DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Romans - 14

14:1  Now him that is weak in faith, take unto you: not in disputes about thoughts.

14:1  Him that is weak in the faith receive ye, but not to doubtful disputations.

14:1  Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.

14:1  Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez hádek o názorech.

14:1  Slabého ve víře přijímejte, ale ⌈ne proto, abyste posuzovali jeho názory⌉.

14:1  Mdlého pak u víře přijímejte ne k hádkám o otázkách.

14:1  Infirmum autem in fide assumite, non in disceptationibus cogitationum.

14:2  For one believeth that he may eat all things: but he that is weak, let him eat herbs.

14:2  For one believeth that he may eat all things: another, who is weak, eateth herbs.

14:2  Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.

14:2  Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu.

14:2  Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu.

14:2  Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak mdlý jsa, jí zelí.

14:2  Alius enim credit se manducare omnia : qui autem infirmus est, olus manducet.

14:3  Let not him that eateth despise him that eateth not: and he that eateth not, let him not judge him that eateth. For God hath taken him to him.

14:3  Let not him that eateth despise him that eateth not; and let not him which eateth not judge him that eateth: for God hath received him.

14:3  Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.

14:3  Kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí – vždyť Bůh jej přijal!

14:3  Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal.

14:3  Ten kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nepotupuj, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.

14:3  Is qui manducat, non manducantem non spernat : et qui non manducat, manducantem non judicet : Deus enim illum assumpsit.

14:4  Who art thou that judgest another man's servant? To his own lord he standeth or falleth. And he shall stand: for God is able to make him stand.

14:4  Who art thou that judgest another man’s servant? to his own master he standeth or falleth. Yea, he shall be holden up: for God is able to make him stand.

14:4  Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

14:4  Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka? Před svým vlastním pánem obstojí, či selže. A on obstojí – Pán jej dokáže podepřít!

14:4  Kdo jsi ty, že soudíš cizího sluhu? ⌈Pro svého pána⌉ stojí nebo padá. A on bude stát, neboť Pán je mocen ho postavit.

14:4  Ty kdo jsi, abys tupil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, aneb padá. Budeť pak ustaven; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.

14:4  Tu quis es, qui judicas alienum servum ? domino suo stat, aut cadit : stabit autem : potens est enim Deus statuere illum.

14:5  For one judgeth between day and day: and another judgeth every day. Let every man abound in his own sense.

14:5  One man esteemeth one day above another: another esteemeth every day alike. Let every man be fully persuaded in his own mind.

14:5  Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.

14:5  Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru.

14:5  Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen ⌈o tom, jak sám smýšlí⌉.

14:5  Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.

14:5  Nam alius judicat diem inter diem : alius autem judicat omnem diem : unusquisque in suo sensu abundet.

14:6  He that regardeth the day regardeth it unto the Lord. And he that eateth eateth to the Lord: for he giveth thanks to God. And he that eateth not, to the Lord he eateth not and giveth thanks to God.

14:6  He that regardeth the day, regardeth it unto the Lord; and he that regardeth not the day, to the Lord he doth not regard it. He that eateth, eateth to the Lord, for he giveth God thanks; and he that eateth not, to the Lord he eateth not, and giveth God thanks.

14:6  Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

14:6  Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

14:6  Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu.

14:6  Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.

14:6  Qui sapit diem, Domino sapit, et qui manducat, Domino manducat : gratias enim agit Deo. Et qui non manducat, Domino non manducat, et gratias agit Deo.

14:7  For none of us liveth to himself: and no man dieth to himself.

14:7  For none of us liveth to himself, and no man dieth to himself.

14:7  Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,

14:7  Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

14:7  Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

14:7  Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.

14:7  Nemo enim nostrum sibi vivit, et nemo sibi moritur.

14:8  For whether we live, we live unto the Lord: or whether we die, we die unto the Lord. Therefore, whether we live or whether we die, we are the Lord's.

