DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Romans - 14

14:1  Now him that is weak in faith, take unto you: not in disputes about thoughts.

14:1  Him that is weak in the faith receive ye, but not to doubtful disputations.

14:1  Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.

14:1  Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez hádek o názorech.

14:1  Slabého ve víře přijímejte, ale ⌈ne proto, abyste posuzovali jeho názory⌉.

14:1  Mdlého pak u víře přijímejte ne k hádkám o otázkách.

14:1  Him that is weak in the faith receive ye, [but] not to doubtful disputations.

14:1  Now accept one who is weak in faith, but not for disputes over opinions.

14:1  Him that is weak in the faith receive you, but not to doubtful disputations.

14:1  Infirmum autem in fide assumite, non in disceptationibus cogitationum.

14:2  For one believeth that he may eat all things: but he that is weak, let him eat herbs.

14:2  For one believeth that he may eat all things: another, who is weak, eateth herbs.

14:2  Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.

14:2  Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu.

14:2  Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu.

14:2  Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak mdlý jsa, jí zelí.

14:2  For one believeth that he may eat all things: another, who is weak, eateth herbs.

14:2  One man has faith to eat all things, but he who is weak eats only vegetables.

14:2  For one believes that he may eat all things: another, who is weak, eats herbs.

14:2  Alius enim credit se manducare omnia : qui autem infirmus est, olus manducet.

14:3  Let not him that eateth despise him that eateth not: and he that eateth not, let him not judge him that eateth. For God hath taken him to him.

14:3  Let not him that eateth despise him that eateth not; and let not him which eateth not judge him that eateth: for God hath received him.

14:3  Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.

14:3  Kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí – vždyť Bůh jej přijal!

14:3  Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal.

14:3  Ten kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nepotupuj, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.

14:3  Let not him that eateth, despise him that eateth not; and let not him who eateth not, judge him that eateth: for God hath received him.

14:3  Do not let him who eats despise him who does not eat. Do not let him who does not eat judge him who eats, for God has accepted him.

14:3  Let not him that eats despise him that eats not; and let not him which eats not judge him that eats: for God has received him.

14:3  Is qui manducat, non manducantem non spernat : et qui non manducat, manducantem non judicet : Deus enim illum assumpsit.

14:4  Who art thou that judgest another man's servant? To his own lord he standeth or falleth. And he shall stand: for God is able to make him stand.

14:4  Who art thou that judgest another man’s servant? to his own master he standeth or falleth. Yea, he shall be holden up: for God is able to make him stand.

14:4  Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

14:4  Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka? Před svým vlastním pánem obstojí, či selže. A on obstojí – Pán jej dokáže podepřít!

14:4  Kdo jsi ty, že soudíš cizího sluhu? ⌈Pro svého pána⌉ stojí nebo padá. A on bude stát, neboť Pán je mocen ho postavit.

14:4  Ty kdo jsi, abys tupil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, aneb padá. Budeť pak ustaven; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.

14:4  Who art thou that judgest another man's servant? to his own master he standeth or falleth: and he shall be held up: for God is able to make him stand.

14:4  Who are you who judge another's servant? To his own lord he stands or falls. Yes, he will be made to stand, for the Lord has power to make him stand.

14:4  Who are you that judge another man's servant? to his own master he stands or falls. Yes, he shall be held up: for God is able to make him stand.

14:4  Tu quis es, qui judicas alienum servum ? domino suo stat, aut cadit : stabit autem : potens est enim Deus statuere illum.

14:5  For one judgeth between day and day: and another judgeth every day. Let every man abound in his own sense.

14:5  One man esteemeth one day above another: another esteemeth every day alike. Let every man be fully persuaded in his own mind.

14:5  Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.

14:5  Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru.

14:5  Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen ⌈o tom, jak sám smýšlí⌉.

14:5  Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.

14:5  One man esteemeth one day above another: another esteemeth every day [alike]. Let every man be fully persuaded in his own mind.

14:5  One man esteems one day as more important. Another esteems every day alike. Let each man be fully assured in his own mind.

14:5  One man esteems one day above another: another esteems every day alike. Let every man be fully persuaded in his own mind.

14:5  Nam alius judicat diem inter diem : alius autem judicat omnem diem : unusquisque in suo sensu abundet.

14:6  He that regardeth the day regardeth it unto the Lord. And he that eateth eateth to the Lord: for he giveth thanks to God. And he that eateth not, to the Lord he eateth not and giveth thanks to God.

14:6  He that regardeth the day, regardeth it unto the Lord; and he that regardeth not the day, to the Lord he doth not regard it. He that eateth, eateth to the Lord, for he giveth God thanks; and he that eateth not, to the Lord he eateth not, and giveth God thanks.

14:6  Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

14:6  Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

14:6  Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu.

14:6  Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.

