DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - I Chronicles - 17

17:1  Now when David was dwelling in his house, he said to Nathan the prophet: Behold I dwell in a house of cedar: and the ark of the covenant of the Lord is under skins.

17:1  Now it came to pass, as David sat in his house, that David said to Nathan the prophet, Lo, I dwell in an house of cedars, but the ark of the covenant of the Lord remaineth under curtains.

17:1  Když David už sídlil ve svém domě, řekl proroku Nátanovi: „Hle, já sídlím v domě cedrovém a schrána Hospodinovy smlouvy je pod stanovými houněmi.“

17:1  Jednou, když už se zabydlel ve svém domě, řekl David proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v cedrovém paláci, a Truhla Hospodinovy smlouvy zůstává pod plachtami.“

17:1  I stalo se, když David sídlil ve svém domě, že řekl David proroku Nátanovi: Hle, já sídlím v cedrovém domě a truhla Hospodinovy smlouvy je pod stanovou plachtou.

17:1  I stalo se, když bydlil David v domě svém, že řekl Nátanovi proroku: Aj, já přebývám v domě cedrovém, truhla pak smlouvy Hospodinovy jest pod kortýnami.

17:1  Now it came to pass, as David sat in his house, that David said to Nathan the prophet, Lo, I dwell in a house of cedars, but the ark of the covenant of the LORD [remaineth] under curtains.

17:1  It happened, when David lived in his house, that David said to Nathan the prophet, "Behold, I dwell in a house of cedar, but the ark of the covenant of the Lord is under curtains."

17:1  Now it came to pass, as David sat in his house, that David said to Nathan the prophet, See, I dwell in an house of cedars, but the ark of the covenant of the LORD remains under curtains.

17:1  Cum autem habitaret David in domo sua, dixit ad Nathan prophetam : Ecce ego habito in domo cedrina : arca autem fœderis Domini sub pellibus est.

17:2  And Nathan said to David: Do all that is in thy heart: for God is with thee.

17:2  Then Nathan said unto David, Do all that is in thine heart; for God is with thee.

17:2  Nátan Davidovi odvětil: „Udělej vše, co máš na srdci, neboť Bůh je s tebou.“

17:2  „Udělej vše, co máš na srdci,“ odpověděl mu Nátan. „Bůh je s tebou.“

17:2  Nátan Davidovi odpověděl: Učiň vše, co máš na srdci, protože Bůh je s tebou.

17:2  I řekl Nátan Davidovi: Cožkoli jest v srdci tvém, učiň; nebo Bůh s tebou jest.

17:2  Then Nathan said to David, Do all that [is] in thy heart; for God [is] with thee.

17:2  Nathan said to David, "Do all that is in your heart; for God is with you."

17:2  Then Nathan said to David, Do all that is in your heart; for God is with you.

17:2  Et ait Nathan ad David : Omnia quæ in corde tuo sunt, fac : Deus enim tecum est.

17:3  Now that night the word of God came to Nathan, saying:

17:3  And it came to pass the same night, that the word of God came to Nathan, saying,

17:3  Ale té noci se stalo Boží slovo k Nátanovi:

17:3  Té noci ale Nátan dostal Boží slovo:

17:3  V oné noci se stalo však Boží slovo k Nátanovi:

17:3  Potom té noci stalo se slovo Boží k Nátanovi, řkoucí:

17:3  And it came to pass the same night, that the word of God came to Nathan, saying,

17:3  It happened the same night, that the word of God came to Nathan, saying,

17:3  And it came to pass the same night, that the word of God came to Nathan, saying,

17:3  Igitur nocte illa factus est sermo Dei ad Nathan, dicens :

17:4  Go, and speak to David my servant: Thus saith the Lord: Thou shalt not build me a house to dwell in.

17:4  Go and tell David my servant, Thus saith the Lord, Thou shalt not build me an house to dwell in:

17:4  „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi nebudeš budovat dům, v němž bych sídlil.

17:4  „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: ‚Tak praví Hospodin – Ty mi nepostavíš dům, kde bych bydlel.

17:4  Jdi a řekni mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi nestav dům, abych v něm sídlil.

17:4  Jdi a rci Davidovi služebníku mému: Toto dí Hospodin: Ne ty stavěti mi budeš dům k bydlení,

17:4  Go and tell David my servant, Thus saith the LORD, Thou shalt not build me a house to dwell in:

17:4  "Go and tell David my servant, 'Thus says the Lord, "You shall not build me a house to dwell in;

17:4  Go and tell David my servant, Thus said the LORD, You shall not build me an house to dwell in:

17:4  Vade, et loquere David servo meo : Hæc dicit Dominus : Non ædificabis tu mihi domum ad habitandum.

