DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Hebrews - 12

12:1  And therefore we also having so great a cloud of witnesses over our head, laying aside every weight and sin which surrounds us, let us run by patience to the fight proposed to us:

12:1  Wherefore seeing we also are compassed about with so great a cloud of witnesses, let us lay aside every weight, and the sin which doth so easily beset us, and let us run with patience the race that is set before us,

12:1  Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,

12:1  Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi.

12:1  Proto i my, majíce ⌈kolem sebe⌉ tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je ⌈před námi⌉,

12:1  Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje,

12:1  Ideoque et nos tantam habentes impositam nubem testium, deponentes omne pondus, et circumstans nos peccatum, per patientiam curramus ad propositum nobis certamen :

12:2  Looking on Jesus, the author and finisher of faith, who, having joy set before him, endured the cross, despising the shame, and now sitteth on the right hand of the throne of God.

12:2  Looking unto Jesus the author and finisher of our faith; who for the joy that was set before him endured the cross, despising the shame, and is set down at the right hand of the throne of God.

12:2  s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.

12:2  Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.

12:2  upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.

12:2  Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.

12:2  aspicientes in auctorem fidei, et consummatorem Jesum, qui proposito sibi gaudio sustinuit crucem, confusione contempta, atque in dextera sedis Dei sedet.

12:3  For think diligently upon him that endured such opposition from sinners against himself that you be not wearied, fainting in your minds.

12:3  For consider him that endured such contradiction of sinners against himself, lest ye be wearied and faint in your minds.

12:3  Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu.

12:3  Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu.

12:3  ⌈Pomyslete na⌉ toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších.

12:3  A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce.

12:3  Recogitate enim eum qui talem sustinuit a peccatoribus adversum semetipsum contradictionem : ut ne fatigemini, animis vestris deficientes.

12:4  For you have not yet resisted unto blood, striving against sin.

12:4  Ye have not yet resisted unto blood, striving against sin.

12:4  Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev.

12:4  Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve.

12:4  Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.

12:4  Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.

12:4  Nondum enim usque ad sanguinem restitistis, adversus peccatum repugnantes :

12:5  And you have forgotten the consolation which speaketh to you, as unto children, saying: My son, neglect not the discipline of the Lord: neither be thou wearied whilst thou art rebuked by him.

12:5  And ye have forgotten the exhortation which speaketh unto you as unto children, My son, despise not thou the chastening of the Lord, nor faint when thou art rebuked of him:

12:5  Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: ‚Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá.

12:5  Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny? „Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej.

12:5  A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán;

12:5  A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?

12:5  et obliti estis consolationis, quæ vobis tamquam filiis loquitur, dicens : Fili mi, noli negligere disciplinam Domini : neque fatigeris dum ab eo argueris.

12:6  For whom the Lord loveth he chastiseth: and he scourgeth every son whom he receiveth.

12:6  For whom the Lord loveth he chasteneth, and scourgeth every son whom he receiveth.

12:6  Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.‘

12:6  Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna.“

12:6  neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.

12:6  Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.

12:6  Quem enim diligit Dominus, castigat : flagellat autem omnem filium, quem recipit.

12:7  Persevere under discipline. God dealeth with you as with his sons. For what son is there whom the father doth not correct?

12:7  If ye endure chastening, God dealeth with you as with sons; for what son is he whom the father chasteneth not?

12:7  Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?

12:7  Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá?

12:7  ⌈Snášejte to ke své výchově⌉, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával?

12:7  Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jako synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?

12:7  In disciplina perseverate. Tamquam filiis vobis offert se Deus : quis enim filius, quem non corripit pater ?

12:8  But if you be without chastisement, whereof all are made partakers, then are you bastards and not sons.

12:8  But if ye be without chastisement, whereof all are partakers, then are ye bastards, and not sons.

12:8  Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.

12:8  Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní.

12:8  Jste–li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.

12:8  Pakli jste bez kázně, kteréž všickni účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.

