DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Luke - 16

16:1  And he said also to his disciples: There was a certain rich man who had a steward: and the same was accused unto him, that he had wasted his goods.

16:1  And he said also unto his disciples, There was a certain rich man, which had a steward; and the same was accused unto him that he had wasted his goods.

16:1  Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.

16:1  Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem.

16:1  Učedníkům také říkal: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek.

16:1  Pravil pak i učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.

16:1  Dicebat autem et ad discipulos suos : Homo quidam erat dives, qui habebat villicum : et hic diffamatus est apud illum quasi dissipasset bona ipsius.

16:2  And he called him and said to him: How is it that I hear this of thee? Give an account of thy stewardship: for now thou canst be steward no longer.

16:2  And he called him, and said unto him, How is it that I hear this of thee? give an account of thy stewardship; for thou mayest be no longer steward.

16:2  Zavolal ho a řekl mu: ‚Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘

16:2  Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘

16:2  Zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.

16:2  I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vládařství svého, nebo již nebudeš moci déle vládnouti.

16:2  Et vocavit illum, et ait illi : Quid hoc audio de te ? redde rationem villicationis tuæ : jam enim non poteris villicare.

16:3  And the steward said within himself: What shall I do, because my lord taketh away from me the stewardship? To dig I am not able; to beg I am ashamed.

16:3  Then the steward said within himself, What shall I do? for my lord taketh away from me the stewardship: I cannot dig; to beg I am ashamed.

16:3  Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.

16:3  Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím…

16:3  Správce si řekl: Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.

16:3  I dí vládař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vládařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.

16:3  Ait autem villicus intra se : Quid faciam, quia dominus meus aufert a me villicationem ? Fodere non valeo, mendicare erubesco.

16:4  I know what I will do, that when I shall be removed from the stewardship, they may receive me into their houses.

16:4  I am resolved what to do, that, when I am put out of the stewardship, they may receive me into their houses.

16:4  Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘

16:4  Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘

16:4  Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.

16:4  Vím, co učiním, aby, když budu zsazen z vládařství, přijali mne do svých domů.

16:4  Scio quid faciam, ut, cum amotus fuero a villicatione, recipiant me in domos suas.

16:5  Therefore, calling together every one of his lord's debtors, he said to the first: How much dost thou owe my lord?

16:5  So he called every one of his lord’s debtors unto him, and said unto the first, How much owest thou unto my lord?

16:5  Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘

16:5  Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘

16:5  A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: Kolik dlužíš mému pánovi?

16:5  I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?

16:5  Convocatis itaque singulis debitoribus domini sui, dicebat primo : Quantum debes domino meo ?

16:6  But he said: An hundred barrels of oil. And he said to him: Take thy bill and sit down quickly and write fifty.

16:6  And he said, An hundred measures of oil. And he said unto him, Take thy bill, and sit down quickly, and write fifty.

16:6  Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘

16:6  ‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘

16:6  On řekl: Sto věder oleje. Řekl mu: Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.

16:6  A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.

16:6  At ille dixit : Centum cados olei. Dixitque illi : Accipe cautionem tuam : et sede cito, scribe quinquaginta.

16:7  Then he said to another: And how much dost thou owe? Who said: An hundred quarters of wheat. He said to him: Take thy bill and write eighty.

16:7  Then said he to another, And how much owest thou? And he said, An hundred measures of wheat. And he said unto him, Take thy bill, and write fourscore.

16:7  Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘

16:7  Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘

16:7  Pak řekl druhému: Ty dlužíš kolik? On řekl: Sto měr pšenice. Říká mu: Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.

16:7  Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.

16:7  Deinde alii dixit : Tu vero quantum debes ? Qui ait : Centum coros tritici. Ait illi : Accipe litteras tuas, et scribe octoginta.

16:8  And the lord commended the unjust steward, forasmuch as he had done wisely: for the children of this world are wiser in their generation than the children of light.

16:8  And the lord commended the unjust steward, because he had done wisely: for the children of this world are in their generation wiser than the children of light.

