DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Job - 10

10:1  My soul is weary of my life, I will let go my speech against myself, I will speak in the bitterness of my soul.

10:1  My soul is weary of my life; I will leave my complaint upon myself; I will speak in the bitterness of my soul.

10:1  Život mě omrzel, dám teď volný průchod svému lkání, budu mluvit v hořkosti své duše.

10:1  Už se mi hnusí žít, proto teď svému nářku povolím, z hořkosti duše promluvím.

10:1  Má duše si zhnusila můj život, ⌈dám průchod svému stěžování⌉ nad sebou. Budu mluvit v hořkosti své duše.

10:1  Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

10:1  My soul is weary of my life; I will leave my complaint upon myself; I will speak in the bitterness of my soul.

10:1  "My soul is weary of my life. I will give free course to my complaint. I will speak in the bitterness of my soul.

10:1  My soul is weary of my life; I will leave my complaint on myself; I will speak in the bitterness of my soul.

10:1  Tædet animam meam vitæ meæ ; dimittam adversum me eloquium meum : loquar in amaritudine animæ meæ.

10:2  I will say to God: Do not condemn me: tell me why thou judgest me so?

10:2  I will say unto God, Do not condemn me; shew me wherefore thou contendest with me.

10:2  Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej, dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.

10:2  Neodsuzuj mě předem – tak Boha oslovím – z čeho mě obviňuješ, prozraď mi.

10:2  Řeknu Bohu: Neprohlašuj mě vinným. Oznam mi, proč se mnou vedeš při.

10:2  Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

10:2  I will say to God, Do not condemn me; show me why thou contendest with me.

10:2  I will tell God, 'Do not condemn me. Show me why you contend with me.

10:2  I will say to God, Do not condemn me; show me why you contend with me.

10:2  Dicam Deo : Noli me condemnare ; indica mihi cur me ita judices.

10:3  Doth it seem good to thee that thou shouldst calumniate me, and oppress me, the work of thy own hands, and help the counsel of the wicked?

10:3  Is it good unto thee that thou shouldest oppress, that thou shouldest despise the work of thine hands, and shine upon the counsel of the wicked?

10:3  K čemu je ti dobré, že mě týráš? Zprotivil se ti výtvor tvých rukou, že dáváš zářit záměrům svévolníků?

10:3  Dělá ti dobře, že mě sužuješ? Proč pohrdáš vlastnoručním výtvorem a záměry ničemů vítáš s úsměvem?

10:3  Cožpak je pro tebe dobré, že utlačuješ, že zavrhuješ výtěžek svých dlaní? Dovolil jsi, aby se zaskvěl ⌈plán ničemů?⌉

10:3  Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

10:3  [Is it] good to thee that thou shouldst oppress, that thou shouldst despise the work of thy hands, and shine upon the counsel of the wicked?

10:3  Is it good to you that you should oppress, that you should despise the work of your hands, and smile on the counsel of the wicked?

10:3  Is it good to you that you should oppress, that you should despise the work of your hands, and shine on the counsel of the wicked?

10:3  Numquid bonum tibi videtur, si calumnieris me, et opprimas me opus manuum tuarum, et consilium impiorum adjuves ?

10:4  Hast thou eyes of flesh: or, shalt thou see as man seeth?

10:4  Hast thou eyes of flesh? or seest thou as man seeth?

10:4  Cožpak máš tělesné oči, což se díváš stejně jako člověk?

10:4  Copak máš oči tělesné? Pohledem smrtelníka díváš se?

10:4  Máš tělesné oči, díváš se snad, jako se dívá smrtelný člověk?

10:4  Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

10:4  Hast thou eyes of flesh? or seest thou as man seeth?

10:4  Do you have eyes of flesh? Or do you see as man sees?

10:4  Have you eyes of flesh? or see you as man sees?

10:4  Numquid oculi carnei tibi sunt ? aut sicut videt homo, et tu videbis ?

