DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Job - 32

32:1  So these three men ceased to answer Job, because he seemed just to himself.

32:1  So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.

32:1  Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.

32:1  Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého.

32:1  Nato již přestali ti tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.

32:1  A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

32:1  So these three men ceased to answer Job, because he [was] righteous in his own eyes.

32:1  So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.

32:1  So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.

32:1  Omiserunt autem tres viri isti respondere Job, eo quod justus sibi videretur.

32:2  And Eliu the son of Barachel the Buzite of the kindred of Ram, was angry and was moved to indignation: now he was angry against Job, because he said he was just before God.

32:2  Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God.

32:2  Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh.

32:2  Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh.

32:2  Tu vzplanul hněv Elíhúa, syna Berakeela, Búzijce z čeledi Rámovy. Jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože prohlásil sám sebe za spravedlivějšího, než je Bůh.

32:2  Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

32:2  Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God.

32:2  Then the wrath of Elihu the son of Barachel, the Buzite, of the family of Ram, was kindled against Job. His wrath was kindled because he justified himself rather than God.

32:2  Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God.

32:2  Et iratus indignatusque est Eliu filius Barachel Buzites, de cognatione Ram : iratus est autem adversum Job, eo quod justum se esse diceret coram Deo.

32:3  And he was angry with his friends, because they had not found a reasonable answer, but only had condemned Job.

32:3  Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and yet had condemned Job.

32:3  Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem nepřátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka.

32:3  Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili.

32:3  Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli odpověď, a přesto Jóba prohlašovali vinným.

32:3  Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

32:3  Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and [yet] had condemned Job.

32:3  Also his wrath was kindled against his three friends, because they had found no answer, and yet had condemned Job.

32:3  Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and yet had condemned Job.

32:3  Porro adversum amicos ejus indignatus est, eo quod non invenissent responsionem rationabilem, sed tantummodo condemnassent Job.

32:4  So Eliu waited while Job was speaking because they were his elders that were speaking.

32:4  Now Elihu had waited till Job had spoken, because they were elder than he.

32:4  Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on.

32:4  Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on.

32:4  Elíhú však ⌈se slovy k Jóbovi⌉ vyčkával, protože byli věkem starší než on.

32:4  Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

32:4  Now Elihu had waited till Job had spoken because they [were] older than he.

32:4  Now Elihu had waited to speak to Job, because they were elder than he.

32:4  Now Elihu had waited till Job had spoken, because they were elder than he.

32:4  Igitur Eliu expectavit Job loquentem, eo quod seniores essent qui loquebantur.

32:5  But when he saw that the three were not able to answer, he was exceedingly angry.

32:5  When Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, then his wrath was kindled.

32:5  Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.

32:5  Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem.

32:5  Když Elíhú viděl, že v ústech těch tří mužů není odpověď, jeho hněv vzplanul.

32:5  Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

32:5  When Elihu saw that [there was] no answer in the mouth of [these] three men, then his wrath was kindled.

32:5  When Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, his wrath was kindled.

32:5  When Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, then his wrath was kindled.

32:5  Cum autem vidisset quod tres respondere non potuissent, iratus est vehementer.

32:6  Then Eliu the son of Barachel the Buzite answered, and said: I am younger in days, and you are more ancient, therefore hanging down my head, I was afraid to shew you my opinion.

32:6  And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I am young, and ye are very old; wherefore I was afraid, and durst not shew you mine opinion.

32:6  Na to tedy navázal Elíhů, syn Berakeela Búzského, slovy: „Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.

32:6  Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl: „Já jsem jen mladík a vy jste kmeti, proto jsem byl dosud nesmělý, bál jsem se říci vám své mínění.

32:6  Tu Búzijec Elíhú, syn Berakeelův, odpověděl. Řekl: Věkem jsem mladý, zatímco vy jste kmeti. Proto jsem se ostýchal a bál jsem se sdílet s vámi své poznání.

32:6  I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

32:6  And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I [am] young, and ye [are] very old; wherefore I was afraid, and durst not show you my opinion.

32:6  Elihu the son of Barachel the Buzite answered, "I am young, and you are very old; Therefore I held back, and did not dare show you my opinion.

32:6  And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I am young, and you are very old; why I was afraid, and dared not show you my opinion.

32:6  Respondensque Eliu filius Barachel Buzites, dixit : Junior sum tempore, vos autem antiquiores : idcirco, demisso capite, veritus sum vobis indicare meam sententiam.

32:7  For I hoped that greater age would speak, and that a multitude of years would teach wisdom.

32:7  I said, Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.

32:7  Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.

32:7  Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší, dříve narození ať učí moudrosti.‘

32:7  Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná léta ať oznámí moudrost.

32:7  Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

32:7  I said, Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.

32:7  I said, 'Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.'

32:7  I said, Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.

32:7  Sperabam enim quod ætas prolixior loqueretur, et annorum multitudo doceret sapientiam.

32:8  But, as I see, there is a spirit in men, and the inspiration of the Almighty giveth understanding.

32:8  But there is a spirit in man: and the inspiration of the Almighty giveth them understanding.

32:8  Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.

