CzeB21 - Psalms - 106

106:1  Haleluja! Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky!

106:2  Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství, kdo jeho chválu plně vypoví?

106:3  Blaze těm, kteří se drží práva, kdo žijí spravedlivě v každý čas!

106:4  Pamatuj na mě, Hospodine, až svému lidu přízeň prokážeš, se svojí spásou navštiv mě!

106:5  Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit, s tvým národem ať se mohu veselit a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží!

106:6  II. Zhřešili jsme jako už naši otcové, zkazili jsme se a jednali jsme zle.

106:7  Naši otcové v Egyptě nepochopili divy tvé! Na velikost tvé lásky nepamatovali, u Rudého moře Nejvyššího dráždili.

106:8  Zachránil je však pro své jméno, aby ukázal své hrdinství.

106:9  Rudému moři pohrozil, a vyschlo, provedl je hlubinami jako po poušti!

106:10  Zachránil je před jejich soky, vykoupil je ze spárů nepřátel.

106:11  Voda se zavřela nad jejich trýzniteli, ani jediný z nich neutek.

106:12  Tehdy věřili jeho zaslíbením, tehdy ho chválili se zpěvem.

106:13  Rychle však zapomněli na jeho činy, nechtěli čekat, jak se rozhodne.

106:14  Propadli lačnosti v oné poušti, Boha pokoušeli v pustině.

106:15  Poskytl jim tedy, oč tolik stáli, dopustil však na ně úbytě.

106:16  Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše a na Hospodinova svatého, Árona.

106:17  Země se otevřela, Dátana pohltila, Abiramovu hordu pohřbila.

106:18  Oheň vyšlehl proti té tlupě, spálil ty darebáky plamenem!

106:19  III. Na Orébu si potom tele udělali a tomu odlitku se klaněli.

106:20  Slávu svého Boha tenkrát vyměnili za sochu býka, co trávu jí!

106:21  Zapomněli na Boha, svého spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě:

106:22  zázraky činil v zemi Chámově, u Rudého moře věci předivné.

106:23  Byl by je vyhladil, jak rozhodl se, nebýt jeho vyvoleného Mojžíše. Ten se v té roztržce postavil před něj, a tak odvrátil jeho zhoubný hněv.

106:24  Potom však pohrdli krásnou zemí, jeho zaslíbení věřit nechtěli.

106:25  Ve svých stanech se dali do reptání, poslouchat Hospodina odmítli.

106:26  Pozvedl tedy ruku k přísaze, že je nechá padnout na poušti,

106:27  že jejich símě rozežene po národech, po cizích zemích že je rozpráší.

106:28  Potom se s modlou Baal-peor spřáhli, jedli oběti patřící mršinám.

106:29  Boha tak popudili svými činy, že mezi nimi propukla pohroma.

106:30  Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo, a Hospodin tu ránu zastavil.

106:31  Početl mu to za spravedlnost po všechna pokolení, navěky.

106:32  Při vodách Meriby ho znovu popudili, až také Mojžíš kvůli nim pochybil.

106:33  V duchu ho tehdy tolik rozhořčili, že se unáhlil svými rty.

106:34  IV. Potom nevyhladili národy, o kterých jim to Hospodin poručil.

106:35  Promísili se s pohany, naučili se jejich způsoby!

106:36  Začali uctívat jejich modly, do jejich pasti se zapletli.

106:37  I svoje syny jim obětovali, své dcery ďáblům dávali!

106:38  Nevinnou krev tehdy prolévali, krev synů svých a svých dcer. Modlám v Kanaánu je obětovali – tou krví byla poskvrněna zem!

106:39  Svými skutky takto pošpinili se a svými činy smilnili.

106:40  Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem, své dědictví si zošklivil!

106:41  Napospas pohanům proto zanechal je, aby jejich sokové vládli nad nimi.

106:42  Utiskovali je jejich nepřátelé, sraženi byli do jejich područí.

106:43  Znovu a znovu zachraňoval je, oni ho ale vědomě dráždili – ve své špatnosti klesali stále níž!

106:44  On ale viděl jejich tíseň, kdykoli slyšel jejich křik.

106:45  Pamatoval na smlouvu svou s nimi, ve své velké lásce byl pohnut lítostí.

106:46  Proto k nim nakonec probudil soucit všech, kdo je drželi v zajetí.

106:47  V. Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, a z národů nás posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme!

106:48  Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až navěky! Ať všechen lid odpoví: Amen! Haleluja!