DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Ecclesiastes - 3

3:1  All things have their season, and in their times all things pass under heaven.

3:1  To every thing there is a season, and a time to every purpose under the heaven:

3:1  Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:

3:1  Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:

3:1  Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas.

3:1  Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

3:1  Omnia tempus habent, et suis spatiis transeunt universa sub cælo.

3:2  A time to be born and a time to die. A time to plant, and a time to pluck up that which is planted.

3:2  A time to be born, and a time to die; a time to plant, and a time to pluck up that which is planted;

3:2  Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;

3:2  Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat,

3:2  Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno;

3:2  Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

3:2  Tempus nascendi, et tempus moriendi ; tempus plantandi, et tempus evellendi quod plantatum est.

3:3  A time to kill, and a time to heal. A time to destroy, and a time to build.

3:3  A time to kill, and a time to heal; a time to break down, and a time to build up;

3:3  je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;

3:3  čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat,

3:3  čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět;

3:3  Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

3:3  Tempus occidendi, et tempus sanandi ; tempus destruendi, et tempus ædificandi.

3:4  A time to weep, and a time to laugh. A time to mourn, and a time to dance.

3:4  A time to weep, and a time to laugh; a time to mourn, and a time to dance;

3:4  je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;

3:4  čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat,

3:4  čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat;

3:4  Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

3:4  Tempus flendi, et tempus ridendi ; tempus plangendi, et tempus saltandi.

3:5  A time to scatter stones, and a time to gather. A time to embrace, and a time to be far from embraces.

3:5  A time to cast away stones, and a time to gather stones together; a time to embrace, and a time to refrain from embracing;

3:5  je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;

3:5  čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat,

3:5  čas házet kameny a čas kameny shromažďovat, čas objímat a čas vzdálit se od objímání;

3:5  Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

3:5  Tempus spargendi lapides, et tempus colligendi, tempus amplexandi, et tempus longe fieri ab amplexibus.

3:6  A time to get, and a time to lose. A time to keep, and a time to cast away.

3:6  A time to get, and a time to lose; a time to keep, and a time to cast away;

3:6  je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;

3:6  čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat,

3:6  čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat;

3:6  Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

3:6  Tempus acquirendi, et tempus perdendi ; tempus custodiendi, et tempus abjiciendi.

3:7  A time to rend, and a time to sew. A time to keep silence, and a time to speak.

3:7  A time to rend, and a time to sew; a time to keep silence, and a time to speak;

3:7  je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;

3:7  čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat,

3:7  čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit;

3:7  Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

3:7  Tempus scindendi, et tempus consuendi ; tempus tacendi, et tempus loquendi.

3:8  A time of love, and a time of hatred. A time of war, and a time of peace.

3:8  A time to love, and a time to hate; a time of war, and a time of peace.

3:8  je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

3:8  čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.

3:8  čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.

3:8  Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

3:8  Tempus dilectionis, et tempus odii ; tempus belli, et tempus pacis.

3:9  What hath man more of his labour?

3:9  What profit hath he that worketh in that wherein he laboureth?

3:9  Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?

3:9  Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?

3:9  Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá?

3:9  Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

3:9  Quid habet amplius homo de labore suo ?

3:10  I have seen the trouble, which God hath given the sons of men to be exercised in it.

3:10  I have seen the travail, which God hath given to the sons of men to be exercised in it.

3:10  Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.

3:10  Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.

3:10  Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.

3:10  Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

3:10  Vidi afflictionem quam dedit Deus filiis hominum, ut distendantur in ea.

3:11  He hath made all things good in their time, and hath delivered the world to their consideration, so that man cannot find out the work which God hath made from the beginning to the end.

3:11  He hath made every thing beautiful in his time: also he hath set the world in their heart, so that no man can find out the work that God maketh from the beginning to the end.

3:11  On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

3:11  On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.

3:11  To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce.

3:11  Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

3:11  Cuncta fecit bona in tempore suo, et mundum tradidit disputationi eorum, ut non inveniat homo opus quod operatus est Deus ab initio usque ad finem.

3:12  And I have known that there was no better thing than to rejoice, and to do well in this life.

3:12  I know that there is no good in them, but for a man to rejoice, and to do good in his life.

3:12  Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.

3:12  Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života.

3:12  Poznal jsem, že ⌈pro ně není nic lepšího,⌉ než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro.

3:12  Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

3:12  Et cognovi quod non esset melius nisi lætari, et facere bene in vita sua ;

3:13  For every man that eateth and drinketh, and seeth good of his labour, this is the gift of God.

3:13  And also that every man should eat and drink, and enjoy the good of all his labour, it is the gift of God.

3:13  A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.

3:13  Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!

3:13  A také, že když kterýkoli člověk ⌈jí a pije a užívá⌉ blaho při vší své námaze, je to Boží dar.