17:5  For I have not remained in a house from the time that I brought up Israel, to this day: but I have been always changing places in a tabernacle, and in a tent,

17:5  For I have not dwelt in an house since the day that I brought up Israel unto this day; but have gone from tent to tent, and from one tabernacle to another.

17:5  Nesídlil jsem v domě od toho dne, kdy jsem vyvedl Izraele, až do dne tohoto. Putoval jsem se stanem, ale příbytek jsem neměl.

17:5  Ode dne, kdy jsem vyvedl Izrael, až dodnes jsem přece nebydlel v domě, ale putoval jsem s Příbytkem z jednoho stanoviště na druhé.

17:5  Vždyť jsem nesídlil v domě od toho dne, kdy jsem Izrael vyvedl, až do tohoto dne, ale přecházel jsem ze stanu do stanu a z příbytku do příbytku.

17:5  Poněvadž jsem nebydlil v žádném domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské, až do dne tohoto, ale procházel jsem se z stánku do stánku, také i vně kromě příbytku.

17:5  For I have not dwelt in a house since the day that I brought up Israel to this day; but have gone from tent to tent, and from [one] tabernacle [to another].

17:5  for I have not lived in a house since the day that I brought up Israel, to this day, but have gone from tent to tent, and from one tent to another.

17:5  For I have not dwelled in an house since the day that I brought up Israel to this day; but have gone from tent to tent, and from one tabernacle to another.

17:5  Neque enim mansi in domo ex eo tempore quo eduxi Israël usque ad diem hanc : sed fui semper mutans loca tabernaculi, et in tentorio

17:6  Abiding with all Israel. Did I ever speak to any one, of all the judges of Israel whom I charged to feed my people, saying: Why have you not built me a house of cedar?

17:6  Wheresoever I have walked with all Israel, spake I a word to any of the judges of Israel, whom I commanded to feed my people, saying, Why have ye not built me an house of cedars?

17:6  Ať jsem přecházel s celým Izraelem kudykoli, zdalipak jsem kdy řekl některému z izraelských soudců, jemuž jsem přikázal pást můj lid: ‚Proč mi nezbudujete cedrový dům?‘

17:6  Po celou tu dobu jsem se stěhoval, kamkoli šli všichni synové Izraele. Řekl jsem snad někdy některému izraelskému soudci, jemuž jsem přikázal pást můj lid: Proč jste mi nepostavili cedrový dům?‘

17:6  Ať jsem přecházel ⌈s celým Izraelem⌉ kudykoli, řekl jsem snad některému ze soudců Izraele, jež jsem ustanovil, aby pásli můj lid: Proč mi nepostavíte cedrový dům?

17:6  Nadto kudyž jsem koli chodil se vším Izraelem, zdali jsem slovo řekl kterému z soudců Izraelských, (jimž jsem přikázal, aby pásli lid můj), řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového?

17:6  Wherever I have walked with all Israel, have I spoken a word to any of the judges of Israel, whom I commanded to feed my people, saying, Why have ye not built me a house of cedars?

17:6  In all places in which I have walked with all Israel, did I speak a word with any of the judges of Israel, whom I commanded to be shepherd of my people, saying, 'Why have you not built me a house of cedar?'"'

17:6  Wherever I have walked with all Israel, spoke I a word to any of the judges of Israel, whom I commanded to feed my people, saying, Why have you not built me an house of cedars?

17:6  manens cum omni Israël. Numquid locutus sum saltem uni judicum Israël, quibus præceperam ut pascerent populum meum, et dixi : Quare non ædificastis mihi domum cedrinam ?

17:7  Now therefore thus shalt thou say to my servant David: Thus saith the Lord of hosts: I took thee from the pastures, from following the flock, that thou shouldst be ruler of my people Israel.

17:7  Now therefore thus shalt thou say unto my servant David, Thus saith the Lord of hosts, I took thee from the sheepcote, even from following the sheep, that thou shouldest be ruler over my people Israel:

17:7  Nyní tedy promluvíš takto k mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem.

17:7  Řekni mému služebníku Davidovi: ‚Tak praví Hospodin zástupů – Já jsem tě vzal z pastvin, od ovcí, abys vedl můj lid Izrael.

17:7  Nuže, toto pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal tě z pastvin, od chovu ovcí, abys byl vévodou nad mým lidem Izraelem.

17:7  Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z ovčince, když jsi chodil za stádem, abys byl vývodou lidu mého Izraelského.

