CzeB21 - Acts - 22

22:1  „Bratři a otcové, vyslechněte prosím mou obhajobu před vámi!“

22:2  Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ztišili se ještě více. Pavel pokračoval:

22:3  „Jsem Žid narozený v kilikijském Tarsu, ale vychovaný zde v tomto městě. Zákonu našich otců jsem byl vyučen v největší přísnosti u nohou Gamalielových a byl jsem horlivcem pro Boha, jako jste dodnes vy všichni.

22:4  Tu Cestu jsem pronásledoval až k smrti. Zatýkal jsem muže i ženy a dával je do vězení,

22:5  jak může dosvědčit i velekněz a všichni starší. Od nich jsem také přijal dopisy pro naše bratry v Damašku, kam jsem se vypravil, abych i tamější přívržence přivedl v poutech do Jeruzaléma k potrestání.

22:6  Když už jsem se cestou blížil k Damašku, okolo poledne mě náhle obklopilo veliké světlo z nebe.

22:7  Padl jsem na zem a uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘

22:8  Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ a on odpověděl: ‚Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.‘

22:9  Moji společníci viděli světlo; hlas, který ke mně mluvil, ale neslyšeli.

22:10  Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘ a Pán mi řekl: ‚Vstaň a jdi do Damašku; tam se dozvíš všechno, co máš dělat.‘

22:11  Byl jsem oslepen jasem toho světla, a tak mě moji společníci museli do Damašku odvést za ruku.

22:12  Jistý Ananiáš, zbožný stoupenec Zákona s dobrou pověstí u všech místních Židů,

22:13  přišel za mnou. Postavil se ke mně a řekl: ‚Bratře Saule, prohlédni!‘ Hned v tu chvíli jsem ho uviděl

22:14  a on řekl: ‚Bůh našich otců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst.

22:15  Přede všemi lidmi mu budeš svědkem toho, co jsi viděl a slyšel.

22:16  Na co ještě čekáš? Vstaň, pokřti se, smyj své hříchy a vzývej jeho jméno!‘

22:17  Potom jsem se vrátil do Jeruzaléma. Při modlitbě jsem v chrámu upadl do vytržení

22:18  a viděl jsem Pána. Řekl mi: ‚Pospěš si! Rychle opusť Jeruzalém, neboť tvé svědectví o mně tu nepřijmou.‘

22:19  Namítl jsem: ‚Pane, oni vědí, že jsem v synagogách zatýkal a bičoval ty, kdo věřili v tebe.

22:20  Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, stál jsem tam, schvaloval to a hlídal pláště těch, kdo ho zabíjeli.‘

22:21  Na to mi Pán řekl: ‚Jen jdi. Pošlu tě k dalekým národům.‘“

22:22  Až po to slovo mu naslouchali. Teď ale začali křičet: „Pryč s ním ze světa! Nemá právo žít!“

22:23  Když takto křičeli, rvali si pláště a házeli do vzduchu prach,

22:24  velitel ho nechal odvést do pevnosti. Nařídil, ať ho vyslýchají bičováním, aby zjistil, proč na něj tolik křičeli.

22:25  Poté, co ho připoutali řemeny, Pavel oslovil velícího setníka: „Vy smíte bičovat římského občana – navíc bez soudu?“

22:26  Jakmile to setník uslyšel, odešel to ohlásit veliteli: „Dej si pozor, co děláš. Ten člověk je římský občan!“

22:27  Velitel se šel Pavla zeptat: „Pověz mi, ty jsi římský občan?“ „Ano,“ odpověděl Pavel.

22:28  Velitel mu řekl: „Já jsem získal občanství za spoustu peněz!“ „Já jsem se tak už narodil,“ odpověděl Pavel.

22:29  Ti, kdo ho měli vyslýchat, od něj okamžitě ustoupili. I velitel dostal strach, když si uvědomil, že nechal spoutat římského občana.

22:30  Velitel chtěl zjistit, z čeho přesně jej Židé obviňují. Nazítří ho proto nechal vyvést z vězení a nařídil, ať se sejdou vrchní kněží i celá Velerada. Pak přivedl Pavla a postavil ho před ně.