16:8  Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.

16:8  A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal rozumně! Synové světa totiž bývají ve svých záležitostech rozumnější než synové světla.

16:8  A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla.

16:8  I pochválil ten pán vládaře toho nepravého, že opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, než synové světla v svých věcech.

16:8  Et laudavit dominus villicum iniquitatis, quia prudenter fecisset : quia filii hujus sæculi prudentiores filiis lucis in generatione sua sunt.

16:9  And I say to you: Make unto you friends of the mammon of iniquity: that when you shall fail, they may receive you into everlasting dwellings.

16:9  And I say unto you, Make to yourselves friends of the mammon of unrighteousness; that, when ye fail, they may receive you into everlasting habitations.

16:9  Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.

16:9  Říkám vám tedy: I špinavými penězi, které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků.

16:9  A já vám pravím: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů.

16:9  I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do oněch věčných stanů.

16:9  Et ego vobis dico : facite vobis amicos de mammona iniquitatis : ut, cum defeceritis, recipiant vos in æterna tabernacula.

16:10  He that is faithful in that which is least is faithful also in that which is greater: and he that is unjust in that which is little is unjust also in that which is greater.

16:10  He that is faithful in that which is least is faithful also in much: and he that is unjust in the least is unjust also in much.

16:10  Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.

16:10  Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém.

16:10  Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém.

16:10  Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.

16:10  Qui fidelis est in minimo, et in majori fidelis est : et qui in modico iniquus est, et in majori iniquus est.

16:11  If then you have not been faithful in the unjust mammon, who will trust you with that which is the true?

16:11  If therefore ye have not been faithful in the unrighteous mammon, who will commit to your trust the true riches?

16:11  Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?

16:11  Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství?

16:11  Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství?

16:11  Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrni jste nebyli, spravedlivé kdo vám svěří?

16:11  Si ergo in iniquo mammona fideles non fuistis quod verum est, quis credet vobis ?

16:12  And if you have not been faithful in that which is another's, who will give you that which is your own?

16:12  And if ye have not been faithful in that which is another man’s, who shall give you that which is your own?

16:12  Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?

16:12  A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?

16:12  A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?

16:12  A když jste v cizím věrni nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?

16:12  Et si in alieno fideles non fuistis, quod vestrum est, quis dabit vobis ?

16:13  No servant can serve two masters: for either he will hate the one and love the other: or he will hold to the one and despise the other. You cannot serve God and mammon.

16:13  No servant can serve two masters: for either he will hate the one, and love the other; or else he will hold to the one, and despise the other. Ye cannot serve God and mammon.

16:13  Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“

16:13  Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“

16:13  Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

16:13  Žádný čeledín nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.

16:13  Nemo servus potest duobus dominis servire : aut enim unum odiet, et alterum diliget : aut uni adhærebit, et alterum contemnet. Non potestis Deo servire et mammonæ.

16:14  Now the Pharisees, who were covetous, heard all these things: and they derided him.

16:14  And the Pharisees also, who were covetous, heard all these things: and they derided him.

16:14  Toto slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.

16:14  Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmívali.

16:14  Toto všechno slyšeli [i] farizeové, kteří byli lakomí, a vysmívali se mu.

16:14  Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.

16:14  Audiebant autem omnia hæc pharisæi, qui erant avari : et deridebant illum.

16:15  And he said to them: you are they who justify yourselves before men, but God knoweth your hearts. For that which is high to men is an abomination before God.

16:15  And he said unto them, Ye are they which justify yourselves before men; but God knoweth your hearts: for that which is highly esteemed among men is abomination in the sight of God.

16:15  Řekl jim: „Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.

16:15  Ježíš jim ale řekl: „Vy chcete před lidmi vypadat spravedlivě, ale Bůh zná vaše srdce. Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost!

16:15  Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými, Bůh však zná vaše srdce; neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost.

16:15  I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.