17:7  Now therefore thus shalt thou say to my servant David, Thus saith the LORD of hosts, I took thee from the sheep-cote, [even] from following the sheep, that thou shouldst be ruler over my people Israel:

17:7  "Now therefore, you shall tell my servant David, 'Thus says the Lord of hosts, "I took you from the sheep pen, from following the sheep, that you should be prince over my people Israel.

17:7  Now therefore thus shall you say to my servant David, Thus said the LORD of hosts, I took you from the sheepcote, even from following the sheep, that you should be ruler over my people Israel:

17:7  Nunc itaque sic loqueris ad servum meum David : Hæc dicit Dominus exercituum : Ego tuli te, cum in pascuis sequereris gregem, ut esses dux populi mei Israël :

17:8  And I have been with thee whithersoever thou hast gone: and have slain all thy enemies before thee, and have made thee a name like that of one of the great ones that are renowned in the earth.

17:8  And I have been with thee whithersoever thou hast walked, and have cut off all thine enemies from before thee, and have made thee a name like the name of the great men that are in the earth.

17:8  Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi.

17:8  Byl jsem s tebou všude, kam ses vydal, a všechny tvé nepřátele jsem před tebou vyhladil. Proslavím tvé jméno jako jméno jednoho z největších mužů na zemi.

17:8  Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno, jako je jméno velikánů na zemi.

17:8  A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obrátil, všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinilť jsem jméno veliké, jako jméno vznešených na zemi.

17:8  And I have been with thee whithersoever thou hast walked, and have cut off all thy enemies from before thee, and have made thee a name like the name of the great men that [are] in the earth.

17:8  I have been with you wherever you have gone, and have cut off all your enemies from before you. I will make you a name, like the name of the great ones who are in the earth.

17:8  And I have been with you wherever you have walked, and have cut off all your enemies from before you, and have made you a name like the name of the great men that are in the earth.

17:8  et fui tecum quocumque perrexisti, et interfeci omnes inimicos tuos coram te, fecique tibi nomen quasi unius magnorum qui celebrantur in terra.

17:9  And I have given a place my people Israel: they shall be planted, and shall dwell therein, and shall be moved no more, neither shall the children of iniquity waste them, as at the beginning,

17:9  Also I will ordain a place for my people Israel, and will plant them, and they shall dwell in their place, and shall be moved no more; neither shall the children of wickedness waste them any more, as at the beginning,

17:9  I svému lidu, Izraeli, jsem připravil místo a zasadil jej; tam bude bydlet a už nikdy nebude znepokojován, už jej nebudou vysávat bídáci jako dřív.

17:9  I svému lidu Izraeli zajistím místo a zasadím jej tak, aby bydlel doma a nikdo ho nerušil. Už ho nebudou utlačovat zlosynové jako dříve,

17:9  Nachystám pro svůj lid Izrael území, zasadím ho, bude bydlet na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ho již nebudou odírat jako dříve,

17:9  Ano i lidu svému Izraelskému způsobil jsem místo, a vštípil jej tu. I bude bydliti na místě svém, a nepohne se více, aniž na něj dotírati budou lidé nešlechetní, jako prvé,

17:9  Also I will ordain a place for my people Israel, and will plant them, and they shall dwell in their place, and shall be moved no more; neither shall the children of wickedness waste them any more, as at the beginning.

17:9  I will appoint a place for my people Israel, and will plant them, that they may dwell in their own place, and be moved no more; neither shall the children of wickedness waste them any more, as at the first,

17:9  Also I will ordain a place for my people Israel, and will plant them, and they shall dwell in their place, and shall be moved no more; neither shall the children of wickedness waste them any more, as at the beginning,

17:9  Et dedi locum populo meo Israël : plantabitur, et habitabit in eo, et ultra non commovebitur : nec filii iniquitatis atterent eos, sicut a principio,

17:10  Since the days that I gave judges to my people Israel, and have humbled all thy enemies. And I declare to thee, that the Lord will build thee a house.

17:10  And since the time that I commanded judges to be over my people Israel. Moreover I will subdue all thine enemies. Furthermore I tell thee that the Lord will build thee an house.

17:10  Ode dnů, kdy jsem správou svého izraelského lidu pověřil soudce, podrobil jsem ti všechny nepřátele. Oznamuji ti, že Hospodin vybuduje dům tobě.

17:10  za dnů, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Všechny tvé nepřátele pokořím. Oznamuji ti, že Hospodin postaví dům tobě.

17:10  ode dnů, kdy jsem ustanovil soudce nad svým lidem Izraelem; pokořím všechny tvé nepřátele. Oznamuji ti, že dům ti postaví Hospodin.

