DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Job - 7

7:1  The life of man upon earth is a warfare, and his days are like the days of a hireling.

7:1  Is there not an appointed time to man upon earth? are not his days also like the days of an hireling?

7:1  Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?

7:1  Nemá člověk na zemi jen samou robotu? Den za dnem jak nádeník žije tu.

7:1  Což není na smrtelného člověka na zemi vložena povinnost služby a nejsou jeho dny jako dny najatého dělníka?

7:1  Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.

7:1  Militia est vita hominis super terram, et sicut dies mercenarii dies ejus.

7:2  As a servant longeth for the shade, as the hireling looketh for the end of his work;

7:2  As a servant earnestly desireth the shadow, and as an hireling looketh for the reward of his work:

7:2  Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek,

7:2  Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká odměnu.

7:2  Jako otrok baží po stínu a jako najatý dělník čeká na svou mzdu,

7:2  Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:

7:2  Sicut servus desiderat umbram, et sicut mercenarius præstolatur finem operis sui,

7:3  So I also have had empty months, and have numbered to myself wearisome nights.

7:3  So am I made to possess months of vanity, and wearisome nights are appointed to me.

7:3  tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem.

7:3  I mně byly dány měsíce prázdnoty, přiděleny mi byly noci trápení.

7:3  ⌈tak jsem pro sebe dostal do dědictví⌉ měsíce nicoty a noci trápení mi přidělili.

7:3  Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.

7:3  sic et ego habui menses vacuos, et noctes laboriosas enumeravi mihi.

7:4  If I lie down to sleep, I shall say: When shall I rise? and again, I shall look for the evening, and shall be filled with sorrows even till darkness.

7:4  When I lie down, I say, When shall I arise, and the night be gone? and I am full of tossings to and fro unto the dawning of the day.

7:4  Když uléhám, ptám se: ‚Kdy už vstanu?‘ a pak zase: ‚Kdy se snese večer?‘ Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.

7:4  Když uléhám, říkám si: ‚Kdy budu moci vstát?‘ A noc se táhne a já se převaluji sem a tam až do rána.

7:4  Kdybych ulehl, řeknu: Kdy vstanu a kdy se nachýlí večer? Tak se nasytím svým neklidem až do rozednění.

7:4  Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.

7:4  Si dormiero, dicam : Quando consurgam ? et rursum expectabo vesperam, et replebor doloribus usque ad tenebras.

7:5  My flesh is clothed with rottenness and the filth of dust; my skin is withered and drawn together.

7:5  My flesh is clothed with worms and clods of dust; my skin is broken, and become loathsome.

7:5  Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu, kůže mi puká a mokvá.

7:5  Tělo mám červy a strupy pokryté, rány na kůži mám zhnisané.

7:5  Mé tělo obléklo larvy a chumáče prachu, kůže mi popraskala a zhnisala.

7:5  Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.

7:5  Induta est caro mea putredine, et sordibus pulveris cutis mea aruit et contracta est.

7:6  My days have passed more swiftly than the web is cut by the weaver, and are consumed without any hope.

7:6  My days are swifter than a weaver’s shuttle, and are spent without hope.

7:6  Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději.

7:6  Jak tkalcovský člunek utekly mé dny a bez naděje skončily.

7:6  Mé dny byly rychlejší než tkalcovský člunek a pominuly v beznaději.

7:6  Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.

7:6  Dies mei velocius transierunt quam a texente tela succiditur, et consumpti sunt absque ulla spe.

7:7  Remember that my life is but wind, and my eye shall not return to see good things.

7:7  O remember that my life is wind: mine eye shall no more see good.

7:7  Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči.

7:7  Pamatuj, Bože, můj život je pouhý vzdech, mé oči už nikdy štěstí nespatří.

7:7  Pamatuj, že můj život je jen vítr; mé oko neuvidí znovu blaho.

7:7  Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,

7:7  Memento quia ventus est vita mea, et non revertetur oculus meus ut videat bona.

7:8  Nor shall the sight of man behold me: thy eyes are upon me, and I shall be no more.

7:8  The eye of him that hath seen me shall see me no more: thine eyes are upon me, and I am not.

7:8  Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu.