3:13  Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

3:13  omnis enim homo qui comedit et bibit, et videt bonum de labore suo, hoc donum Dei est.

3:14  I have learned that all the works which God hath made, continue for ever: we cannot add any thing, nor take away from those things which God hath made that he may be feared.

3:14  I know that, whatsoever God doeth, it shall be for ever: nothing can be put to it, nor any thing taken from it: and God doeth it, that men should fear before him.

3:14  Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.

3:14  Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.

3:14  Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň.

3:14  Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

3:14  Didici quod omnia opera quæ fecit Deus perseverent in perpetuum ; non possumus eis quidquam addere, nec auferre, quæ fecit Deus ut timeatur.

3:15  That which hath been made, the same continueth: the things that shall be, have already been: and God restoreth that which is past.

3:15  That which hath been is now; and that which is to be hath already been; and God requireth that which is past.

3:15  Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo.

3:15  Co je, už bylo. Co bude, už je. Co minulo, Bůh vyhledá.

3:15  ⌈To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.⌉ Bůh ⌈posoudí to, co pominulo.⌉

3:15  To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

3:15  Quod factum est, ipsum permanet ; quæ futura sunt jam fuerunt, et Deus instaurat quod abiit.

3:16  I saw under the sun in the place of judgment wickedness, and in the place of justice iniquity.

3:16  And moreover I saw under the sun the place of judgment, that wickedness was there; and the place of righteousness, that iniquity was there.

3:16  Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva - svévole, na místě spravedlnosti - svévole.

3:16  A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo.

3:16  Dál jsem pak viděl pod sluncem: ⌈Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.⌉

3:16  Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

3:16  Vidi sub sole in loco judicii impietatem, et in loco justitiæ iniquitatem :

3:17  And I said in my heart: God shall judge both the just and the wicked, and then shall be the time of every thing.

3:17  I said in mine heart, God shall judge the righteous and the wicked: for there is a time there for every purpose and for every work.

3:17  Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh, nastane čas soudu nad vším děním, nad vším, co se koná.

3:17  Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.

3:17  V duchu jsem si řekl: ⌈Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,⌉ protože ⌈tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo.⌉

3:17  I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

3:17  et dixi in corde meo : Justum et impium judicabit Deus, et tempus omnis rei tunc erit.

3:18  I said in my heart concerning the sons of men, that God would prove them, and shew them to be like beasts.

3:18  I said in mine heart concerning the estate of the sons of men, that God might manifest them, and that they might see that they themselves are beasts.

3:18  Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty.

3:18  Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř.

3:18  A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata.

3:18  Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

3:18  Dixi in corde meo de filiis hominum, ut probaret eos Deus, et ostenderet similes esse bestiis.

3:19  Therefore the death of man, and of beasts is one, and the condition of them both is equal: as man dieth, so they also die: all things breathe alike, and man hath nothing more than beast: all things are subject to vanity.

3:19  For that which befalleth the sons of men befalleth beasts; even one thing befalleth them: as the one dieth, so dieth the other; yea, they have all one breath; so that a man hath no preeminence above a beast: for all is vanity.

3:19  Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí.

3:19  Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost!

3:19  Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost.

3:19  Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

3:19  Idcirco unus interitus est hominis et jumentorum, et æqua utriusque conditio. Sicut moritur homo, sic et illa moriuntur. Similiter spirant omnia, et nihil habet homo jumento amplius : cuncta subjacent vanitati,

3:20  And all things go to one place: of earth they were made, and into earth they return together.

3:20  All go unto one place; all are of the dust, and all turn to dust again.

3:20  Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.

3:20  Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí.

3:20  Všechno to odchází na stejné místo; vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach.

3:20  Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

3:20  et omnia pergunt ad unum locum. De terra facta sunt, et in terram pariter revertuntur.

3:21  Who knoweth if the spirit of the children of Adam ascend upward, and if the spirit of the beasts descend downward?

3:21  Who knoweth the spirit of man that goeth upward, and the spirit of the beast that goeth downward to the earth?

3:21  Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?

3:21  Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?

3:21  Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?

3:21  Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

3:21  Quis novit si spiritus filiorum Adam ascendat sursum, et si spiritus jumentorum descendat deorsum ?

3:22  And I have found that nothing is better than for a man to rejoice in his work, and that this is his portion. For who shall bring him to know the things that shall be after him?

3:22  Wherefore I perceive that there is nothing better, than that a man should rejoice in his own works; for that is his portion: for who shall bring him to see what shall be after him?

3:22  Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm?

3:22  Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?

3:22  Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že ⌈se člověk bude radovat ze svého díla, neboť⌉ to je jeho podíl. ⌈Vždyť kdo mu umožní, aby se podíval na to, co bude po něm?⌉

3:22  Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?

3:22  Et deprehendi nihil esse melius quam lætari hominem in opere suo, et hanc esse partem illius. Quis enim eum adducet ut post se futura cognoscat ?