DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - I Samuel - 1

1:1  There was a man of Ramathaimsophim, of Mount Ephraim, and his name was Elcana, the son of Jeroham, the son of Eliu, the son of Thohu, the son of Suph, an Ephraimite:

1:1  Now there was a certain man of Ramathaim–zophim, of mount Ephraim, and his name was Elkanah, the son of Jeroham, the son of Elihu, the son of Tohu, the son of Zuph, an Ephrathite:

1:1  Byl jeden muž z Ramatajim-sófímu, z Efrajimského pohoří; jmenoval se Elkána. Byl to Efratejec, syn Jeróchama, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova.

1:1  V Ramatajim byl jeden muž z Cufova rodu z Efraimských hor. Jmenoval se Elkána, syn Jerochama, syna Elihuova, syna Tochuova, syna Efraimce Cufa.

1:1  Byl jeden muž, z Ramatajim–sófímu, z ⌈Efrajimského pohoří,⌉ který se jmenoval Elkána, syn Jerocháma, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova, Efratejce.

1:1  Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského.

1:1  Fuit vir unus de Ramathaimsophim, de monte Ephraim, et nomen ejus Elcana, filius Jeroham, filii Eliu, filii Thohu, filii Suph, Ephrathæus :

1:2  And he had two wives, the name of one was Anna, and the name of the other Phenenna. Phenenna had children: but Anna had no children.

1:2  And he had two wives; the name of the one was Hannah, and the name of the other Peninnah: and Peninnah had children, but Hannah had no children.

1:2  Měl dvě ženy: jedna se jmenovala Chana a druhá Penina. Penina měla děti, Chana děti neměla.

1:2  Měl dvě ženy; jedna se jmenovala Hana a druhá Penina. Penina měla děti, ale Hana byla bezdětná.

1:2  Měl dvě ženy: Jméno jedné bylo Chana, jméno druhé Penina. Penina měla děti, ale Chana děti neměla.

1:2  A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí.

1:2  et habuit duas uxores, nomen uni Anna, et nomen secundæ Phenenna. Fueruntque Phenennæ filii : Annæ autem non erant liberi.

1:3  And this man went up out of his city upon the appointed days, to adore and to offer sacrifice to the Lord of hosts in Silo. And the two sons of Heli, Ophni and Phinees, were there priests of the Lord.

1:3  And this man went up out of his city yearly to worship and to sacrifice unto the Lord of hosts in Shiloh. And the two sons of Eli, Hophni and Phinehas, the priests of the Lord, were there.

1:3  Ten muž putoval rok co rok ze svého města, aby se klaněl Hospodinu zástupů a obětoval mu v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas.

1:3  Tento muž chodil každoročně ze svého města do Šíla, aby se tam klaněl a obětoval Hospodinu zástupů. Hospodinovými kněžími tam byli dva synové Elího, Chofni a Pinchas.

1:3  Tento muž přicházel ⌈rok co rok⌉ ze svého města, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas.

1:3  I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kněží Hospodinovi.

1:3  Et ascendebat vir ille de civitate sua statutis diebus, ut adoraret et sacrificaret Domino exercituum in Silo. Erant autem ibi duo filii Heli, Ophni et Phinees, sacerdotes Domini.

1:4  Now the day came, and Elcana offered sacrifice, and gave to Phenenna, his wife, and to all her sons and daughters, portions:

1:4  And when the time was that Elkanah offered, he gave to Peninnah his wife, and to all her sons and her daughters, portions:

1:4  Když nastal den, kdy Elkána obětoval, dával své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám díly z oběti;

1:4  Vždy, když přišel čas oběti, Elkána dal své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám porce masa,

1:4  Stávalo se v den, kdy Elkána obětoval, že dával své ženě Penině a všem jejím synům i jejím dcerám díly z oběti.

1:4  Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly.

1:4  Venit ergo dies, et immolavit Elcana, deditque Phenennæ uxori suæ, et cunctis filiis ejus et filiabus, partes :

1:5  But to Anna he gave one portion with sorrow, because he loved Anna. And the Lord had shut up her womb.

1:5  But unto Hannah he gave a worthy portion; for he loved Hannah: but the Lord had shut up her womb.

1:5  Chaně pak dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však uzavřel její lůno.

