CzeB21 - Psalms - 139

139:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš.

139:2  Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!

139:3  Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš.

139:4  Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš!

139:5  Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil.

139:6  Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím!

139:7  Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?

139:8  Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!

139:9  Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,

139:10  i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!

139:11  Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá –

139:12  tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!

139:13  Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.

139:14  Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!

139:15  Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!

139:16  Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.

139:17  Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!

139:18  Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!

139:19  Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –

139:20  Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!

139:21  Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?

139:22  Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!

139:23  Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!

139:24  Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!