DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Job - 14

14:1  Man born of a woman, living for a short time, is filled with many miseries.

14:1  Man that is born of a woman is of few days, and full of trouble.

14:1  Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.

14:1  Smrtelník z ženy zrozený má jen pár dnů – a plných trápení.

14:1  Člověk narozený z ženy je ⌈ukrácen na životě⌉ a nasycen nepokojem.

14:1  Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

14:1  Homo natus de muliere, brevi vivens tempore, repletur multis miseriis.

14:2  Who cometh forth like a flower, and is destroyed, and fleeth as a shadow, and never continueth in the same state.

14:2  He cometh forth like a flower, and is cut down: he fleeth also as a shadow, and continueth not.

14:2  Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.

14:2  Jako květ vzejde a uvadne, jako stín prchne, nezastaví se.

14:2  Jako květ vzchází a uvadá, prchá jako stín a trvání nemá.

14:2  Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

14:2  Qui quasi flos egreditur et conteritur, et fugit velut umbra, et numquam in eodem statu permanet.

14:3  And dost thou think it meet to open thy eyes upon such an one, and to bring him into judgment with thee?

14:3  And dost thou open thine eyes upon such an one, and bringest me into judgment with thee?

14:3  Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.

14:3  Přesto však z něho oči nespouštíš a k soudu s tebou ho poháníš.

14:3  Ano, na takového otvíráš své oči a chceš mě přivést na soud se sebou.

14:3  A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

14:3  Et dignum ducis super hujuscemodi aperire oculos tuos, et adducere eum tecum in judicium ?

14:4  Who can make him clean that is conceived of unclean seed? is it not thou who only art?

14:4  Who can bring a clean thing out of an unclean? not one.

14:4  Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.

14:4  Kdo umí nečisté v čisté obrátit? Ani jediný!

14:4  Kdo učiní z nečistého čisté? Nikdo.

14:4  Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

14:4  Quis potest facere mundum de immundo conceptum semine ? nonne tu qui solus es ?

14:5  The days of man are short, and the number of his months is with thee: thou hast appointed his bounds which cannot be passed.

14:5  Seeing his days are determined, the number of his months are with thee, thou hast appointed his bounds that he cannot pass;

14:5  Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.

14:5  Ty jsi mu spočítal jeho dny, počet měsíců jsi mu odměřil, dal jsi mu meze, jež nesmí překročit.

14:5  Jestliže jsou určeny jeho dny, počet jeho měsíců je u tebe; jeho hranice jsi ustanovil a nepřekročí je.

14:5  Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

14:5  Breves dies hominis sunt : numerus mensium ejus apud te est : constituisti terminos ejus, qui præteriri non poterunt.

14:6  Depart a little from him, that he may rest until his wished for day come, as that of the hireling.

14:6  Turn from him, that he may rest, till he shall accomplish, as an hireling, his day.

14:6  Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.

14:6  Odvrať svůj pohled, nech ho být, ať si užije život jako nádeník!

14:6  Odhlédni od něj, ať si odpočine, dokud si neoblíbí svůj den jako najatý dělník.

14:6  Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

14:6  Recede paululum ab eo, ut quiescat, donec optata veniat, sicut mercenarii, dies ejus.

14:7  A tree hath hope: if it be cut, it growth green again, and the boughs thereof sprout.

14:7  For there is hope of a tree, if it be cut down, that it will sprout again, and that the tender branch thereof will not cease.

14:7  Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou,

14:7  Strom, ten má aspoň naději: Když bude poražen, znovu vyraší, nic nezastaví jeho výhonky.

14:7  Vždyť pro strom je naděje: Jestliže bude vyťat, zase obrazí, jeho ratolest nepřestane růst.

14:7  O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

14:7  Lignum habet spem : si præcisum fuerit, rursum virescit, et rami ejus pullulant.

14:8  If its roots be old in the earth, and its stock be dead in the dust:

14:8  Though the root thereof wax old in the earth, and the stock thereof die in the ground;

14:8  byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.

