CzeCEP - Hosea - 2

2:1  Izraelských synů bude však zase jak mořského písku: nikdo je nezměří, nikdo je nesečte. Na místě, kde se jim říká: „Nejste lid můj“, bude se jim říkat: „Synové živého Boha.“

2:2  Synové judští a synové izraelští budou pospolu shromážděni, ustanoví si jedinou hlavu a vyjdou z této země. Veliký bude den Jizreelu.

2:3  Řekněte svým bratřím: „Lide můj“, svým sestrám: „Omilostněná“.

2:4  Veďte spor proti své matce, veďte spor, vždyť ona není mou ženou a já nejsem jejím mužem. Ať odstraní ze své tváře znamení smilství, zprostřed svých ňader znak cizoložství!

2:5  Jinak ji svléknu do naha, vystavím ji, jak byla v den svého zrození. Učiním z ní poušť, obrátím ji v suchopár, umořím ji žízní.

2:6  Ani nad jejími syny se neslituji, jsou to synové smilstva.

2:7  Smilstva se dopouští jejich matka, hanebnosti jejich rodička; říká: „Půjdu za svými milenci, kteří mi dávají vodu a chléb, vlnu a len, olej a nápoje.“

2:8  Proto zahradím tvou cestu hložím. Postavím před ni zeď, aby nenašla své stezky.

2:9  Bude se honit za svými milenci, ale nedostihne je, bude je hledat, ale nenajde je. Pak si řekne: „Půjdu a vrátím se ke svému prvnímu muži, tehdy mi bývalo lépe než teď.“

2:10  Nechce pochopit, že já jsem jí dával obilí, mošt i čerstvý olej, že jsem ji zahrnoval stříbrem a zlatem - a oni to dávali Baalovi.

2:11  Proto vezmu své obilí zpět v jeho době, i mošt v příhodný čas; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jež měly přikrývat její nahotu.

2:12  Tehdy odkryji její hanbu před zraky jejích milenců. Žádný ji nevytrhne z mé ruky.

2:13  Všemu jejímu veselí učiním přítrž, jejím svátkům, novoluním i dnům odpočinku, všem jejím slavnostem.

2:14  Zpustoším její révu i fíkovník, o nichž říká: „To je má odměna, kterou mi dali moji milenci.“ Proměním je v divočinu, bude je požírat polní zvěř.

2:15  Ztrestám ji za dny baalů, že jim pálí kadidlo a zdobí se kroužkem a náhrdelníkem, že chodí za svými milenci a na mne zapomněla, je výrok Hospodinův.

2:16  Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci.

2:17  Zas jí dám její vinice, dolinu Akór jako bránu k naději. Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země.

2:18  V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: „Můj muži“, a nenazveš mě už: „Můj Baale“.

2:19  Odstraním z jejích úst jména baalů; jejich jména nebude už nikdo připomínat.

2:20  V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvem i se zeměplazy. Vymýtím ze země luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí.

2:21  Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním,

2:22  zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.

2:23  V onen den odpoví, je výrok Hospodinův, odpovím nebesům a ona odpovědí zemi,

2:24  země pak odpoví obilím moštu a oleji a ony odpovědí Jizreelu (to je Bůh rozsívá).

2:25  Vseji jej pro sebe do země, Neomilostněné budu milostiv, těm, kdo Nejsou-lid-můj, řeknu: „Tys můj lid“, a on řekne: „Můj Bože!“