10:5  Are thy days as the days of man, and are thy years as the times of men:

10:5  Are thy days as the days of man? are thy years as man’s days,

10:5  Jsou tvoje dny jako dny člověka, léta tvá jako dny muže,

10:5  Copak jsou tvé dny lidským podobné, připomínají tvé roky lidský věk,

10:5  Cožpak jsou tvé dny jako dny smrtelného člověka, jsou snad tvé roky jako dny muže,

10:5  Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

10:5  [Are] thy days as the days of man? [are] thy years as man's days,

10:5  Are your days as the days of mortals, or your years as man's years,

10:5  Are your days as the days of man? are your years as man's days,

10:5  Numquid sicut dies hominis dies tui, et anni tui sicut humana sunt tempora,

10:6  That thou shouldst inquire after my iniquity, and search after my sin?

10:6  That thou enquirest after mine iniquity, and searchest after my sin?

10:6  že vyhledáváš můj přečin a že pátráš po mém hříchu?

10:6  že na mně hledáš nějaký přestupek a po mém hříchu pídíš se?

10:6  že hledáš mou zvrácenost a pátráš po mém hříchu?

10:6  Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

10:6  That thou inquirest after my iniquity, and searchest after my sin?

10:6  that you inquire after my iniquity, and search after my sin?

10:6  That you enquire after my iniquity, and search after my sin?

10:6  ut quæras iniquitatem meam, et peccatum meum scruteris,

10:7  And shouldst know that I have done no wicked thing, whereas there is no man that can deliver out of thy hand?

10:7  Thou knowest that I am not wicked; and there is none that can deliver out of thine hand.

10:7  Vždyť víš, že svévolník nejsem, a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.

10:7  Víš přece, že jsem nevinen a že mě z tvé ruky nikdo nevyrve!

10:7  Podle svého poznání víš, že nejednám ničemně, a není, kdo by vysvobodil ze tvé ruky.

10:7  Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

10:7  Thou knowest that I am not wicked; and [there is] none that can deliver out of thy hand.

10:7  Although you know that I am not wicked, there is no one who can deliver out of your hand.

10:7  You know that I am not wicked; and there is none that can deliver out of your hand.

10:7  et scias quia nihil impium fecerim, cum sit nemo qui de manu tua possit eruere ?

10:8  Thy hands have made me, and fashioned me wholly round about, and dost thou thus cast me down headlong on a sudden?

10:8  Thine hands have made me and fashioned me together round about; yet thou dost destroy me.

10:8  Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, a teď najednou mě hubíš.

10:8  Tvé ruce mne hnětly a tvořily – teď ses obrátil a chceš mě zahubit?

10:8  Tvé ruce mě utvořily a uspořádaly mě ⌈spolu se vším okolo. A teď bys mě pohltil?⌉

10:8  Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

10:8  Thy hands have made me and fashioned me in all my parts; yet thou dost destroy me.

10:8  "'Your hands have framed me and fashioned me altogether, yet you destroy me.

10:8  Your hands have made me and fashioned me together round about; yet you do destroy me.

10:8  Manus tuæ fecerunt me, et plasmaverunt me totum in circuitu : et sic repente præcipitas me ?

10:9  Remember, I beseech thee, that thou hast made me as the clay, and thou wilt bring me into dust

10:9  Remember, I beseech thee, that thou hast made me as the clay; and wilt thou bring me into dust again?

10:9  Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu a že mě obracíš v prach.

10:9  Vzpomeň si, že jsi mne z hlíny vytvořil – to mě chceš znovu na prach obrátit?

10:9  Rozpomeň se přece, že jsi mě udělal jako hlínu a ⌈do prachu mě zase chceš vrátit.⌉

10:9  Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

10:9  Remember, I beseech thee, that thou hast made me as the clay; and wilt thou bring me into dust again?

10:9  Remember, I beg you, that you have fashioned me as clay. Will you bring me into dust again?

10:9  Remember, I beseech you, that you have made me as the clay; and will you bring me into dust again?

10:9  Memento, quæso, quod sicut lutum feceris me, et in pulverem reduces me.

