CzeB21 - Psalms - 10

10:1  Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený? Proč se ukrýváš v dobách soužení?

10:2  Ničemové ve své pýše honí chudáky, vymýšlejí úklady, aby je lapili!

10:3  Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí, chamtivce chválí, Hospodina snižují,

10:4  ve svojí pýše ho vůbec nehledají, Bůh nemá místo v jejich myšlení.

10:5  Na svých cestách mají stále jen úspěch, tvé zákony jsou jim vzdáleny, ze všech protivníků mají jen posměch,

10:6  v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí, nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“

10:7  Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky, na jazyku mají zlo a trápení,

10:8  za humny číhají ve skrýších, aby nevinné zákeřně vraždili. Bezbranné lidi očima sledují,

10:9  jako lvi v houští v záloze číhají, číhají na chudáky, aby je lapili, už mají chudáka, chytli ho do pasti!

10:10  K zemi se hroutí chudák zdrcený, pod jejich mocí klesá bezbranný,

10:11  v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul, skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“

10:12  Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku! Na utlačené se, Bože, rozpomeň!

10:13  Proč se má ničema rouhat Bohu, v srdci si myslet, že na to nepřijdeš?

10:14  Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal, svou vlastní rukou abys potrestal! Na tebe samého bezbranný spoléhá, ty jsi pomocníkem sirotka!

10:15  Zpřerážej paže zlého darebáka, jeho zkaženost odhal, aby neobstál!

10:16  Hospodin kraluje na věčné časy, pohané z jeho země vymizí!

10:17  Hospodin vyslyší tužby ponížených – povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš,

10:18  zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným, pozemský člověk aby je neděsil!