DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Wisdom - 17

17:1  For thy judgments, O Lord, are great, and thy words cannot be expressed: therefore undisciplined souls have erred.

17:1  Veliké jsou tvé soudy, Hospodine, a těžko vysvětlitelné; nepoučené duše proto zbloudily.

17:1  Magna sunt enim judicia tua, Domine, et inenarrabilia verba tua : propter hoc indisciplinatæ animæ erraverunt.

17:2  For while the wicked thought to be able to have dominion over the holy nation, they themselves being fettered with the bonds of darkness, and a long night, shut up in their houses, lay there exiled from the eternal providence.

17:2  Bezbožníci si mysleli, že mají svatý národ v hrsti, sami však byli vězni temnot a zajatci dlouhé noci, leželi zamčeni pod svými střechami, vypovězeni od věčné prozřetelnosti.

17:2  Dum enim persuasum habent iniqui posse dominari nationi sanctæ, vinculis tenebrarum et longæ noctis compediti, inclusi sub tectis, fugitivi perpetuæ providentiæ jacuerunt.

17:3  And while they thought to lie hid in their obscure sins, they were scattered under a dark veil of forgetfullness, being horribly afraid, and troubled with exceeding great astonishment.

17:3  Domnívali se, že jsou se svými tajnými hříchy skryti pod temnou rouškou zapomnění, byli však rozehnáni v strašném zděšení a lekali se přeludů.

17:3  Et dum putant se latere in obscuris peccatis, tenebroso oblivionis velamento dispersi sunt, paventes horrende, et cum admiratione nimia perturbati.

17:4  For neither did the den that held them, keep them from fear: for noises coming down troubled them, and sad visions appearing to them, affrighted them.

17:4  Ani nejskrytější úkryt je před strachem nechránil, ozývaly se kolem nich děsivé zvuky a objevovaly se temné přízraky se zachmuřenou tváří.

17:4  Neque enim quæ continebat illos spelunca sine timore custodiebat, quoniam sonitus descendens perturbabat illos, et personæ tristes illis apparentes pavorem illis præstabant.

17:5  And no power of fire could give them light, neither could the bright flames of the stars enlighten that horrible night.

17:5  Sebesilnější oheň nestačil, aby jim dal světlo, ani zářící pochodně hvězd nedokázaly prozářit onu hroznou noc.

17:5  Et ignis quidem nulla vis poterat illis lumen præbere, nec siderum limpidæ flammæ illuminare poterant illam noctem horrendam.

17:6  But there appeared to them a sudden fire, very dreadful: and being struck with the fear of that face, which was not seen, they thought the things which they saw to be worse:

17:6  Svítil jim jen děsuplný samovznícený oheň a oni v té hrůze pokládali to, co viděli, za ještě horší než to, co vidět nemohli.

17:6  Apparebat autem illis subitaneus ignis, timore plenus ; et timore perculsi illius quæ non videbatur faciei, æstimabant deteriora esse quæ videbantur.

17:7  And the delusions of their magic art were put down, and their boasting of wisdom was reproachfully rebuked.

17:7  Jejich kouzelnické čáry byly bezmocné a namyšlený rozum zůstal zahanben.

17:7  Et magicæ artis appositi erant derisus, et sapientiæ gloriæ correptio cum contumelia.

17:8  For they who promised to drive away fears and troubles from a sick soul, were sick themselves of a fear worthy to be laughed at.

17:8  Neboť ty, kdo slibovali, že vypudí obavy a neklid z ochořelých duší, samotné ochromil směšný strach.

17:8  Illi enim qui promittebant timores et perturbationes expellere se ab anima languente, hi cum derisu pleni timore languebant.

17:9  For though no terrible thing disturbed them: yet being scared with the passing by of beasts, and hissing of serpents, they died for fear and denying that they saw the air, which could by no means be avoided.

17:9  I když je neděsilo nic hrozného, tolik se lekali lezoucí havěti a hadího syčení,

17:9  Nam etsi nihil illos ex monstris perturbabat, transitu animalium et serpentium sibilatione commoti, tremebundi peribant, et aërem quem nulla ratione quis effugere posset, negantes se videre.

17:10  For whereas wickedness is fearful, it beareth witness of its condemnation: for a troubled conscience always forecasteth grievous things.

17:10  že umírali hrůzou a neodvážili se ani hledět do vzduchu, před kterým nelze nikam uniknout.