12:8  quod si extra disciplinam estis, cujus participes facti sunt omnes : ergo adulteri, et non filii estis.

12:9  Moreover, we have had fathers of our flesh for instructors, and we reverenced them. Shall we not much more obey the Father of spirits and live?

12:9  Furthermore we have had fathers of our flesh which corrected us, and we gave them reverence: shall we not much rather be in subjection unto the Father of spirits, and live?

12:9  Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?

12:9  Když jsme si vážili svých tělesných rodičů, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život?

12:9  Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, ⌈abychom žili⌉?

12:9  Ano tělesné otce své měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti, i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?

12:9  Deinde patres quidem carnis nostræ, eruditores habuimus, et reverebamur eos, non multo magis obtemperabimus Patri spirituum, et vivemus ?

12:10  And they indeed for a few days, according to their own pleasure, instructed us: but he, for our profit, that we might receive his sanctification.

12:10  For they verily for a few days chastened us after their own pleasure; but he for our profit, that we might be partakers of his holiness.

12:10  A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.

12:10  Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti.

12:10  Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti.

12:10  A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.

12:10  Et illi quidem in tempore paucorum dierum, secundum voluntatem suam erudiebant nos : hic autem ad id quod utile est in recipiendo sanctificationem ejus.

12:11  Now all chastisement for the present indeed seemeth not to bring with it joy, but sorrow: but afterwards it will yield to them that are exercised by it the most peaceable fruit of justice.

12:11  Now no chastening for the present seemeth to be joyous, but grievous: nevertheless afterward it yieldeth the peaceable fruit of righteousness unto them which are exercised thereby.

12:11  Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.

12:11  Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.

12:11  Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni.

12:11  Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.

12:11  Omnis autem disciplina in præsenti quidem videtur non esse gaudii, sed mœroris : postea autem fructum pacatissimum exercitatis per eam, reddet justitiæ.

12:12  Wherefore, lift up the hands which hang down and the feeble knees:

12:12  Wherefore lift up the hands which hang down, and the feeble knees;

12:12  ‚Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena‘

12:12  Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“

12:12  Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena

12:12  Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,

12:12  Propter quod remissas manus, et soluta genua erigite,

12:13  And make straight steps with your feet: that no one, halting, may go out of the way; but rather be healed.

12:13  And make straight paths for your feet, lest that which is lame be turned out of the way; but let it rather be healed.

12:13  a ‚vykročte jistým krokem‘, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.

12:13  a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno.

12:13  a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo.

12:13  A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.

12:13  et gressus rectos facite pedibus vestris : ut non claudicans quis erret, magis autem sanetur.

12:14  Follow peace with all men and holiness: without which no man shall see God.

12:14  Follow peace with all men, and holiness, without which no man shall see the Lord:

12:14  Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.

12:14  Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána.

12:14  Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána.

12:14  Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,

12:14  Pacem sequimini cum omnibus, et sanctimoniam, sine qua nemo videbit Deum :

12:15  Looking diligently, lest any man be wanting to the grace of God: lest any root of bitterness springing up do hinder and by it many be defiled:

12:15  Looking diligently lest any man fail of the grace of God; lest any root of bitterness springing up trouble you, and thereby many be defiled;

12:15  Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé.

12:15  Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé.

12:15  Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí.

12:15  Prohlédajíce, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;

12:15  contemplantes nequis desit gratiæ Dei : ne qua radix amaritudinis sursum germinans impediat, et per illam inquinentur multi.

12:16  Lest there be any fornicator or profane person, as Esau who for one mess sold his first birthright.

12:16  Lest there be any fornicator, or profane person, as Esau, who for one morsel of meat sold his birthright.

12:16  Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm.

12:16  Ať se z nikoho nestane nevěrník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.

12:16  Ať nikdo není smilník nebo bezbožný člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.

12:16  Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýž za jednu krmi prodal prvorozenství své.