16:15  Et ait illis : Vos estis qui justificatis vos coram hominibus : Deus autem novit corda vestra : quia quod hominibus altum est, abominatio est ante Deum.

16:16  The law and the prophets were until John. From that time the kingdom of God is preached: and every one useth violence towards it.

16:16  The law and the prophets were until John: since that time the kingdom of God is preached, and every man presseth into it.

16:16  Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup.

16:16  Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí.

16:16  Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý ⌈je do něho naléhavě zván⌉.

16:16  Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.

16:16  Lex et prophetæ usque ad Joannem : ex eo regnum Dei evangelizatur, et omnis in illud vim facit.

16:17  And it is easier for heaven and earth to pass than one tittle of the law to fall.

16:17  And it is easier for heaven and earth to pass, than one tittle of the law to fail.

16:17  Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.

16:17  Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona!

16:17  Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona.

16:17  Snázeť jest zajisté nebi i zemi pominouti, nežli v zákoně jednomu tytlíku zahynouti.

16:17  Facilius est autem cælum et terram præterire, quam de lege unum apicem cadere.

16:18  Every one that putteth away his wife and marrieth another committeth adultery: and he that marrieth her that is put away from her husband committeth adultery.

16:18  Whosoever putteth away his wife, and marrieth another, committeth adultery: and whosoever marrieth her that is put away from her husband committeth adultery.

16:18  Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž pustil, cizoloží.

16:18  Každý, kdo zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; také ten, kdo si bere zapuzenou, cizoloží.“

16:18  Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“

16:18  Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.

16:18  Omnis qui dimittit uxorem suam et alteram ducit, mœchatur : et qui dimissam a viro ducit, mœchatur.

16:19  There was a certain rich man who was clothed in purple and fine linen and feasted sumptuously every day.

16:19  There was a certain rich man, which was clothed in purple and fine linen, and fared sumptuously every day:

16:19  Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.

16:19  „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval.

16:19  „Byl jeden bohatý člověk, a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval.

16:19  Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.

16:19  Homo quidam erat dives, qui induebatur purpura et bysso, et epulabatur quotidie splendide.

16:20  And there was a certain beggar, named Lazarus, who lay at his gate, full of sores,

16:20  And there was a certain beggar named Lazarus, which was laid at his gate, full of sores,

16:20  U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,

16:20  Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů

16:20  U jeho vrat lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,

16:20  A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý,

16:20  Et erat quidam mendicus, nomine Lazarus, qui jacebat ad januam ejus, ulceribus plenus,

16:21  Desiring to be filled with the crumbs that fell from the rich man's table. And no one did give him: moreover the dogs came and licked his sores.

16:21  And desiring to be fed with the crumbs which fell from the rich man’s table: moreover the dogs came and licked his sores.

16:21  a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.

16:21  a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy.

16:21  a toužil se nasytit aspoň ⌈tím, co padalo⌉ ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy.

16:21  Žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.

16:21  cupiens saturari de micis quæ cadebant de mensa divitis, et nemo illi dabat : sed et canes veniebant, et lingebant ulcera ejus.

16:22  And it came to pass that the beggar died and was carried by the angels into Abraham's bosom. And the rich man also died: and he was buried in hell.

16:22  And it came to pass, that the beggar died, and was carried by the angels into Abraham’s bosom: the rich man also died, and was buried;

16:22  I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.

16:22  Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.

16:22  Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben.

16:22  I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.

16:22  Factum est autem ut moreretur mendicus, et portaretur ab angelis in sinum Abrahæ. Mortuus est autem et dives, et sepultus est in inferno.

16:23  And lifting up his eyes when he was in torments, he saw Abraham afar off and Lazarus in his bosom:

16:23  And in hell he lift up his eyes, being in torments, and seeth Abraham afar off, and Lazarus in his bosom.

16:23  A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.

16:23  Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí.

16:23  A když v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně.

16:23  Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho.

