CzeCSP - Isaiah - 2

2:1  Slovo, které Izajáš, syn Amósův, viděl o Judsku a Jeruzalému:

2:2  I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude pevně stát jako přední z hor a bude vyvýšena nade všechna návrší. Budou k ní proudit všechny národy

2:3  a mnozí lidé přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás vyučovat podle svých cest a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma.

2:4  A bude soudit mezi těmi národy a domlouvat mnohým lidem. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a už se nebudou učit boji.

2:5  Pojďte, ⌈dome Jákobův,⌉ a choďme v Hospodinově světle!

2:6  Hospodine, vždyť jsi zavrhl svůj lid, dům Jákobův, protože jsou plni ⌈východního věštění⌉ a hádání z oblaků jako Pelištejci; s dětmi cizozemců si potřásají rukama.

2:7  Jeho země je plná stříbra a zlata a jeho pokladům není konce; jeho země je plná koní a jeho válečným vozům není konce.

2:8  Jeho země je plná nicotností. Klanějí se dílu svých rukou, které učinily jeho prsty.

2:9  Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!

2:10  Vejdi do skal, skryj se do prachu ⌈ze strachu z Hospodina⌉ a před nádherou jeho vznešenosti.

2:11  Domýšlivý pohled člověka bude snížen -- skloní se hrdost lidí. Hospodin sám bude vyvýšen v onen den.

2:12  Neboť den Hospodina zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo:

2:13  Na všechny vznešené a vyvýšené libanonské cedry a na všechny bášanské duby,

2:14  na všechny vysoké hory a na všechna vyvýšená návrší,

2:15  na každou vysokou věž a na každou opevněnou hradbu,

2:16  na všechny taršíšské lodě a na všechny vzácné jachty.

2:17  A skloní se domýšlivost člověka, bude snížena hrdost lidí. Hospodin sám bude v ten den vyvýšen

2:18  a nicotnosti zcela pominou.

2:19  A vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.

2:20  V onen den člověk své stříbrné i zlaté nicotnosti, které mu udělali, aby se jim klaněl, odvrhne krysám a netopýrům,

2:21  aby vešel do dutin těch skal a do skalních trhlin ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.

2:22  ⌈Přestaňte se spoléhat na člověka,⌉ jehož dech je v jeho chřípí; vždyť ⌈za co má být považován?⌉