12:16  Ne quis fornicator, aut profanus ut Esau : qui propter unam escam vendidit primitiva sua :

12:17  For know ye that afterwards, when he desired to inherit the benediction, he was rejected. For he found no place of repentance, although with tears he had sought it.

12:17  For ye know how that afterward, when he would have inherited the blessing, he was rejected: for he found no place of repentance, though he sought it carefully with tears.

12:17  Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal.

12:17  Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli se jej s pláčem dožadoval), neboť nenašel příležitost k pokání.

12:17  Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.

12:17  Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ačkoli ho s pláčem hledal.

12:17  scitote enim quoniam et postea cupiens hæreditare benedictionem, reprobatus est : non enim invenit pœnitentiæ locum, quamquam cum lacrimis inquisisset eam.

12:18  For you are not come to a mountain that might be touched and a burning fire and a whirlwind and darkness and storm,

12:18  For ye are not come unto the mount that might be touched, and that burned with fire, nor unto blackness, and darkness, and tempest,

12:18  Nestanuli jste jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před ‚hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří,

12:18  Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici,

12:18  Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné [hoře] a k planoucímu ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru

12:18  Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,

12:18  Non enim accessistis ad tractabilem montem, et accensibilem ignem, et turbinem, et caliginem, et procellam,

12:19  And the sound of a trumpet and the voice of words, which they that had excused themselves, that the word might not be spoken to them.

12:19  And the sound of a trumpet, and the voice of words; which voice they that heard intreated that the word should not be spoken to them any more:

12:19  zvukem polnice a před hlasem Božích slov‘, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni.

12:19  k troubení polnice a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil.

12:19  a k zvuku polnice a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, aby k nim nebylo ⌈více mluveno⌉,

12:19  A k zvuku trouby a k hlasu slov, kterýž kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.

12:19  et tubæ sonum, et vocem verborum, quam qui audierunt, excusaverunt se, ne eis fieret verbum.

12:20  For they did not endure that which was said: and if so much as a beast shall touch the mount, it shall be stoned.

12:20  (For they could not endure that which was commanded, And if so much as a beast touch the mountain, it shall be stoned, or thrust through with a dart:

12:20  Nemohli totiž snést slova výstrahy: ‚Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno.‘

12:20  (Nemohli totiž snést to, co se jim přikazovalo: „Kdyby se i jen zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno.“

12:20  neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,

12:20  (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: Kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.

12:20  Non enim portabant quod dicebatur : Et si bestia tetigerit montem, lapidabitur.

12:21  And so terrible was that which was seen, Moses said: I am frighted, and tremble.

12:21  And so terrible was the sight, that Moses said, I exceedingly fear and quake:)

12:21  Pohled na to, co viděli, byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: ‚Třesu se hrůzou a děsem.‘

12:21  Byla to tak hrozná podívaná, že Mojžíš řekl: „Až se třesu hrůzou.“)

12:21  a tak strašná byla ta podívaná, že Mojžíš řekl: Jsem zděšen a třesu se.

12:21  A tak hrozné bylo to, což viděli, že Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)

12:21  Et ita terribile erat quod videbatur. Moyses dixit : Exterritus sum, et tremebundus.

12:22  But you are come to mount Sion and to the city of the living God, the heavenly Jerusalem, and to the company of many thousands of angels,

12:22  But ye are come unto mount Sion, and unto the city of the living God, the heavenly Jerusalem, and to an innumerable company of angels,

12:22  Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů

12:22  Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha – nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů,

12:22  Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění

12:22  Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,

12:22  Sed accessistis ad Sion montem, et civitatem Dei viventis, Jerusalem cælestem, et multorum millium angelorum frequentiam,

12:23  And to the church of the firstborn who are written in the heavens, and to God the judge of all, and to the spirits of the just made perfect,

12:23  To the general assembly and church of the firstborn, which are written in heaven, and to God the Judge of all, and to the spirits of just men made perfect,

12:23  a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle,

12:23  k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle;

12:23  a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými,

12:23  K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,

12:23  et ecclesiam primitivorum, qui conscripti sunt in cælis, et judicem omnium Deum, et spiritus justorum perfectorum,

12:24  And to Jesus the mediator of the new testament, and to the sprinkling of blood which speaketh better than that of Abel.

