DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Job - 32

32:1  So these three men ceased to answer Job, because he seemed just to himself.

32:1  So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.

32:1  Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.

32:1  Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého.

32:1  Nato již přestali ti tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.

32:1  A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

32:1  Omiserunt autem tres viri isti respondere Job, eo quod justus sibi videretur.

32:2  And Eliu the son of Barachel the Buzite of the kindred of Ram, was angry and was moved to indignation: now he was angry against Job, because he said he was just before God.

32:2  Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God.

32:2  Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh.

32:2  Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh.

32:2  Tu vzplanul hněv Elíhúa, syna Berakeela, Búzijce z čeledi Rámovy. Jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože prohlásil sám sebe za spravedlivějšího, než je Bůh.

32:2  Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

32:2  Et iratus indignatusque est Eliu filius Barachel Buzites, de cognatione Ram : iratus est autem adversum Job, eo quod justum se esse diceret coram Deo.

32:3  And he was angry with his friends, because they had not found a reasonable answer, but only had condemned Job.

32:3  Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and yet had condemned Job.

32:3  Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem nepřátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka.

32:3  Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili.

32:3  Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli odpověď, a přesto Jóba prohlašovali vinným.

32:3  Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

32:3  Porro adversum amicos ejus indignatus est, eo quod non invenissent responsionem rationabilem, sed tantummodo condemnassent Job.

32:4  So Eliu waited while Job was speaking because they were his elders that were speaking.

32:4  Now Elihu had waited till Job had spoken, because they were elder than he.

32:4  Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on.

32:4  Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on.

32:4  Elíhú však ⌈se slovy k Jóbovi⌉ vyčkával, protože byli věkem starší než on.

32:4  Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

32:4  Igitur Eliu expectavit Job loquentem, eo quod seniores essent qui loquebantur.

32:5  But when he saw that the three were not able to answer, he was exceedingly angry.

32:5  When Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, then his wrath was kindled.

32:5  Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.

32:5  Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem.

32:5  Když Elíhú viděl, že v ústech těch tří mužů není odpověď, jeho hněv vzplanul.

32:5  Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

32:5  Cum autem vidisset quod tres respondere non potuissent, iratus est vehementer.

32:6  Then Eliu the son of Barachel the Buzite answered, and said: I am younger in days, and you are more ancient, therefore hanging down my head, I was afraid to shew you my opinion.

32:6  And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I am young, and ye are very old; wherefore I was afraid, and durst not shew you mine opinion.

32:6  Na to tedy navázal Elíhů, syn Berakeela Búzského, slovy: „Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.

32:6  Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl: „Já jsem jen mladík a vy jste kmeti, proto jsem byl dosud nesmělý, bál jsem se říci vám své mínění.

32:6  Tu Búzijec Elíhú, syn Berakeelův, odpověděl. Řekl: Věkem jsem mladý, zatímco vy jste kmeti. Proto jsem se ostýchal a bál jsem se sdílet s vámi své poznání.

32:6  I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

32:6  Respondensque Eliu filius Barachel Buzites, dixit : Junior sum tempore, vos autem antiquiores : idcirco, demisso capite, veritus sum vobis indicare meam sententiam.

32:7  For I hoped that greater age would speak, and that a multitude of years would teach wisdom.

32:7  I said, Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.

32:7  Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.

32:7  Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší, dříve narození ať učí moudrosti.‘

32:7  Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná léta ať oznámí moudrost.

32:7  Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

32:7  Sperabam enim quod ætas prolixior loqueretur, et annorum multitudo doceret sapientiam.

32:8  But, as I see, there is a spirit in men, and the inspiration of the Almighty giveth understanding.

32:8  But there is a spirit in man: and the inspiration of the Almighty giveth them understanding.

32:8  Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.

32:8  Vše ale na duchu v člověku záleží, dech Všemohoucího dává chápání.

32:8  Avšak je to duch v smrtelném člověku, dech Všemohoucího, který jim dává porozumět.

32:8  Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

32:8  Sed, ut video, spiritus est in hominibus, et inspiratio Omnipotentis dat intelligentiam.

32:9  They that are aged are not the wise men, neither do the ancients understand judgment.

32:9  Great men are not always wise: neither do the aged understand judgment.

32:9  Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.

32:9  Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky.

32:9  Nikoli velcí zmoudří, aniž starci porozumí právu.

32:9  Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

32:9  Non sunt longævi sapientes, nec senes intelligunt judicium.

32:10  Therefore I will speak: Hearken to me, I also will shew you my wisdom.

32:10  Therefore I said, Hearken to me; I also will shew mine opinion.

32:10  Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.

32:10  A proto říkám: Naslouchejte mi, teď zas já vyslovím své mínění.

32:10  Proto pravím: Poslouchej mě, ano, i já sdělím své poznání.

32:10  A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

32:10  Ideo dicam : Audite me : ostendam vobis etiam ego meam sapientiam.

32:11  For I have waited for your words, I have given ear to your wisdom, as long as you were disputing in words.

32:11  Behold, I waited for your words; I gave ear to your reasons, whilst ye searched out what to say.

32:11  Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete.

32:11  Dokud jste mluvili, já jsem čekal, pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám. Dokud jste hledali správná slova,

32:11  Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky.