32:8  Vše ale na duchu v člověku záleží, dech Všemohoucího dává chápání.

32:8  Avšak je to duch v smrtelném člověku, dech Všemohoucího, který jim dává porozumět.

32:8  Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

32:8  But [there is] a spirit in man: and the inspiration of the Almighty giveth them understanding.

32:8  But there is a spirit in man, and the breath of the Almighty gives them understanding.

32:8  But there is a spirit in man: and the inspiration of the Almighty gives them understanding.

32:8  Sed, ut video, spiritus est in hominibus, et inspiratio Omnipotentis dat intelligentiam.

32:9  They that are aged are not the wise men, neither do the ancients understand judgment.

32:9  Great men are not always wise: neither do the aged understand judgment.

32:9  Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.

32:9  Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky.

32:9  Nikoli velcí zmoudří, aniž starci porozumí právu.

32:9  Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

32:9  Great men are not [always] wise: neither do the aged understand judgment.

32:9  It is not the great who are wise, nor the aged who understand justice.

32:9  Great men are not always wise: neither do the aged understand judgment.

32:9  Non sunt longævi sapientes, nec senes intelligunt judicium.

32:10  Therefore I will speak: Hearken to me, I also will shew you my wisdom.

32:10  Therefore I said, Hearken to me; I also will shew mine opinion.

32:10  Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.

32:10  A proto říkám: Naslouchejte mi, teď zas já vyslovím své mínění.

32:10  Proto pravím: Poslouchej mě, ano, i já sdělím své poznání.

32:10  A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

32:10  Therefore I said, Hearken to me; I also will show my opinion.

32:10  Therefore I said, 'Listen to me; I also will show my opinion.'

32:10  Therefore I said, Listen to me; I also will show my opinion.

32:10  Ideo dicam : Audite me : ostendam vobis etiam ego meam sapientiam.

32:11  For I have waited for your words, I have given ear to your wisdom, as long as you were disputing in words.

32:11  Behold, I waited for your words; I gave ear to your reasons, whilst ye searched out what to say.

32:11  Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete.

32:11  Dokud jste mluvili, já jsem čekal, pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám. Dokud jste hledali správná slova,

32:11  Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky.

32:11  Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

32:11  Behold, I waited for your words; I gave ear to your reasons, whilst ye searched out what to say.

32:11  "Behold, I waited for your words, and I listened for your reasoning, while you searched out what to say.

32:11  Behold, I waited for your words; I gave ear to your reasons, whilst you searched out what to say.

32:11  Expectavi enim sermones vestros ; audivi prudentiam vestram, donec disceptaremini sermonibus ;

32:12  And as long as I thought you said some thing, I considered: but, as I see, there is none of you that can convince Job, and answer his words.

32:12  Yea, I attended unto you, and, behold, there was none of you that convinced Job, or that answered his words:

32:12  Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.

32:12  pozorně jsem vás sledoval. Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl, nikdo jste pro něj nenašli odpověď.

32:12  Pozorně jsem vás sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil, kdo z vás by odpověděl na jeho řeči.

32:12  A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

32:12  Yes, I attended to you, and behold, [there was] none of you that convinced Job, [or] that answered his words:

32:12  Yes, I gave you my full attention, but there was no one who convinced Job, or who answered his words, among you.

32:12  Yes, I attended to you, and, behold, there was none of you that convinced Job, or that answered his words:

32:12  et donec putabam vos aliquid dicere, considerabam : sed, ut video, non est qui possit arguere Job, et respondere ex vobis sermonibus ejus.

32:13  Lest you should say: We have found wisdom, God hath cast him down, not man.

32:13  Lest ye should say, We have found out wisdom: God thrusteth him down, not man.

32:13  Neříkejte: ‚My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.‘

32:13  Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení, Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!‘

32:13  Jenom neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane Bůh, ne člověk.

32:13  Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

32:13  Lest ye should say, We have found out wisdom: God thrusteth him down, not man.

32:13  Beware lest you say, 'We have found wisdom, God may refute him, not man;'

32:13  Lest you should say, We have found out wisdom: God thrusts him down, not man.

32:13  Ne forte dicatis : Invenimus sapientiam : Deus projecit eum, non homo.

32:14  He hath spoken nothing to me, and I will not answer him according to your words.

32:14  Now he hath not directed his words against me: neither will I answer him with your speeches.

32:14  Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. -

32:14  Jobovy řeči mi nebyly určeny, já bych však neodpovídal jako vy.

32:14  Jób své výroky nezaměřil proti mně a já mu nebudu odpovídat vašimi řečmi.

32:14  Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

32:14  Now he hath not directed [his] words against me: neither will I answer him with your speeches.

32:14  for he has not directed his words against me; neither will I answer him with your speeches.

32:14  Now he has not directed his words against me: neither will I answer him with your speeches.

32:14  Nihil locutus est mihi : et ego non secundum sermones vestros respondebo illi.

32:15  They were afraid, and answered no more, and they left off speaking.

32:15  They were amazed, they answered no more: they left off speaking.

32:15  Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla.

32:15  Zaraženi jsou, bez odpovědi, nemají, co by k tomu dodali!