14:6  He that regardeth the day, regardeth [it] to the Lord: and he that regardeth not the day, to the Lord he doth not regard [it]. He that eateth, eateth to the Lord, for he giveth God thanks; and he that eateth not, to the Lord he eateth not, and giveth God thanks.

14:6  He who observes the day, observes it to the Lord. He who eats, eats to the Lord, for he gives God thanks. He who does not eat, to the Lord he does not eat, and gives God thanks.

14:6  He that regards the day, regards it to the Lord; and he that regards not the day, to the Lord he does not regard it. He that eats, eats to the Lord, for he gives God thanks; and he that eats not, to the Lord he eats not, and gives God thanks.

14:6  Qui sapit diem, Domino sapit, et qui manducat, Domino manducat : gratias enim agit Deo. Et qui non manducat, Domino non manducat, et gratias agit Deo.

14:7  For none of us liveth to himself: and no man dieth to himself.

14:7  For none of us liveth to himself, and no man dieth to himself.

14:7  Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,

14:7  Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

14:7  Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

14:7  Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.

14:7  For none of us liveth to himself, and no man dieth to himself.

14:7  For none of us lives to himself, and none dies to himself.

14:7  For none of us lives to himself, and no man dies to himself.

14:7  Nemo enim nostrum sibi vivit, et nemo sibi moritur.

14:8  For whether we live, we live unto the Lord: or whether we die, we die unto the Lord. Therefore, whether we live or whether we die, we are the Lord's.

14:8  For whether we live, we live unto the Lord; and whether we die, we die unto the Lord: whether we live therefore, or die, we are the Lord’s.

14:8  umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.

14:8  Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

14:8  Neboť žijeme–li, žijeme Pánu, umíráme–li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

14:8  Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.

14:8  For whether we live, we live to the Lord; and whether we die, we die to the Lord: whether we live therefore, or die, we are the Lord's.

14:8  For if we live, we live to the Lord. Or if we die, we die to the Lord. If therefore we live or die, we are the Lord's.

14:8  For whether we live, we live to the Lord; and whether we die, we die to the Lord: whether we live therefore, or die, we are the Lord's.

14:8  Sive enim vivemus, Domino vivimus : sive morimur, Domino morimur. Sive ergo vivimus, sive morimur, Domini sumus.

14:9  For to this end Christ died and rose again: that he might be Lord both of the dead and of the living.

14:9  For to this end Christ both died, and rose, and revived, that he might be Lord both of the dead and living.

14:9  Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.

14:9  Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil – aby byl Pánem živých i mrtvých.

14:9  Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, aby se stal Pánem mrtvých i živých.

14:9  Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.

14:9  For to this end Christ both died, and rose, and revived, that he might be Lord both of the dead and the living.

14:9  For to this end Christ died, and lived again, that he might be Lord of both the dead and the living.

14:9  For to this end Christ both died, and rose, and revived, that he might be Lord both of the dead and living.

14:9  In hoc enim Christus mortuus est, et resurrexit : ut et mortuorum et vivorum dominetur.

14:10  But thou, why judgest thou thy brother? Or thou, why dost thou despise thy brother? For we shall all stand before the judgment seat of Christ.

14:10  But why dost thou judge thy brother? or why dost thou set at nought thy brother? for we shall all stand before the judgment seat of Christ.

14:10  Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.

14:10  Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem.

14:10  Ty pak, proč soudíš svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží.

14:10  Ty pak proč potupuješ bratra svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.

14:10  But why dost thou judge thy brother? or why dost thou set at naught thy brother? for we shall all stand before the judgment-seat of Christ.

14:10  But you, why do you judge your brother? Or you again, why do you despise your brother? For we will all stand before the judgment seat of God.

14:10  But why do you judge your brother? or why do you set at nothing your brother? for we shall all stand before the judgment seat of Christ.

14:10  Tu autem quid judicas fratrem tuum ? aut tu quare spernis fratrem tuum ? omnes enim stabimus ante tribunal Christi.

14:11  For it is written: As I live, saith the Lord, every knee shall bow to me and every tongue shall confess to God.

14:11  For it is written, As I live, saith the Lord, every knee shall bow to me, and every tongue shall confess to God.

14:11  Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘

14:11  Jak je psáno: „Jakože jsem živ, praví Hospodin, každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk se vyzná Bohu.“

14:11  Neboť je napsáno: Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se ⌈přede mnou⌉ každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.

14:11  Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.

14:11  For it is written, [As] I live, saith the Lord, every knee shall bow to me, and every tongue shall confess to God.

14:11  For it is written, "'As I live,' says the Lord, 'to me every knee will bow. Every tongue will confess to God.'"

14:11  For it is written, As I live, said the Lord, every knee shall bow to me, and every tongue shall confess to God.