32:11  Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

32:11  Expectavi enim sermones vestros ; audivi prudentiam vestram, donec disceptaremini sermonibus ;

32:12  And as long as I thought you said some thing, I considered: but, as I see, there is none of you that can convince Job, and answer his words.

32:12  Yea, I attended unto you, and, behold, there was none of you that convinced Job, or that answered his words:

32:12  Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.

32:12  pozorně jsem vás sledoval. Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl, nikdo jste pro něj nenašli odpověď.

32:12  Pozorně jsem vás sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil, kdo z vás by odpověděl na jeho řeči.

32:12  A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

32:12  et donec putabam vos aliquid dicere, considerabam : sed, ut video, non est qui possit arguere Job, et respondere ex vobis sermonibus ejus.

32:13  Lest you should say: We have found wisdom, God hath cast him down, not man.

32:13  Lest ye should say, We have found out wisdom: God thrusteth him down, not man.

32:13  Neříkejte: ‚My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.‘

32:13  Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení, Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!‘

32:13  Jenom neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane Bůh, ne člověk.

32:13  Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

32:13  Ne forte dicatis : Invenimus sapientiam : Deus projecit eum, non homo.

32:14  He hath spoken nothing to me, and I will not answer him according to your words.

32:14  Now he hath not directed his words against me: neither will I answer him with your speeches.

32:14  Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. -

32:14  Jobovy řeči mi nebyly určeny, já bych však neodpovídal jako vy.

32:14  Jób své výroky nezaměřil proti mně a já mu nebudu odpovídat vašimi řečmi.

32:14  Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

32:14  Nihil locutus est mihi : et ego non secundum sermones vestros respondebo illi.

32:15  They were afraid, and answered no more, and they left off speaking.

32:15  They were amazed, they answered no more: they left off speaking.

32:15  Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla.

32:15  Zaraženi jsou, bez odpovědi, nemají, co by k tomu dodali!

32:15  Zděsili se, už neodpovídají, došla jim slova.

32:15  Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

32:15  Extimuerunt, nec responderunt ultra, abstuleruntque a se eloquia.

32:16  Therefore because I have waited, and they have not spoken: they stood, and answered no more:

32:16  When I had waited, (for they spake not, but stood still, and answered no more;)

32:16  Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají.

32:16  To mám čekat dál, když už nic neříkají, když stojí na místě, odpověď nemají?

32:16  Budu tedy předpokládat, že nepromluví, protože přestali a už neodpovídají.

32:16  Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

32:16  Quoniam igitur expectavi, et non sunt locuti : steterunt, nec ultra responderunt :

32:17  I also will answer my part, and will shew my knowledge.

32:17  I said, I will answer also my part, I also will shew mine opinion.

32:17  Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím.

32:17  Je tedy řada na mně, já teď promluvím, teď zas já vyslovím své mínění.

32:17  I já odpovím svým dílem, ano, i já sdělím své poznání.

32:17  Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

32:17  respondebo et ego partem meam, et ostendam scientiam meam.

32:18  For I am full of matter to speak of, and the spirit of my bowels straiteneth me.

32:18  For I am full of matter, the spirit within me constraineth me.

32:18  Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru.

32:18  Jsem totiž přímo přeplněný slovy, duch mi roztahuje všechny vnitřnosti.

32:18  Neboť jsem plný výroků, duch mě svírá v mém nitru.

32:18  Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

32:18  Plenus sum enim sermonibus, et coarctat me spiritus uteri mei.

32:19  Behold, my belly is as new wine which wanteth vent, which bursteth the new vessels.

32:19  Behold, my belly is as wine which hath no vent; it is ready to burst like new bottles.

32:19  Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají.

32:19  Jak víno bez průduchu jsou mé útroby, jak nové měchy plné k prasknutí.

32:19  Hle, mé nitro je jako víno, které není otevřeno, praskne jako nové měchy.

32:19  Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

32:19  En venter meus quasi mustum absque spiraculo, quod lagunculas novas disrumpit.

32:20  I will speak and take breath a little: I will open my lips, and will answer.

32:20  I will speak, that I may be refreshed: I will open my lips and answer.

32:20  Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím.

32:20  Musím promluvit, abych si ulevil, otevřu ústa a odpovím!

32:20  Promluvím a uleví se mi; otevřu rty a odpovím.

32:20  Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

32:20  Loquar, et respirabo paululum : aperiam labia mea, et respondebo.

32:21  I will not accept the person of man, and I will not level God with man.

32:21  Let me not, I pray you, accept any man’s person, neither let me give flattering titles unto man.

32:21  Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit;

32:21  Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit.

32:21  Nikomu jistě nebudu nadržovat a nebudu lichotit člověku.

32:21  Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

32:21  Non accipiam personam viri, et Deum homini non æquabo.

32:22  For I know not how long I shall continue, and whether after a while my Maker may take me away.

32:22  For I know not to give flattering titles; in so doing my maker would soon take me away.

32:22  nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.

32:22  Lichotit totiž ani neumím – to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!“

32:22  Vždyť ani neumím lichotit. ⌈Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil.⌉

32:22  Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

32:22  Nescio enim quamdiu subsistam, et si post modicum tollat me factor meus.