CzeB21 - Isaiah - 41

41:1  Zmlkněte přede mnou, ostrovy! Ať národy zkusí nabrat sil! Jen ať se přiblíží a promluví – pojďme společně k soudu přistoupit.

41:2  Kdo na východě vzbudil vítěze a povolal ho ke službě? Kdo podmanil mu národy a dal mu vládnout nad králi? V prach je svým mečem obrací, svým lukem je jak stébla rozhání.

41:3  Žene je, sám ale kráčí v bezpečí stezkou, na kterou dříve nevkročil.

41:4  Kdo to způsobil a učinil? Kdo od počátku volá lidská pokolení? Já Hospodin, ten první, já budu tentýž i na konci!

41:5  Ostrovy to vidí a bojí se, končiny země třesou se. Shromáždili se společně,

41:6  podporují se navzájem, jeden druhému říká: „Seber se!“

41:7  Řemeslník zlatníkovi dodává odvahy, kovotepec říká kováři: „Je to dobře spojené!“ a zpevní modlu hřeby, ať se nepohne.

41:8  Ty však, Izraeli, jsi můj služebník, tebe, Jákobe, jsem si vyvolil – jsi símě Abrahama, mého přítele!

41:9  Od končin země jsem tě vychvátil, povolal jsem tě z krajů nejzazších se slovy: „Jsi můj služebník, neodmítl jsem tě, ale vyvolil.“

41:10  Neboj se – já jsem s tebou, nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí.

41:11  Hle, jak ostudně budou zahanbeni všichni, kdo proti tobě zuřili! Budou jako nic a zahynou ti, kteří s tebou vedli boj.

41:12  I kdybys je hledal, nenajdeš ty, kdo útočili na tebe. Budou jako nic a ještě míň ti, kteří s tebou válčili.

41:13  Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká: „Neměj strach, já sám ti pomáhám!“

41:14  Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova! Já sám ti pomáhám, praví Hospodin, Svatý izraelský, jenž tě vykoupil.

41:15  Hle, učiním tě cepem k mlácení, novým a s hroty ostrými. Pomlátíš hory, všechny rozdrtíš, s pahorky naložíš jako s plevami.

41:16  Rozptýlíš je a vítr je uchvátí, rozmetáni budou vichřicí. Ty se však budeš v Hospodinu radovat, Svatý izraelský bude chlouba tvá.

41:17  Chudí a ubozí marně vodu hledají s jazykem žízní vyprahlým. Já Hospodin je vyslyším, já, Bůh Izraele, je neopustím!

41:18  Vyvedu řeky na holých návrších, v údolích nechám tryskat prameny. Proměním pouště v jezera, z vyprahlé země bude voda vyvěrat.

41:19  V poušti vysázím cedry a akáty, myrty a také olivy. Pustinu osadím cypřiši a jilmy spolu s jedlemi,

41:20  ať to všichni vidí a poznají, ať to uváží a pochopí, že to svou rukou učinil Hospodin, Svatý izraelský že to vytvořil.

41:21  Předneste svou při, praví Hospodin. Král Jákobův říká: Předložte důkazy!

41:22  Pojďte nám, vy modly, oznámit, co všechno se má přihodit. Povězte nám aspoň věci minulé, ať si je k srdci vezmeme a poznáme, jak to dopadne. Nebo nám řekněte, co stane se,

41:23  o budoucnosti nám povězte, ať poznáme, že jste bohové! Udělejte něco, ať je to dobré nebo zlé, ať užasneme nad tím pohledem.

41:24  Jenže vy nejste vůbec nic a vaše skutky jsou ještě míň – kdo si vás volí, je odporný!

41:25  Ten, jehož vzbudím, od severu blíží se, ten, který na východě vzývá jméno mé. Po vládcích dupe jako po blátě, jako když hrnčíř hlínu rozšlape.

41:26  Kdo to říkal od počátku, abychom to věděli, kdo odedávna, abychom řekli: „On se nemýlil“? Nikdo nic neoznámil, nikdo nic nezjevil, od vás neslyšel nikdo nic!

41:27  Já první říkám Sionu: „Hle, už tu jsou!“ Jeruzalému dám posla se zprávou radostnou.

41:28  Dívám se a není ani jediný, žádný z těch bohů neumí poradit; kdybych se zeptal, kdo mi odpoví?

41:29  Hle, jak jsou všichni pouhé nic a jejich skutky jsou ještě míň – vzduch a nicota jsou jejich odlitky!