10:10  Hast thou not milked me as milk, and curdled me like cheese?

10:10  Hast thou not poured me out as milk, and curdled me like cheese?

10:10  Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko a jako sýr nenechal srazit?

10:10  Což jsi mě kdysi jak mléko nenalil, nenechal jsi mě zhoustnout jako sýr?

10:10  Cožpak mě nesléváš jako mléko a nezahušťuješ jako sýr?

10:10  Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

10:10  Hast thou not poured me out as milk, and curdled me like cheese?

10:10  Haven't you poured me out like milk, and curdled me like cheese?

10:10  Have you not poured me out as milk, and curdled me like cheese?

10:10  Nonne sicut lac mulsisti me, et sicut caseum me coagulasti ?

10:11  Thou hast clothed me with skin and flesh: thou hast put me together with bones and sinews:

10:11  Thou hast clothed me with skin and flesh, and hast fenced me with bones and sinews.

10:11  Přioděl jsi mě kůží a masem, propletls mě šlachami a kostmi,

10:11  Kůží a masem jsi mě přioděl, kostmi a šlachami spojils mě.

10:11  Oblékáš mi kůži a maso, proplétáš mě kostmi a šlachami.

10:11  Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

10:11  Thou hast clothed me with skin and flesh, and hast fenced me with bones and sinews.

10:11  You have clothed me with skin and flesh, and knit me together with bones and sinews.

10:11  You have clothed me with skin and flesh, and have fenced me with bones and sinews.

10:11  Pelle et carnibus vestisti me ; ossibus et nervis compegisti me.

10:12  Thou hast granted me life and mercy, and thy visitation hath preserved my spirit.

10:12  Thou hast granted me life and favour, and thy visitation hath preserved my spirit.

10:12  nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život a tvůj dohled střežil mého ducha.

10:12  Z lásky jsi mě obdaroval životem, tvá péče střežila můj každý dech.

10:12  ⌈Daroval jsi mi⌉ život a prokázal milosrdenství a tvá starost zachovala mého ducha.

10:12  Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

10:12  Thou hast granted me life and favor, and thy visitation hath preserved my spirit.

10:12  You have granted me life and loving kindness. Your visitation has preserved my spirit.

10:12  You have granted me life and favor, and your visitation has preserved my spirit.

10:12  Vitam et misericordiam tribuisti mihi, et visitatio tua custodivit spiritum meum.

10:13  Although thou conceal these things in thy heart, yet I know that thou rememberest all things.

10:13  And these things hast thou hid in thine heart: I know that this is with thee.

10:13  Ale ve svém srdci ukryls toto - bylo to tvým úmyslem, to vím - :

10:13  Toto však v srdci skrýval jsi, teď už jsem poznal tvé úmysly:

10:13  Avšak tyto věci jsi uchovával ve svém srdci; vím, že takhle je to s tebou:

10:13  Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

10:13  And these [things] hast thou hid in thy heart: I know that this [is] with thee.

10:13  Yet you hid these things in your heart. I know that this is with you:

10:13  And these things have you hid in your heart: I know that this is with you.

10:13  Licet hæc celes in corde tuo, tamen scio quia universorum memineris.

10:14  If I have sinned, and thou hast spared me for an hour: why dost thou not suffer me to be clean from my iniquity?

10:14  If I sin, then thou markest me, and thou wilt not acquit me from mine iniquity.

10:14  že proti mě budeš ve střehu, jestliže zhřeším, že nenecháš bez trestu můj přečin.

10:14  Abys mě hlídal, zda nezhřeším, abys mi neodpustil žádné přestupky.

10:14  Kdybych zhřešil, ty mě budeš střežit a pro mou zvrácenost mě nenecháš bez trestu.

10:14  Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

10:14  If I sin, then thou markest me, and thou wilt not acquit me from my iniquity.

10:14  if I sin, then you mark me. You will not acquit me from my iniquity.

10:14  If I sin, then you mark me, and you will not acquit me from my iniquity.

