CzeB21 - Isaiah - 10

10:1  Běda těm, kdo uzákoňují zlé zákony, těm, kdo sepisují kruté předpisy,

10:2  aby ovlivnili soudy s chudáky, ubohým v mém lidu aby právo upřeli, aby se vdovy staly jejich kořistí, aby okrádali sirotky!

10:3  Co si počnete v den odplaty, až zdálky přižene se neštěstí? Koho poběžíte o pomoc poprosit? Kde zanecháte své bohatství?

10:4  Nezbude vám než se krčit s vězni, než padnout mezi mrtvými. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit!

10:5  Běda Asýrii, metle mého hněvu – hůl v jejich ruce je má prchlivost!

10:6  Vypravil jsem je proti bezbožnému národu, poslal jsem je na lid, jenž ve mně budí zlost, aby se vrhli na kořist, aby shrábli lup, aby je pošlapali jak bahno v ulicích.

10:7  Asyrský král však takto nepřemýšlí, jiné záměry nosí na srdci – myslí jen na to, jak by hubil, jak by vymýtil mnohé národy.

10:8  Říká totiž: „Nejsou mí velitelé samí králové?

10:9  Nedopadlo Kalno jako Karkemiš? Nedopadl Chamát jako Arpád? Nedopadlo Samaří jako Damašek?

10:10  Má ruka uchvátila modlářská království, jež měla lepší sochy než Jeruzalém a Samaří.

10:11  Co jsem provedl se Samařím a jeho modlami, to provedu s Jeruzalémem a jeho sochami!“

10:12  Proto, až Pán dokončí vše, co chtěl vykonat proti hoře Sion a Jeruzalému, potrestá asyrského krále za jeho zpupnou pýchu a za to, jak s nadutě povýšeným pohledem

10:13  říká: „Svou vlastní silou jsem to způsobil a svou moudrostí – vždyť jsem zkušený! Hranice národů jsem odstranil, vyplenil jsem jejich poklady, zporážel jsem jejich trůny jako býk.

10:14  Bohatství národů má ruka pobrala, jako se hnízdo vybírá; jako se sbírají opuštěná vajíčka, tak jsem já celou zemi vysbíral a nikdo ani křídlem nezamával, neotevřel zobák, aby zapípal.“

10:15  Honosí se sekera nad toho, kdo s ní seká? Povyšuje se pila nad svého drvoštěpa? Jako by metla mávala tím, kdo ji zvedá, a hůl se chlubila, že není dřevěná!

10:16  A proto Panovník, Hospodin zástupů, sešle na jejich vypasence úbytě a pod jejich chloubou zapálí plamen nejprudší.

10:17  Světlo Izraele se stane ohněm, jejich Svatý bude plamenem; v jediném dni ten oheň pohltí jejich trní i bodláčí.

10:18  Jejich krásné lesy i zahrady až ke kořenům vypálí, jako když choré sklátí choroba.

10:19  Z lesů jim zůstane tak málo stromů, že by je i dítě mohlo spočítat.

10:20  V ten den už pozůstatek Izraele a ti, kdo se zachrání z domu Jákobova, nebudou spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou opravdově spoléhat na Hospodina, Svatého izraelského.

10:21  Pozůstatek se navrátí, pozůstatek Jákoba se navrátí k Mocnému Bohu.

10:22  I kdyby tvého lidu, Izraeli, bylo jako písku v moři, jen pozůstatek se navrátí. Záhuba už je rozhodnuta, spravedlnost přijde jako záplava.

10:23  Pán, Hospodin zástupů, se rozhodl přivést na celou zemi záhubu.

10:24  Nuže, toto praví Pán, Hospodin zástupů: „Můj lide, jenž bydlíš na Sionu, neboj se Asyřanů, kteří tě bijí metlou a zvedají na tebe hůl tak jako kdysi Egyptští.

10:25  Má prchlivost totiž velmi brzy skončí a můj hněv se obrátí k jejich záhubě.“

10:26  Hospodin zástupů po nich šlehne bičem, jako když porazil Midiánce u Havraní skály; zvedne hůl nad moře tak jako kdysi v Egyptě.

10:27  V ten den jejich břemeno spadne z tvého ramene a jejich jho ze tvé šíje – jho se po oleji sesmekne.

10:28  Přitáhli do Ajatu, prošli Migronem, v Michmasu zřídili si skladiště.

10:29  Prošli průsmykem: „Přenocujeme v Gebě!“ Ráma se vyděsila, Gibea Saulova se dala na útěk.

10:30  Galimská dcero, hlasitě naříkej! Laišo, poslouchej! Anatote, přidej se!

10:31  Madmena se rozutekla, obyvatelé Gebimu skryli se.

10:32  V Nobu se zastaví ještě dnes, proti hoře Dcery sionské zvednou pěst, pohrozí jeruzalémské výšině.

10:33  Avšak hle, Panovník, Hospodin zástupů, strašlivou silou ty větve oklestí. Pokácí ty statné velikány, sraženi budou i nejvyšší.

10:34  Sekerou vymýtí ty lesní houštiny, libanonský les padne před Vznešeným!