16:23  Elevans autem oculos suos, cum esset in tormentis, vidit Abraham a longe, et Lazarum in sinu ejus :

16:24  And he cried and said: Father Abraham, have mercy on me and send Lazarus, that he may dip the tip of his finger in water to cool my tongue: for I am tormented in this flame.

16:24  And he cried and said, Father Abraham, have mercy on me, and send Lazarus, that he may dip the tip of his finger in water, and cool my tongue; for I am tormented in this flame.

16:24  Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘

16:24  ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘

16:24  I zvolal: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.

16:24  I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.

16:24  et ipse clamans dixit : Pater Abraham, miserere mei, et mitte Lazarum ut intingat extremum digiti sui in aquam, ut refrigeret linguam meam, quia crucior in hac flamma.

16:25  And Abraham said to him: Son, remember that thou didst receive good things in thy lifetime, and likewise Lazarus evil things: but now he is comforted and thou art tormented.

16:25  But Abraham said, Son, remember that thou in thy lifetime receivedst thy good things, and likewise Lazarus evil things: but now he is comforted, and thou art tormented.

16:25  Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.

16:25  ‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení.

16:25  Abraham řekl: Synu, vzpomeň si, že ⌈sis už vybral⌉ své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován.

16:25  I řekl Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš.

16:25  Et dixit illi Abraham : Fili, recordare quia recepisti bona in vita tua, et Lazarus similiter mala : nunc autem hic consolatur, tu vero cruciaris :

16:26  And besides all this, between us and you, there is fixed a great chaos: so that they who would pass from hence to you cannot, nor from thence come hither.

16:26  And beside all this, between us and you there is a great gulf fixed: so that they which would pass from hence to you cannot; neither can they pass to us, that would come from thence.

16:26  A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘

16:26  Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘

16:26  A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.

16:26  A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti.

16:26  et in his omnibus inter nos et vos chaos magnum firmatum est : ut hi qui volunt hinc transire ad vos, non possint, neque inde huc transmeare.

16:27  And he said: Then, father, I beseech thee that thou wouldst send him to my father's house, for I have five brethren,

16:27  Then he said, I pray thee therefore, father, that thou wouldest send him to my father’s house:

16:27  Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,

16:27  On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu.

16:27  Řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,

16:27  I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho poslal do domu otce mého.

16:27  Et ait : Rogo ergo te, pater, ut mittas eum in domum patris mei :

16:28  That he may testify unto them, lest they also come into this place of torments.

16:28  For I have five brethren; that he may testify unto them, lest they also come into this place of torment.

16:28  neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘

16:28  Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘

16:28  neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.

16:28  Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.

16:28  habeo enim quinque fratres : ut testetur illis, ne et ipsi veniant in hunc locum tormentorum.

16:29  And Abraham said to him: They have Moses and the prophets. Let them hear them.

16:29  Abraham saith unto him, They have Moses and the prophets; let them hear them.

16:29  Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘

16:29  ‚Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!‘

16:29  Abraham řekl: Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!

16:29  I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a proroky, nechť jich poslouchají.

16:29  Et ait illi Abraham : Habent Moysen et prophetas : audiant illos.

16:30  But he said: No, father Abraham: but if one went to them from the dead, they will do penance.

16:30  And he said, Nay, father Abraham: but if one went unto them from the dead, they will repent.

16:30  On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘

16:30  ‚To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.‘

16:30  On řekl: Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.

16:30  A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti.

16:30  At ille dixit : Non, pater Abraham : sed si quis ex mortuis ierit ad eos, pœnitentiam agent.

16:31  And he said to him: If they hear not Moses and the prophets, neither will they believe, if one rise again from the dead.

16:31  And he said unto him, If they hear not Moses and the prophets, neither will they be persuaded, though one rose from the dead.

16:31  Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

16:31  On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

16:31  Řekl mu: Neposlouchají–li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“

16:31  I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.

16:31  Ait autem illi : Si Moysen et prophetas non audiunt, neque si quis ex mortuis resurrexerit, credent.