CzeCEP - Lamentations - 5

5:1  Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu!

5:2  Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům.

5:3  Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy.

5:4  Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit.

5:5  Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu.

5:6  Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem.

5:7  Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti.

5:8  Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne.

5:9  S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště.

5:10  Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.

5:11  Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny.

5:12  Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny.

5:13  Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím.

5:14  Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky.

5:15  Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec.

5:16  Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili.

5:17  Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích,

5:18  nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní šakalové.

5:19  Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení.

5:20  Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů?

5:21  Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.

5:22  Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.