14:8  For whether we live, we live unto the Lord; and whether we die, we die unto the Lord: whether we live therefore, or die, we are the Lord’s.

14:8  umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.

14:8  Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

14:8  Neboť žijeme–li, žijeme Pánu, umíráme–li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

14:8  Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.

14:8  Sive enim vivemus, Domino vivimus : sive morimur, Domino morimur. Sive ergo vivimus, sive morimur, Domini sumus.

14:9  For to this end Christ died and rose again: that he might be Lord both of the dead and of the living.

14:9  For to this end Christ both died, and rose, and revived, that he might be Lord both of the dead and living.

14:9  Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.

14:9  Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil – aby byl Pánem živých i mrtvých.

14:9  Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, aby se stal Pánem mrtvých i živých.

14:9  Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.

14:9  In hoc enim Christus mortuus est, et resurrexit : ut et mortuorum et vivorum dominetur.

14:10  But thou, why judgest thou thy brother? Or thou, why dost thou despise thy brother? For we shall all stand before the judgment seat of Christ.

14:10  But why dost thou judge thy brother? or why dost thou set at nought thy brother? for we shall all stand before the judgment seat of Christ.

14:10  Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.

14:10  Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem.

14:10  Ty pak, proč soudíš svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží.

14:10  Ty pak proč potupuješ bratra svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.

14:10  Tu autem quid judicas fratrem tuum ? aut tu quare spernis fratrem tuum ? omnes enim stabimus ante tribunal Christi.

14:11  For it is written: As I live, saith the Lord, every knee shall bow to me and every tongue shall confess to God.

14:11  For it is written, As I live, saith the Lord, every knee shall bow to me, and every tongue shall confess to God.

14:11  Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘

14:11  Jak je psáno: „Jakože jsem živ, praví Hospodin, každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk se vyzná Bohu.“

14:11  Neboť je napsáno: Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se ⌈přede mnou⌉ každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.

14:11  Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.

14:11  Scriptum est enim : Vivo ego, dicit Dominus, quoniam mihi flectetur omne genu : et omnis lingua confitebitur Deo.

14:12  Therefore every one of us shall render account to God for himself.

14:12  So then every one of us shall give account of himself to God.

14:12  Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.

14:12  Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.

14:12  Každý z nás tedy sám za sebe vydá početBohu.

14:12  A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.

14:12  Itaque unusquisque nostrum pro se rationem reddet Deo.

14:13  Let us not therefore judge one another any more. But judge this rather, that you put not a stumblingblock or a scandal in your brother's way.

14:13  Let us not therefore judge one another any more: but judge this rather, that no man put a stumblingblock or an occasion to fall in his brother’s way.

14:13  Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.

14:13  Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit.

14:13  Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu nebo svod.

14:13  Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, abyste nekladli úrazu neb pohoršení bratru.

14:13  Non ergo amplius invicem judicemus : sed hoc judicate magis, ne ponatis offendiculum fratri, vel scandalum.

14:14  I know, and am confident in the Lord Jesus, that nothing is unclean of itself: but to him that esteemeth any thing to be unclean, to him it is unclean.

14:14  I know, and am persuaded by the Lord Jesus, that there is nothing unclean of itself: but to him that esteemeth any thing to be unclean, to him it is unclean.

14:14  Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

14:14  Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté.

14:14  Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

14:14  Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.

14:14  Scio, et confido in Domino Jesu, quia nihil commune per ipsum, nisi ei qui existimat quid commune esset, illi commune est.

14:15  For if, because of thy meat, thy brother be grieved, thou walkest not now according to charity. Destroy not him with thy meat, for whom Christ died.

14:15  But if thy brother be grieved with thy meat, now walkest thou not charitably. Destroy not him with thy meat, for whom Christ died.

14:15  Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!

14:15  Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus!

14:15  Zarmucuje–li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel!

14:15  Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.

14:15  Si enim propter cibum frater tuus contristatur, jam non secundum caritatem ambulas. Noli cibo tuo illum perdere, pro quo Christus mortuus est.