1:5  ale Haně dával dvojnásobnou porci. Miloval totiž Hanu, ačkoli jí Hospodin nedopřál plodnost.

1:5  Ale Chaně dával ⌈dvojnásobný díl,⌉ protože Chanu miloval; Hospodin však zavřel její lůno.

1:5  Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její.

1:5  Annæ autem dedit partem unam tristis, quia Annam diligebat. Dominus autem concluserat vulvam ejus.

1:6  Her rival also afflicted her, and troubled her exceedingly, insomuch that she upbraided her, that the Lord had shut up her womb:

1:6  And her adversary also provoked her sore, for to make her fret, because the Lord had shut up her womb.

1:6  Její protivnice ji ustavičně urážela, že Hospodin uzavřel její lůno, jen aby jí dráždila.

1:6  Její protivnice ji ale nesnesitelně ponižovala a trápila kvůli tomu, že jí Hospodin nedopřál plodnost.

1:6  Její protivnice ji velmi provokovala ke hněvu, jen aby ji rozzlobila kvůli tomu, že Hospodin zavřel její lůno.

1:6  Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její.

1:6  Affligebat quoque eam æmula ejus, et vehementer angebat, in tantum ut exprobraret quod Dominus conclusisset vulvam ejus :

1:7  And thus she did every year, when the time returned, that they went up to the temple of the Lord: and thus she provoked her: but Anna wept, and did not eat.

1:7  And as he did so year by year, when she went up to the house of the Lord, so she provoked her; therefore she wept, and did not eat.

1:7  Tak tomu bývalo každého roku. Pokaždé, když putovala do Hospodinova domu, tak ji urážela, že Chana pro pláč ani nejedla.

1:7  A tak to bývalo rok co rok, kdykoli šla do Hospodinovy svatyně. Jednou ji ponižovala tak, že se rozplakala a nemohla ani jíst.

1:7  To se dělo rok co rok; pokaždé, když přicházela do Hospodinova domu, takto ji provokovala ke hněvu. Proto Chana plakala a nejedla.

1:7  To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.

1:7  sicque faciebat per singulos annos : cum redeunte tempore ascenderent ad templum Domini, et sic provocabat eam : porro illa flebat, et non capiebat cibum.

1:8  Then Elcana, her husband, said to her: Anna, why weepest thou? and why dost thou not eat? and why dost thou afflict thy heart? Am not I better to thee than ten children?

1:8  Then said Elkanah her husband to her, Hannah, why weepest thou? and why eatest thou not? and why is thy heart grieved? am not I better to thee than ten sons?

1:8  Její muž Elkána ji uklidňoval: „Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám víc než deset synů?“

1:8  Její muž Elkána jí řekl: „Proč pláčeš, Hano? Proč nejíš? Proč si to tak bereš k srdci? Nejsem snad pro tebe lepší než deset synů?“

1:8  Její muž Elkána jí řekl: Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi skleslá na mysli? Cožpak nejsem pro tebe lepší nežli deset synů?

1:8  Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů?

1:8  Dixit ergo ei Elcana vir suus : Anna, cur fles ? et quare non comedis ? et quam ob rem affligitur cor tuum ? numquid non ego melior tibi sum, quam decem filii ?

1:9  So Anna arose after she had eaten and drunk in Silo: And Heli, the priest, sitting upon a stool before the door of the temple of the Lord;

1:9  So Hannah rose up after they had eaten in Shiloh, and after they had drunk. Now Eli the priest sat upon a seat by a post of the temple of the Lord.

1:9  Jednou, když v Šílu pojedli a popili, Chana vstala, zatímco kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu,

1:9  Když potom v Šílu pojedli a popili, Hana vstala. U veřejí Hospodinova svatostánku právě seděl na stolci kněz Elí.

1:9  ⌈Po jednom takovém jídle a pití⌉ v Šílu Chana vstala. (Kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu.)

1:9  Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova.

1:9  Surrexit autem Anna postquam comederat et biberat in Silo. Et Heli sacerdote sedente super sellam ante postes templi Domini,

1:10  As Anna had her heart full of grief, she prayed to the Lord, shedding many tears,

1:10  And she was in bitterness of soul, and prayed unto the Lord, and wept sore.

1:10  a v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala.

1:10  Hana se tehdy v hluboké úzkosti modlila k Hospodinu a s velikým pláčem

1:10  V duši měla hořkost, modlila se k Hospodinu a velmi plakala.