17:10  Hned od toho času, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem ponížil všech nepřátel tvých; nýbrž oznamujiť, že Hospodin sám vystaví tobě dům.

17:10  And since the time that I commanded judges [to be] over my people Israel. Moreover, I will subdue all thy enemies. Furthermore, I tell thee that the LORD will build thee a house.

17:10  and from the day that I commanded judges to be over my people Israel; and I will subdue all your enemies. Moreover I tell you that the Lord will build you a house.

17:10  And since the time that I commanded judges to be over my people Israel. Moreover I will subdue all your enemies. Furthermore I tell you that the LORD will build you an house.

17:10  ex diebus quibus dedi judices populo meo Israël, et humiliavi universos inimicos tuos. Annuntio ergo tibi, quod ædificaturus sit tibi Dominus domum.

17:11  And when thou shalt have ended thy days to go to thy fathers, I will raise up thy seed after thee, which shall be of thy sons: and I will establish his kingdom.

17:11  And it shall come to pass, when thy days be expired that thou must go to be with thy fathers, that I will raise up thy seed after thee, which shall be of thy sons; and I will establish his kingdom.

17:11  Až se naplní tvé dny a ty odejdeš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku z tvých synů a upevním jeho království.

17:11  Až se naplní tvé dny a odejdeš ke svým předkům, pozdvihnu tvého potomka, jednoho z tvých synů, a jeho království upevním.

17:11  I stane se, až se naplní tvé dny, abys šel ke svým otcům, dám povstat tvému potomku po tobě, který bude ze tvých synů, a upevním jeho království.

17:11  Nebo když se vyplní dnové tvoji, abys šel za otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž bude z synů tvých, a utvrdím království jeho.

17:11  And it shall come to pass, when thy days shall be ended that thou must go [to be] with thy fathers, that I will raise up thy seed after thee, who shall be of thy sons; and I will establish his kingdom.

17:11  It shall happen, when your days are fulfilled that you must go to be with your fathers, that I will set up your seed after you, who shall be of your sons; and I will establish his kingdom.

17:11  And it shall come to pass, when your days be expired that you must go to be with your fathers, that I will raise up your seed after you, which shall be of your sons; and I will establish his kingdom.

17:11  Cumque impleveris dies tuos ut vadas ad patres tuos, suscitabo semen tuum post te, quod erit de filiis tuis : et stabiliam regnum ejus.

17:12  He shall build me a house, and I will establish his throne for ever.

17:12  He shall build me an house, and I will stablish his throne for ever.

17:12  Ten mi vybuduje dům a já upevním jeho trůn navěky.

17:12  To on mi postaví dům a já navěky upevním jeho trůn.

17:12  On mi postaví dům a já upevním jeho trůn navěky.

17:12  Onť mi ustaví dům, a já utvrdím trůn jeho až na věky.

17:12  He shall build me a house, and I will establish his throne for ever.

17:12  He shall build me a house, and I will establish his throne forever.

17:12  He shall build me an house, and I will establish his throne for ever.

17:12  Ipse ædificabit mihi domum, et firmabo solium ejus usque in æternum.

17:13  I will be to him a father, and he shall be to me a son: and I will not take my mercy away from him, as I took it from him that was before thee.

17:13  I will be his father, and he shall be my son: and I will not take my mercy away from him, as I took it from him that was before thee:

17:13  Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem odňal tomu, který byl před tebou.

17:13  Já mu budu otcem a on mi bude synem. Svou laskavost od něj neodvrátím, jako jsem ji odvrátil od tvého předchůdce.

17:13  Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Své milosrdenství od něj neodejmu, tak jak jsem odňal od toho, který byl před tebou.

17:13  Já budu jemu otcem, a on mi bude synem, a milosrdenství svého neodejmu od něho, jako jsem je odjal od toho, kterýž byl před tebou.

17:13  I will be his father, and he shall be my son: and I will not take my mercy away from him, as I took [it] from [him] that was before thee:

17:13  I will be his father, and he shall be my son. I will not take my loving kindness away from him, as I took it from him that was before you;

17:13  I will be his father, and he shall be my son: and I will not take my mercy away from him, as I took it from him that was before you:

17:13  Ego ero ei in patrem, et ipse erit mihi in filium : et misericordiam meam non auferam ab eo, sicut abstuli ab eo qui ante te fuit.

17:14  But I will settle him in my house, and in my kingdom for ever: and his throne shall be most firm for ever.

17:14  But I will settle him in mine house and in my kingdom for ever: and his throne shall be established for evermore.

17:14  Ustanovím jej ve svém domě a ve svém království navěky. Jeho trůn bude navěky upevněn.“

17:14  Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navěky, jeho trůn se navěky nepohne.‘“

17:14  Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navěky a jeho trůn bude pevně stát navěky.