7:8  Nezahlédne mě oko, které mě vidí teď, rozhlédneš se po mně, a nebudu tu víc.

7:8  Nebude mě sledovat oko toho, který mě vidí; tvé oči budou po mně pátrat, ale já už tu nebudu.

7:8  Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.

7:8  Nec aspiciet me visus hominis ; oculi tui in me, et non subsistam.

7:9  As a cloud is consumed, and passeth away: so he that shall go down to hell shall not come up.

7:9  As the cloud is consumed and vanisheth away: so he that goeth down to the grave shall come up no more.

7:9  Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí,

7:9  Jako míjejí mraky a ztrácí se, kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.

7:9  Pominul oblak a zmizel; tak ani ten, kdo sestupuje do podsvětí, už nevyjde.

7:9  Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,

7:9  Sicut consumitur nubes, et pertransit, sic qui descenderit ad inferos, non ascendet.

7:10  Nor shall he return any more into his house, neither shall his place know him any more

7:10  He shall return no more to his house, neither shall his place know him any more.

7:10  nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě.

7:10  Domů se už nikdy nevrátí, nikdy se neukáže ve svém obydlí.

7:10  Nenavrátí se už domů, jeho domov už jej nezpozoruje.

7:10  Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.

7:10  Nec revertetur ultra in domum suam, neque cognoscet eum amplius locus ejus.

7:11  Wherefore, I will not spare my mouth, I will speak in the affliction of my spirit: I will talk with the bitterness of my soul.

7:11  Therefore I will not refrain my mouth; I will speak in the anguish of my spirit; I will complain in the bitterness of my soul.

7:11  A tak bránit nemohu svým ústům, mluví ze mne úzkost mého ducha, lká ze mne hořkost mé duše.

7:11  Proto už déle nemohu mlčet, v soužení ducha musím promluvit, své hořké duši musím ulevit.

7:11  Ani já nezadržím svá ústa, promluvím ⌈v tísni svého ducha,⌉ přemýšlet budu ⌈v hořkosti své duše.⌉

7:11  Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.

7:11  Quapropter et ego non parcam ori meo : loquar in tribulatione spiritus mei ; confabulabor cum amaritudine animæ meæ.

7:12  Am I a sea, or a whale, that thou hast enclosed me in a prison?

7:12  Am I a sea, or a whale, that thou settest a watch over me?

7:12  Jsem snad moře nebo dračí netvor, že proti mně stavíš stráž?

7:12  Jsem snad moře, jsem snad drak, abys nade mnou stavěl stráž?

7:12  Cožpak jsem moře či drak, že nade mnou musíš ustanovit stráž?

7:12  Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?

7:12  Numquid mare ego sum, aut cetus, quia circumdedisti me carcere ?

7:13  If I say: My bed shall comfort me, and I shall be relieved, speaking with myself on my couch:

7:13  When I say, My bed shall comfort me, my couch shall ease my complaint;

7:13  Řeknu-li si: ‚Potěší mě moje lože, mé lůžko mi ulehčí v mém lkání‘,

7:13  Myslím si: ‚Na lůžku se mi uleví, spánek ulehčí mému trápení.‘

7:13  Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování,

7:13  Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:

7:13  Si dixero : Consolabitur me lectulus meus, et relevabor loquens mecum in strato meo :

7:14  Thou wilt frighten me with dreams, and terrify me with visions.

7:14  Then thou scarest me with dreams, and terrifiest me through visions:

7:14  děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními,

7:14  Tehdy mě ale strašíš sny, tehdy mě děsíš skrze vidění,

7:14  ty mě vyděsíš sny, viděními mě ohromíš.

7:14  Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,

7:14  terrebis me per somnia, et per visiones horrore concuties.

7:15  So that my soul rather chooseth hanging, and my bones death.

7:15  So that my soul chooseth strangling, and death rather than my life.

7:15  že bych spíše volil zardoušení, spíše smrt než kruté trápení.

7:15  že bych se raději oběsil – radši bych zemřel, než takhle živořil!

7:15  ⌈Tu si má duše zvolila zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti.⌉

7:15  Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.

7:15  Quam ob rem elegit suspendium anima mea, et mortem ossa mea.