14:16  Let not then our good be evil spoken of.

14:16  Let not then your good be evil spoken of:

14:16  Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali.

14:16  Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle.

14:16  Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás dobré.

14:16  Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.

14:16  Non ergo blasphemetur bonum nostrum.

14:17  For the kingdom of God is not meat and drink: but justice and peace and joy in the Holy Ghost.

14:17  For the kingdom of God is not meat and drink; but righteousness, and peace, and joy in the Holy Ghost.

14:17  Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.

14:17  V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém.

14:17  Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.

14:17  Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.

14:17  Non est enim regnum Dei esca et potus : sed justitia, et pax, et gaudium in Spiritu Sancto :

14:18  For he that in this serveth Christ pleaseth God and is approved of men.

14:18  For he that in these things serveth Christ is acceptable to God, and approved of men.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a ⌈lidé ho mají v úctě⌉.

14:18  Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.

14:18  qui enim in hoc servit Christo, placet Deo, et probatus est hominibus.

14:19  Therefore, let us follow after the things that are of peace and keep the things that are of edification, one towards another.

14:19  Let us therefore follow after the things which make for peace, and things wherewith one may edify another.

14:19  A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.

14:19  Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování.

14:19  A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování.

14:19  Protož následujme toho, což jest ku pokoji a k vzdělání společnému.

14:19  Itaque quæ pacis sunt, sectemur : et quæ ædificationis sunt, in invicem custodiamus.

14:20  Destroy not the work of God for meat. All things indeed are clean: but it is evil for that man who eateth with offence.

14:20  For meat destroy not the work of God. All things indeed are pure; but it is evil for that man who eateth with offence.

14:20  Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí.

14:20  Nenič Boží dílo kvůli jídlu! Jistě, „všechno je čisté,“ ale je špatné pohoršovat člověka jídlem.

14:20  Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který ⌈pohoršuje druhého tím, co⌉ jí.

14:20  Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.

14:20  Noli propter escam destruere opus Dei, omnia quidem sunt munda : sed malum est homini, qui per offendiculum manducat.

14:21  It is good not to eat flesh and not to drink wine: nor any thing whereby thy brother is offended or scandalized or made weak.

14:21  It is good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor any thing whereby thy brother stumbleth, or is offended, or is made weak.

14:21  Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.

14:21  Je lepší nejíst maso, nepít víno a vyvarovat se všeho, co tvého bratra uráží.

14:21  Je dobré nejíst maso a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].

14:21  Dobré jest nejísti masa a nepiti vína, ani na čem se koli uráží bratr tvůj, neb horší, aneb zemdlívá.

14:21  Bonum est non manducare carnem, et non bibere vinum, neque in quo frater tuus offenditur, aut scandalizatur, aut infirmatur.

14:22  Hast thou faith? Have it to thyself before God. Blessed is he that condemneth not himself in that which he alloweth.

14:22  Hast thou faith? have it to thyself before God. Happy is he that condemneth not himself in that thing which he alloweth.

14:22  Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.

14:22  Víru, kterou máš, si tedy nech před Bohem pro sebe. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje.

14:22  ⌈Víru, kterou máš ty, měj⌉ pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje sám sebe za to, co pokládá za správné.

14:22  Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.

14:22  Tu fidem habes ? penes temetipsum habe coram Deo. Beatus qui non judicat semetipsum in eo quod probat.

14:23  But he that discerneth, if he eat, is condemned; because not of faith. For all that is not of faith is sin.

14:23  And he that doubteth is damned if he eat, because he eateth not of faith: for whatsoever is not of faith is sin.

14:23  Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.

14:23  Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích.

14:23  Ten však, kdo pochybuje a jedl by, je odsouzen, ⌈protože nejednal na základě víry⌉. Všecko, co není z víry, je hřích.

14:23  Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, potupen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.

14:23  Qui autem discernit, si manducaverit, damnatus est : quia non ex fide. Omne autem, quod non est ex fide, peccatum est.