17:14  Ale postavím jej v domě svém a v království svém až na věky, a trůn jeho bude nepohnutelný až na věky.

17:14  But I will settle him in my house and in my kingdom for ever: and his throne shall be established for evermore.

17:14  but I will settle him in my house and in my kingdom forever. His throne shall be established forever."'"

17:14  But I will settle him in my house and in my kingdom for ever: and his throne shall be established for ever more.

17:14  Et statuam eum in domo mea, et in regno meo usque in sempiternum : et thronus ejus erit firmissimus in perpetuum.

17:15  According to all these words, and according to all this vision, so did Nathan speak to David.

17:15  According to all these words, and according to all this vision, so did Nathan speak unto David.

17:15  Nátan k Davidovi promluvil ve smyslu všech těchto slov a celého tohoto vidění.

17:15  Přesně těmito slovy, přesně podle tohoto vidění promluvil Nátan k Davidovi.

17:15  Všechna tato slova a celé toto vidění pověděl Nátan Davidovi.

17:15  Podlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi.

17:15  According to all these words, and according to all this vision, so did Nathan speak to David.

17:15  According to all these words, and according to all this vision, so Nathan spoke to David.

17:15  According to all these words, and according to all this vision, so did Nathan speak to David.

17:15  Juxta omnia verba hæc, et juxta universam visionem istam, sic locutus est Nathan ad David.

17:16  And king David came and sat before the Lord, and said: Who am I, O Lord God, and what is my house, that thou shouldst give such things to me?

17:16  And David the king came and sat before the Lord, and said, Who am I, O Lord God, and what is mine house, that thou hast brought me hitherto?

17:16  Král David pak vešel, usedl před Hospodinem a řekl: „Co jsem, Hospodine Bože, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?

17:16  Král David pak přišel, posadil se před Hospodinem a řekl: „Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, žes mě dovedl až sem?

17:16  Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?

17:16  Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem, a řekl: Kdož jsem já, ó Hospodine Bože, a jaký jest dům můj, že jsi mne tak zvýšil?

17:16  And David the king came and sat before the LORD, and said, Who [am] I, O LORD God, and what [is] my house, that thou hast brought me hitherto?

17:16  Then David the king went in, and sat before the Lord; and he said, "Who am I, Lord God, and what is my house, that you have brought me thus far?

17:16  And David the king came and sat before the LORD, and said, Who am I, O LORD God, and what is my house, that you have brought me till now?

17:16  Cumque venisset rex David, et sedisset coram Domino, dixit : Quis ego sum, Domine Deus, et quæ domus mea, ut præstares mihi talia ?

17:17  But even this hath seemed little in thy sight, and therefore thou hast also spoken concerning the house of thy servant for the time to come: and hast made me remarkable above all men, O Lord God.

17:17  And yet this was a small thing in thine eyes, O God; for thou hast also spoken of thy servant’s house for a great while to come, and hast regarded me according to the estate of a man of high degree, O Lord God.

17:17  A i to bylo v tvých očích málo, Bože. Dokonce přislibuješ domu svého služebníka dlouhá léta. Shlédl jsi na mě, jako bych byl člověk vysoké hodnosti, Hospodine Bože.

17:17  A i to se ti zdálo málo, Bože, takže jsi domu svého služebníka přislíbil budoucnost! Pohlédl jsi na mě, Hospodine Bože, jako kdybych byl někdo vznešený.

17:17  I toto bylo málo ve tvých očích, Bože, a promluvil jsi o domě svého otroka do vzdálené budoucnosti. ⌈Ukázal jsi mi, co touží člověk poznat,⌉ Hospodine Bože.

17:17  Anobrž i to jsi za málo u sebe položil, ó Bože, pročež jsi zamluvil se o domu služebníka svého i na dlouhé časy, a popatřil jsi na mne, jako na osobu člověka vzácného, Hospodine Bože.

17:17  And [yet] this was a small thing in thy eyes, O God; for thou hast [also] spoken of thy servant's house for a great while to come, and hast regarded me according to the estate of a man of high degree, O LORD God.

17:17  This was a small thing in your eyes, God; but you have spoken of your servant's house for a great while to come, and have respected me according to the estate of a man of high degree, Lord God.

17:17  And yet this was a small thing in your eyes, O God; for you have also spoken of your servant's house for a great while to come, and have regarded me according to the estate of a man of high degree, O LORD God.

17:17  sed et hoc parum visum est in conspectu tuo, ideoque locutus es super domum servi tui etiam in futurum : et fecisti me spectabilem super omnes homines, Domine Deus.