7:16  I have done with hope, I shall now live no longer: spare me, for my days are nothing.

7:16  I loathe it; I would not live alway: let me alone; for my days are vanity.

7:16  Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek.

7:16  Mám toho dost. Nebudu přece žít navěky! Nech mě být. Jen pouhá pára jsou mé dny!

7:16  Pohrdám tím, nebudu žít navěky; ⌈nech mě být,⌉ vždyť mé dny jsou marnost.

7:16  Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.

7:16  Desperavi : nequaquam ultra jam vivam : parce mihi, nihil enim sunt dies mei.

7:17  What is a man, that thou shouldst magnify him or why dost thou set thy heart upon him?

7:17  What is man, that thou shouldest magnify him? and that thou shouldest set thine heart upon him?

7:17  Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci,

7:17  Co je člověk, že se ti zdá tak významný a že ti tolik leží na srdci?

7:17  Co je smrtelný člověk, že si ho ceníš a že si ho všímáš?

7:17  Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

7:17  Quid est homo, quia magnificas eum ? aut quid apponis erga eum cor tuum ?

7:18  Thou visitest him early in the morning, and thou provest him suddenly.

7:18  And that thou shouldest visit him every morning, and try him every moment?

7:18  že na něj dohlížíš každého rána a každou chvíli ho zkoušíš?

7:18  Od samého rána se o něj zajímáš, každičkou chvíli ho chceš sledovat.

7:18  Navštěvuješ ho každé ráno, neustále jej budeš zkoušet.

7:18  A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?

7:18  Visitas eum diluculo, et subito probas illum.

7:19  How long wilt thou not spare me, nor suffer me to swallow down my spittle?

7:19  How long wilt thou not depart from me, nor let me alone till I swallow down my spittle?

7:19  Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš, nenecháš mě ani slinu polknout?

7:19  Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak? Ani slinu mě polknout nenecháš?

7:19  ⌈Jak dlouho⌉ ode mne neodvrátíš pohled, ⌈nenecháš mě aspoň spolknout⌉ slinu?

7:19  Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?

7:19  Usquequo non parcis mihi, nec dimittis me ut glutiam salivam meam ?

7:20  I have sinned: what shall I do to thee, O keeper of men? why hast thou set me opposite to thee. and am I become burdensome to myself?

7:20  I have sinned; what shall I do unto thee, O thou preserver of men? why hast thou set me as a mark against thee, so that I am a burden to myself?

7:20  Zhřešil-li jsem, co mám podle tebe dělat, hlídači lidí? Proč sis mě vzal za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?

7:20  Když zhřeším, co ti to udělá, ty Strážce člověka?! Proč sis mě vybral za svůj terč? Jsem ti snad břemenem?

7:20  Pokud bych zhřešil, co tím provedu tobě, strážci člověka? Proč jsi mě pro sebe určil za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?

7:20  Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?

7:20  Peccavi ; quid faciam tibi, o custos hominum ? quare posuisti me contrarium tibi, et factus sum mihimetipsi gravis ?

7:21  Why dost thou not remove my sin, and why dost thou not take away my iniquity? Behold now I shall sleep in the dust: and if thou seek me in the morning, I shall not be.

7:21  And why dost thou not pardon my transgression, and take away mine iniquity? for now shall I sleep in the dust; and thou shalt seek me in the morning, but I shall not be.

7:21  Proč mi přestupek můj nepromineš, nesejmeš ze mne mou vinu? Již uléhám do prachu a až mě budeš za úsvitu hledat, nebudu již.“

7:21  Proč neodpustíš můj hřích, proč mě mé viny nezbavíš? Brzy už ulehnu do prachu; budeš mě hledat, a už tu nebudu!“

7:21  A co že neodpustíš mé přestoupení a neodejmeš mou zvrácenost? ⌈Vždyť nyní ulehnu do prachu;⌉ budeš mě usilovně hledat, ale já už tu nebudu.

7:21  Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.

7:21  Cur non tollis peccatum meum, et quare non aufers iniquitatem meam ? ecce nunc in pulvere dormiam, et si mane me quæsieris, non subsistam.