10:14  Si peccavi, et ad horam pepercisti mihi, cur ab iniquitate mea mundum me esse non pateris ?

10:15  And if I be wicked, woe unto me: and if just, I shall not lift up my head, being filled with affliction and misery.

10:15  If I be wicked, woe unto me; and if I be righteous, yet will I not lift up my head. I am full of confusion; therefore see thou mine affliction;

10:15  Běda mně, kdybych byl svévolně jednal! Ač jsem spravedlivý, hlavu nepozvedám, hanbou přesycen vidím své pokoření.

10:15  Pokud jsem vinen, běda mi, nezvednu ale hlavu, i když jsem nevinný; přesycen jsem hanbou, zpitý trápením.

10:15  Kdybych jednal ničemně, běda mi; i kdybych byl spravedlivý, nesmím zvednout hlavu. Jsem nasycen hanbou, pohleď na mé soužení.

10:15  Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

10:15  If I be wicked, woe to me; and [if] I be righteous, [yet] will I not lift up my head. [I am] full of confusion; therefore see thou my affliction;

10:15  If I am wicked, woe to me. If I am righteous, I still shall not lift up my head, being filled with disgrace, and conscious of my affliction.

10:15  If I be wicked, woe to me; and if I be righteous, yet will I not lift up my head. I am full of confusion; therefore see you my affliction;

10:15  Et si impius fuero, væ mihi est ; et si justus, non levabo caput, saturatus afflictione et miseria.

10:16  And for pride thou wilt take me as a lioness, and returning, thou tormentest me wonderfully.

10:16  For it increaseth. Thou huntest me as a fierce lion: and again thou shewest thyself marvellous upon me.

10:16  Kdybych se pozvedal, jak lev bys mě honil, svoji divuplnou moc bys opět na mně zjevil.

10:16  Kdybych se narovnal, budeš mě honit jako lev, svou úžasnou sílu na mně znovu prokážeš.

10:16  Až se však povýší, budeš mě lovit jako lev a znovu budeš na mně ukazovat svou obdivuhodnou moc.

10:16  Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

10:16  For it increaseth. Thou huntest me as a fierce lion: and again thou showest thyself wonderful upon me.

10:16  If my head is held high, you hunt me like a lion. Again you show yourself powerful to me.

10:16  For it increases. You hunt me as a fierce lion: and again you show yourself marvelous on me.

10:16  Et propter superbiam quasi leænam capies me, reversusque mirabiliter me crucias.

10:17  Thou renewest thy witnesses against me, and multipliest thy wrath upon me, and pains war against me.

10:17  Thou renewest thy witnesses against me, and increasest thine indignation upon me; changes and war are against me.

10:17  Stavěl bys proti mně nové svědky, stupňoval své roztrpčení na mě, vystřídaly by se u mne celé voje.

10:17  Postavíš další svědky proti mně, tvůj hněv proti mně se ještě rozmůže, tvá vojska mě zas a znovu vezmou útokem.

10:17  Znovu proti mně postavíš své svědky, abys vystupňoval svou nespokojenost se mnou. Střídání a množství toho všeho přichází proti mně.

10:17  Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

10:17  Thou renewest thy witnesses against me, and increasest thy indignation upon me; changes and war [are] against me.

10:17  You renew your witnesses against me, and increase your indignation on me. Changes and warfare are with me.

10:17  You renew your witnesses against me, and increase your indignation on me; changes and war are against me.

10:17  Instauras testes tuos contra me, et multiplicas iram tuam adversum me, et pœnæ militant in me.

10:18  Why didst thou bring me forth out of the womb? O that I had been consumed, that eye might not see me!

10:18  Wherefore then hast thou brought me forth out of the womb? Oh that I had given up the ghost, and no eye had seen me!

10:18  Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna! Kéž bych byl zhynul a žádné oko mě nespatřilo.

10:18  Proč jsi mě vůbec z lůna vyváděl? Kéž bych byl zhynul, než mě kdo uviděl!

10:18  Proč jsi mě tedy vyvedl z matčina lůna? Naposled bych vydechl a oko by mě nespatřilo.