17:18  What can David add more, seeing thou hast thus glorified thy servant, and known him?

17:18  What can David speak more to thee for the honour of thy servant? for thou knowest thy servant.

17:18  Co může David ještě dodat k slávě, kterou jsi dal svému služebníku? Vždyť ty znáš svého služebníka.

17:18  Co k tomu David ještě může dodat, když jsi svého služebníka zahrnul takovou ctí? Ty přece znáš svého služebníka,

17:18  Co ti může David ještě dále říct o slávě tvého otroka? Ty svého otroka znáš.

17:18  Což ještě více mluviti má David před tebou o zvelebení služebníka tvého? Ty zajisté znáš služebníka svého.

17:18  What can David [speak] more to thee for the honor of thy servant? for thou knowest thy servant.

17:18  What can David say yet more to you concerning the honor which is done to your servant? For you know your servant.

17:18  What can David speak more to you for the honor of your servant? for you know your servant.

17:18  Quid ultra addere potest David, cum ita glorificaveris servum tuum, et cognoveris eum ?

17:19  O Lord, for thy servant's sake, according to thy own heart, thou hast shewn all this magnificence, and wouldst have all the great things to be known.

17:19  O Lord, for thy servant’s sake, and according to thine own heart, hast thou done all this greatness, in making known all these great things.

17:19  Hospodine, kvůli svému služebníku a podle svého srdce jsi učinil celou tuto velikou věc a dal o všech těchto velikých věcech vědět.

17:19  Hospodine! Pro dobro svého služebníka a podle svého srdce jsi projevil svou velkorysost, když jsi zjevil všechny tyto velkolepé věci.

17:19  Hospodine, kvůli svému otroku a podle svého srdce jsi učinil všechny tyto velké věci a dal jsi mu poznat všechny tyto velké skutečnosti.

17:19  Hospodine, pro služebníka svého a podlé srdce svého činíš velikou věc tuto, abys v známost uvedl všecky převeliké věci.

17:19  O LORD, for thy servant's sake, and according to thy own heart, hast thou done all this greatness, in making known all [these] great things.

17:19  Lord, for your servant's sake, and according to your own heart, you have worked all this greatness, to make known all these great things.

17:19  O LORD, for your servant's sake, and according to your own heart, have you done all this greatness, in making known all these great things.

17:19  Domine, propter famulum tuum juxta cor tuum fecisti omnem magnificentiam hanc, et nota esse voluisti universa magnalia.

17:20  O Lord there is none like thee: and here is no other God beside thee, of all whom we have heard of with our ears.

17:20  O Lord, there is none like thee, neither is there any God beside thee, according to all that we have heard with our ears.

17:20  Hospodine, není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli.

17:20  Hospodine, nikdo není jako ty a není Boha kromě tebe, jak jsme vždy na vlastní uši slyšeli.

17:20  Hospodine, není nikdo jako ty, není Bůh kromě tebe -- tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli.

17:20  Hospodine, neníť tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe, podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma.

17:20  O LORD, [there] is none like thee, neither [is there any] God besides thee, according to all that we have heard with our ears.

17:20  Lord, there is none like you, neither is there any God besides you, according to all that we have heard with our ears.

17:20  O LORD, there is none like you, neither is there any God beside you, according to all that we have heard with our ears.

17:20  Domine, non est similis tui, et non est alius deus absque te, ex omnibus quos audivimus auribus nostris.

17:21  For what other nation is there upon earth like thy people Israel, whom God went to deliver, and make a people for himself, and by his greatness and terrors cast out nations before their face whom he had delivered out of Egypt?

17:21  And what one nation in the earth is like thy people Israel, whom God went to redeem to be his own people, to make thee a name of greatness and terribleness, by driving out nations from before thy people, whom thou hast redeemed out of Egypt?

17:21  Kdo je jako tvůj izraelský lid, jediný pronárod na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit za lid; učinil sis jméno velikými a hroznými činy, když jsi vypudil pronárody před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta.

17:21  A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, který si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid! Získal sis jméno velikými a ohromnými divy, když jsi vypudil národy před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta!

17:21  A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a učinil si jméno velkými a hrůzu vzbuzujícími činy, když jsi vyhnal národy před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta.

17:21  Nebo kde jest který národ na zemi, jako lid tvůj Izraelský, jehož by Bůh šel, aby vykoupil sobě lid a dobyl sobě jména, čině veliké a hrozné věci, vyháněje před tváří lidu svého, kterýž jsi vykoupil z Egypta, pohany?