1:10  Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi.

1:10  cum esset Anna amaro animo, oravit ad Dominum, flens largiter,

1:11  And she made a vow, saying: O Lord of hosts, if thou wilt look down, and wilt be mindful of me, and not forget thy handmaid, and wilt give to thy servant a manchild: I will give him to the Lord all the days of his life, and no razor shall come upon his head.

1:11  And she vowed a vow, and said, O Lord of hosts, if thou wilt indeed look on the affliction of thine handmaid, and remember me, and not forget thine handmaid, but wilt give unto thine handmaid a man child, then I will give him unto the Lord all the days of his life, and there shall no razor come upon his head.

1:11  Složila slib. Řekla: „Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš, ale daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě, Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne.“

1:11  složila tento slib: „Hospodine zástupů, kéž bys laskavě shlédl na trápení své služebnice a pomyslel na mě! Nezapomeneš-li na svou služebnici, ale dáš jí syna, pak ho na celý život odevzdám Hospodinu a jeho hlavy se nikdy nedotkne břitva.“

1:11  Učinila slib. Řekla: Hospodine zástupů, jestliže opravdu pohlédneš na soužení své otrokyně a vzpomeneš na mě, nezapomeneš na svou otrokyni a dáš své otrokyni ⌈mužského potomka,⌉ dám ho Hospodinu pro všechny dny jeho života a břitva nepřijde na jeho hlavu.

1:11  A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho.

1:11  et votum vovit, dicens : Domine exercituum, si respiciens videris afflictionem famulæ tuæ, et recordatus mei fueris, nec oblitus ancillæ tuæ, dederisque servæ tuæ sexum virilem : dabo eum Domino omnibus diebus vitæ ejus, et novacula non ascendet super caput ejus.

1:12  And it came to pass, as she multiplied prayers before the Lord, that Heli observed her mouth.

1:12  And it came to pass, as she continued praying before the Lord, that Eli marked her mouth.

1:12  Když se před Hospodinem tolik modlila, Élí dával pozor na její ústa.

1:12  Když se tak před Hospodinem modlila, Elí si všiml jejích úst.

1:12  Stalo se, že když ⌈se zabrala do modlitby⌉ před Hospodinem, Élí pozoroval její ústa.

1:12  I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor měl na ústa její.

1:12  Factum est autem, cum illa multiplicaret preces coram Domino, ut Heli observaret os ejus.

1:13  Now Anna spoke in her heart, and only her lips moved, but her voice was not heard at all. Heli therefore thought her to be drunk,

1:13  Now Hannah, she spake in her heart; only her lips moved, but her voice was not heard: therefore Eli thought she had been drunken.

1:13  Chana hovořila jen v srdci a pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas nebylo slyšet, takže ji Élí pokládal za opilou.

1:13  Hana totiž promlouvala srdcem, rty se jí chvěly, ale protože její hlas nebylo slyšet, Elí si myslel, že je opilá.

1:13  Chana mluvila ve svém srdci, jenom její rty se pohybovaly, ale její hlas slyšet nebylo. Proto si o ní Élí myslel, že je opilá.

1:13  Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla.

1:13  Porro Anna loquebatur in corde suo, tantumque labia illius movebantur, et vox penitus non audiebatur. Æstimavit ergo eam Heli temulentam,

1:14  And said to her: How long wilt thou be drunk? digest a little the wine, of which thou hast taken too much.

1:14  And Eli said unto her, How long wilt thou be drunken? put away thy wine from thee.

1:14  Řekl jí proto: „Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!“

1:14  Proto jí Elí řekl: „Jak dlouho tu budeš opilá? Prober se!“

1:14  Élí jí řekl: Jak dlouho budeš opilá? ⌈Odlož to víno!⌉

1:14  Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína svého.

1:14  dixitque ei : Usquequo ebria eris ? digere paulisper vinum, quo mades.

1:15  Anna answering, said: Not so, my lord: for I am an exceeding unhappy woman, and have drunk neither wine nor any strong drink, but I have poured out my soul before the Lord.

1:15  And Hannah answered and said, No, my lord, I am a woman of a sorrowful spirit: I have drunk neither wine nor strong drink, but have poured out my soul before the Lord.