10:18  Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

10:18  Why then hast thou brought me forth from the womb? O that I had expired, and no eye had seen me!

10:18  "'Why, then, have you brought me forth out of the womb? I wish I had given up the spirit, and no eye had seen me.

10:18  Why then have you brought me forth out of the womb? Oh that I had given up the ghost, and no eye had seen me!

10:18  Quare de vulva eduxisti me ? qui utinam consumptus essem, ne oculus me videret.

10:19  I should have been as if I had not been, carried from the womb to the grave.

10:19  I should have been as though I had not been; I should have been carried from the womb to the grave.

10:19  Byl bych, jako bych nikdy nebyl, byl bych nesen ze života matky k hrobu.

10:19  Jako bych nikdy nebyl, tak bych na tom byl, z klína do hrobu by mě přenesli.

10:19  Byl bych, jako kdybych nebyl. Byl bych odnesen z břicha do hrobu.

10:19  A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

10:19  I should have been as though I had not been; I should have been carried from the womb to the grave.

10:19  I should have been as though I had not been. I should have been carried from the womb to the grave.

10:19  I should have been as though I had not been; I should have been carried from the womb to the grave.

10:19  Fuissem quasi non essem, de utero translatus ad tumulum.

10:20  Shall not the fewness of my days be ended shortly? Suffer me, therefore, that I may lament my sorrow a little:

10:20  Are not my days few? cease then, and let me alone, that I may take comfort a little,

10:20  Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál,

10:20  Copak mi nezbývá už jen pár dnů? Nech mě být, ať pookřeji aspoň na chvilku,

10:20  Cožpak není maličko mých dnů? Přestaň a ⌈upusť ode mě,⌉ ať maličko pookřeji,

10:20  Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

10:20  [Are] not my days few? cease [then], [and] let me alone, that I may take comfort a little,

10:20  Aren't my days few? Cease then. Leave me alone, that I may find a little comfort,

10:20  Are not my days few? cease then, and let me alone, that I may take comfort a little,

10:20  Numquid non paucitas dierum meorum finietur brevi ? dimitte ergo me, ut plangam paululum dolorem meum,

10:21  Before I go and return no more, to a land that is dark and covered with the mist of death:

10:21  Before I go whence I shall not return, even to the land of darkness and the shadow of death;

10:21  dřív než půjdu tam, odkud návratu není, do země temnot a šeré smrti,

10:21  dříve než bez návratu odejdu do země příšeří a stínu,

10:21  dříve než odejdu -- a už se nenavrátím -- do země temnoty a nejhlubší tmy,

10:21  Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

10:21  Before I go [whence] I shall not return, [even] to the land of darkness, and the shades of death;

10:21  before I go where I shall not return from, to the land of darkness and of the shadow of death;

10:21  Before I go from where I shall not return, even to the land of darkness and the shadow of death;

10:21  antequam vadam, et non revertar, ad terram tenebrosam, et opertam mortis caligine :

10:22  A land of misery and darkness, where the shadow of death, and no order, but everlasting horror dwelleth.

10:22  A land of darkness, as darkness itself; and of the shadow of death, without any order, and where the light is as darkness.

10:22  do země temné jak mračno, do šera smrti, kde není řádu, kde záblesk svítání je jako mračno.“

10:22  do země černé jako tma, kde vládne stín a není řád, kde i sám rozbřesk je temnota.“

10:22  země temné jako zatmění nejhlubší tmy a bez řádů, kde se rozbřesklo tak, jako by to bylo zatmění.

10:22  Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

10:22  A land of darkness, as darkness [itself]; [and] of the shades of death, without any order, and [where] the light [is] as darkness.

10:22  the land dark as midnight, of the shadow of death, without any order, where the light is as midnight.'"

10:22  A land of darkness, as darkness itself; and of the shadow of death, without any order, and where the light is as darkness.

10:22  terram miseriæ et tenebrarum, ubi umbra mortis et nullus ordo, sed sempiternus horror inhabitat.