17:21  And what one nation in the earth [is] like thy people Israel, whom God went to redeem [to be] his own people, to make thee a name of greatness and terribleness, by driving out nations from before thy people, whom thou hast redeemed out of Egypt?

17:21  What one nation in the earth is like your people Israel, whom God went to redeem to himself for a people, to make you a name by great and awesome things, in driving out nations from before your people, whom you redeem out of Egypt?

17:21  And what one nation in the earth is like your people Israel, whom God went to redeem to be his own people, to make you a name of greatness and terribleness, by driving out nations from before your people whom you have redeemed out of Egypt?

17:21  Quis enim est alius, ut populus tuus Israël, gens una in terra, ad quam perrexit Deus ut liberaret et faceret populum sibi, et magnitudine sua atque terroribus ejiceret nationes a facie ejus, quem de Ægypto liberarat ?

17:22  And thou hast made thy people Israel to be thy own people for ever, and thou, O Lord, art become their God.

17:22  For thy people Israel didst thou make thine own people for ever; and thou, Lord, becamest their God.

17:22  Ty jsi stanovil, aby tvůj izraelský lid byl tvým lidem navěky, a sám ses jim stal, Hospodine, Bohem.

17:22  Svůj lid Izrael jsi navěky učinil svým lidem a ty, Hospodine, jsi jejich Bůh.

17:22  Učinil sis svůj lid Izrael navěky svým lidem a ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem.

17:22  Zvolil jsi zajisté lid svůj Izraelský sobě za lid až na věky, a ty, Hospodine, sám jsi jejich Bohem.

17:22  For thy people Israel didst thou make thy own people for ever; and thou, LORD, becamest their God.

17:22  For your people Israel you made your own people forever; and you, Lord, became their God.

17:22  For your people Israel did you make your own people for ever; and you, LORD, became their God.

17:22  Et posuisti populum tuum Israël tibi in populum usque in æternum, et tu, Domine, factus es Deus ejus.

17:23  Now therefore, O Lord, let the word which thou hast spoken to thy servant, and concerning his house, be established for ever, and do as thou hast said.

17:23  Therefore now, Lord, let the thing that thou hast spoken concerning thy servant and concerning his house be established for ever, and do as thou hast said.

17:23  Nyní tedy, Hospodine Bože, ať se navěky věrné ukáže tvé slovo, které jsi promluvil o svém služebníku a o jeho domu. Učiň, jak jsi promluvil.

17:23  Nuže, Hospodine, kéž se navěky potvrdí slovo, které jsi dal svému služebníkovi a jeho domu. Učiň, jak jsi řekl;

17:23  A nyní, Hospodine, slovo, které jsi promluvil o svém otroku a o jeho domu, ať se ukáže jako spolehlivé navěky. Učiň, jak jsi prohlásil.

17:23  Nyní tedy, Hospodine, slovo to, jímž jsi zamluvil se služebníku svému a domu jeho, budiž jisté až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil.

17:23  Therefore now, LORD, Let the thing that thou hast spoken concerning thy servant and concerning his house be established for ever, and do as thou hast said.

17:23  Now, Lord, let the word that you have spoken concerning your servant, and concerning his house, be established forever, and do as you have spoken.

17:23  Therefore now, LORD, let the thing that you have spoken concerning your servant and concerning his house be established for ever, and do as you have said.

17:23  Nunc igitur Domine, sermo quem locutus es famulo tuo et super domum ejus confirmetur in perpetuum, et fac sicut locutus es.

17:24  And let thy name remain and be magnified for ever: and let it be said: The Lord of hosts is God of Israel, and the house of David his servant remaineth before him.

17:24  Let it even be established, that thy name may be magnified for ever, saying, The Lord of hosts is the God of Israel, even a God to Israel: and let the house of David thy servant be established before thee.

17:24  Ať se navěky osvědčí jako věrné a veliké tvé jméno, ať se říká: Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Izraeli Bohem. A dům tvého služebníka Davida ať je před tebou pevný.

17:24  kéž se to potvrdí a tvé jméno se navěky proslaví! Kéž se říká: ‚Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Izraeli Bohem.‘ Kéž je dům Davida, tvého služebníka, před tebou upevněn!

17:24  A jako spolehlivé a velké ať se ukáže tvé jméno navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Bohem Izraele. A dům tvého otroka Davida bude pevně stát před tebou.

17:24  Budiž, pravím, jisté, tak aby velebeno bylo jméno tvé až na věky, a říkáno: Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, jest Bůh nad Izraelem, a dům Davida služebníka tvého ať jest nepohnutelný před oblíčejem tvým.