14:8  I kdyby jeho kořeny v zemi zpuchřely, i kdyby jeho kmen v prachu tlel,

14:8  I kdyby jeho kořen v zemi zestárl a jeho pařez odumřel v hlíně,

14:8  By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

14:8  Si senuerit in terra radix ejus, et in pulvere emortuus fuerit truncus illius,

14:9  At the scent of water, it shall spring, and bring forth leaves, as when it was first planted.

14:9  Yet through the scent of water it will bud, and bring forth boughs like a plant.

14:9  Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek.

14:9  jen ucítí vodu, vypučí zase, jak mladý stromek větve vyžene.

14:9  ⌈jen ucítí vodu,⌉ vypučí a vydá ratolesti jako mladý štěp.

14:9  Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

14:9  ad odorem aquæ germinabit, et faciet comam, quasi cum primum plantatum est.

14:10  But man when he shall be dead, and stripped and consumed, I pray you where is he?

14:10  But man dieth, and wasteth away: yea, man giveth up the ghost, and where is he?

14:10  Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl?

14:10  Člověk však zemře a klesne bezvládně, naposled vydechne – a kam se poděje?

14:10  Avšak muž zemře a bezvládně leží; člověk vydechl naposled a kde je mu konec?

14:10  Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

14:10  Homo vero cum mortuus fuerit, et nudatus, atque consumptus, ubi, quæso, est ?

14:11  As if the waters should depart out of the sea, and an emptied river should be dried up;

14:11  As the waters fail from the sea, and the flood decayeth and drieth up:

14:11  Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne;

14:11  Jako se vypařuje voda z jezer, jako potok vyschne a vyprahne,

14:11  Vody z jezera zmizely, řeka se vsákne a vyschne.

14:11  Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

14:11  Quomodo si recedant aquæ de mari, et fluvius vacuefactus arescat :

14:12  So man when he is fallen asleep shall not rise again; till the heavens be broken, he shall not awake, nor rise up out of his sleep.

14:12  So man lieth down, and riseth not: till the heavens be no more, they shall not awake, nor be raised out of their sleep.

14:12  člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.

14:12  právě tak člověk lehne a nevstane; dokud trvá nebe, neprobudí se, nic nepřeruší jeho sen.

14:12  Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku nebes. Neprocitnou a neprobudí se ze svého spánku.

14:12  Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

14:12  sic homo, cum dormierit, non resurget : donec atteratur cælum, non evigilabit, nec consurget de somno suo.

14:13  Who will grant me this, that thou mayst protect me in hell, and hide me till thy wrath pass, and appoint me a time when thou wilt remember me?

14:13  O that thou wouldest hide me in the grave, that thou wouldest keep me secret, until thy wrath be past, that thou wouldest appoint me a set time, and remember me!

14:13  Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.

14:13  Kéž bys mě jen schoval v hrobě, kéž bys mě ukryl, než pomine tvůj hněv, a určil chvíli, kdy na mě vzpomeneš!

14:13  Kéž se stane, že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu a pak se na mě rozpomeneš.

14:13  Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.

14:13  Quis mihi hoc tribuat, ut in inferno protegas me, et abscondas me donec pertranseat furor tuus, et constituas mihi tempus in quo recorderis mei ?

14:14  Shall man that is dead, thinkest thou, live again? all the days in which I am now in warfare, I expect until my change come.

14:14  If a man die, shall he live again? all the days of my appointed time will I wait, till my change come.

14:14  Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán.

14:14  Když člověk zemře, copak ožije? Po všechny dny své těžké roboty čekal bych na chvíli té úlevy!

14:14  ⌈Zemře–li muž, ⌈ožije snad opět?⌉ Všechny dny své povinné služby budu očekávat, dokud nepřijde mé vystřídání.⌉

14:14  Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

14:14  Putasne mortuus homo rursum vivat ? cunctis diebus quibus nunc milito, expecto donec veniat immutatio mea.

14:15  Thou shalt call me, and I will answer thee: to the work of thy hands thou shalt reach out thy right hand.

14:15  Thou shalt call, and I will answer thee: thou wilt have a desire to the work of thine hands.

14:15  Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou.

