CzeCSP - James - 1

1:1  Jakub,otrokBoží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům,které jsou v rozptýlení.

1:2  Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.

1:3  Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.

1:4  A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

1:5  Nedostává–li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.

1:6  Ať však žádá ⌈ve víře⌉ a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.

1:7  Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;

1:8  je to muž nerozhodný, nestálý ⌈ve všem, co činí⌉.

1:9  Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení

1:10  a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:

1:11  vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v ⌈tom, co činí⌉.

1:12  Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.

1:13  Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha. Bůh nemůže být pokoušen ⌈ke zlému⌉ a sám také nikoho nepokouší.

1:14  Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.

1:15  Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

1:16  Nemylte se, moji milovaní bratři.

1:17  Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani ⌈zatmění z odvrácení⌉.

1:18  On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.

1:19  ⌈Víte to⌉, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.

1:20  Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.

1:21  Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.

1:22  Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.

1:23  Neboť je–li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;

1:24  podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

1:25  Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.

1:26  Domnívá–li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná.

1:27  Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.