1:15  Ale Chana odpověděla: „Nikoli, můj pane; jsem žena hluboce zarmoucená. Nepila jsem víno ani jiný opojný nápoj, pouze jsem vylévala před Hospodinem svou duši.

1:15  Hana mu ale odpověděla: „Tak to není, můj pane. Jsem jen zdrcená. Nepila jsem víno ani pivo; jen jsem si vylévala duši před Hospodinem.

1:15  Chana odpověděla: Ne, můj pane. Jsem žena ⌈obtížená na duchu.⌉ Nepila jsem víno ani pivo, ale vylévala jsem svou duši před Hospodinem.

1:15  Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem.

1:15  Respondens Anna : Nequaquam, inquit, domine mi : nam mulier infelix nimis ego sum : vinumque et omne quod inebriare potest, non bibi, sed effudi animam meam in conspectu Domini.

1:16  Count not thy handmaid for one of the daughters of Belial: for out of the abundance of my sorrow and grief have I spoken till now.

1:16  Count not thine handmaid for a daughter of Belial: for out of the abundance of my complaint and grief have I spoken hitherto.

1:16  Nepokládej svou služebnici za ženu ničemnou. Vždyť až dosud jsem mluvila ze své velké beznaděje a žalosti.“

1:16  Nepokládej svou služebnici za ničemnou ženu. Modlila jsem se tu z velikého zármutku a rozrušení.“

1:16  Nepokládej svou otrokyni za ničemnici, neboť doposud jsem mluvila ⌈kvůli množství otravování a provokací vůči mně.⌉

1:16  Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad.

1:16  Ne reputes ancillam tuam quasi unam de filiabus Belial : quia ex multitudine doloris et mœroris mei locuta sum usque in præsens.

1:17  Then Heli said to her: Go in peace: and the God of Israel grant thee thy petition, which thou hast asked of him.

1:17  Then Eli answered and said, Go in peace: and the God of Israel grant thee thy petition that thou hast asked of him.

1:17  Élí odpověděl: „Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila.“

1:17  „Jdi v pokoji,“ řekl jí na to Elí, „a kéž ti Bůh Izraele dá, o co jsi ho úpěnlivě prosila.“

1:17  Élí odpověděl: ⌈Jdi v pokoji!⌉ Ať ti Bůh Izraele dá to, co jsi od něj žádala.

1:17  Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila.

1:17  Tunc Heli ait ei : Vade in pace : et Deus Israël det tibi petitionem tuam quam rogasti eum.

1:18  And she said: Would to God thy handmaid may find grace in thy eyes. So the woman went on her way, and ate, and her countenance was no more changed.

1:18  And she said, Let thine handmaid find grace in thy sight. So the woman went her way, and did eat, and her countenance was no more sad.

1:18  Ona na to řekla: „Kéž tvá služebnice najde u tebe milost!“ Potom ta žena šla svou cestou, pojedla a její tvář už nebyla smutná.

1:18  „Jsi ke své služebnici tak laskav!“ řekla Hana, a když odešla, pojedla a smutek z její tváře zmizel.

1:18  Řekla: Kéž tvá služka nalezne ⌈milost ve tvých očích!⌉ Potom ta žena šla svou cestou, najedla se a její tvář už nebyla smutná.

1:18  I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná.

1:18  Et illa dixit : Utinam inveniat ancilla tua gratiam in oculis tuis. Et abiit mulier in viam suam, et comedit, vultusque illius non sunt amplius in diversa mutati.

1:19  And they rose in the morning, and worshipped before the Lord: and they returned, and came into their house at Ramatha. And Elcana knew Anna his wife: And the Lord remembered her.

1:19  And they rose up in the morning early, and worshipped before the Lord, and returned, and came to their house to Ramah: and Elkanah knew Hannah his wife; and the Lord remembered her.

1:19  Za časného jitra se poklonili před Hospodinem a vraceli se. Když přišli do svého domu do Rámy, Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin se na ni rozpomenul.

1:19  Časně ráno vstali, a když se poklonili Hospodinu, vydali se zpátky domů do Rámy. Elkána se pak se svou ženou Hanou miloval a Hospodin na ni nezapomněl.

1:19  Časně ráno vstali, poklonili se před Hospodinem a vraceli se zpět, až přišli do svého domu v Rámě. Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin si na ni vzpomněl.

1:19  I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.