32:15  Zděsili se, už neodpovídají, došla jim slova.

32:15  Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

32:15  They were amazed, they answered no more: they left off speaking.

32:15  "They are amazed. They answer no more. They do not have a word to say.

32:15  They were amazed, they answered no more: they left off speaking.

32:15  Extimuerunt, nec responderunt ultra, abstuleruntque a se eloquia.

32:16  Therefore because I have waited, and they have not spoken: they stood, and answered no more:

32:16  When I had waited, (for they spake not, but stood still, and answered no more;)

32:16  Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají.

32:16  To mám čekat dál, když už nic neříkají, když stojí na místě, odpověď nemají?

32:16  Budu tedy předpokládat, že nepromluví, protože přestali a už neodpovídají.

32:16  Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

32:16  When I had waited, (for they spoke not, but stood still, [and] answered no more;)

32:16  Shall I wait, because they do not speak, because they stand still, and answer no more?

32:16  When I had waited, (for they spoke not, but stood still, and answered no more;)

32:16  Quoniam igitur expectavi, et non sunt locuti : steterunt, nec ultra responderunt :

32:17  I also will answer my part, and will shew my knowledge.

32:17  I said, I will answer also my part, I also will shew mine opinion.

32:17  Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím.

32:17  Je tedy řada na mně, já teď promluvím, teď zas já vyslovím své mínění.

32:17  I já odpovím svým dílem, ano, i já sdělím své poznání.

32:17  Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

32:17  [I said], I will answer also my part, I also will show my opinion.

32:17  I also will answer my part, and I also will show my opinion.

32:17  I said, I will answer also my part, I also will show my opinion.

32:17  respondebo et ego partem meam, et ostendam scientiam meam.

32:18  For I am full of matter to speak of, and the spirit of my bowels straiteneth me.

32:18  For I am full of matter, the spirit within me constraineth me.

32:18  Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru.

32:18  Jsem totiž přímo přeplněný slovy, duch mi roztahuje všechny vnitřnosti.

32:18  Neboť jsem plný výroků, duch mě svírá v mém nitru.

32:18  Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

32:18  For I am full of matter, the spirit within me constraineth me.

32:18  For I am full of words. The spirit within me constrains me.

32:18  For I am full of matter, the spirit within me constrains me.

32:18  Plenus sum enim sermonibus, et coarctat me spiritus uteri mei.

32:19  Behold, my belly is as new wine which wanteth vent, which bursteth the new vessels.

32:19  Behold, my belly is as wine which hath no vent; it is ready to burst like new bottles.

32:19  Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají.

32:19  Jak víno bez průduchu jsou mé útroby, jak nové měchy plné k prasknutí.

32:19  Hle, mé nitro je jako víno, které není otevřeno, praskne jako nové měchy.

32:19  Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

32:19  Behold, my belly [is] as wine [which] hath no vent; it is ready to burst like new bottles.

32:19  Behold, my breast is as wine which has no vent; like new wineskins it is ready to burst.

32:19  Behold, my belly is as wine which has no vent; it is ready to burst like new bottles.

32:19  En venter meus quasi mustum absque spiraculo, quod lagunculas novas disrumpit.

32:20  I will speak and take breath a little: I will open my lips, and will answer.

32:20  I will speak, that I may be refreshed: I will open my lips and answer.

32:20  Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím.

32:20  Musím promluvit, abych si ulevil, otevřu ústa a odpovím!

32:20  Promluvím a uleví se mi; otevřu rty a odpovím.

32:20  Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

32:20  I will speak, that I may be refreshed: I will open my lips and answer.

32:20  I will speak, that I may be refreshed. I will open my lips and answer.

32:20  I will speak, that I may be refreshed: I will open my lips and answer.

32:20  Loquar, et respirabo paululum : aperiam labia mea, et respondebo.

32:21  I will not accept the person of man, and I will not level God with man.

32:21  Let me not, I pray you, accept any man’s person, neither let me give flattering titles unto man.

32:21  Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit;

32:21  Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit.

32:21  Nikomu jistě nebudu nadržovat a nebudu lichotit člověku.

32:21  Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

32:21  Let me not, I pray you, accept any man's person, neither let me give flattering titles to man.

32:21  Please do not let me respect any man's person, neither will I give flattering titles to any man.

32:21  Let me not, I pray you, accept any man's person, neither let me give flattering titles to man.

32:21  Non accipiam personam viri, et Deum homini non æquabo.

32:22  For I know not how long I shall continue, and whether after a while my Maker may take me away.

32:22  For I know not to give flattering titles; in so doing my maker would soon take me away.

32:22  nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.

32:22  Lichotit totiž ani neumím – to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!“

32:22  Vždyť ani neumím lichotit. ⌈Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil.⌉

32:22  Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

32:22  For I know not to give flattering titles; [in so doing], my Maker would soon take me away.

32:22  For I do not know how to give flattering titles; or else my Maker would soon take me away.

32:22  For I know not to give flattering titles; in so doing my maker would soon take me away.

32:22  Nescio enim quamdiu subsistam, et si post modicum tollat me factor meus.