuli non jejunant ?

2:19  And Jesus saith to them: Can the children of the marriage fast, as long as the bridegroom is with them? As long as they have the bridegroom with them, they cannot fast.

2:19  And Jesus said unto them, Can the children of the bridechamber fast, while the bridegroom is with them? as long as they have the bridegroom with them, they cannot fast.

2:19  Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.

2:19  Ježíš jim odpověděl: „Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich ještě s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit.

2:19  Ježíš jim řekl: „Mohou se svatebčané postit, když je ženich s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit.

2:19  I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové ženichovi postiti se, když jest s nimi ženich? Dokudž mají s sebou ženicha, nemohouť se postiti.

2:19  Et ait illis Jesus : Numquid possunt filii nuptiarum, quamdiu sponsus cum illis est, jejunare ? Quanto tempore habent secum sponsum, non possunt jejunare.

2:20  But the days will come when the bridegroom shall be taken away from them: and then they shall fast in those days.

2:20  But the days will come, when the bridegroom shall be taken away from them, and then shall they fast in those days.

2:20  Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.

2:20  Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v ten den, se budou postit.

2:20  Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy v onen den se budou postit.“

2:20  Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech.

2:20  Venient autem dies cum auferetur ab eis sponsus : et tunc jejunabunt in illis diebus.

2:21  No man seweth a piece of raw cloth to an old garment: otherwise the new piecing taketh away from the old, and there is made a greater rent.

2:21  No man also seweth a piece of new cloth on an old garment: else the new piece that filled it up taketh away from the old, and the rent is made worse.

2:21  Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.

2:21  Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť. Jinak se ta nová výplň od starého utrhne a díra bude ještě horší.

2:21  „Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší.

2:21  Ano žádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého, i bývá větší díra.

2:21  Nemo assumentum panni rudis assuit vestimento veteri : alioquin aufert supplementum novum a veteri, et major scissura fit.

2:22  And no man putteth new wine into old bottles: otherwise the wine will burst the bottles, and both the wine will be spilled and the bottles will be lost. But new wine must be put into new bottles.

2:22  And no man putteth new wine into old bottles: else the new wine doth burst the bottles, and the wine is spilled, and the bottles will be marred: but new wine must be put into new bottles.

2:22  A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!“

2:22  Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak víno měchy roztrhne, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů.“

2:22  A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno [se vylije] a měchy se zničí. Ale mladé víno [se má dávat] do nových měchů!“

2:22  A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových.

2:22  Et nemo mittit vinum novum in utres veteres : alioquin dirumpet vinum utres, et vinum effundetur, et utres peribunt : sed vinum novum in utres novos mitti debet.

2:23  And it came to pass again, as the Lord walked through the corn fields on the sabbath, that his disciples began to go forward and to pluck the ears of corn.

2:23  And it came to pass, that he went through the corn fields on the sabbath day; and his disciples began, as they went, to pluck the ears of corn.

2:23  Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.

2:23  Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy.

2:23  I stalo se, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy.

2:23  I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho, cestou jdouce, vymínati klasy.

2:23  Et factum est iterum cum Dominus sabbatis ambularet per sata, et discipuli ejus cœperunt progredi, et vellere spicas.

2:24  And the Pharisees said to him: Behold, why do they on the sabbath day that which is not lawful?

2:24  And the Pharisees said unto him, Behold, why do they on the sabbath day that which is not lawful?

2:24  Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“

2:24  Farizeové mu řekli: „Podívej se! Jak to, že dělají, co se v sobotu nesmí?“

2:24  Farizeové mu řekli: „Podívej, proč dělají v sobotu, co se nesmí?“

2:24  Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť dělají v sobotu, čehož nenáleží.

2:24  Pharisæi autem dicebant ei : Ecce, quid faciunt sabbatis quod non licet ?

2:25  And he said to them: Have you never read what David did when he had need and was hungry, himself and they that were with him?

2:25  And he said unto them, Have ye never read what David did, when he had need, and was an hungred, he, and they that were with him?

2:25  Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?

2:25  Odpověděl jim: „Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl se svými muži nouzi a hlad?

2:25  Ježíš jim říká: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když se ocitl v nouzi a dostal hlad, on i ti, kdo byli s ním?

2:25  I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

2:25  Et ait illis : Numquam legistis quid fecerit David, quando necessitatem habuit, et esuriit ipse, et qui cum eo erant ?

2:26  How he went into the house of God, under Abiathar the high priest, and did eat the loaves of proposition, which was not lawful to eat but for the priests, and gave to them who were with him?

2:26  How he went into the house of God in the days of Abiathar the high priest, and did eat the shewbread, which is not lawful to eat but for the priests, and gave also to them which were with him?

2:26  Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“

2:26  Jak za velekněze Abiatara vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i svým mužům?“

2:26  Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a snědl chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kteří byli s ním?“

2:26  Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze {biskupa}, a jedl chleby posvátné, (jichž neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli?

2:26  quomodo introivit in domum Dei sub Abiathar principe sacerdotum, et panes propositionis manducavit, quos non licebat manducare, nisi sacerdotibus, et dedit eis qui cum eo erant ?

2:27  And he said to them: The sabbath was made for man, and not man for the sabbath.

2:27  And he said unto them, The sabbath was made for man, and not man for the sabbath:

2:27  A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

2:27  Potom dodal: „Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu.

2:27  A řekl jim: „Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

2:27  I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.

2:27  Et dicebat eis : Sabbatum propter hominem factum est, et non homo propter sabbatum.

2:28  Therefore the Son of man is Lord of the sabbath also.

2:28  Therefore the Son of man is Lord also of the sabbath.

2:28  Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“

2:28  Syn člověka je pánem i nad sobotou.“

2:28  Takže Syn člověka je také pánem soboty.“

2:28  Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.

2:28  Itaque Dominus est Filius hominis, etiam sabbati.