14:11  Scriptum est enim : Vivo ego, dicit Dominus, quoniam mihi flectetur omne genu : et omnis lingua confitebitur Deo.

14:12  Therefore every one of us shall render account to God for himself.

14:12  So then every one of us shall give account of himself to God.

14:12  Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.

14:12  Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.

14:12  Každý z nás tedy sám za sebe vydá početBohu.

14:12  A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.

14:12  So then every one of us shall give account of himself to God.

14:12  So then each one of us will give account of himself to God.

14:12  So then every one of us shall give account of himself to God.

14:12  Itaque unusquisque nostrum pro se rationem reddet Deo.

14:13  Let us not therefore judge one another any more. But judge this rather, that you put not a stumblingblock or a scandal in your brother's way.

14:13  Let us not therefore judge one another any more: but judge this rather, that no man put a stumblingblock or an occasion to fall in his brother’s way.

14:13  Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.

14:13  Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit.

14:13  Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu nebo svod.

14:13  Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, abyste nekladli úrazu neb pohoršení bratru.

14:13  Let us not therefore judge one another any more: but judge this rather, that no man put a stumbling-block, or an occasion to fall in [his] brother's way.

14:13  Therefore let us not judge one another any more, but judge this rather, that no man put a stumbling block in his brother's way, or an occasion for falling.

14:13  Let us not therefore judge one another any more: but judge this rather, that no man put a stumbling block or an occasion to fall in his brother's way.

14:13  Non ergo amplius invicem judicemus : sed hoc judicate magis, ne ponatis offendiculum fratri, vel scandalum.

14:14  I know, and am confident in the Lord Jesus, that nothing is unclean of itself: but to him that esteemeth any thing to be unclean, to him it is unclean.

14:14  I know, and am persuaded by the Lord Jesus, that there is nothing unclean of itself: but to him that esteemeth any thing to be unclean, to him it is unclean.

14:14  Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

14:14  Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté.

14:14  Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

14:14  Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.

14:14  I know, and am persuaded by the Lord Jesus, that [there is] nothing unclean by itself: but to him that esteemeth any thing to be unclean, to him [it is] unclean.

14:14  I know, and am persuaded in the Lord Jesus, that nothing is unclean of itself; except that to him who considers anything to be unclean, to him it is unclean.

14:14  I know, and am persuaded by the Lord Jesus, that there is nothing unclean of itself: but to him that esteems any thing to be unclean, to him it is unclean.

14:14  Scio, et confido in Domino Jesu, quia nihil commune per ipsum, nisi ei qui existimat quid commune esset, illi commune est.

14:15  For if, because of thy meat, thy brother be grieved, thou walkest not now according to charity. Destroy not him with thy meat, for whom Christ died.

14:15  But if thy brother be grieved with thy meat, now walkest thou not charitably. Destroy not him with thy meat, for whom Christ died.

14:15  Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!

14:15  Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus!

14:15  Zarmucuje–li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel!

14:15  Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.

14:15  But if thy brother is grieved with [thy] food, now walkest thou not charitably. Destroy not him with thy food, for whom Christ died.

14:15  Yet if because of food your brother is grieved, you walk no longer in love. Do not destroy with your food him for whom Christ died.

14:15  But if your brother be grieved with your meat, now walk you not charitably. Destroy not him with your meat, for whom Christ died.

14:15  Si enim propter cibum frater tuus contristatur, jam non secundum caritatem ambulas. Noli cibo tuo illum perdere, pro quo Christus mortuus est.

14:16  Let not then our good be evil spoken of.

14:16  Let not then your good be evil spoken of:

14:16  Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali.

14:16  Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle.

14:16  Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás dobré.

14:16  Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.

14:16  Let not then your good be evil spoken of:

14:16  Then do not let your good be slandered,

14:16  Let not then your good be evil spoken of:

14:16  Non ergo blasphemetur bonum nostrum.

14:17  For the kingdom of God is not meat and drink: but justice and peace and joy in the Holy Ghost.

14:17  For the kingdom of God is not meat and drink; but righteousness, and peace, and joy in the Holy Ghost.

14:17  Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.

14:17  V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém.

14:17  Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.

14:17  Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.

14:17  For the kingdom of God is not food and drink, but righteousness, and peace, and joy in the Holy Spirit.

14:17  for the Kingdom of God is not eating and drinking, but righteousness, peace, and joy in the Holy Spirit.

14:17  For the kingdom of God is not meat and drink; but righteousness, and peace, and joy in the Holy Ghost.

14:17  Non est enim regnum Dei esca et potus : sed justitia, et pax, et gaudium in Spiritu Sancto :

14:18  For he that in this serveth Christ pleaseth God and is approved of men.

14:18  For he that in these things serveth Christ is acceptable to God, and approved of men.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a ⌈lidé ho mají v úctě⌉.

14:18  Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.