17:24  Let it even be established, that thy name may be magnified for ever, saying, The LORD of hosts [is] the God of Israel, [even] a God to Israel: and [let] the house of David thy servant [be] established before thee.

17:24  Let your name be established and magnified forever, saying, 'The Lord of hosts is the God of Israel, even a God to Israel. The house of David your servant is established before you.'

17:24  Let it even be established, that your name may be magnified for ever, saying, The LORD of hosts is the God of Israel, even a God to Israel: and let the house of David your servant be established before you.

17:24  Permaneatque et magnificetur nomen tuum usque in sempiternum, et dicatur : Dominus exercituum Deus Israël, et domus David servi ejus permanens coram eo.

17:25  For thou, O Lord my God, hast revealed to the ear of thy servant, that thou wilt build him a house: and therefore thy servant hath found confidence to pray before thee.

17:25  For thou, O my God, hast told thy servant that thou wilt build him an house: therefore thy servant hath found in his heart to pray before thee.

17:25  Neboť ty, Bože, jsi svému služebníku ohlásil, že mu vybuduješ dům. Proto tvůj služebník našel odvahu modlit se před tebou.

17:25  Bože můj, ty jsi svému služebníku prozradil, že mu zbuduješ dům. To proto tvůj služebník nalezl odvahu modlit se před tebou.

17:25  Vždyť ty, můj Bože, jsi odhalil uchu svého otroka, že mu postavíš dům. Proto našel tvůj otrok odvahu modlit se před tebou.

17:25  Nebo ty, Bože můj, zjevil jsi služebníku svému, že mu ustavíš dům, a protož směl služebník tvůj modliti se před tebou.

17:25  For thou, O my God, hast told thy servant that thou wilt build him a house: therefore thy servant hath found [in his heart] to pray before thee.

17:25  For you, my God, have revealed to your servant that you will build him a house. Therefore your servant has found courage to pray before you.

17:25  For you, O my God, have told your servant that you will build him an house: therefore your servant has found in his heart to pray before you.

17:25  Tu enim, Domine Deus meus, revelasti auriculam servi tui, ut ædificares ei domum : et idcirco invenit servus tuus fiduciam, ut oret coram te.

17:26  And now O Lord, thou art God: and thou hast promised to thy servant such great benefits.

17:26  And now, Lord, thou art God, and hast promised this goodness unto thy servant:

17:26  Ano, Hospodine, ty sám jsi Bůh. Přislíbil jsi svému služebníku takové dobrodiní.

17:26  Ano, Hospodine, ty sám jsi Bůh a ty jsi svému služebníku zaslíbil toto dobrodiní.

17:26  Nyní, Hospodine, ty jsi Bůh a promluvil jsi o svém otroku tyto dobré věci.

17:26  A tak, ó Hospodine, ty jsi sám Bůh, a mluvil jsi o služebníku svém dobré věci tyto.

17:26  And now, LORD, thou art God, and hast promised this goodness to thy servant:

17:26  Now, Lord, you are God, and have promised this good thing to your servant.

17:26  And now, LORD, you are God, and have promised this goodness to your servant:

17:26  Nunc ergo Domine, tu es Deus, et locutus es ad servum tuum tanta beneficia.

17:27  And thou hast begun to bless the house of thy servant, that it may be always before thee: for seeing thou blessest it, O Lord, it shall be blessed for ever.

17:27  Now therefore let it please thee to bless the house of thy servant, that it may be before thee for ever: for thou blessest, O Lord, and it shall be blessed for ever.

17:27  Nyní tedy požehnej laskavě domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky. Dáš-li mu, Hospodine, požehnání, bude požehnán navěky!“

17:27  Zalíbilo se ti požehnat domu svého služebníka, aby před tebou trval navěky. Díky tvému požehnání, Hospodine, bude navěky požehnán!“

17:27  Nyní jsi ráčil požehnat domu svého otroka, aby byl navěky před tebou. Když ty jsi Hospodine požehnal, bude požehnán navěky.

17:27  Nyní tedy ráčil jsi požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým; nebo jsi ty, Hospodine, požehnal, i budeť požehnaný na věky.

17:27  Now therefore let it please thee to bless the house of thy servant, that it may be before thee for ever: for thou blessest, O LORD, and [it shall be] blessed for ever.

17:27  Now it has pleased you to bless the house of your servant, that it may continue forever before you; for you, Lord, have blessed, and it is blessed forever."

17:27  Now therefore let it please you to bless the house of your servant, that it may be before you for ever: for you bless, O LORD, and it shall be blessed for ever.

17:27  Et cœpisti benedicere domui servi tui, ut sit semper coram te : te enim, Domine, benedicente, benedicta erit in perpetuum.