12:24  And to Jesus the mediator of the new covenant, and to the blood of sprinkling, that speaketh better things than that of Abel.

12:24  a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.

12:24  k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.

12:24  a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel.

12:24  A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící než Abelova.

12:24  et testamenti novi mediatorem Jesum, et sanguinis aspersionem melius loquentem quam Abel.

12:25  See that you refuse him not that speaketh. For if they escaped not who refused him that spoke upon earth, much more shall not we that turn away from him that speaketh to us from heaven.

12:25  See that ye refuse not him that speaketh. For if they escaped not who refused him that spake on earth, much more shall not we escape, if we turn away from him that speaketh from heaven:

12:25  Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe.

12:25  Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe.

12:25  Hleďte, ať neodmítnete toho, kdo mluví. Neboť jestliže neunikli oni, když odmítli toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme–li se od toho, kdo mluví z nebes.

12:25  Viztež, abyste neodpírali mluvícímu. Nebo poněvadž onino neušli, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe jest, pohrdneme?

12:25  Videte ne recusetis loquentem. Si enim illi non effugerunt, recusantes eum, qui super terram loquebatur : multo magis nos, qui de cælis loquentem nobis avertimus.

12:26  Whose voice then moved the earth; but now he promiseth, saying: Yet once more: and I will move, not only the earth, but heaven also.

12:26  Whose voice then shook the earth: but now he hath promised, saying, Yet once more I shake not the earth only, but also heaven.

12:26  Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: ‚Ještě jednou otřesu‘ nejen ‚zemí‘, nýbrž i ‚nebem‘.

12:26  Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: „Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem.“

12:26  Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: Já ještě jednou zatřesu nejenom zemí, ale i nebem.

12:26  Jehož hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak zaslíbil, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.

12:26  Cujus vox movit terram tunc : nunc autem repromittit, dicens : Adhuc semel, et ego movebo non solum terram, sed et cælum.

12:27  And in that he saith: Yet once more, he signifieth the translation of the moveable things as made, that those things may remain which are immoveable.

12:27  And this word, Yet once more, signifieth the removing of those things that are shaken, as of things that are made, that those things which cannot be shaken may remain.

12:27  Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné.

12:27  A to, že řekl „ještě jednou…,“ ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné.

12:27  Ono ještě jednou ukazuje na proměnu těch věcí, ⌈jimiž lze otřást⌉, neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, ⌈jež jsou neotřesitelné⌉.

12:27  To pak, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto učiněných, aby zůstávaly ty, kteréž jsou nepohnutelné.

12:27  Quod autem, Adhuc semel, dicit : declarat mobilium translationem tamquam factorum, ut maneant ea quæ sunt immobilia.

12:28  Therefore, receiving an immoveable kingdom, we have grace: whereby let us serve, pleasing God, with fear and reverence.

12:28  Wherefore we receiving a kingdom which cannot be moved, let us have grace, whereby we may serve God acceptably with reverence and godly fear:

12:28  Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.

12:28  My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se mu líbí, s úctou a posvátnou bázní.

12:28  Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, ⌈a s ní⌉ přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní.

12:28  Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.

12:28  Itaque regnum immobile suscipientes, habemus gratiam : per quam serviamus placentes Deo, cum metu et reverentia.

12:29  For our God is a consuming fire.

12:29  For our God is a consuming fire.

12:29  Vždyť ‚náš Bůh je oheň stravující‘.

12:29  Vždyť náš Bůh je stravující oheň.

12:29  Neboť náš Bůh je oheň stravující.

12:29  Neboť Bůh náš jest oheň spalující.

12:29  Etenim Deus noster ignis consumens est.