17:10  Cum sit enim timida nequitia, dat testimonium condemnationis : semper enim præsumit sæva, perturbata conscientia :

17:11  For fear is nothing else but a yielding up of the succours from thought.

17:11  Špatnost je totiž zbabělá a odsuzuje sama sebe; tíživým svědomím si stále přidělává potíže.

17:11  nihil enim est timor nisi proditio cogitationis auxiliorum.

17:12  And while there is less expectation from within, the greater doth it count the ignorance of that cause which bringeth the torment.

17:12  Strach přece není nic než odmítnutí pomoci, kterou rozum nabízí.

17:12  Et dum ab intus minor est exspectatio, majorem computat inscientiam ejus causæ, de qua tormentum præstat.

17:13  But they that during that night, in which nothing could be done, and which came upon them from the lowest and deepest hell, slept the same sleep,

17:13  Jak v lidském nitru slábne očekávání, tak roste mučivý strach z neznámé příčiny.

17:13  Illi autem qui impotentem vere noctem, et ab infimis et ab altissimis inferis supervenientem, eumdem somnum dormientes,

17:14  Were sometimes molested with the fear of monsters, sometimes fainted away, their soul failing them: for a sudden and unlooked for fear was come upon them.

17:14  Oni však spali všichni stejným spánkem v noci, jež byla jinak zcela bezmocná, neboť vzešla z nitra bezmocného pekla.

17:14  aliquando monstrorum exagitabantur timore, aliquando animæ deficiebant traductione : subitaneus enim illis et insperatus timor supervenerat.

17:15  Moreover, if any of them had fallen down, he was kept shut up in prison without irons.

17:15  Tu je stíhaly obludné přízraky, tu zas byli ochromeni malomyslností, přepadeni náhlým a nečekaným zděšením.

17:15  Deinde si quisquam ex illis decidisset, custodiebatur in carcere sine ferro reclusus.

17:16  For if any one were a husbandman, or a shepherd, or a labourer in the field, and was suddenly overtaken, he endured a necessity from which he could not fly.

17:16  A tak se každý z nich zhroutil tam, kde byl, a byl uvězněn v neuzamčeném žaláři.

17:16  Si enim rusticus quis erat, aut pastor, aut agri laborum operarius præoccupatus esset, ineffugibilem sustinebat necessitatem ;

17:17  For they were all bound together with one chain of darkness. Whether it were a whistling wind, or the melodious voice of birds, among the spreading branches of trees, or a fall of water running down with violence,

17:17  Ať to byl rolník, pastevec nebo dělník pachtící se v pustině, každý byl dostižen neodvratitelným osudem, spoután v temnotě tímtéž řetězem.

17:17  una enim catena tenebrarum omnes erant colligati. Sive spiritus sibilans, aut inter spissos arborum ramos avium sonus suavis, aut vis aquæ decurrentis nimium,

17:18  Or the mighty noise of stones tumbling down, or the running that could not be seen of beasts playing together, or the roaring voice of wild beasts, or a rebounding echo from the highest mountains: these things made them to swoon for fear.

17:18  Šum větru i libý zpěv ptáků v hustém větvoví, spád mohutného proudu vody

17:18  aut sonus validus præcipitatarum petrarum, aut ludentium animalium cursus invisus, aut mugientium valida bestiarum vox, aut resonans de altissimis montibus echo : deficientes faciebant illos præ timore.

17:19  For the whole world was enlightened, with a clear light, and none were hindered in their labours.

17:19  či hrubý rachot padajícího kamení, nevídaný běh hopsavé zvěře, ryk nejdravějších šelem či ozvěna v horských jeskyních – to vše je ochromovalo strachem.

17:19  Omnis enim orbis terrarum limpido illuminabatur lumine, et non impeditis operibus continebatur.

17:20  But over them only was spread a heavy night, an image of that darkness which was to come upon them. But they were to themselves more grievous than the darkness.

17:20  Celý svět byl ozařován zářivým světlem a setrvával v nerušeném díle,

17:20  Solis autem illis superposita erat gravis nox, imago tenebrarum quæ superventura illis erat : ipsi ergo sibi erant graviores tenebris.

17:21  jen nad nimi se prostírala tíživá noc, obraz temnoty, jež je měla pohltit – oni však sami sebe tížili ještě víc!