1:19  Et surrexerunt mane, et adoraverunt coram Domino : reversique sunt, et venerunt in domum suam Ramatha. Cognovit autem Elcana Annam uxorem suam : et recordatus est ejus Dominus.

1:20  And it came to pass when the time was come about, Anna conceived and bore a son, and called his name Samuel: because she had asked him of the Lord.

1:20  Wherefore it came to pass, when the time was come about after Hannah had conceived, that she bare a son, and called his name Samuel, saying, Because I have asked him of the Lord.

1:20  Chana otěhotněla, a než uplynul rok, porodila syna a pojmenovala ho Samuel (to je Vyslyšel Bůh). Řekla: „Vždyť jsem si ho vyprosila od Hospodina.“

1:20  Než se rok s rokem sešel, Hana počala a porodila syna. Dala mu jméno Samuel, Vyslyšel Bůh, neboť řekla: „Vyprosila jsem ho od Hospodina.“

1:20  Stalo se ⌈na konci roku,⌉ že Chana otěhotněla a porodila syna. Pojmenovala ho Samuel, neboť řekla: Vyžádala jsem si ho od Hospodina.

1:20  I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu.

1:20  Et factum est post circulum dierum, concepit Anna, et peperit filium : vocavitque nomen ejus Samuel, eo quod a Domino postulasset eum.

1:21  And Elcana, her husband, went up, and all his house, to offer to the Lord the solemn sacrifice, and his vow.

1:21  And the man Elkanah, and all his house, went up to offer unto the Lord the yearly sacrifice, and his vow.

1:21  Ten muž Elkána putoval opět s celým svým domem, aby Hospodinu obětoval výroční oběť a splnil svůj slib.

1:21  Když se pak Elkána znovu vydal s celou svou rodinou předložit Hospodinu výroční oběť a splnit svůj slib,

1:21  Potom ten muž Elkána šel s celým svým domem, aby obětoval Hospodinu každoroční oběť a splnil svůj slib.

1:21  Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj.

1:21  Ascendit autem vir ejus Elcana, et omnis domus ejus, ut immolaret Domino hostiam solemnem, et votum suum.

1:22  But Anna went not up: for she said to her husband: I will not go till the child be weaned, and till I may carry him, that he may appear before the Lord, and may abide always there.

1:22  But Hannah went not up; for she said unto her husband, I will not go up until the child be weaned, and then I will bring him, that he may appear before the Lord, and there abide for ever.

1:22  Ale Chana s ním neputovala. Řekla svému muži: „Až bude chlapec odstaven, přivedu ho, aby se ukázal před Hospodinem a zůstal tam navždy.“

1:22  Hana nešla. „Až chlapce odkojím,“ řekla svému muži, „přivedu ho před Hospodina a zůstane tam navždy.“

1:22  Chana však nešla, protože řekla svému muži: Až bude chlapec odstaven, tehdy ho přivedu, aby se ukázal ⌈před Hospodinem⌉ a zůstal tam navždy.

1:22  Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky.

1:22  Et Anna non ascendit : dixit enim viro suo : Non vadam donec ablactetur infans, et ducam eum, ut appareat ante conspectum Domini, et maneat ibi jugiter.

1:23  And Elcana, her husband, said to her: Do what seemeth good to thee, and stay till thou wean him: and I pray that the Lord may fulfil his word. So the woman staid at home, and gave her son suck, till she weaned him.

1:23  And Elkanah her husband said unto her, Do what seemeth thee good; tarry until thou have weaned him; only the Lord establish his word. So the woman abode, and gave her son suck until she weaned him.

1:23  Nato jí její muž Elkána odpověděl: „Učiň, co pokládáš za dobré. Zůstaň, dokud ho neodstavíš. Kéž Hospodin utvrdí své slovo!“ Žena tedy zůstávala doma a kojila svého synka, dokud ho neodstavila.

1:23  „Dělej, jak myslíš,“ řekl jí na to Elkána. „Zůstaň tu, než ho odkojíš, a kéž Hospodin přivede tvůj slib k naplnění.“ A tak ta žena zůstala se svým synkem a pečovala o něj, dokud ho neodkojila.

1:23  Nato jí její muž Elkána řekl: Udělej, co je ⌈ti libo.⌉ Zůstaň, dokud ho neodstavíš. Jen ať Hospodin naplní své slovo. Žena tedy zůstala a kojila svého syna, dokud ho neodstavila.

