CzeB21 - Tobit - 3

3:1  Hluboce jsem se zarmoutil, naříkal jsem a plakal a ve svém nářku jsem se začal modlit:

3:2  „Spravedlivý jsi, Hospodine, a všechny tvé skutky jsou spravedlivé. Všechny tvé cesty jsou milosrdenství a pravda – ty soudíš svět.

3:3  Vzpomeň teď na mě, Hospodine, a shlédni na mě. Netrestej mě za mé hříchy a omyly, jichž jsem se dopustil já i mí otcové. Když proti tobě hřešili

3:4  a neposlouchali tvé příkazy, vydal jsi nás loupení, zajetí a smrti, až jsme se stali pořekadlem, nadávkou a posměškem u všech národů, mezi které jsi nás rozptýlil.

3:5  Všechny tvé soudy jsou pravdivé, za své hříchy si je zasloužím – vždyť jsme neplnili tvá přikázání a v pravdě před tebou jsme nežili.

3:6  Nalož teď se mnou, jak se ti zlíbí, přikaž, ať jsem zbaven života; ať zmizím z povrchu země a obrátím se v prach! Je pro mě lepší umřít nežli žít a poslouchat lži a urážky, které mě tolik rmoutily. Přikaž, Hospodine, ať jsem zbaven toho trápení, už mě propusť, Hospodine, tam do věčnosti a neodvracej ode mne svou tvář. Je pro mě lepší umřít nežli žít, než zakoušet tolik trápení a poslouchat ty urážky!“

3:7  Téhož dne si shodou okolností také Sára, dcera Raguela z médských Ekbatan, musela vyslechnout urážky od jedné ze služek svého otce.

3:8  Byla totiž sedmkrát provdána za muže, ale zlý démon Asmodaj vždycky ženicha zabil, ještě než se s ní spojil jako s manželkou. Ta služka jí řekla: „To ty jsi své muže zabila! Vždyť už jsi byla provdána za sedm mužů a nemáš jméno ani po jednom.

3:9  Proč jsi na nás tak přísná? Proto, že tví manželé zemřeli? Běž za nimi! Ať z tebe navěky nevidíme syna ani dceru!“

3:10  Sára se toho dne velmi zarmoutila. S pláčem vyšla nahoru do pokoje svého otce a chtěla se oběsit. Pak se ale vzpamatovala a řekla si: „Ještě by to vyčetli mému otci. Řekli by mu: ‚Měl jsi jedinou milovanou dceru, a ta se ti samým neštěstím oběsila!‘ Tak bych přivedla svého stařičkého otce zármutkem do hrobu. Než abych se oběsila, raději poprosím Hospodina, ať zemřu a už nikdy v životě nemusím poslouchat urážky.“

3:11  V tu chvíli rozepjala ruce směrem k oknu a modlila se: „Požehnaný jsi, milosrdný Bože, ať je tvé jméno požehnané navěky, ať tě všechna tvá díla navždy velebí!

3:12  K tobě, Hospodine, teď obracím svou tvář, k tobě své oči pozvedám.

3:13  Přikaž, ať zmizím ze země, ať už neslyším ty urážky!

3:14  Ty víš, Panovníku, že jsem nevinná, že jsem se s mužem nikdy neposkvrnila

3:15  a že jsem zde v zemi svého zajetí nezneuctila své jméno ani jméno otcovo. Jsem otcova jediná dcera a jiné dítě nemá, aby po něm dědilo. Ani bratra nemá, ani blízkého příbuzného, abych se měla stát jeho manželkou. Sedm mužů už mi zahynulo – proč mám ještě žít? A jestli mě, Hospodine, nechceš nechat umřít, laskavě na mě pohlédni, ať už neslyším ty urážky!“

3:16  V tu chvíli byla modlitba obou dvou před Boží slávou vyslyšena

3:17  a byl poslán Rafael, aby oba uzdravil. Tobita měl zbavit zákalu na očích, aby znovu viděl světlo Boží, a Sáru, dceru Raguelovu, měl dát za ženu Tobitovu synu Tobiášovi a zbavit ji zlého démona Asmodaje. (Tobiáš měl na ni totiž větší právo než všichni, kteří si ji chtěli vzít.) V tutéž chvíli se Tobit vrátil ze dvora do svého domu a Sára, dcera Raguelova, sestoupila z horního pokoje.