14:18  For he that in these things serveth Christ, [is] acceptable to God, and approved by men.

14:18  For he who serves Christ in these things is acceptable to God and approved by men.

14:18  For he that in these things serves Christ is acceptable to God, and approved of men.

14:18  qui enim in hoc servit Christo, placet Deo, et probatus est hominibus.

14:19  Therefore, let us follow after the things that are of peace and keep the things that are of edification, one towards another.

14:19  Let us therefore follow after the things which make for peace, and things wherewith one may edify another.

14:19  A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.

14:19  Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování.

14:19  A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování.

14:19  Protož následujme toho, což jest ku pokoji a k vzdělání společnému.

14:19  Let us therefore follow after the things which make for peace, and things with which one may edify another.

14:19  So then, let us follow after things which make for peace, and things by which we may build one another up.

14:19  Let us therefore follow after the things which make for peace, and things with which one may edify another.

14:19  Itaque quæ pacis sunt, sectemur : et quæ ædificationis sunt, in invicem custodiamus.

14:20  Destroy not the work of God for meat. All things indeed are clean: but it is evil for that man who eateth with offence.

14:20  For meat destroy not the work of God. All things indeed are pure; but it is evil for that man who eateth with offence.

14:20  Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí.

14:20  Nenič Boží dílo kvůli jídlu! Jistě, „všechno je čisté,“ ale je špatné pohoršovat člověka jídlem.

14:20  Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který ⌈pohoršuje druhého tím, co⌉ jí.

14:20  Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.

14:20  For the sake of food, destroy not the work of God. All things indeed [are] pure; but [it is] evil for that man who eateth with offense.

14:20  Do not overthrow God's work for food's sake. All things indeed are clean, however it is evil for that man who creates a stumbling block by eating.

14:20  For meat destroy not the work of God. All things indeed are pure; but it is evil for that man who eats with offense.

14:20  Noli propter escam destruere opus Dei, omnia quidem sunt munda : sed malum est homini, qui per offendiculum manducat.

14:21  It is good not to eat flesh and not to drink wine: nor any thing whereby thy brother is offended or scandalized or made weak.

14:21  It is good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor any thing whereby thy brother stumbleth, or is offended, or is made weak.

14:21  Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.

14:21  Je lepší nejíst maso, nepít víno a vyvarovat se všeho, co tvého bratra uráží.

14:21  Je dobré nejíst maso a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].

14:21  Dobré jest nejísti masa a nepiti vína, ani na čem se koli uráží bratr tvůj, neb horší, aneb zemdlívá.

14:21  [It is] good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor [any thing] by which thy brother stumbleth, or is offended, or is made weak.

14:21  It is good to not eat meat, drink wine, nor do anything by which your brother stumbles.

14:21  It is good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor any thing whereby your brother stumbles, or is offended, or is made weak.

14:21  Bonum est non manducare carnem, et non bibere vinum, neque in quo frater tuus offenditur, aut scandalizatur, aut infirmatur.

14:22  Hast thou faith? Have it to thyself before God. Blessed is he that condemneth not himself in that which he alloweth.

14:22  Hast thou faith? have it to thyself before God. Happy is he that condemneth not himself in that thing which he alloweth.

14:22  Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.

14:22  Víru, kterou máš, si tedy nech před Bohem pro sebe. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje.

14:22  ⌈Víru, kterou máš ty, měj⌉ pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje sám sebe za to, co pokládá za správné.

14:22  Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.

14:22  Hast thou faith? have it to thyself before God. Happy [is] he that condemneth not himself in that thing which he alloweth.

14:22  Do you have faith? Have it to yourself before God. Happy is he who does not judge himself in that which he approves.

14:22  Have you faith? have it to yourself before God. Happy is he that comdemns not himself in that thing which he allows.

14:22  Tu fidem habes ? penes temetipsum habe coram Deo. Beatus qui non judicat semetipsum in eo quod probat.

14:23  But he that discerneth, if he eat, is condemned; because not of faith. For all that is not of faith is sin.

14:23  And he that doubteth is damned if he eat, because he eateth not of faith: for whatsoever is not of faith is sin.

14:23  Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.

14:23  Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích.

14:23  Ten však, kdo pochybuje a jedl by, je odsouzen, ⌈protože nejednal na základě víry⌉. Všecko, co není z víry, je hřích.

14:23  Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, potupen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.

14:23  And he that doubteth is damned if he eateth, because [he eateth] not from faith: for whatever [is] not from faith is sin.

14:23  But he who doubts is condemned if he eats, because it is not of faith; and whatever is not of faith is sin.

14:23  And he that doubts is damned if he eat, because he eats not of faith: for whatever is not of faith is sin.

14:23  Qui autem discernit, si manducaverit, damnatus est : quia non ex fide. Omne autem, quod non est ex fide, peccatum est.