1:23  I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala.

1:23  Et ait ei Elcana vir suus : Fac quod bonum tibi videtur, et mane donec ablactes eum : precorque ut impleat Dominus verbum suum. Mansit ergo mulier, et lactavit filium suum, donec amoveret eum a lacte.

1:24  And after she had weaned him, she carried him with her, with three calves, and three bushels of flour, and a bottle of wine, and she brought him to the house of the Lord in Silo. Now the child was as yet very young:

1:24  And when she had weaned him, she took him up with her, with three bullocks, and one ephah of flour, and a bottle of wine, and brought him unto the house of the Lord in Shiloh: and the child was young.

1:24  Když ho odstavila, vzala ho s sebou, a s ním tři býčky, jednu éfu bílé mouky a měch vína, a uvedla ho do Hospodinova domu v Šílu. Chlapec byl ještě malý.

1:24  A když ho odkojila, vzala tříletého býčka, efu mouky a džbán vína a odvedla chlapce do Hospodinovy svatyně v Šílu. Bylo to ještě malé dítě.

1:24  Když ho odstavila, přivedla ho s sebou, k tomu tři býčky, jednu éfu mouky a měch vína. Přivedla ho do Hospodinova domu v Šílu. ⌈Chlapec byl ještě malý.⌉

1:24  Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé.

1:24  Et adduxit eum secum, postquam ablactaverat, in vitulis tribus, et tribus modiis farinæ, et amphora vini, et adduxit eum ad domum Domini in Silo. Puer autem erat adhuc infantulus :

1:25  And they immolated a calf, and offered the child to Heli.

1:25  And they slew a bullock, and brought the child to Eli.

1:25  Porazili býčka a uvedli chlapce k Élímu.

1:25  Býčka porazili a chlapce přivedli k Elímu.

1:25  Zabili býčka a přivedli chlapce k Élímu.

1:25  Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí.

1:25  et immolaverunt vitulum, et obtulerunt puerum Heli.

1:26  And Anna said: I beseech thee, my lord, as thy soul liveth, my lord: I am that woman, who stood before thee here praying to the Lord.

1:26  And she said, Oh my lord, as thy soul liveth, my lord, I am the woman that stood by thee here, praying unto the Lord.

1:26  Chana řekla: „Dovol, můj pane, při tvém životě, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu.

1:26  „Můj pane,“ řekla Hana, „poslyš prosím. Jakože jsi, můj pane, živ, já jsem ta žena, která tu poblíž tebe stála a modlila se k Hospodinu.

1:26  Řekla: Dovol, můj pane! Jakože jsi živ, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu.

1:26  Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu.

1:26  Et ait Anna : Obsecro mi domine, vivit anima tua, domine : ego sum illa mulier, quæ steti coram te hic orans Dominum.

1:27  For this child did I pray, and the Lord hath granted me my petition, which I asked of him.

1:27  For this child I prayed; and the Lord hath given me my petition which I asked of him:

1:27  Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal, zač jsem ho tak naléhavě prosila.

1:27  Za toto dítě jsem se tehdy modlila a Hospodin mi dal, o co jsem ho úpěnlivě prosila.

1:27  Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal to, co jsem od něj žádala.

1:27  Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho.

1:27  Pro puero isto oravi, et dedit mihi Dominus petitionem meam quam postulavi eum.

1:28  Therefore I also have lent him to the Lord all the days of his life, he shall be lent to the Lord. And they adored the Lord there. And Anna prayed, and said:

1:28  Therefore also I have lent him to the Lord; as long as he liveth he shall be lent to the Lord. And he worshipped the Lord there.

1:28  Vyprosila jsem si ho přece od Hospodina, aby byl jeho po všechny dny, co bude živ. Je vyprošený pro Hospodina.“ I poklonil se tam Hospodinu.

1:28  Teď ho tedy odevzdávám Hospodinu, aby mu patřil po celý svůj život.“ A poklonili se tam Hospodinu.

1:28  Proto jsem ho také propůjčila, po všechny dny, co bude žít, je propůjčen Hospodinu. A klaněli se tam Hospodinu.

1:28  Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu.

1:28  Idcirco et ego commodavi eum Domino cunctis diebus quibus fuerit commodatus Domino. Et adoraverunt ibi Dominum. Et oravit Anna, et ait :