14:15  Zavolal bys a já se ti ohlásil, po díle svých rukou by ses roztoužil.

14:15  Zavoláš a já ti odpovím, až budeš dychtit po díle svých rukou.

14:15  Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

14:15  Vocabis me, et ego respondebo tibi : operi manuum tuarum porriges dexteram.

14:16  Thou indeed hast numbered my steps, but spare my sins.

14:16  For now thou numberest my steps: dost thou not watch over my sin?

14:16  A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,

14:16  Ačkoli teď mé kroky počítáš, pak už bys na můj hřích nečíhal.

14:16  Nyní tedy spočítáš mé kroky; ⌈nedbej na můj hřích.⌉

14:16  Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

14:16  Tu quidem gressus meos dinumerasti : sed parce peccatis meis.

14:17  Thou hast sealed up my offences as it were in a bag, but hast cured my iniquity.

14:17  My transgression is sealed up in a bag, and thou sewest up mine iniquity.

14:17  zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel.

14:17  Do měchu zapečetil bys mé přestupky a moje viny přikryl bys.

14:17  Mé přestoupení je zapečetěno do váčku, mou zvrácenost jsi zastřel.

14:17  Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

14:17  Signasti quasi in sacculo delicta mea, sed curasti iniquitatem meam.

14:18  A mountain falling cometh to nought, and a rock is removed out of its place.

14:18  And surely the mountain falling cometh to nought, and the rock is removed out of his place.

14:18  Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa;

14:18  Jako se však hora na prach rozdrolí, jako se balvan z místa odvalí,

14:18  Avšak padající hora zvětrá a skála se pohne ze svého místa.

14:18  Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

14:18  Mons cadens defluit, et saxum transfertur de loco suo :

14:19  Waters wear away the stones, and with inundation the ground by little and little is washed away: so in like manner thou shalt destroy man.

14:19  The waters wear the stones: thou washest away the things which grow out of the dust of the earth; and thou destroyest the hope of man.

14:19  voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.

14:19  jako voda omílá kamení, jako příval půdu odplaví – takto ty bereš člověku naději!

14:19  Voda omlela kameny, její proudy odplaví prach země. Tak i naději člověka jsi zahubil.

14:19  Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

14:19  lapides excavant aquæ, et alluvione paulatim terra consumitur : et hominem ergo similiter perdes.

14:20  Thou hast strengthened him for a little while, that he may pass away for ever: thou shalt change his face, and shalt send him away.

14:20  Thou prevailest for ever against him, and he passeth: thou changest his countenance, and sendest him away.

14:20  Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho.

14:20  Když ho napadneš, navždy odchází, strnou mu rysy a ty ho propouštíš.

14:20  Navždy ho přemáháš, až odchází; měníš jeho tvář a posíláš jej pryč.

14:20  Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

14:20  Roborasti eum paululum, ut in perpetuum transiret : immutabis faciem ejus, et emittes eum.

14:21  Whether his children come to honour or dishonour, he shall not understand.

14:21  His sons come to honour, and he knoweth it not; and they are brought low, but he perceiveth it not of them.

14:21  Neví, jsou-li jeho synové ve cti, není mu známo, jsou-li v nevážnosti.

14:21  O slávě svých dětí pak neví nic, nedozví se ani, zda budou nicotní.

14:21  Jeho synové budou vážení, ale nedozví se to; budou bezvýznamní, ale nebude jim to známo.

14:21  Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

14:21  Sive nobiles fuerint filii ejus, sive ignobiles, non intelliget.

14:22  But yet his flesh, while he shall live, shall have pain, and his soul shall mourn over him.

14:22  But his flesh upon him shall have pain, and his soul within him shall mourn.

14:22  Tělo bolestmi ho souží, sám nad sebou truchlí.“

14:22  Jediné, co cítí, je bolest v těle, v duši oplakává jenom sám sebe.“

14:22  Jen nad sebou cítí bolest jeho tělo a jeho duše nad ním truchlí.

14:22  Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.

14:22  Attamen caro ejus, dum vivet, dolebit, et anima illius super semetipso lugebit.